Bedřich63
komentáře u knih
Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
Pro zakončení svého čtenářského roku 2024 jsem si zvolil tuto knihu Jaroslava Velinského - Kapitána Kida. Už dříve jsem si pro knihy podobného charakteru vytvořil název "Naivní detektivky". Myslím to v dobrém, mám je rád. Zde řadím mimo tohoto autora zatím také knihy Ellis Peters a Petera Tremayne. Všechny tři série jsou výborné a velmi mě baví.
Autor si mě získal svým stylem psaní hned u první knihy, kterou jsem od něj četl. Určitě si nějaké další příběhy s Otou Finkem nenechám ujít i v příštím roce. Krásné popisy drobností, situací a lidí. K tomu pátrání, které i tentokrát probíhá souběžně s Otovým milostným životem. Zajímavé, mnohdy vtipné dialogy, pěkný humor a vše je umístěno do dávné minulosti a doby, která byla hodně jiná.
Ota je docela samorost a když se mu pod nos dostane nějaká mrtvola, tak nemůže odolat a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování. Protože moc nehledí na nějaké obvyklé vyšetřovací postupy, tak se často dostává i do problémů.
Za mě spokojenost. Těším se na další knihy a jsem zvědavý, jaké další Otovy milostné a detektivní osudy nám autor připraví.
Jen ten konec...... zvažoval jsem, zda už to pan Velinský trochu nepřehnal a jestli té naivity není trochu moc.....
Ale nakonec jsem si řekl, že k těm jeho knihám to vlastně patří, a že je to zcela jistě v souladu se záměrem, s jakým tuto knihu psal.
Vlastně i pro tento styl mám ty knihy rád a vím, že Ota i přes svoji určitou naivitu přežije všechna svoje špatná rozhodnutí, a že se s ním potkám v dalších knihách. Pro mě úžasná série a jsem za ni rád.
Dáma kontra střelec
Dominik Dán
Nastal čas na další Dánovku, v tomto roce poslední.
Autor má specifický smysl pro humor, který se mi velmi líbí. V této knize to obzvlášť gradovalo. Dialogy mezi partičkou vyšetřovatelů neměly chybu. Tento díl je jeden z posledních, které autor napsal. Je vidět posun v psaní.
Ze série Naše město jsem už přečetl hodně knih. Autor nepíše podle šablony, zatím každá z mnou přečtených knih skrývala jiný příběh a jiné pozadí. Proto zůstávám věrným čtenářem a vždy se těším na další díl. Tady se opět jedná vlastně o dva příběhy. Jeden starší je vyřešen jen jakoby mimochodem, ten nový zajímavě popisuje praktiky jednoho muže, který využívá svého zevnějšku a svých schopností zalíbit se ženám. Zase nová tématika zpracovaná autorem. Rozuzlení více než zajímavé.
Dávám 5* a nadále zůstávám věrných autorovým fanouškem a příznivcem této série a party vyšetřovatelů. Příští rok budu ve čtení pokračovat.
Nové království
Wilbur Smith
Tato série knih a příběhů pokračuje, ale ne tam, kde končila, ale tam kde začínala. Taitu je ještě teprve v záběhu, hlavními hrdiny jsou Hui a Tana. V této knize je cítit trochu jiný přístup k tomu, co je nosnou linkou příběhu a kým se autoři (pan Wilbur Smith už není jako autor sám) zabývají především.
Ten návrat k příběhu je ale patrný, jen hlavní osoby si vyměnily role.
Pořád ale velmi zajímavá kniha a osudy všech hlavních postav.
Autoři píší krásně, čtení mě baví a zanedlouho se poohlédnu po dalším dílu.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Kniha je to zajímavá a účast ducha je velmi neotřelý nápad. Bavilo mě prolínání všech tří časových os. Při čtení jsem se vždy těšil, kam se pohnou osudy v jiných letech. Opět jsem si připomenul něco málo z historie, mnohdy život nebyl jednoduchý a docházelo ke spoustě problémových rozhodnutí a činů. Závěr zajímavý a vysvětlující vše podstatné. Takže se asi časem podívám, co bych si od autora dále přečetl.
