Bedřich63
komentáře u knih
Malomocný u svatého Jiljí
Ellis Peters (p)
Opět další díl ze série, kterou jsem si zařadil pod název Naivní historické detektivky.
Ellis Peters píše krásně. Popisy osob, prostředí, vazeb, vztahů a akcí v této knize jsou dokonalé. Zápletka je také zajímavá, ale ne tolik jako v předchozím dílu.
Je to pro mě odpočinkové čtení. Na rozdíl od mnoha knih jiných autorů, které se také řadí do žánru detektivek, tak tady i vražda je popsána tak nějak mile.
Ve čtení této série budu pokračovat. Jsem zvědavý, jaké další zápletky a příběhy nám čtenářům autorka připravila. Doufám, že v knihovně mají kompletní řadu.
Ústav
Stephen King
U čtení této knihy jsem si připadal jako na klouzačce.
Když se příběh začal odvíjet a já, čtenář, jsem se seznamoval s prostředím, které autor čtenáři představuje, jako bych stoupal po schůdkách na tu klouzačku.
Popis praktik v ústavu - jsem nahoře na klouzačce.
No a pak si sednu a jedu dolů. To je druhá půlka knihy, kde autor popisuje pro mě už neuvěřitelný příběh.
A dojedu na konec klouzačky a tam klidně vstanu, nezajedu ani až do kaluže pod klouzačkou, ani do písku. No a v knize? Hezky po americku happy end.
Kniha je o dětech a mě se zdá i tak trochu stylem psaní pro děti, i když chvílemi trochu drsná.
Pokud by to byla pohádka, dám 5*. Ale Ústav má ambici být podle jejího zařazení hororem, thrillerem, románem.....pro mě to nic z toho není, proto 3*.
Že se děly a dějí pokusy na lidech, že se lidi čipují, očkují, že je ovlivňováno jejich vědomí a smýšlení, že jsou omezovány svobody a lidé jsou zavíráni v izolaci.....to je realita nejen poslední doby. Jen ten šťastný konec, na rozdíl od této knihy, zatím nějak nevidím.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Tato kniha si svůj přívlastek bestseller - nejlepší kniha roku, podle několika renomovaných novin a časopisů, plně zaslouží.
Na 470 stranách knihy jsem spolu s hrabětem Rostovem prožíval každý den jeho domácího vězení v hotelu Metropol. Autor mistrně popsal na několika lidských osudech pár desetiletí budování komunismu v Sovětském svazu po VŘSR.
Není popisováno žádné násilí, gulagy, metody tajné policie, ale přesto čtenáře mrazí z toho, jaký osud potkal hraběte a jak je to vůbec možné přežít. Den po dni, rok za rokem se odvíjí jeho příběh a jemu blízkých několika osob. Závěr vyznívá docela optimisticky, asi i proto, že se nejedná o ruského autora, ale o Američana. A ti jsou spíš na ty šťastné konce. Smekám ale před tím, jak Amor Towles dokázal popsat poměry v tehdejší Moskvě, charaktery lidí, životní podmínky a systém, který po revoluci nastolili bolševici v SSSR. Za mě jasných 5*.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Udělal jsem malý úkrok stranou z cesty, po které se většinou vydávám za svými čtenářskými zážitky. K delšímu hodnocení mě nic příhodného nenapadá. Na téma této knihy se dívám spíše z odstupu, je mi docela cizí.
K autorovi a jeho knihám se vracet nebudu.
Kdyby nám Paříž vyprávěla
Jiří Žák
Knihu jsem si přečetl poté, kdy jsem se rozhodnul, že se zúčastním letošní čtenářské výzvy. V létě jsem zjistil, že už můžu mezi knihy této výzvy zařadit 14 knih, které jsem letos četl, a tak jsem si našel zde na DK ty další, které by se mi líbily a zapadly do výzvy.
Takže číslo 10 a "kdyby".......
Určitě své volby nelituji. Spousta informací o Paříži v uplynulých staletích.
Hned po naší "sametové" revoluci jsem Paříž navštívil, tak několik zeměpisných informací mi korespondovalo s mými zážitky z cesty. Ve škole jsme se učili o mnoha z těch slavných jmen, která jsou v knize zmiňována. Takže to bylo stále o tom.....Porovnat své znalosti historie s informacemi v knize. No jistě, naše škola mě to všechno neučila, ale přece jen hodně z toho jsem už slyšel a taky některé věci jsem si následně přečetl.
