Beebee komentáře u knih
Pěkně napsané, přehledně, nezahlcuje informacemi, které jsou pro laiky nepodstatné (jako vědecké studie a hloubkové modely psychoterapie). Doporučuji nositelům Hraniční poruchy a jejich blízkým, event. jejich spolupracovníkům. Zjistíte, co od hraničáře lze čekat, co nečekat a smířit se s tím a jak hraničáře vydržet. Velkým plusem je, že kniha nabízí i pohled překračující obtíže, v čem je hraničář pro ostatní výjimečný, nebo je přínosem: je tvořivý, protože má obrovský rozsah a hloubku emocí, může strhávat lidi k zajímavým cílům, rád pomáhá druhým, je zajímavý, mnohdy charizmatický. A také publikace říká opakovaně jednu významnou zkušenost: s tím, jak hraničář zraje, u mnohých z nich symptomy mizí a on se stává emočně stabilnějším a stálejším. A to je taky velká naděje. P.S.: nejen kognitivně behaviorální terapie jsou pro hraničáře platné, to zdaleka ne....
Jeden z nejsilnějších románů popisujících vnitřní světy lidí s poruchu osobnosti a duševní nemocí a popis toho, co tyhle potíže udělají se vztahy a s rodinou. Povinná literatura pro lidi zajímající se o hraniční poruchu osobnosti, závislou poruchu osobnosti, bipolární poruchu, úzkostně-depresivní poruchu, histriónskou poruchu osobnosti. Nejdůležitější momenty jsou, když poznáte, co to dělá ve vztazích k sobě (nositeli nemoci) a k druhým (třeba těm zdravým). Doporučuji všem nečíst ve fázi sestupu do deprese a v rozjeté depresivní fázi... Styron sám duševní nemocí trpěl a uměl jí popsat velmi přiléhavě, a to různé typy těchto nemocí a chování z nich plynoucího. Co vnímám já, jako nejsilnější poselství knihy je, že je zde (ač mitigovaná a latentní) naděje. Kdyby Loftisovi mohli mít odstup a neříkali si všichni do jednoho: "Já jsem v pořádku, to ty si letadlo", ale uznali by svoje omezení a snažili se ho pochopit a restaurovat do plnějšího a svobodnějšího žití (třeba tím, že si řeknou o pomoc), nebyli by možná dopadli jak dopadli.
Povinná (a velmi těžká) literatura, obzvláště pro lidi zajímající se o psychické nemoci. Jedinečný popis člověka s bipolární afektivní poruchou, který je věrohodný tak, až si nejsme jisti, kdy mluví pravdu a kdy je to vše jen dým ve větru a závislé poruchy osobnosti, které prodělala zásadní psychické trauma. Vypravěč je jedna ze zdravějších postav. A proč je ta kniha tak vynikající? Protože W. Styron měl zážitek těžké, opakující se duševní nemoci z první ruky. Doporučuji ještě Ulehni v temnotách (tam není v pořádku snad nikdo, fantastická kniha, ale jen pro otrlé povahy, které jsou schopni ustát toto čtení bez rozvoje vlastní deprese... Psychopatická matka, slabý otec, hraniční a pak možná i bipolární dcera, druhá dcera těžce mentálně retardovaná, kaleidoskop vnitřních světů těchto lidí a co jejich porucha dělá s jejich vztahy a jejich okolím...).
Díky této knize jsem v 17 letech objevila výraz "astrální putování". Velmi silný příběh od dobrého vypravěče.
Nesmírně cenná kniha, která mluví o tom, co se s námi děje před smrtí a po ní, hledisko je buddhistické, je také plná rad, doporučení a vysvětlení. Jeden z nejlepších průvodců umíráním, bdělým a pozorným. Další bych doporučila Tibetskou knihu o životě a smrti od Sogjala Rinpočeho, Ole Nydahlovu O smrti a znovuzrození, speciál časopisu Buddhismus dnes o smrti z července 2003, Rady jak umírat a žít lepší život od Dalajlámy - popsal velmi přesně fáze umírání a těsně po něm. A jelikož to nemine nikoho, je dobré být co nejvíce připraven a na smrt myslet, myslet na vše, co s ní je spojeno a být ukotven v jejím přijetí, pokud možno. Umřít dobře - to je nesmírně důležité, vždyť naši předkové se modlili o šťastnou hodinu smrti. V tom je obsaženo vše.