Světla na pobřeží
František Niedl
Mám rád knihy Františka Niedla. Po Platnéři a Rytířích z Vřesova jsem se začetl do série o Michaeli Dalbertovi.
Tentokrát méně cestování, o to více koupání v moři. Opět milostné vzplanutí a znovu boj o to, aby "objekt ochrany" přežil.
Já si čtení těchto knih užívám a od pana Niedla se mi vždy dostane nejen přiměřená dávka napětí, dobrodružství, ale i nějaké to poučení a trocha humoru.
Se čtením dalšího dílu nebudu otálet a půjčím si ho v knihovně hned, jak bude volný.
Kam mizí české peníze?
Jan Hrnčíř
Už ani nevím, kde jsem narazil na informaci o této knížečce, která obsahuje 120 stran řídkého textu. A to nejen z hlediska řádkování na stránkách, ale i informací v ní obsažených.
Tento spisek se snad hodí jako podklad pro výuku občanské výchovy ve 4. třídě ZŠ. :-)
Trochu vzdělaný člověk informace a dojmy autora, uvedené na těchto stránkách, zná. Faktických údajů kniha moc neobsahuje. Název knihy je zcela zavádějící.
Že by nějaká povinná publikace? Ani diplomové práce na humanitních oborech nemohou mít takto slabou úroveň. A to je pan autor jedním z hlavních autorů ekonomického programu pro záchranu, růst a moderní rozvoj českého hospodářství.
Očekával jsem smršť konkrétních informací, dočkal jsem se obecných frází a zřejmě i částečné politické agitace.
Město páry
Carlos Ruiz Zafón
Po přečtení série Pohřebiště zapomenutých knih jsem se ještě jednou vydal s autorem do staré Barcelony. Znovu na mě dýchlo to autorem krásně popsané specifické prostředí páry, zapadlých uliček i zajímavých lidí. Některé povídky jsou vynikající, jedna nebo dvě mě tak úplně neoslovily. Celkově ale 4*. Škoda, že už autor nic nového nenapíše.
Tři novely
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal je spisovatel, který se nevejde do žádné škatulky. Ani nevím, jestli bych si jeho povídky nebo knihu přečetl, kdybych neměl motivaci poslední knihy do splnění Čtenářské výzvy 2024.
Po přečtení této sbírky tří novel jsem docela váhal nad tím, jak bych se tady v komentáři vyjádřil. Autor a jeho styl je natolik odlišný od mého čtenářského profilu a mnou preferovaných knih, že jsem hodně na rozpacích. A to nejen kvůli tomu, že mi jeho styl nesedí. Stále se v duchu musím zaobírat tím, jestli nejsem nějaký divný, když Bohumila Hrabala neobdivuji..... má tolik různých ocenění, je podle jeho díla natočeno několik filmů, spousta mých oblíbených čtenářů na DK ho oceňuje spoustou *, má pozitivní recenze.....
Knihu jsme si koupil před mnoha lety, hned jak vyšla. Stál jsem na ni frontu. Taková byla doba.
Pak skončila u mě v knihovně a až letos jsem ji vytáhnul, abych ji přečetl. Od pana Hrabala mám doma i další knihy. Ty ale zatím musejí počkat.
Ty tři novely jsou různé a tak bych je i já hodnotil.
Ostře sledované vlaky 3*, Taneční hodiny pro starší a pokročilé 2*, Obsluhoval jsem anglického krále 4*. Takže celkem 3* za tuto knihu.
Asi bych klidně podepsal hodnocení přede mnou, které napsal ArkAngel. Je to velmi výstižné a mám podobné pocity. Ostatní hodnocení si přečtu až po uveřejnění svého příspěvku.
Pro mě docela překvapení, že tato sbírka tří novel má hodnocení čtenářů 86% a samostatně ty novely - Ostře sledované vlaky 69%, Taneční hodiny pro starší a pokročilé 75% a Obsluhoval jsem anglického krále 78%.
Národní třída
Jaroslav Rudiš
Autorovi jsem dal druhou šanci. V říjnu jsem si přečetl Český ráj.