Kdo by se chtěl dozvědět více o Pařížských ulicích, mostech, náměstích, divadlech, parcích, kostelích, hřbitovech, kavárnách, ateliérech a metru, tak je tady správně. Stovky historických obyvatel a známých osobností napříč staletími ho při té návštěvě doprovodí. Já jsem byl s knihou docela spokojen. Jen občas jsem se trochu hůře orientoval, ve kterém století se právě nacházím. Ale po všech stránkách velmi zajímavá kniha. V knize je také spousta malých milých ilustrací podkreslujících text, je to hezký bonus k četbě.
Oko
Bernard Minier
U předchozího dílu Lov jsem psal do komentáře, že se podle mě jedná spíše o politicky angažovaný román než o detektivku. A vyjádřil jsem také obavy, že se třeba další kniha této série bude zabývat hladomorem, sociálními nepokoji, životem bez aut, letadel, neustálým dohledem a rozdělením lidí podle jejich poslušnosti do několika úrovní......apod.
Protože neumím věštit z karet, ani se nezabývám černou magií, téma další knihy jsem tedy netrefil.
Bernard Minier se v tomto dílu naplno věnoval dalším hrůzám, které přináší svět okolo nás. Nuda, nekonečné bohatství, zvrácené myšlení a pocit, že já můžu všechno, vede některé lidi k tomu, co autor v knize popisuje. Naštěstí se nejedná o jev u nás v naší české kotlině nějak moc rozšířený.
Nejsem fanouškem hororů, násilných scén, mučení lidí za účelem potěšení a tak mě téma této knihy zase tak moc neoslovilo. Mám raději knihy zalité sluncem, než popis nejhlubší temnoty. Proto 4*.
Autor ale psát umí. Na konci vlastně prozradil, že můžeme čekat pokračování.
Nevím ale, jestli se rozhodnu si ho někdy v budoucnu přečíst. Asi to bude plné násilí, už vzhledem k tomu, koho zase můžeme čekat na scéně.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Už poněkolikáté se budu opakovat. Zase jsem zde na DK objevil pro mě novou autorku, která ve svých knihách přináší nejen pobavení, ale i mnoho důvodů k zamyšlení a také k dalšímu studiu a shánění informací.
Téma je to hodně těžké a pro tu dnešní mladou generaci už zcela neznámé. Proto je více než dobré, že autorka se zaměřila na tuto dobu, kdy po komunistickém puči bylo lidem sloužícím režimu všechno dovoleno. I když se v knize píše o hrůzách, které by nikdo nechtěl zažít a skoro ani o nich číst, tak Petra Klabouchová vše vypráví stylem a jazykem, který se mi osobně líbí.
Dávám jasných 5*. Knihu doporučuji všem a to nejen z důvodů, které zde uvádím jako citáty z knihy:
"Svoboda se nedá zdědit. Každá generace si ji musí vybojovat sama. My jsme selhali. Vy to zvládnete, pevně věřím, že vy to zvládnete....."
"Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš....."
"Vždyť už je to všechno tak dávno, nová doba. Listopad 1989 odzvonil klíči dávnému zlu, zapomenuto, co jsme si, to jsme si."
"Lidi ani netuší, kolik máme hrdinů. Tolik jich snad nikdo jiný nemá. Tady všude leží. Stovky, možná tisíce hrdinů tohoto národa. Kdyby je mladí znali, možná by bylo i dneska všechno jiné. Jinak by se chovali. Znovu by se naučili bránit vlastní svobodu. A třeba by byli na tuhle zem a sebe i... hrdí".
Tyto věty se týkají nejen dob dávno minulých, ale platí v každé době. Nebo si snad můžeme myslet, že dnes je vše v pořádku a žádná další totalita nehrozí? Že není třeba bránit osobní svobody a naši nezávislost?
Náraz / Prales
Petr Sagitarius
Autor této série Petr Sagitarius stárne, podobně jako hlavní postava jeho knih Roman Saran. Je to už také 6-tá kniha série Trujkunt. To, co bylo v prvních dílech nové, neokoukané, zábavné a vtipné, tak tady už je to jen neustálé opakování dříve popsaného.
No a nebýt té pražské stopy, tak by oba příběhy byly trochu nudné.
Autor si už musel i vypomoci výletem do Paříže a tamním místopisem, aby zaplnil předepsaný počet stran. Závěrečná honička v lese, tak to už je opravdu síla.
