Bedikk
přečtené 206
Božský imperátor Duny
2001,
Frank Herbert
Po brilantní Duně a kolísavých pokračováních přichází totální ústřel. Kniha chce být všechno a ve výsledku není nic. Její děj by se dal zkrátit na 50 stran. A ten zbytek? Je plná filozofických úvah, kterým ale chybí jakákoliv logická opora a výstavba argumentů, takže to celé vyznívá jako štěkání do prázdna. Sociologické, psychologické a další postřehy na tom nejsou o moc lépe. Herbert zde na první pohled může působit jako všeobsažný génius, byla by však chyba mu na to skočit. Stále neumí psát ženské postavy a stále neumí napsat romanci. Přitom právě na to čtvrtý díl dost strhává pozornost. Tím neříkám, že tam nejsou silné momenty a některé velmi zajímavé úvahy. Zároveň vysílám upozornění pro ty, kteří třeba v prvních dvou dílech měli problém s tím, že protagonista je vlastně svým způsobem utlačovatelem – resp. se tou negativní figurou postupně stává. Ale tu cestu s ním sledujeme a fandíme mu. Zde jsme postaveni do situace, že žádná cesta neexistuje, žádný přerod není. Protagonista diktátor koná z nutnosti, kterou vidí a chápe jen on sám. Po brilantním úvodu s novou ženskou hrdinkou jsem doufal, že kniha se zaměří na ni. Nestalo se. Chvíli to vypadalo, že otěže převezme Duncan Idaho. Nestalo se. Vždy to zpět sklouzne k patetickému imperátorovi, který více říká než dělá. A když už Herbert rozjede nějakou zajímavou myšlenku, která by mohla převrátit rovnováhu sil ve vesmíru a trochu zažehnout tu úmornou stálost, vzápětí na ni zapomene a vrátí se k prázdnému a bezduchému filozofování.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
To je snad poprvé, co televizní seriál překonal předlohu? Kniha je zajímavá, nápaditá a bavila mě od začátku do konce. Problém je, že postavám občas trochu schází motivace a jsou plošší. Tohle seriál krásně napravuje, takže doporučuji ke knize i těch pár hodin na Apple TV+.... celý text
Sama v Tokiu
2022,
Marie Machytková
Poutavý a neuvěřitelně čtivý příběh o lásce. Bohužel také o těžkostech a překážkách. Hádám ale, že to už ke správné romantice tak trochu patří. Kniha Sama v Tokiu se nesnaží být nějakým cestopisem. Místo toho představuje velmi osobní příběh o životní změně, zapálení, odhodlanosti a pádech na dno. To vše je ale protknuto Japonskem. Jeho kulturou, historií, zvyklostmi i místy. A jsem vážně rád, že jsem mohl s Marií na tuto pouť vyrazit.... celý text
Stehlík
2015,
Donna Tartt
Skvěle napsané a živé postavy, děj vláčený nečekanými událostmi (náhodou, vyšší mocí, božským zásahem?) a výborný vhled do světa umění. Určitě se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl a po Tajné historii je to další kniha, kterou jen tak nedostanu z hlavy.... celý text
Začalo to nadějně, ale čím dál jsem v knize byl, tím víc jsem si říkal, že se tady autor skutečně netrefil. Prostředí Měsíce je super a ačkoliv mě tedy sváření tolik nebralo, ten vědecký základ je zase povedený. I když je ho tady méně než v ostatních knihách autora. Psát kladné a pozitivní hrdiny mu jde taky rozhodně více než komplikované a zpola nesnesitelné protagonisty. Největší problém jsem však měl se zápletkou a koncem. Je pro mě těžké fandit postavě, když de facto říká "nedopustíme nějaký typ jednání", přičemž ona sama tak nejen jedná, ale k té akci musí použít přesně těch prostředků, proti kterým bojuje. A rozdíl mezi hlavní postavou a záporáky je ten, že autor rozlišuje mezi "my a oni", což je hrozně slabé. A celý závěr působil také velmi neuspokojivě, vše se tak nějak vrátilo na status quo, přestože si myslím, že to nebylo ani spravedlivé ani uvěřitelné.... celý text
Asi to nejlepší, co jsem v žánru sci-fi četl od Temného lesa. Je to čtivé, rychlé, napínavé a těžce orientované na přírodní vědy (což je třeba po Duně a dalších spíš antropologických skvělá změna). Knihu jsem začal číst, aniž bych o ní cokoliv věděl (vyjma toho, že ji X lidí doporučuje) a hodně jsem si užíval každý zvrat nebo nové odhalení. Zároveň to napětí ale většinou není budováno stylem, který by čtenáře trýznil. Na jednu stranu jsem knihu nebyl schopen odložit, ale zároveň jsem z toho nebyl na nervy. Kniha je zároveň psána dost optimisticky, což se mi vážně líbí, ale pravděpodobně ji to trochu odvádí od reality. I poslední dva roky nám ukazují, jak lidstvo jako celek zvládá krize.... celý text
