beveron komentáře u knih
Krasna kniha, nadherna a drsna priroda a stejne drsne osudy lidi v ni.
nádherná kniha. ano je čtivá, čte se rychle, sexem a peprnýma výrazama opravdu nešetří, ale v pozadí je i něco jiného.. já v ní prostě vidím víc...
Zajímavý příběh, přitom žádná kladna natož sympatická postava. Atmosféra ponurá, vykresleni motivů jednotlivých postav perfektní. Žádné hrůzy, přitom byly cítit z každé stránky. Vse velice gradující. Musím vyzdvihnout střídání perfektně zpracovanych emoci u Bruna. Strach, pochybnosti, odhodlani, euforie, vztek, vytrvalost, unava, deprese, rezignace...jedna postava projde uplne vsim na co si jen člověk vzpomene a to se mi opravdu líbilo.
Líbilo se mi to, napinave. Vadil mi tam snad jen ten psychotik ale asi se s nim jeste setkáme v dalších dílech, ze?
Vzdávám to, nedočtu. Vypraveni smrti se mi líbilo, ale rychle se vytratilo.
O dva týdny později...
Dočteno. Nakonec mi to nedalo, nerada nechávám nedoctene knihy. Co se mi líbilo: Vztah ke knihám, sila slova, smrtka co lituje zidy, i ty prozrazené konce mely zajímavý efekt.
Co se mi nelibilo: Styl vypraveni, mnohdy ho totiž o chvílema opouštěl jakoby na něj zapomínal a pak zase rychle navrat a dle mého odflaknuty konec.
Nádherná kniha, silná, dekuji za provázanost se Sul more ac byly ty knihy tak odlisne. Nevěděla jsem, ze se ty zvěrstva tahly az do roku 1954, kdo z nasi generace by tam přežil jediný rok... ?....
Takové knihy ma smysl cist.
Brala jsem to jako oddechovou knížku. A nemela od ni zadne ocekavani. Recenze zde mi říkaly, ze prvni polovina nejspíš nic moc, druha bude stat za to. Bala jsem se podoby s Dívkou z vlaku, která pro me byla úplný lajdacky propadak. A ejhle, docela me to zdeptalo po te pocitove strance. Ano od druhe casti, kdy to vezme Amy do svých rukou, to ma vetsi spad a člověk jen sokovane kouká kam az je schopna zajit ale me se líbil i ten začátek. Ten popis vztahu, jak se kazdy na začátku víceméně pretvaruje, dělá se lepsim, ne bez si na pivo, me to vuuubec nevadi, nevadi ze ses tam a tam neukázal, nejsi pejsek, pres trochu mi to začíná vadit az po sakra me to vadi ... Ta přeměna vztahu i osobnosti mi lezla na nervy, asi stejne jako si lezli oni dva. Ruzne pohledy na stejne situace, kompromisy, ktere ale jsou jen ustupkem jednoho, presne jak to ve skomirajicim vztahu byva. Nakonec mi vadil nejvíc ten konec, asi bych se spokojila s obyčejnějším vysvětlením, mozna jen s manzelskou krizi, ktera preroste v neco vic... Samotny zaver mi zase pripomnel ten zacatek, lidi se proste chovaji jinak kdyz je v tom dite, jsou manzelstvi, ktera nefunguji dlouha leta a jen se pretvaruji, je tu prece dite.. Jestli na to chtela autorka poukazat...na tu absurditu... Tezko rict. Vulgarismy mi nevadily, nejak podtrhovaly zvrácenost jejího jednani.
Smekám, nemam slov. Strhující a napinave. Pro me jiná strana války, neznama. Nechám tomu cas to vse vstřebat a mezitím si zjistim vic informaci. Dekuji za tuto knihu i za doporučení si ji přečíst.
Krasne, ctive, ale neco se u něho v posledních letech nedustojne pokazilo
Výborná kniha. Poucna, historicka. Spoustu zajimavosti. Popis doby a beznych denních cinnosti u dvora. Sňatky ve 14 letech apod.
"muz tu byl redukován na funkci pouhého dodavatele spermii - v zrcadlovém prevraceni k "normální" dělbě roli, podle niz mely královny fungovat hlavně jako živoucí stroje na rozeni deti".
Same perly.
Vim, ze když jsem knihu cetla, hltala jsem ji. Dnes mi z ni v paměti nezustalo nic. Klidne prodam.
Z teto knihy jsem byla nadsena. Strhla me k dalším románům z lékařského prostředí a ta vášeň se me drzi dodnes. Ale nejsem si az tak jista, zda bych ji znovu dala. Přeci jen doba pokrocila.
Nádherná a silná kniha. Od Huga jediná, která mě chytla za srdce. Francouzská revoluce pro mě byla vždy lákavé téma, a toto zpracování je skvostné. Není to děj, který by mě tak strhl, že zde knihu vychvaluji, jsou to popisy. Ožívají, žijí svůj vlastní příběh. Pro mě nejsilnější kapitola VI: Duše země se vtěluje do člověka.
"Krajina značně určuje jednání člověka. Je větší spoluvinicí, než si myslíme. Při pohledu na některé divoké kraje jsme v pokušení omluvit člověka a obvinit dílo Stvořitelovo, cítíme tu temné volání přírody, pustina bývá někdy nezdravá lidskému svědomí, zvláště svědomí málo osvícenému, svědomí může být obrem,pak stvoří Sokrata nebo Ježíše, ale může být také trpaslíkem a stvoří Atrea nebo Jidáše. Člověk s omezeným svědomím se stává rychle plazem, neustálý pobyt v příšeří hlubokých hvozdů, v trnitých křovinách a houštinách, v bažinách ukrytých pod větvemi je mu osudný, podléhá tu tajemnému vlivu zlého našeptávání. Zrakové přeludy, nevysvětlitelná zrcadleni, náhlé úleky způsobené neobvyklým osvětlením nebo nezvyklým místem vrhají člověka v jakousi zpola nábožnou a zpola zvířecí hrůzu, jež v klidných dobách plodí pověru, v pohnutých dobách pak surovost. Halucinace nesou pochodeň, jež svítí na cestu vraždě. V banditovi je kus šílenství. Zázračná příroda je dvojznačná: velké duchy oslňuje, primitivní duše oslepuje. "
"Některé skály, rokle, houštiny, průseky, jež se zjeví náhle za večera mezi stromy, pudí člověka k šíleným a ukrutným činům. Mohlo by se skoro říci, že jsou na světě zločinná místa."
"Velkorysé myšlenky jsou nenáviděny myšlenkami omezenými - v tom je sama podstata boje o pokrok.
Kraj a Vlast, tato dvě slova jsou obsahem celé války vendéské, spor místní myšlenky s myšlenkou všeobecnou. Sedláci proti vlastencům."