Ben Nevis komentáře u knih

Celkem slabší thriller s nezajímavou přímočarou zápletkou. Hlavní hrdinka je navíc protivná, protože pořád dupe nožkou "Já chci". Navíc ke konci se chovala o 180% jinak, než dovolovala její povaha.
CIA ale zdatně sekunduje, když se nechá terorizovat jednou civilistkou, kvůli které plýtvají agenty na ochranku, místo aby chytali teroristu.

Celé je to takové jakoby splácané dohromady, překvapivých momentů je málo, ale dočíst se to dalo.

09.08.2016

Nejde tu v první řadě o homosexuály, i když na začátku se popisuje krásný románek mezi dvěma ženami. Hlavní roli v románu hraje psychická nemoc. Bylo mi hrdinek líto, protože člověk si nedokáže představit, jaké to je být otrokem kriplovatého mozku.

Je to spíš román o lidech na okraji společnosti, kteří se živí všelijak (a ne vždy legálně), aby měli na chlast a kluby, které jím suplují běžnou radost ze života. Právě proto se kniha čtenářům spíše nelíbí - protagonistky víc lezou na nervy než vzbuzují soucit. Vztah dvou nemocných lidí nemůže fungovat, protože jedna potřebuje péči, kterou ji druhá neumí poskytnout. Knížka má šokovat (homosexualita, deprese), ale samotný příběh je spíš o ničem s očekávaným vyústěním.

04.08.2016

Holocaust je to nejhorší, co mohla moderní Evropa zažít. Ve světě se to děje pořád - genocidy obyvatel podle rasy, náboženství, ale snad se v Evropě poučíme a nebudeme historii opakovat ani po smrti posledního pamětníka.

Helžin deník asi zanikne ve spoustě vzpomínek na koncentrační tábory. Sama jsem jich četla několik a výpovědi se podobají jako vejce vejci. Helžin unikát je v autorčiných doprovodných obrázcích. Nedivím se, že se Helga dala na výtvarnou dráhu, i když ve spisovatelské kariéře by taky uspěla (pokud nelže a deníkové zápisky nejsou editovány).

Druhá zvláštnost vzpomínek - deník je vhodný i pro mladší čtenáře, protože se nevyžívá v líčení jednotlivých utrpení a nespravedlností, ale spíš ironizujícím tónem líčí celkovou atmosféru. Kromě pár zmínek zde není ani žádné obviňování či sebelítost.

Stejně jako ve vzpomínkách dalších účastníků transportů, i tu je patrné, že lidé lpící na morálních zásadách neměli šanci dožít se konce války. Přeživší pamětníci vesměs měli možnost získat lepší příděly, bez kterých by nevydrželi. Čestní a spravedliví (třeba Helžin tatínek, který nechtěl mít výhody na úkor jiných) pomřeli mezi prvními.

4 02.08.2016

Na lorda Petra jsem narazila náhodou a dýchla na mě dobová atmosféra moderní, ale stále z dnešního pohledu primitivní kriminalistiky. Okouzlení Sherlockem Holmesem přímo prýští ze stránek, i postavy na něj pořád narážejí.
Nicméně dialogy jsou žvanivé, je malý výběr z podezřelých a hodně místy mi to přišlo nudné. I zápletka je přitažená za vlasy, takže závěrem kulím očima, ale ne v úžasu nad důmyslnou detektivkou. Lord Petr má u mě smůlu, i když jsem četla horší.

01.08.2016

Je to čtivé a plné sarkastického humoru v čele s kůl hrdinou.

Bohužel do plného počtu bodů mám nějaké výhrady.
- Jako by se autor inspiroval povídkami se Zaklínačem od polského kolegy, ale Zaklínač má kromě badass hrdiny a humoru i emoční náboj. Ve Lháři jsou interakce mezi postavami sterilní a více méně tam chybí přátelé, záporáci, vášeň...
- Nejsem expert přes severské legendy (i když jsem viděla nějaké seriály a filmy), a tak jsem doufala, že se dozvím něco víc o Lokim (Odinovi, Valhale), ale s tím se Ćwiek neobtěžoval. Ale chápu, že fandy by to mohlo nudit, navíc máme wikipedii.
- Samotný Loki by byla dobrá vedlejší postava, ale jako hlavní hrdina je kapku nudný - předvídatelný, stereotypní, ani sympatický, ani odporný. Dostává úkoly, které splní tak, že někam naběhne a způsobí násilí. Za to dostane nějaké peří. Mimochodem, k čemu ta pírka jsou, to si staví křídla???

Každopádně autor si se zápletkami jednotlivých povídek vyhrál a interakce s anděly je taky zajímavá. Ten Polák má fantazii!