Velmi praktická příručka pro specialisty, nejkomplexnější, co máme nyní na českém psychiatricko-psychoterapeutickém trhu knih. Je praktická, obsahuje všechny pohledy, které by mohly být relevantní pro pochopení a léčbu této poruchy. Výborná v kombinaci s prací Faldyny (PCP) a Martina Bohuse (Borderline - porucha osobnosti. Pokroky psychoterapie. Vydavateľstvo F). Jako fajn doplněk doporučuji i Rohra (Hraniční porucha osobnosti).
Cosi fantastického. Pokud mi za můj bezmála padesátiletý život bylo mnoho z duchovna nejasného, tak Rupert Spira to v této knize propojil do funkčního a smysluplného celku. Pokud jsem strávila stovky hodin kontemplací, meditací a ponořováním se do hloubky Jáství, Boha, Pravdy, nebo jakkoliv to v pozadí, to nejzazší nazýváte, a neviděla ho dostatečně, tak s touhle biblí jsem to zahlédla. Jen to udržet. Jen si to uvědomovat pokud možno nepřetržitě. Upřímně: jestli bych si měla vzít sebou při evakuaci (anebo na pustý ostrov) jednu jednou knihu, bude to tahle. Velice děkuji Spirovi, překladatelce do češtiny a nakladatelství Fontána a editorům za to, že jí můžu číst ( a taky dobře chápat).
Kniha esenciálních myšlenek Ruperta Spira, neduálního filozofa, žáka Francise Lucilly, mystika Přímé cesty (kam patří učení Ramany Mahárišiho, ale i našeho Eduarda Tomáše a Fráni Drtikola). Pro mně je Spira nově nalezený klenot na tváři současné Země, protože umí nenásilně, přesvědčivě a slovy, které jsou srozumitelné, argumenty, které platí, dovést mysl do jejího zdroje. Co stránka, to paprsek Vedomí. K tomu, aby jste byli drobet v obraze doporučuji nejprve české překlady přednášek Ruperta Spiry na youtube - Roman Kocián a Yossa. Obrací svými argumenty posluchače vždy k jejich vlastní zkušenosti a "zpětněběžným způsobem" (dle Tomáše) je usměrňuje do zenového ne-myšlení a přes něj do pramene Já. Dále je fajn cosi přečíst od Eduarda Tomáše na téma Přímé stezky a advaity, neduality, atmavičáry - sebedotazování. Je pro nás dobře srozumitelný a připraví mysl na spojení běžné pro Spira. V nedvojnosti vynikal i Robert Adams, ale zanechal po sobě málo zaznamenaných myšlenek. Ze Spira cituji:
"Když necháme to, co odejít může, zůstane to, po čem toužíme nejvíce. "
"Příčinou neštěstí je vkládání své identity a bezpečí do toho, co se objevuje, pohybuje, proměňuje a mizí."
"Naše esenciální přirozenost - čisté Vědomí - nemá jméno, ale říká si všemi jmény, nemá formu, ale je substancí všech forem."
Naprostá jednička. Četly to i obě mé dcery a starší (9.třída ZŠ) o ní napsala do čtenářského deníku: "Je to rozhodně nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Tento příběh mi úplně změnil pohled na život. Autorce knihy zemřel manžel a ona začala přehodnocovat svůj život. Její názor na něj je skvělý. Tato kniha zasáhne do srdce a změní váš pohled na vše. Překypuje láskou, úctou, sebeúctou a moudrostí.“
Krátká stezka, vrchol stezek, souhlasím s Pavlem z Brna. Doporučuji číst a cvičit s Drgdršjavivékou, Jógou pozornosti od E. Tomáše, dále prozkoumat Patandžalího Jógasutru, Fráňu Drtikola, Mahárišiho, Šrí Nisargadattu Maharadže, Šankaru. A držte si kloubouky, protože tohle je konečná jízda.
Spolu s Hlavou XX dle mého jedny z nejlepších beletristických knih vůbec. Příběh Davida je velmi lidský a trefný, co kapitola, to strhující dialogy, ironie, humor, i bezradnost, věčná lidská hloupost, nelítostnost, touha a žár, i konce a začátky, nahuštěno do příběhu člověka a jeho boha, který je taky hodně polidštěn. "Mléko dám, strdí dám. Smysl dávat nebudu. K čemu smysl, Mojžíši?"
Rozhodně povinná literatura. Čtu jí opakovaně zas a znova. Obzvláště v horších chvílích dává humor a potěšení. Některé věty z ní se staly okřídlenými a s přáteli je používáme v určitých situacích...
Metoda Ludmily Mojžíšové funguje, a jak sděluje Beluca i Regi - i kdyby vám pomohla jenom z hlediska bolestí zad a hlavy, i tak je vynikající. Navíc však - jak jsem měla možnost zjistit, funguje i na oné zmiňované poruchy těhotnění...