Musím ale konstatovat, že mě jeho knížky neoslovily.
Nějak se nepotkalo moje očekávání s tím, co mi Jaroslav Rudiš předkládá. Jiným čtenářům se to ale líbí. Jsme každý jiný a také autoři knih píší různě a odlišnými styly. A i v tom je vlastně krása knih.
Země v troskách
Kristýna Sněgoňová
Ke čtení této série jsem se nechal inspirovat čtenáři zde na Databázi knih. Nepatřím mezi skalní fanoušky sci-fi. Ale mám rád postapo. A českým autorům se rád věnuji a poznávám jejich tvorbu. Moje volba tedy před časem padla i na tuto autorku.
Kristýna Sněgoňová píše tempem, které ji řadí k velmi výkonným spisovatelkám a spisovatelům. Je to více než 800 stran za rok. Tím možná místy lehce trpí některé části knihy, ale celek je velmi dobrý. Drobné nedotaženosti se snad dají odpustit.
Po přečtení už prvního dílu jsem si pro sebe udělal malé srovnání s knihami, ve kterých lze podle mě najít jistou žánrovou podobnost.
Srovnával jsem s trilogiemi Metro a Silo. A v tomto srovnání autorka určitě obstojí. V hodnocení čtenářů hvězdičkami zcela určitě. Počet čtenářů a těch, kteří autorku objevili, zatím není na úrovni zmíněných dvou trilogií, ale ty mají mnohem starší datum vydání.
Další díl si určitě nenechám ujít. Oba první díly se mi líbily.
Pět neděl v balonu (převyprávění)
Ondřej Neff
K této knize bych napsal trochu obecnější komentář. Stále nechápu, proč někteří čtenáři opakovaně čtou knihy, které je iritují a nemají z nich dobrý pocit. Aspoň takové informace dostávají ostatní čtenáři z jejich komentářů. Nebo je to záměr a chtějí si užít "výsluní" tím, že napíší "hnusný komentář" nebo dají mizerné ohodnocení?
Poslední nejméně dva roky se to tady docela rozmohlo. Ti, co přečetli pár knih, nebo je jim kolem 20 let, píší "zasvěcené" komentáře ke knihám, které ani nemůžou pochopit.
Takže pro mě tato kniha opět znamená dobrý počin Ondřeje Neffa přiblížit 150 let starou knihu současnému čtenáři.
Pro mě spojení O.N. a J.V. funguje.
No a ty skvělé kvaše Zdeňka Buriana jen doplňují skvělý zážitek z této knihy.
Mám doma i originál knihy J.V. vydané 1967 a tam jsou jen perokresby. Takže za mě skvělý počin a jsem rád, že tato série vznikla.
Budu pokračovat a palce dám jen těm, kteří si to opravdu zaslouží. Komentáře čtenářů k mnou přečteným knihám čtu a ne jen odklikávám. Takže s kým souzním, tomu palec dám. Nebo tomu, kdo má svůj názor a je podložený, tak tomu také.
Ostrov Entry
Peter May
U tohoto autora je velmi obtížné najít nějakou vyloženě slabou knihu. Určitě se mezi podprůměrné neřadí ani Ostrov Entry. Podle mě je to spíš naopak vynikající kniha, kterou jsem si docela užil a získal z ní nejen zážitky z vyšetřování, ale i informace o drsné přírodě a podmínkách života na ostrovech.
V historické lince příběhu jsem se také dozvěděl zajímavé informace k nucenému stěhovaní těch nejchudších ze skotské vysočiny.
Takže v knize je vše, co mám rád. Trocha napětí, trocha poučení, krásné popisy přírody, počasí a lidí. To vše ve správném poměru.
Za mě tedy jasných 5*. Autora a jeho knihy budu vyhledávat i nadále.
Kočičí stopa
Dominik Dán
Kočičí - Mačacia stopa je 33 kniha napsaná autorem. V pořadí časové chronologie příběhů je děj této knihy zařazen do roku 1995 a je 16 v pořadí. Pro mě je to přečtená kniha Dominika Dána s pořadovým číslem 18. Blížím se polovině vydaných knih.