3 21.07.2016

Je to trošku temnější než první díl a díky dvou vypravěčům se toho děje víc než že celý den hráli monopoly. Akorát autorka by měla víc vypracovat moment překvapení. Například hrdinové něco maskují, ani nevědí proč a za nějakou dobu se jím to náramně hodí.

1 19.07.2016

Mám ráda dystopie a kupodivu ty teenagerovské jsou barvitější než ty dospělácké, protože tito mladí lidé se musí nejenom potýkat se změněným světem, ale i sami se sebou. Jediný neduh je zjemnění. Přečtěte si Pána much, ať víte, o čem mluvím.

Autorka se snaží hýřit nápady a jednoduchou zápletku - děti uvízly v hypru - vyšperkovat, co to jde, ale mohla by se obejít bez různých příhodných náhod typu z ničeho nic se spustí mříže. Neřeším jiné náhody, bez kterých by příběh nemohl ani existovat (série katastrof, banda obsahuje skauta i technického génia...)

Postavy jsou fajn, takový středoškolský výběr, kdy se "popular kids" přetahují o hezké holky s "nerdy". Hlavní hrdina se často chová nemístně, což ho polidšťuje. Postavy se tudíž nedělí na sympatické/nesympatické či kladné/záporné. Občas jsou otravné, občas se zachovají správňacky.

Každopádně jsem se bála, že mě knížka o dětech v hypermarketu bude nudit, ale autorka překvapila.

1 13.07.2016

Román je rozhodně mrazivější než 1984, protože Orwellův hrdina se snaží vzbouřit režimu, zatímco Kall režim vstřebal a ještě ho radostně pomáhá vylepšovat. Než ho budeme odsuzovat, musíme si uvědomit, že hrdina ve 1984 má přístup k informacím z dřívějška a chápe, že svět je prohnilý. Kall nezažil nic jiného než aktuální propagandu. Je to hodně realistická postava, což pochopí asi jenom ten, kdo v nějaké totalitě žil.

Aby kniha mohla vyjít před 1989, musel se vydavatel hodně snažit připodobnit Světový stát Třetí říší, aby si nikdo nevšiml, že v jeho mírnější podobě čtenáři žijí. Zajímavé rovněž je, že raný nacismus i komunismus stály na výrazných vůdcích (Hitler, Stalin), zatímco antiutopické romány krásně předvídají, že postava vůdce není důležitá, nejdůležitější je systém, který výměnou vedení nepadne.

13 11.07.2016

Příběh je spletitý, zápletka zajímavá, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to přijde odbyté a jalové.

a) vzhledem k povaze Nory bych čekala v jejím životě víc chlapů.
b) nastíněno tajemství z matčiny minulosti, na které je pak zapomenuto. Takže napínání pro nic, ten dopis tam byl jenom pro přitlačení matky do kouta.
c) Práce FBI - jedním slovem šlendrián. Rozepsala bych to, ale už by to bylo moc spoilerů. Mám raději tvorbu, kde se práce policie přibližuje realitě.

Dávám hodně hvězdiček i přes uvedené chyby, hlavně díky spádu děje (knížka má stránek tak akorát), zábavnosti a napětí.

07.07.2016

Tady máme vesnické čarodějky i velkoměstské mágy, mihne se nepostradatelný filosofující Smrť, prostě knížka hýří oblíbenými postavami i bohatým dějem.

Bohužel pak hodně postav dělá jenom křoví, protože knížka patří hlavně Magrátě (která si hlavní linku beze sporu zaslouží, ale s výraznějšími postavami je více legrace). Ke konci Pratchett přechází do epična ve stylu Pána prstenů, kdyby se tam lidé potřebovali zbavit elfů. Vypadá to, že zlé elfy někteří čtenáři nerozchodili. :-)

Závěr se mi však tolik nelíbil (vyjma heroických činů Magráty a Bábi), možná mi chyběla znalost použité mytologie, ale mohlo tam být méně Deus ex machiny.

3 07.07.2016

Na Almuric jsem narazila náhodou a říkala si, že si přečtu něco od autora slavného Conana. Bohužel Conan vypadal dobře na plátně, ale číst o podobné postavě je pěkná nuda. Hrdina celou knížku buď mlátí zvířata nebo lidi a vrcholem je záchranná operace plná hádejte čeho - ano násilí. Přitom se autor pečlivě vyhýbá detailům mučení, takže knížka je vhodná pro dvanáctileté chlapce slintající nad skoro obnaženou bradavkou. :-)

Měla bych přidat body za stáří románu z dob rozbřesku žánru, ale Howard prostě patří do braku. Avšak i ten má v literatuře své místo, takže fanoušci si mohou k hodnocení přidat čtyři hvězdy a moje recenze je určená spíš pro náhodné poutníky žánrem fantasy, kteří už mají něco za sebou.