Výborné a kvalitní klasické hororové povídky. Moc mně bavily.
Tak tohle je pro mně síla, spolu s díly mystika Jacoba Bohmeho. Ať mi nikdo neříká, že tenhle chlap nemá kromě hlubokého křesťanství navíc základy buddhismu nebo zenu. Je krása, jak cituje v kázání "pohanské mistry" - to je čirý zen nebo advaita. Je pro mně vždy takovým překvapením, jak se mystici různých ras, historických období a věrovyznání sejdou v naprosto stejném myšlenkově-zkušenostním poli, jenž má jednu tvář, jednu chuť. Doporučuji ještě báseň Granum sinapis, obsaženou v knize Slovo věčnosti, protože překlad této básně je tady podle mně nejvíce srozumitelný (Josef Bradáč). O oproštění od smyslů, materiálního světa a vlastního ega, jako identity jak v křesťanství, tak v buddhismu a advaitě říká Granum sinapis:
„Buď jako dítě,
sluch a zrak ty ponech stranou!
To, co jsi,
musí být zničeno,
zahoď všechno a nic!
Opusť prostor, opusť čas,
vyžeň všechny představy!
Jdi tam, kam žádná cesta nevede,
jdi nejužší pěšinou,
až přijdeš na stopu pouště.“
(SPOILER) Tahle knížka je krásně napsaná a ilustrovaná. Pojednává o adolescentce Anně, která trpí úzkostnou poruchou. Ta její život dělá nesvobodným, svázaným, a snad není nic, čeho by se Anna nebála, nebo o čem by nevymyslela katastrofický scénář, který jí může potkat. Pluje životem stranou od ostatních, protklá studem za sebe, výčitkami svědomí, pocitem lúzra, někteří spolužáci se jí smějí, cítí se vyčleněná, divná, její život je naprosté zoufalství. Vlastně vůbec nežije. Zkusí užívat rok léky, ale pomůžou jen částečně. Protože léčba je o ZMENÁCH uvnitř sebe a ne o zázračných pilulkách. Léčba je o pokusech prolomit strach a dělat všechny ty nebezpečné věci, i když máme strach, vystavit se nejistotě, počasí a lidem, vystavit se i samotnému strachu. To Anna však neví nebo se neodváží. Takže Anna trpí v hlubokém osamění, než se k ní připojí mlčenlivý starší spolužák Max a o prázdninách jí vezme sebou na divoký nenaplánovaný výlet dodávkou do Marseilles. Prostě cosi nepředstavitelného pro Annu, která vše pečlivě plánuje a musí se zajišťovat na tisíce různých způsobů. Zvládnou to, snad se i do sebe zamilují. Ale život přináší ohromné zvraty, takže po návratu nejsou už věci tak, jak vypadaly. Na nic se nejde spolehnout. Ohledně rodičů a poznámek od jiných čtenářů: mně jednání jejich rodičů přišlo naprosto srozumitelné. 15-16 let se staráte o závislé dítě, denně řešíte jeho úzkosti, trpíte s ním a ono se najednou vyloupne ze skořepiny a začně odvážněji žít. Ani nedutáte, aby jste to dítě svojí starostí o něj nevhodili opět do úzkostí, nezpochybnili ho. Kráčíte jak po žiletkách a strašně moc doufáte, že "se chytí". Odletíte na chvilku jinam, odpočinout si od té setrvalé a pozornost vyžadující úzkosti. Představujete si, že když se Anna odlepila od vás, máte i vy trošku prostor odlepit se od ní. A že to Anna dobře dala, tu nepřítomnost rodičů. Ujistila se, že to přežije i bez nich. Výborná zkušenost.
Představa, že "snad už bude klid a nic blbého se nebude dít, snad už mi život nebude házet pod nohy překážky" je naprosto lichá. Protože život má v popisu práce neustále cosi kamsi házet, nejradši do všeho hází vidle. Takže jedinou cestou je: přijmout sám sebe takový, jaký jsem a namísto čekání, až se život umravní sám od sebe a bude na nás už jenom hodný, žít ho tak, jak zrovna přichází, se vším všudy. Nečekejte od knihy pohádková řešení. Ale lze od ní čekat pravdivý popis toho, jak se žije s úzkostnou poruchou a jak je možné k ní přistoupit. Totiž - přijmout sebe i s ní. Nebo taky: přijmut svět i s jeho nepředvídatelností a zvraty. Nepochybuji o tom, že autorka o téhle poruše ví mnohem mnohem víc z vlastní zkušenosti, než z knih a přednášek. Je autentická, přímá a obrázky komiksu jsou jak lahodné, tak syrové, když popisují různé katastrofické scénáře. Víte, proč má kniha takový chaotický a jakoby nedokončený závěr? Protože přesně takhle chaoticky dramaticky, nečekaně a skoro šíleně život fakt vypadá. A konce nejsou, je jen neustálé kráčení dál, den po dni, boje, pády, mír a neklid v neustálém klokotu. Doporučuji všem, obzvláště pak adolescentům, kteří neví, co se s nimi děje, když mají nesnesitelné úzkosti.
