Bettybook komentáře u knih
Já: Je možné, aby mě osmdesáti stránková novela dokázala rozbrečet?
Fredrik Backman: Hold my beer.
Tak tohle bylo silný. Jako vážně. Tohle bylo tak neskutečný, že...
Panejo, čekala jsem, že tahle kniha bude jen jedna z dalších romanťáren okořeněná nějakým tím sexem, ale... Každou Milesovou kapitolou to gradovalo tak, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout, ani kdybych chtěla. Musela jsem vědět co se Milesovi stalo, že už není schopen milovat. Musím se ale přiznat, že jsem Milesovu minulost odhadla skoro přesně, ale to mi nezabránilo v tom, abych ve vyvrcholení zatajila dech a spustila vlnu slz.
Ano, brečela jsem. A kdo mi řekne, že nebrečel, lže...
A ještě něco. Doufám ve zfilmování, protože něco, jako tohle, si to rozhodně zaslouží...
Četla jsem již počtvrté a nemůžu se Jamieho a Wese nabažit! Hned beru do ruky druhý díl, protože tohle autorské duo je extrémně návykové!
Ta půlhodinka, co se novela četla pomalu sama, tak ta rozhodně stála za to. Pro mě to byla ochutnávka Fredrika Backmana, ale to mi nestačí. Jeho styl psaní mě uchvátil a na jednu z jeho dalších knih dojde velmi brzy.
Za mě tohle byla nádherná symfonie. Pokud hledáte thriller, který vás pohltí a vyplivne na konci, zaručeně doporučuji Pomocnici.
(SPOILER) Nesnáším Cleo, protože podvedla Franka. Nesnáším Franka, protože se kvůli Cleo nechtěl změnit, ale kvůli Eleanor se změnil. Nesnáším Anderse, protože zradil nejlepšího přítele. Nesnáším Quentina, protože se nechtěl léčit ze závislosti na drogách. Nesnáším Zoe, protože Franka ždímala z peněz. Nesnáším Santiaga, protože se kamarádí s nejhoršími možnými lidmi. Nesnáším Audrey, protože naváděla Cleo k nepravostem. Nesnáším Eleanor, protože se zamilovala do ženatýho chlapa.
Nenávidím je všechny do jednoho.
Ale ten příběh, z nějakého zvráceného důvodu, naprosto miluju.
(SPOILER) Mlčící pacientka se stala fenoménem na Booktoku a vyhrála mám pocit nějaké to ocenění. Bylo jasné, že tenhle rok se na ni už dostat musí. A jo, chápu ten obří hype, ale pět z pěti jsem tomu nemohla dát z jednoho prostého důvodu. A to, že mi to absolutně nedávalo smysl. Protože proč by Theo chtěl, aby promluvila, aby ji následně na to umlčel? Chápu, autor zvolil přístup alá pachatel se vrátí na místo činu, ale zde mi to vůbec nedávalo smysl. Ale na druhou stranu se mi líbilo, jak si s námi autor pěkně pohrál. V knize se postupně objevovalo více a více mužů, a aspoň jednou jsem každého obvinila ಡ ʖ ಡ
Nu, chybělo málo, abych byla stoprocentně spokojená, ale škoda toho nonsensu. Jinak knížka, která mi nejspíš ještě nějakou dobu v hlavě zůstane. Autorův styl psaní rozhodně nebyl marný. Zkusím se poohlédnout po jeho další knize, a to jsou Panny. Doufám, že už tentokráte to bude lepší. Ne, prostě dávám 4,5/5. Je to zasloužené.
To, co jsme mohli vidět v předešlém dílu a i tady, je to, že se autorky skvěle doplňují. Proto si nenechám ujít jejich další knížky.
A Blake? To je jak velký, roztomilý a přerostlý štěně. Snad nejsem jediná, kdo měl potřebu uprostřed knihy na něj šišlat, jak na batole XD
(SPOILER) Tohle bylo tak zatraceně rozkošné, že to snad ani není možné. Na romantiku mezi čtyřicátníky nejsem zvyklá, proto mě velmi překvapilo, když jsem zjistila, že Linusovi je čtyřicet a Arthurovi je něco kolem pětačtyřiceti. Ale ve skutečnosti to bylo hrozně cute, což jsem vůbec nečekala. Každopádně, tady o tu milostnou linku tolik nešlo.
V tomto příběhu sledujeme Linuse Bakera, který pracuje jako sociální pracovník pro OPOMM (Oddělení péče o magickou mládež) a Nejvrcholovější managment ho pošle zkontrolovat jeden velice zvláštní sirotčinec, kterému šéfuje Arthur Parnasuss. Máme zde šest velice výjimečných dětí:
Theodor - vyvern, který rád sbírá různé lesklé věcičky. Bohužel neuměl mluvit, takže na něj nemám nijaký zvláštní názor. Ale byl cute :)
Chauncey - slizová (asi?) entita či tvor, který se chce stát hotelovým poslíčkem. Důvod, proč se chce stát hotelovým poslíčkem je velice ušlechtilý a moc se mi líbil jeho charakter.
Talia - zahradní trpaslice. Co víc k tomu dodat. Líbilo se mi, jak ji autor popsal. Chtěla bych si pohladit její vousy.
Sal - velice plachý kluk, který se ve stresových situacích dokáže přeměnit na psa. Byl ze všech dětí nejstarší. Líbily se mi jeho myšlenky. Vsadím se, že autor na jeho charakteru pracoval nejdéle.