29.06.2016

POZOR, MÍRNÉ SPOILERY.

Dávám maximální hodnocení hlavně za zábavnost, protože oproti Přízrakům tam vidím spoustu chyb. Komentář vypadá negativně, ale oslavné ódy si můžete přečíst jinde.

Například Nesbo nadužívá klamaní čtenáře. Něco vypadá jinak, než ve skutečnosti je. U závěru jsem se tomu už musela řechtat, protože ani o hlavní postavu se nemůžeme bát několikrát za román.
Dále se mi nelíbilo, že si policajti při vyšetřování smrtí kolegů nekladli důležité otázky, jako třeba proč z týmů vyšetřovatelů si vrah vybral zrovna policajta X? Nesouvisí to s jiným případem, kde třeba působili spolu? Pátrání tak vypadalo chaoticky, čekání na další vraždy a lpění na jediném podezřelém bez solidního důkazu.
Třetí věc je záležitost s Olegem z předcházející knížky. Doufala jsem v lepší spravedlnost. Takto Harry není opravdu o moc lepší než kolega Truls.

6 29.06.2016

Nesbovi jsem přicházela na chuť opatrně, ale je jako potravina, kterou berete zpočátku do úst s nedůvěrou, a nakonec bez ní nemůžete být.
Nejvíce mi na něm vadí, že hrdinové přežívají i ty nejnepravděpodobnější situace. Takový Harry měl být v každém románu dvakrát po smrti. Taky nemám ráda alkoholiky a narkomany, ale Harry je stejně svým rambovským přístupem sympatický a díky jeho smyslu pro čest mu nemůžete nefandit.

Přízraky jsou pro mě vrcholem Nesbovy tvorby. Pochybuji, že napíše něco propracovanějšího a napínavějšího. Drogové prostředí nabízí reálné zločince, kteří v detektivkách se sériovými vrahy, vraždícími ženy jako na běžícím pásu, chybí. Máme tu hned desítku podezřelých z Gustovy vraždy, zkorumpované politiky, policajty, drogového bosse a všechno je krásně propletené. Navíc má Harry stíženou situaci, protože už není v policejním sboru. A jako třešnička na dortu trůní temný konec.
Normálně bych si dala nějakou dobu oddych od pokračování, ale nezbývá než se pustit do Policie.

5 20.06.2016

Ani jsem nevěděla, že je to nějaký bestseller, takže jsem k tomu nepřistupovala s kladným či záporným očekáváním. Příběh se mi líbil, protože kromě klasické detektivky "uhádněte ze tří lidí, kdo z nich je vrah" autorka nahlíží do duší tří naprosto odlišných žen. Každá z nich je v jistém smyslu svině, ale zároveň jsou lidské a pochopitelné. Rachel sice dělá psí kusy, aby byla u zdroje, ale svým způsobem její vlezlost byla roztomilá. Ani jedna žena mi nebyla povahově blízká, ale jejich osudy nenudily.

8 13.06.2016

Knížku beru jako vzdělávací materiál k Iráku, i když samotný dej až tak strhující není.
Přijde mi, že hlavní hrdinka se akorát chlubí svými předky, styky s vrchností a většina knihy je popis uvěznění. Máme tu ale hodně informací v pozadí, které nám mohou přiblížit arabskou mentalitu.
a) Je jisté, že se ze Saddáma stála zrůda, která na sebe váže další zrůdy. Dozorce v Majádině vězení najdeme všude, kde takové chování není potíráno.
b) Nechci zpochybňovat utrpení Majády a spoluvězeňkyň, ale občas tam popisuje, věci, které by nikdo nepřežil dlouho a ještě se zdravým rozumem.
c) Kniha hlavně ukazuje, jakou hodnotu má v Iráku lidský život. Něco jako v Rusku za Stalina, kdy lidé mizeli na Sibiři.

Každopádně kniha končí zatčením Saddáma, a tak autorka neví, že si Iráčané moc nepolepšili. Saddám když už nic, tak netrpěl náboženské extrémisty, ženy se vzdělávaly a zastávaly i vedoucí pozice. Tak nevím, co je lepší, jestli diktátor, který vás může kdykoliv nespravedlivě uvěznit (nebo vyhostit) nebo islámští džihádisté mučící a vraždící. I přiložená historie Iráku ukazuje, že Iráčané ani neví, co je to stabilita. Je mi jich líto.