Už dávno se ze mě stal nekritický čtenář Dánovek. Moje hodnocení se vždy pohybuje mezi 4-5*. Tento díl bych zařadil k nejlepším.
Je to jedna z posledních knih, které autor zatím napsal. I on si psaní asi hodně užil, stejně tak jako já čtení.
Skvělý humor, krásné dialogy, děj se stále posouvá vpřed. Parta vyšetřovatelů i čtenář mají pořád nad čím přemýšlet. A jak to už tak v této sérii bývá, je potřeba se zabývat i minulostí.
U knih D.D. se bavím a jsem rád, že jich mám ještě hodně před sebou a že autor stále přidává další. V roce 2025 se znovu rád vydám do Našeho města.
Příběh jednoho muže a jednoho města
Josef Vaňhara
V letošním roce moje čtvrtá kniha, která je spojena s fenoménem nejen první republiky - Baťou.
Tato kniha není tak přísně zaměřena jen na Tomáše Baťu, ale více na region a také rozvoj firmy v Československu i ve světě. Také jsou zde popisovány problémy spojené s výstavbou továren i měst pro zaměstnance. Na mnoha krátkých příbězích spolupracovníků autor, blízký spolupracovník Tomáše Bati, ukazuje nezdolnost těchto lidí a jejich touhu něco dokázat.
Nebudu se zde dále rozepisovat o tom, co vše je v knize obsaženo. Jen za sebe mohu všem doporučit její četbu, stejně jako i předchozích knih, které jsem o Baťovi letos četl.
Je to velmi inspirující a zábavné čtení doplněné i o dobové fotografie. Je až neskutečné, jak Baťovci dokázali za pár desítek let vybudovat toto celosvětové průmyslové impérium a jak vždy měli na zřeteli dobro všech svých spolupracovníků.
Nemám nad čím přemýšlet - 5*.
Korporac€
Pavel Hénik
Současná doba není jednoduchá, ale může být hůř, a asi bude. Autor v knize popustil trochu uzdu fantazii a popsal svoji představu, jak by to v Unii mohlo za pár let vypadat. Vychází z toho, co už v současné době kolem sebe vidíme, a věci domýšlí dále.
Nejedná se o nějak propracovanou sondu do budoucnosti, ale spíš se kriticky dívá na pár aspektů života.
Kdo někdy pracoval pro velkou společnost na nějaké střední nebo vyšší pozici a musel snášet tlaky z toho plynoucí, tak si v této knize určitě najde své. Korporace to dotáhla téměř k dokonalosti.
Do toho jsou zamíchány další věci, které jsou stále viditelnější už v dnešní době a které nás posouvají k tomu, co by mohlo nastat v reálu a ne jen v knize.
Kniha se mi líbila, téma zajímavé, času věnovaného četbě nelituji.
Čenž se smrtí
Jaroslav Velinský
Tato kniha opět obsahuje dva příběhy. Oba jsou velmi povedené, takže jsem si zase čtení pěkně užil. Ota je docela samorost a když se mu pod nos dostane nějaká mrtvola, tak nemůže odolat a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování. Protože moc nehledí na nějaké obvyklé vyšetřovací postupy, tak se často dostává i do problémů.
V těchto knihách autor popisuje dobu po druhé sv. válce, tedy dávno minulou. Užívá slovník té doby a krásně popisuje prostředí a podmínky života běžných lidí.
Za mě spokojenost. Těším se na další knihy a jsem zvědavý, jaké další Otovy milostné a detektivní osudy nám autor připraví.
Jméno růže
Umberto Eco
Pro mě je tento komentář ke knize můj v pořadí číslo 400. No myslel jsem si, že to bude důvod k nějaké malé oslavě, už i vzhledem ke knize, kterou hodlám komentovat. Vždyť je vybavena titulkem Světový bestseller a má veskrze pozitivní hodnocení. Všude, i zde....
Touto knihou nejsem ani oslněn, ale ani zklamán. Už jsem si zvykl, že když se o nějaké knize píše, že je to bestseller, tak to může být pro mě kniha vynikající, stejně tak jako kniha pro mě nic neříkající.