V knize je více sexu než vyšetřování. Takže už se to ani pomalu nedá nazvat detektivka, ale spíš erotická literatura.
Dávám 3*, protože podle mě je tato kniha z celé série nejslabší. Pořád je ale čtivá a chvílemi zábavná. Hluchých míst je zde ale více, než v předchozích knihách.
Návrat Rámy
Arthur Charles Clarke
Po více než 6-ti letech jsem se vrátil k této sérii a přečetl si druhý díl. Kniha mě nezaujala a není to jen tím, že nejsem kmenový čtenář sci-fi.
Před psaním komentáře jsem tentokrát udělal to, co obvykle nedělám a přečetl jsem si pár komentářů od jiných čtenářů k této knize i knize následující. Tak se mi potvrdily mé pocity.
Ano, kniha je to podle mě slabá, mnohdy nedomyšlená. Dialogy napsané divně, jako by to psalo dítě základní školy. No a nakonec se autorům někde ztratila Francesca, nějak se o jejím osudu zapomněli na konci zmínit.
Já mám tedy jasno, s touto sérií končím.
Kukačka
Camilla Läckberg
Tuto sérii jsem začal číst v roce 2018. Teď po 4 letech od přečtení 10-tého dílu jsem si přečetl další díl v pořadí, zatím poslední v češtině vydaný.
Patrik s Erikou pomalu stárnou, proto možná i tempo knihy mi přišlo aspoň v první půlce pomalejší. Děj se pomalu rozvíjel, také se objevily nějaké vraždy, řeší se i minulost a neobjasněná úmrtí.
Na posledních několika desítkách stránkách ale vše rychle graduje a dospívá k vyvrcholení, které je docela zajímavé a napínavé.
Asi to nebyla nejlepší kniha série, ale určitě si drží docela vysoko nastavenou laťku předchozích dílů.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Ten, co píše knížky: Co jsi teď četl?
Ten, co čte knížky: Nějakou tenkou knížečku od Jaroslava Rudiše.
Ten, co píše knížky: A jak se ti líbila?
Ten, co čte knížky: Že to bude až takové jednoduché čtení, jsem nečekal.
Ten, co píše knížky se ptá: A proč jsi ji tedy četl? To jsi nevěděl? Dříve jsi od Rudiše nic nečetl?
Ten, co čte knížky: Ále, nechal jsem se zlákat hodnocením kolegů čtenářů na DK. Někdy to nevyjde, každý čtenář má jiné zájmy a hledá v knihách něco jiného. Á ano, byla to moje první kniha od toho autora.
Ten, co píše knížky: Tak zkus přečíst nějakou jinou, napsal jich dost a třeba se ti ty další budou líbit.
Ten, co čte knížky: Snad za pár měsíců, teď mám doma připravené jiné knihy. Je jich taková spousta......
A tak se cesty toho, co čte knížky s tím, který píše knížky, zatím rozešly. :-)
Obrázky z Provence
Jan Šmíd
Asi jsem čekal trochu jinou knihu. Proto ji hodnotím jako průměrnou. Srovnávám s knihami Petera Mayleho, popisujícími poklidný a až labužnický život v Provence, a knihou Marcela Pagnola Jak voní tymián, kde tempo vyprávění bylo také velmi pozvolné.
Tady jsem cítil v pozadí jistou uspěchanost štábu ČT, aby podle připraveného scénáře stihli objet místa, která se rozhodli pro seriál o Provence natočit. Kniha vlastně vznikla jako vedlejší produkt k reportážím a je to na ní poznat.
I přes tyto výhrady se jedná o zajímavou knihu a po této průpravě zkusím i nějakou další knihu Jana Šmída. Už budu více vědět, co mám čekat.
Našeptavač
Jaroslav Velinský
Autor si mě získal svým stylem psaní hned u první knihy, kterou jsem od něj četl. Určitě si nějaké další příběhy s Otou Finkem nenechám ujít. Krásné popisy drobností, situací a lidí. K tomu pátrání, které tentokrát probíhá souběžně s rozvíjejícím se Otovým milostným životem. Zajímavé, mnohdy vtipné dialogy, pěkný humor a vše je umístěno do dávné minulosti a doby, která byla hodně jiná.
Takže za mě spokojenost. Těším se na další knihy a jsem zvědavý, jaké další Otovy milostné a detektivní osudy nám autor připraví.