Phee - lesní víla. Moc se neprojevovala, což je škoda :(
Lucy - zkratka pro Lucifera, tudíž si můžeme domyslet, že je synem nějaké temné bytosti. Miluju ho. Smála jsem se pro něj, brečela jsem pro něj. Už kvůli němu bych chtěla pokračování.
Nakonec bych zhodnotila svět a děj. Svět, ve kterém se příběh odehrává, není vůbec komplikovaný, což jsem zrovna asi potřebovala. A jak se říká, v jednoduchosti je krása.
Děj, stejně jako svět, nebyl komplikovaný. Tady nejspíš šlo o nějakou změnu charakteru, sblížení se a pochopení sama sebe.
Jo, tohle můžu s čistým srdcem doporučit. Autor rozhodně upoutal moji pozornost. 5/5.
Moc mě zaujalo téma, takže jsem si pro ni musela běžet do knihovny. Jakmile jsem přišla domů, řekla jsem si, že si jen tak na zkoušku přečtu pár stránek. No a z pár stran se během dvou hodinek vyklubala celá kniha.
Největší pohon při čtení byly za mě rozzlobenost a neklid. Když jsem četla za matku, tak jsem nasupeně přetáčela stránky a chtěla vědět, co bude dál. Za to Barča si mě získala hned. Nebylo pro mě vůbec těžké s Bárou soucítit, dýchat a žít. Zasáhla na citlivých místech a díky této knize jsem si uvědomila, jak je moje maminka zlatá. Díky za tebe, mami.
Tohle dílo by se snad mělo přejmenovat po mně. Protože už dlouho jsem neměla v ruce knihu, se kterou bych se tolik ztotožňovala. Za tu výstižnost si rozhodně zaslouží pět hvězdiček.
Oficiálně se prohlašuju za fanouška tohohle dua! Elle ani Sarina opět nezklamaly a doufám, že od nich uvidíme více knih.
Kroniky prachu je za mě jedna z nejlepších YA romancí. Líbí se mi, jak autorka umí poutavě psát, aniž by mi jakákoli stránka přišla zbytečná. Navíc prostředí viktoriánské Anglie? To byla prostě nádhera. Co se týče příběhu, miluju to. Romantickou linku s Animant a Thomasem Reedem jsem úplně žrala, i když nebudu lhát, mohla tam mezi nimi být větší chemie. A musím přiznat, že konec mě maličko zklamal. My čtenáři bychom určitě ještě pár stránek vydrželi, kdyby autorka vymyslela nějaký ten wow zvrat. Konec byl zkrátka uspěchaný a to mě docela mrzelo.
Ale to je jenom maličkost. Jako celek je to dokonalé dílo, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Nebylo to dobré, ale ani to nebyl žádný propadák. Řekla bych, že Nesbo spoustu lidí tímhle dílkem překvapil.
Liliana mě velmi nalákala na svou velice slibně znějící anotaci. Ale to, co jsem dostala? Takovou haldu emocí jsem rozhodně nečekala.
Zprvu chci upozornit na to, že kniha se rozhodně neřadí do prvoplánových erotických knih. To tady prostě nečekejte, protože do prvoplánové erotické knihy má velice daleko. Toto hrálo na mnohem vážnější strunu and I´m here for it.
Development charakterů byl velice výrazný a moc se mi líbil.
Tento příběh byl pro mě rozhodně nadstandard, když se podívám na romanťárny od Redu, které jsem už přečetla. Pro mě jedna z nejlepších knih za tento rok a mohu vřele doporučit!!
Tahle kniha je pro mě definicí hromádky neštěstí, protože to BYLA jedna velká hromádka neštěstí. Ten popis sexuálních scén a v podstatě celý překlad byl tak špatný, až jsem se hanbou propadala. Ačkoliv to má takovou velkou chybu, tak se to na druhou stranu četlo dobře a nerada to říkám, protože si potom připadám jako jeden velký protimluv XD
Od Elle mám přečtené všechno, kromě série Briar U. Takže jsem se těšila, že od autorky započnu její poslední sérii, která u nás zatím vyšla. Ale zatím jsem malinko zklamaná. Ano, byl tu ten typický autorčin styl psaní, přesto mi tady něco chybělo. Jak už tady někdo zmiňoval, takové nemastné, neslané. Snižuju hodnocení o jednu hvězdičku, protože jsem zvyklá u Elle na knihy pět z pěti. Jinak opět pohodovka, u které si odpočinete a zasmějete se.
Elle mi opět dokázala, že to umí. Ať už se Sarinou, nebo bez. Každopádně miluju její nezaměnitelný vtipný styl psaní, kdy se to čte lehce a stránky vám jenom lítají pod rukama.
Pokud se Vám začátek moc nezamlouvá, tak rozhodně doporučuji vytrvat. Pak Vás to chytne a už nepustí. Ano, mělo to své mouchy ve formě Darby a jejího sebevražedného chování, ale na druhou stranu mě to donutilo se zamyslet, co bych udělala jinak než Darby, aby to celé nakonec dopadlo jinak.
Moje poprvé s LGBT románem bylo dokonalé... Na Cristiana s Danielem musím v poslední době myslet pořád. Bylo to dokonalý, až na filozofické myšlenky, které by někdo nemusel pochopit, ale mně naprosto dávaly smysl a bez nich by to nemuselo být ono. :)