Pokud jsem měla nejasnosti kolem neduality, pak Spira mi je osvětlil. Kniha popisuje ( a mnohdy se opakuje, nebo to samé podává z různých stran) princip "Jen Vědomí". To je vlastně esence učení neduality, advaity - chcete-li. Striktně se drží při argumentaci a vysvětlování pojmů a principů vlastní lidské zkušenosti. Té, kterou máme úplně všichni. Staví ne na teorii, ale na prožitku. Velmi chytře nabízí paralely mezi bděním, snem a hlubokým spánkem a procesem "pádu z ráje". Kniha je tak hutná, že se čtenář musí opravdu soustředit, aby chytal souvislosti. Spirovy přednášky z YouTube mně přivedly k překladům jeho knih. Podává védské vědění jazykem 21. století. Je neuvěřitelně autentický. Jestli jste někdy zažili nějaké vnory do Jediného Jsoucna, bude vám Spirův výklad dávat smysl a budete se pravděpodobně jako já cítit s ním na jedné lodi v hlubokém souznění a pochopení.
Laura pečuje o svého tátu Larse a nevlastní mamku Ráchel. Komiks popisuje všední i ty těžší chvíle, kdy odchází zrak, síly, mysl, rodiče dělají víc a víc drobných chybek, ale odmítají brát léky nebo zajet k lékaři. Vidí se vnitřně jinak, než je realita. Je zde vykreslená bezmoc i láska, porozumění, i boj se zdravotnickým systémem, který jak umí pomáhat, tak umí dělat chyby v péči o seniora. Celkově převažují laskavé a dobré momenty, včetně smíření s tím, jak věci jsou a se smrtí samotnou. Komiks pohladí po duši.
Text kašmírského šivaismu (snad až 4 tisice let starý) popisuje 112 způsobů meditace, od nejjednodušších po meditace určené pokročilým a zamýšlené praktikovat již z pozice Jáství. Je veden formou poučení, o které žádá Šakti od Šivy. Tedy božský princip pohybu - Šakti dostává poučení od zdroje pohybu, jádra a centra - Šivy. Text kromě jiného vysvětluje, jak cokoliv, co zažíváme, můžeme proměnit v zahloubení se do Já (Šivy, Brahmy). Prakticky vše je voda na mlýn cesty k osvícení. Text pracuje s pojmy kundalíni, dech vnitřní a vnější a energie za dechem, prostor, rozpuštění, sušumna, různé typy samádhi, mantry, pranavy a pod. Moc děkuji za to, že původní text Vidžňána Bhajrava Jiří Krutina nabídl hledajícím v české kotlině a na Slovensku.
Hezký příběh, tvrdě začíná, moc se mi líbila nereálná postava Holly, která se z těžké duševní poruchy tak hezky a rychle křesá ven. Hlavní negativní postava je uvěřitelná a opravdu odporná. První ze tří volných pokračování. Drobně ke komentáři stanislav0373: skoro se mně to dotklo - ten sexuální akt nebyl popsán u starých lidí, vždyť on je čerstvý důchodce a ona ani ne padesátnice. Staří lidé jsou od osmdesáti výš... Nebo ne? :-)
Pozor, obsahuje masivní spoiler. Komorné čtení, po celou dobu se pohybujete pouze a jenom v mysli chlapíka, u kterého je od počátku poměrně jasné, že je vyšinutý. Pro mně se pointa dala kvalitně odhadnout na počátku, stačilo méně stran a méně opakovaných stesků. Není zlá, ale oproti Trhlině se k ní vracet nebudu. Děj je vystavěn predikovatelně, použity byly dva druhy zápletky: psychický (a v praxi psychiatrů ně příliš častý) problém a pro Slovensko typický ukončující urban (countryside?) story. Tyhle situace o sežrání zaživa však na Slovensku v reálu opravdu nejednou proběhly, dokonce v posledních 40 letech opakovaně. A to ani ti lidé nebyli omezeni v pohybu.