2 31.05.2016

Jak je u Lutze typické, masový vrah zabíjí jako na výrobním pásu a policie je bezradná. V Mrazivé noci se alespoň na pozadí něco vyšetřuje, protože v jiných románech to vypadá, že policie sedí na zadku a čeká na vraždu.
Závěr je tak trošku typický pro tento žánr - svést na duševní poruchu vraha všechny nesmysly a zařídit, ať je jeho identita do poslední chvíle pro čtenáře tajemstvím. Takže napínavé to bylo, ale tyto konce mi přijdou laciné a hlavně tisíckrát provařené.

1 23.05.2016

O eugenických snahách ve Skandinávii jsem už něco zaslechla. Hitler je možná "Antikrist" dvacátého století, ale nepřišel s ničím novým. Autorka v knížce líčí, jak by to dopadlo s Finskem, kdyby některé vědecké teorie uvedli v praxi.

Některým čtenářům se příčí ženská hrdinka, protože vidí feminacismus za každým bukem. Ale uznejte sami, že domestikovat muže by dalo o hodně více práce a ženské pohlaví nemá vesměs tendence někomu vládnout.

Společnost, která plánovitě hloupne, to asi daleko nedotáhne. Některé prvky mi tam připomínaly náš reálný socialismus, jehož konec jsem prožila. Chudoba na úkor izolace pod všudypřítomným dohledem Velkého bratra.

Samotný příběh zase tolik zajímavý není, protože hlavní hrdinka je pasivní a ani nic podnikat nemůže. Tady mi to připomíná 1984, kde je popis systému důležitější než osud hrdinů.
Vanna hledá únik v drogách. Využití chilli papriček je zajímavý nápad a trošku jsem se vzdělala. Konec je tak trošku pohádkový, jenom aby byla záhada objasněna a nikdo se nemusel moc namáhat.

5 17.05.2016

Jenom 4 hvězdy dávám kvůli zbytečnému objemu románu. Minimálně dvě dobré detektivky šly udělat z toho děje. Navíc se mi nelíbila neprofesionalita policie. Nejdříve si snad ověřím alibi a pak jdu někoho zatýkat s celou "kavalérií". Pak nevypadám jako idiot.

Ale z hlediska zábavnosti jsem spokojená na 100%. Hrdina říká, že je případ komplikovaný, protože lidé jsou komplikovaní. Naštěstí jenom v románech, protože v reálném světě má většina lidí jednoduché motivace a překombinovanost vede k chybám. Takže zápletka je komplikovaná a Harry udělá plno přehmatů, než ji rozuzlí.

Harryho postava je asi oblíbená u dam, protože je to raněná duše, co potřebuje zachránit. Tento charakter by se spíš hodil na Divoký západ, kde se nemusí dodržovat žádná pravidla a vyhrává ten drsnější. Harry by nešel k lékaři, i kdyby mu upadla noha. Není divu, že se část zápletky musela přestěhovat do Afriky ovládané gangy, osvobozeneckými frontami a za úplatek lze cokoli, bez úplatku nic. Nejsem zrovna fanoušek lidí, co řeší problémy drogami a alkoholem a co nechávají za sebou zlomená srdce. Ale Harry je takové bezelstná duše, že mu jsem ochotná odpustit všechny chyby a těšit se na další příběh.

3 12.05.2016

Ani mi nepřišlo, že čtu středověký román. Možná jsou na vině volnomyšlenkářské manýry hlavních postav. Čekala bych třeba, že se matka bude snažit dostat dceru pod čepec, už jenom aby ji uchránila před inkvizicí.

Román se točí jenom kolem nemožnosti ženy stát se lékařkou. Přitom v ošetřování nemocných ji nikdo nebrání. Navíc hlavní hrdinka ani nechce nikomu pomáhat, chce jenom mít stejná práva jako muži a honosit se titulem.

Carla je vůbec nesympatická. Její postižení by ji mělo dát skromnost a pragmatické uvažování. Místo toho se chová jako by jí měl patřit svět. Někam se vecpe a očekává, že kvůli jejím rozhodnutím se věci změní. Opovrhuje hodnými lidmi, které zahrnuje panskými manýry. Vždycky utratí "všechny" svoje peníze, ale hladem nikdy netrpí. Poslední třetinu knížky sledujeme hrdinku, jak nedělá nic.

02.05.2016

Když jsem ji četla poprvé, považovala jsem ji za slabšího Kinga. Jenže pan spisovatel do té doby stihl napsat slabší věci, takže se Buickovi omlouvám za dřívější zatracení.
Příběh je komorní, všechno zajímavé se vlastně odehrává v jedné garáži. Přesto je tam emocionální náboj, který chybí slavnějším knížkám. Jak to u Kinga bývá, strašidla jsou podružná, protože hlavním tématem je ztráta blízkého člověka.
"A to je vše?" ptá se mladý Ned spolu se čtenáři. Ano, to je vše a stačilo. Vše vysvětleno není, ale je toho vysvětleno dost.