Bedikk komentáře u knih
Nejlepší shrnutí mýtu a chápání archaického člověka na sto stranách. V kontrastu dnešního chápání světa se můžeme sami zamyslet nad tím, zda oproti dnešní společnosti neměl primitiv navrch a zda jsme s dominující vědou nepřišli o něco velmi důležitého.
Řada lidí by v tom mohla spatřovat ženskou emancipaci, přitom záměr byl přesně opačný. Nora je složitá postava, ale určitě ne kladná.
"Malý Jirák" je taková malá česká mediální bible. Společností se zaobírá jen okrajově, ale pro úvod do mediálních studií slouží skvěle.
Argumenty o nesmrtelnosti duše nejsou dostatečně přesvědčivé, ale vedou k hlubšímu zamyšlení. Dialog je čtivý a podněcuje řadu vlastních myšlenek. Je důležité si ho ovšem zasadit do doby, případně skvěle slouží k porovnání starověkého myšlení s tím novověkým.
Výborná volba, pokud chcete začít s fantasy. Sám nedokážu posoudit, zda je lepší začít sérii u Tuláka nebo zde... já osobně začal u Legendy, která mě nadchla svou neotřelostí - je to fantasy bez tradičních fantasy prvků. A přesně to mě bavilo. Autor zde s citem proplétá příběhy dvou světů, které se nakonec střetnou v očekávaný závěr. Je až neuvěřitelné, jak kniha buduje universum (nejen Drenaje) a píše historii, přestože jde vlastně o Gemmellovu prvotinu. A nejlepší na tom je, že když se pustíte do celé série Drenaj, tak si přečtete o všem, co je zde zmíněno jen na tak mezi řečí. Po letech jsem si Legendu přečetl znovu a žasnul jsem nad tím, jak skvěle autor vykopl celou sérii (troufám si tvrdit, že to nemohl mít v plánu). A ono to funguje. Legenda je skvělá sama, ale ještě lépe funguje v celku série.
Druss je prostě pozoruhodná postava, která tvoří středobod světa. Je to jistota, okolo které stojí vše, i když uplynou celá staletí. Vždy to bude Druss.
Uspíšený konec, ale Druss v perfektní poloze. Spolu se Skilgannonem tvoří zábavný tandem. Bavilo mě i vyprávění s Rabalynem. Tuto knížku jsem četl dlouho, protože jsem na ni nějak neměl moc času, ale hned se jdu vrhnout na další díl.
Určitě souhlasím s Eigis, že tento díl je především o postavách. Děj je na vedlejší koleji.
V kontextu současného vývoje nelze brát všechny závěry doslovně, ale bylo by ohromnou chybou zavrhnout všechny myšlenky, které Postman ve své knize shrnuje. Tou naprosto zásadní je, že nám chybí kritický pohled na vliv televize, nedokážeme s odstupem zhodnotit jestli jsou některé věci správné či nikoliv. A ačkoliv nás televize neuvrhla do zkázy (ten potenciál teď náleží kultuře počítačů), tak velmi zásadně změnila naše vnímání světa - i když už sami na televizi nekoukáme, tak celý svět je změnil právě ku obrazu televizoru. Přestože si třeba večer nepouštíme zpravodajství v televizi, tak bez možnosti reakce vnímáme ohromné množství podnětů z jiných médií, které svou klipovitostí téměř kopírují principy televize. Rovněž je nezpochybnitelné, že naše kultura je nadále vizuální atd. Pět hvězd dávám za povedený přehled historie, srovnání orální, knižní a konečně televizní kultury a samozřejmě za podnícení kritického pohledu na tak samozřejmou instituci, jakou je právě televize.
Chorvatské prostředí je fajn, ale kniha je vyprázdněná a hodně se opakuje. Čekal jsem na návrat k původnímu příběhu, ale místo toho přišlo hodně motivů nových. Trojku tak hodnotím nejníže z celé série, druhou polovinu jsem dočítal spíš z povinnosti. Nejhorší je urychlený a naroubovaný konec.
Výborné čtení - byl jsem překvapen, jak mě to strhlo. Dokonce jsem to přečetl na jeden zátah. Jako student médií jsem si to náležitě užil :) Knihu mám z iBooks.
Problém je právě v tom spojení příběhů ze Středozemě. Lidé si myslí, že Hobit je prequel, a když četli Pána Prstenů, že to bude něco obdobného. Čekají fantasy, čekají hluboké zamyšlení a propracované postavy. Jenže to jsou tu úplně špatně. Hobit je příběh pro děti, pohádka, která hledá začínající čtenáře a hraje si s jejich fantazií, případně už dospělého čtenáře vrací do dětských let, kdy snil o dracích, bouřku si představoval jako souboj obrů apod. A pokud si todle člověk uvědomí, tak dostane naprosto kouzelný příběh z oblíbeného světa, který je ale hrozně nepodobný Pánovi Prstenů.
Po první dílu trochu slabší kousek, ale přesto jsem na sérii nezanevřel a koupil i třetí díl. Opět jsem se bavil u reálií, rychlého spádu a zajímavých postav. Chybělo mi propojení s poslední kapitolou prvního dílu, kdy to začalo vypadat zajímavě a najednou bud, hrdina je v poušti. Je to ale veskrze jednoduchý příběh, některé pasáže jsou i velmi jednoduše napsané - až mi to chvílemi vadilo.
Kvůli nemoci jsem měl hodně času a druhou půlku knihy přečetl za jediný den.
Hodně poutavé čtení, až na trochu vlažnější začátek. Nového prostředí a doby jsem se bál, nakonec jsem ale mile překvapen a chci víc! Kornel je správnej drsňák, nejvíc mě ale baví - ostatně jako vždy u Červeňáka - zasazení do skutečných událostí. Hrozně rád si také procházím závěrečné dodatky a často si ještě dohledávám další informace. Za mě palec nahoru, dobré čtení. Jo a obálka je opět naprosto skvělá.
Špička v oboru. Stejně jako u Zaklínače bych doporučil nezačínat s fantasy žánrem u této série, lepší se shání těžko. Navíc může být pro někoho složitější sledovat několik hrdinů a odlišných příběhů, které se větví s každým dílem, najednou. Český překlad bohužel není tak kvalitní, ale vázané vydání potěší.