Turistická značka: 44 tisíc kilometrů tradice
Marek Šálek
Jako aktivní turista, chodící především po cestách značených turistickými značkami, jako fanda KČT a čtenář jimi vydávaného časopisu Turista, jsem nemohl tuto knihu vynechat.
Jedná se o skvělý počin. Kniha poutavě čtenáře seznamuje s historií a současností turistického značení nejen u nás a současně dává pár tipů na výlety.
Její přečtení mohu s klidem doporučit.
Děti matrixu: Jak interdimenzionální rasa tisíce let ovládá svět
David Icke
Autor se problematice, která je náplní knihy, věnuje spoustu let, a je to vidět. Spousta informací, hodně údajů z historie, spousta jmen, to jsou faktory, že to není lehké, rychlé a krátké čtení.
No a pro mnoho čtenářů to je určitě kniha, kterou do ruky vůbec nevezmou nebo ji odloží po několika stránkách. Ale to je na každém, jaké zdroje informací využívá a z čeho čerpá poznání pro svůj osobní rozvoj.
Kniha určitě není pro ty, kteří se spokojí s tím, jak je oficiálně podávaná historie. Není ani pro ty, kteří bezvýhradně důvěřují informacím, které jim poskytují tzv. média hlavního proudu. Určitě se nebude líbit těm, kteří nemají žádnou pochybnost o oficiálním výkladu některého z náboženství. Také ti, co jsou spokojeni se současnou situací v ekonomice a politice u nás i jinde, si asi budou klepat na čelo, jestli je autor při smyslech.
Ale někde by se začít mělo. Proč ne zrovna s touto knihou? Nevzdělané a nepochybující děti Matrixu jsou ideální materiál pro ovládání.
Snad si knihy autora postupně najdou více čtenářů.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Pozoruhodná kniha, zajímavý námět, velice propracovaný styl psaní autorky.
Opět se budu opakovat. Knihu bych si asi nikdy nepřečetl, kdybych si ji tady nenašel na DK u oblíbených čtenářů. Petra Klabouchová tuto knihu napsala pro mě velice poutavě, takže se vrátím i k některé(ým) z jejích předchozích knih.
Pořád řeším, že mi stále přibývá knih, které bych si v životě chtěl přečíst. A musím volit mezi těmi klasickými, z dřívějších dob, a těmi, které píší autoři dnešní doby. Je spousta knih, které spojí za pozornost a které mě oslovují.
Tato kniha se úplně vymyká z okruhu mnou čtených knih a jejich zaměření.
Jsem rád, že jsem ji dostal do ruky. Už jenom kvůli tomu, že jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací o pověstech a duchovních fenoménech Šumavy. Tato část knihy mě hodně bavila. Takže doporučuji všem trpělivým čtenářům, kteří nechtějí mít na konci pocit, že se kniha četla sama a že to zvládli za pár hodin. Já jsem si to vychutnal a prožil.
Ani nevím, jestli se s těmito poznatky ještě opět vypravím na Šumavu. :-)
Vetřelec
Kristýna Trpková
Takže za mě u této autorky pro mě 3x a dost. Poprvé jsem to u prvního dílu hodnotil jako docela povedený debut a že je tam potenciál pro rozvoj a postupné nalezení pozice autorky.
Druhý díl byl spíše než detektivka jen neustálé probírání pocitů Laury a jejich osobních úvah. Vyšetřování minimum.
No a tento třetí díl je pro mě už docela velké zklamání. Čekal jsem, že se už autorka našla, a že kniha už bude mít nějaký spád a příběh bude zajímavý. No zklamal jsem se. Stejně jako v předchozích dílech je to neustálé přemýšlení o pocitech a tak 280 stran celkem o ničem. Vyšetřování opět minimum a ještě okořeněné několika nesmysly. Posledních snad 40 stran se to trochu rozjede.
Oceňuji, že některé popisy věcí, prostředí, lidí a vztahů jsou zajímavé. Ale to je jen malá část knihy.
Zbytek působí velmi nevyzrálým dojmem. Takže jak už jsem napsal na začátku, u této autorky se nesetkalo mé očekávání s tím, co mi předkládá, a tedy se čtení jejích knih v dalších letech věnovat nebudu. Možná nejsem cílová skupina.
Přemyslovci: Z milosti Boží
Ludmila Vaňková
Tato kniha v sobě zahrnuje dva romány a přes 30 let historie. Historie je to nejen Čech a Moravy, ale celé střední Evropy a také křížových výprav.