Ke čtení knih se zde na DK nechávám inspirovat, ale jejich hodnocením se nenechávám ovlivňovat. Takže komentáře čtenářů si čtu až po napsání mého komentáře.
Tuto knihu jsem si přečetl, abych si doplnil předposlední knihu do čtenářské výzvy 2024. Film jsem neviděl, snad jen kousek, nebavil mě.
Autor píše zajímavě, překlad skvělý, ale to téma náboženství mě vůbec neoslovuje.
Víra vždy způsobovala násilí a netoleranci. Fanatismus vede k fatálním událostem. Nehodlám vést polemiku k tomuto tématu, jen vyjadřuji velmi jemně svůj názor. A ten je podložený mojí životní zkušeností.
Takže za mě celkem 4 *. Za příběh 5 a za náboženskou indoktrinaci pouze 2*. Na knihu se nelze dívat jen jako na román. Má to i hlubší historický podtext.
Malomocný u svatého Jiljí
Ellis Peters (p)
Opět další díl ze série, kterou jsem si zařadil pod název Naivní historické detektivky.
Ellis Peters píše krásně. Popisy osob, prostředí, vazeb, vztahů a akcí v této knize jsou dokonalé. Zápletka je také zajímavá, ale ne tolik jako v předchozím dílu.
Je to pro mě odpočinkové čtení. Na rozdíl od mnoha knih jiných autorů, které se také řadí do žánru detektivek, tak tady i vražda je popsána tak nějak mile.
Ve čtení této série budu pokračovat. Jsem zvědavý, jaké další zápletky a příběhy nám čtenářům autorka připravila. Doufám, že v knihovně mají kompletní řadu.
Ústav
Stephen King
U čtení této knihy jsem si připadal jako na klouzačce.
Když se příběh začal odvíjet a já, čtenář, jsem se seznamoval s prostředím, které autor čtenáři představuje, jako bych stoupal po schůdkách na tu klouzačku.
Popis praktik v ústavu - jsem nahoře na klouzačce.
No a pak si sednu a jedu dolů. To je druhá půlka knihy, kde autor popisuje pro mě už neuvěřitelný příběh.
A dojedu na konec klouzačky a tam klidně vstanu, nezajedu ani až do kaluže pod klouzačkou, ani do písku. No a v knize? Hezky po americku happy end.
Kniha je o dětech a mě se zdá i tak trochu stylem psaní pro děti, i když chvílemi trochu drsná.
Pokud by to byla pohádka, dám 5*. Ale Ústav má ambici být podle jejího zařazení hororem, thrillerem, románem.....pro mě to nic z toho není, proto 3*.
Že se děly a dějí pokusy na lidech, že se lidi čipují, očkují, že je ovlivňováno jejich vědomí a smýšlení, že jsou omezovány svobody a lidé jsou zavíráni v izolaci.....to je realita nejen poslední doby. Jen ten šťastný konec, na rozdíl od této knihy, zatím nějak nevidím.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Tato kniha si svůj přívlastek bestseller - nejlepší kniha roku, podle několika renomovaných novin a časopisů, plně zaslouží.
Na 470 stranách knihy jsem spolu s hrabětem Rostovem prožíval každý den jeho domácího vězení v hotelu Metropol. Autor mistrně popsal na několika lidských osudech pár desetiletí budování komunismu v Sovětském svazu po VŘSR.
Není popisováno žádné násilí, gulagy, metody tajné policie, ale přesto čtenáře mrazí z toho, jaký osud potkal hraběte a jak je to vůbec možné přežít. Den po dni, rok za rokem se odvíjí jeho příběh a jemu blízkých několika osob. Závěr vyznívá docela optimisticky, asi i proto, že se nejedná o ruského autora, ale o Američana. A ti jsou spíš na ty šťastné konce. Smekám ale před tím, jak Amor Towles dokázal popsat poměry v tehdejší Moskvě, charaktery lidí, životní podmínky a systém, který po revoluci nastolili bolševici v SSSR. Za mě jasných 5*.