Autorka ve svých knihách popisuje osobní příběhy mnoha významných postav historie. A když se zmiňuji, že mnoha, tak se opravdu jedná o několik desítek. Příběhy jsou to zajímavé.
Co mi vadí, tak je jistá nepřehlednost a přeskakování v ději. Mnohdy jsem se také nemohl zorientovat ve složitých příbuzenských vztazích a vazbách.
Připadá mi, že jiní autoři nebo autorky mi podali nějakou historickou epochu čtivěji a přitažlivěji. Mnohdy je spousta faktů spíše na škodu.
Uvidím, jestli se k autorce po čase vrátím. Zkusím si přečíst o osudech Přemyslovců v knihách jiného autora.
Průvodce králičí norou
Jan Tománek
Stejně jako v předchozí knize, kde byl příspěvek Jana Tománka, Kronika doby covidové, hodnotím i tuto knihu 4*. První část obsahuje spoustu informací, které by měly podnítit čtenáře k tomu, aby hledal dál a zajímal se o dění. Druhá část je trochu více filozofická. Některé informace se opakují.
Co je však potřeba zmínit, tak je to, že kniha je velmi stručná a jen zlehka odhaluje hlavní problémy současné doby. Vlastně se jedná jen o takový nějaký souhrn.
Autor sám v prologu uvádí, že "každé téma, které v knize zmiňuji, by vydalo na samostatnou knihu.....". No a ty knihy a články a podcasty a streamy opravdu existují.
Jen je třeba hledat. Ale to bolí.... ještě více než myšlení. Nebo kdybyste se chtěli podívat do králičí nory, tak budete muset kopat a kopat. Bez toho to nepůjde.
U čtení knihy jsem se moc nebavil, protože je to kniha, která shrnuje hodně nepopulárních informací na jedno místo. Tyto skutečnosti nás obvykle míjejí a většině populace nejsou známé, pohodlné a ani se jimi v rámci svého pohodlí nechtějí zabývat. Proto asi ta malá čtenost této knihy, aspoň jeden z důvodů.
Nesmírně jsem se ale pobavil nad těmi několika málo komentáři, které jsou pod knihou. Kdo si je přečte, tak si to hned spojí a bude vědět.... Ve spojení s profily čtenářů to ještě více vynikne.
To jen tak pro doplnění tématiky a že i zde na DK už působí všechny ty vlivy, které Jan Tománek popisuje ve své knize.
Trochu mě mrzí, že za tuto knihu je doporučená cena 349 Kč. Já jsem si ji půjčil v knihovně. Ale tato cena jí moc propagace neudělá. Obzvlášť, když se v knize v některých kapitolách řeší peníze.
Tato kniha pěkně doplnila dvě knihy, které jsem četl bezprostředně před ní. Ty se týkaly zneužívání moci, korupce, špinavých politických praktik, prorůstání zločinu do politiky a podnikání a propojení mafií všech typů a státních institucí.
Ale to jsou romány a knihy světoznámých autorů, kteří také poodhalují oponu současné doby.
Ďáblové jsou tu
Louise Penny
Můj komentář k této knize? Vynikající a zatím pro mě asi nejlepší v celé sérii.
Pro ostatní čtenáře této knihy snad jen uvedu, že bez přečtení předchozích dílů pro ně ztratí tak 30% přitažlivosti. Čtenář musí být v obraze a znát souvislosti.
Autorka mě stále překvapuje, díl od dílu. Je to pro mě opravdu zážitek, číst tyto knihy.
Asi ve 2/3 knihy jsem si říkal, že ta konstrukce rodinného vyšetřování je trochu umělá a postavená na efekt. Už jsem hledal slova pro to, abych to tady v komentáři nějak popsal a tak trochu "zkritizoval".
Ale ten závěr knihy mě tedy dostal a zapomněl jsem na to, že bych hledal na knize nějaká slabá místa. Autorka ze sebe vymáčkla maximum a tato kniha si opravdu zaslouží maximální hodnocení.
Opět tady jde o korupci, o moc a bezohlednost, a to nejen v policii, ale především ve firmách a jejich managementu. Vnímavý člověk si tam určitě najde svoje paralely, i když příběh je zcela určitě fiktivní. :-)
Tak je to jen kniha, nebo přece jen popis některých reálných situací?
Já mám jistotu.
Přeji všem pěkný zážitek z knihy a děkuji autorce za krásnou knihu, kterou jsem měl možnost si přečíst.
A věřím, že se na konci roku dočkáme dalšího dílu. Držím palce.
