biki komentáře u knih
Trochu předimenzovaná harlekýnka, která se sice dobře čte, ale po týdnu už nevím, o čem vlastně byla.
Tak trochu nevím, co si o knize mám myslet. Oba hlavní hrdinové se mi moc líbili, zvlášť jsem ocenila Isabeliny řidičské "schopnosti". Jenže děj se mi zdál až moc přeplácaný s příliš mnoha motivy a místy byl i dost rozvláčný, takže jsem občas ztrácela pozornost. Takže ty čtyři * jsem dala spíše jen z nostalgie.
Vcelku příjemné překvapení od zbrusu nového autora. Opravdu hodně svérázný a zábavný hlavní hrdina se zajímavými schopnostmi a bohatými zkušenostmi z nedávné minulosti. K zahození není ani pár známostí na vyšších místech. Vlastní zápletku příběhu ovšem pojal autor opravdu velkoryse, nechybí v ní skoro žádný z oblíbených atributů současného thrilleru, přesto je sled událostí vcelku logický a srozumitelný, i když trochu (dost) přehnaný. Ale i tak bych ráda přivítala další příběh s hlavním hrdinou Dezem.
Nevím, jestli je moje hodnocení úplně férové, protože jsem knihu četla těsně po dvou vynikajících příbězích D.Francise. A bohužel, ve srovnání s nimi podle mého názoru tato kniha zaostává. Ne že by to bylo úplně špatné, pár situací se mi opravdu líbilo, ale celkově mě to moc nezaujalo a občas jsem se musela k četbě nutit. Také mi moc nevyhovuje autorův styl, takže si nejsem jistá, zda se ještě pustím do nějakého dalšího příběhu z této série.
A hned po dočtení Rozcestí jsem se vrhla na další francisovku. Zase jiné téma, jiný obor hlavního hrdiny a tentokrát trochu víc dostihového prostředí. Opět platí všechny klady, které jsem uvedla u předchozí knihy - kéž by se současní autoři naučili trochu šetřit slovy, řadě jejich děl by to jistě prospělo.
"Umění přežít začíná a končí stavem mysli".
Když jsem si koncem loňského roku připomněla jednu ze starších Francisových knih, došla jsem k poznání, že si nutně musím zopakovat i některé další, zvlášť ty, které si už moc nepamatuju. A Rozcestí je jedna z nich. Stejně jako v případě Hurikánu mě překvapilo že autorův styl vůbec nezestárl, že i dnes je kniha neskutečně čtivá, že děj je kompaktní, bez zbytečného okecávání a pseudopsychologických odboček a úvah, k nimž se současní autoři tak rádi a tak často uchylují. Živě vykreslené charaktery - hlavní hrdina, který rozhodně není bez chyb, jeho opravdu povedení synové, postavy kolem dostihů a samozřejmě rodina Strattonových se svými kostlivci ve skříni. Intriky kolem závodiště a napínavý děj s velmi uspokojivým řešením v závěru, i když hlavní padouch byl téměř od počátku jasný. K tomuto příběhu zkrátka nemám žádnou větší výtku a zůstávám u nejvyššího hodnocení, které jsem knize dala již před lety.
Ještě poznámka, jako reakce na jeden z komentářů níže: jedna moje známá má jedenáct (!!!) dětí. Někdy kolem sedmého či osmého dítěte jsem se jí ptala, jak to proboha zvládá. Odpověď - disciplína bez nutnosti dlouhého a únavného dohadování, spolupráce dětí, kdy starší hlídají mladší, kdy o sobě vzájemně vědí - víceméně tedy to, co Francis popsal ve své knize.
Jako poslední knihu roku 2022 jsem dočetla toto zábavné dílko od jednoho z nejoblíbenějších autorů mého dětství. Ještě teď vzpomínám se slzou v oku na chvíle, kdy jsem se krčila na nízké židličce dětského oddělení knihovny a pořád dokola četla Velké otazníky, protože už mi bylo hloupé, si je neustále znovu půjčovat. A pak přišly další a další knihy a musím říct, že mě autor nikdy nezklamal.
Souček měl ve zvyku propojovat děj svých knih s různými záhadami, z nichž valná většina ještě ani dnes není dostatečně objasněna. A že přitom využívá zdrojů i od jiných autorů k tomu se zcela nepokrytě přiznává. Ovšem zapojení těchto záhad do děje je originální, vtipné a navýsost čtivé. Nejinak je tomu i této knížce, kterou jsem si i po těch mnoha letech opravdu užila.
Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou na tuto knihu, ale nebýt Čtenářské výzvy asi bych se k ní nedokopala. A to by byla opravdu škoda. Naprosto fascinující příběh, který se vyznačuje mimořádně dusivou atmosférou s extrémně vysokým stupněm paranoie, kde nikdo nesmí věřit doslova nikomu, pokud chce přežít. Vypravěčka příběhu patří do skupiny žen, kterým vzali prakticky všechno a degradovali je jen na chodící inkubátory, bez nároků na nějaké smysluplné sociální vztahy či duševní podněty, a kterým zbyly jen jejich vlastní myšlenky a vzpomínky. A ani jimi si občas nebyly jisté.
Jak se společnost do takového stavu dostala je v knize jen naznačeno, snad jen, že začátek byl nenápadný a až teprve úder na zaměstnávání žen a jejich finance ukázal směr, kterým se situace bude ubírat. Bylo pak jasné, že v této fázi byl již významnější odpor vyloučen, klíčová místy včetně ozbrojených složek již byla obsazena příznivci tohoto nového zrůdného režimu. Není také divu, že jakákoli odbojová činnost musela být v tomto systému těžce riziková a s nízkou úspěšností.
Přiznávám, že jsem se ke čtení musela často nutit. Ale když už jsem se začetla, bylo zase těžké se od ní odtrhnout. Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední roky četla.
Je skutečně neuvěřitelné, do kolika rozličných oborů již ve svých knihách autor zabrousil a vůbec si v tom nevedl špatně. V tomto útlém svazku se opět vrátil do leteckého prostředí s několik velmi napínavými akcemi, a k tomu nově přidal meteorologii s problematikou předpovědí počasí, což mě osobně ohromně bavilo. Oproti současným, vesměs hodně a hodně rozsáhlým krimi románům nezřídka v sériích, musí našinec ocenit velmi úsporný styl vyprávění, který dovolil vměstnat poměrně bohatý děj do pár stránek (kéž by totéž dokázala valná část současných autorů). Vypravěč v roli hlavního hrdiny příběhu nese rysy společné prakticky všem ostatním Francisovým hrdinům - houževnatost až zarputilost, se kterou jdou za svým cílem bez ohledu na osobní nepohodlí či nebezpečí, smysl pro čest a spravedlnost ...
Jen ta špiónská linka není to pravé ořechové a příběh trochu kazí.
(SPOILER) Musím přiznat, že těch cizích světů a jejich bizarních obyvatel už na mně bylo trochu moc. Proto si také velmi cením toho, že se autoři vrátili zase na Zemi, kde k překvapení posádky Kraksny lidstvo přežilo v uspokojivém množství, i když za nezanedbatelnou a hodně trpkou cenu (a proto se také existence Loyda stala zbytečnou). Plnění Vodičkových přání se jako obvykle neobešlo bez řady komplikací, které nabídly širokou škálu akcí, mezi nimiž si naši hrdinové stačili sotva trochu vydechnout (jakou já jsem dostala chuť na smažák!). Potěšil také vývoj některých postav, méně už potěšily další personální změny posádky Kraksny. Stejně jako v předchozím dílu byl závěr opět smutný, ale co naděláte, když bojujete proti takovému nepříteli.
Osobní poznámka - v některých komentářích k předchozím dílům se vyskytlo pár rejpalů, kteří nebyli spokojeni, že skupina hrdinů prochází příběhem beze ztrát. No, tak jim autoři vyhověli.
Druhá ze známějších knih A.CH., které znám jen z filmového (či TV?) zpracování. Proto jsem v rámci ČV neodolala a odhodlala jsem se k četbě. Musím totiž přiznat, že příběhy se slečnou Marplovou patří až na asi dvě výjimky k mým nejméně oblíbených z autorčina díla. Úvodní scény kolem zločinu ve vlaku jsou ale skutečně geniální, jako vždy je také velmi zdařilé a výstižné vykreslení jednotlivých postav a rodinných vztahů. Jenže v dalších částech knihy, v průběhu detektivního pátrání i následujících událostí, na mně již autorka i slečna Marplová působily poněkud unaveně, jako by už ztratily šťávu. Prostě Agátiny starší knihy se mi líbily o trochu víc.
(pozn. - ale stejně mám nejraději knihy, kde nevystupuje ani jeden z dvojice Poirot -Marplová).
Jak se tak ohlížím na svou letošní bilanci přečtených knih, tak tato je bezesporu na úplné špičce. Příběh tří naprosto odlišných dívek na pozadí skutečných událostí a množství perfektně zpracovaných historických faktů je opravdu fascinující a mimořádně čtivý. Těžko si dnes představit, jak obtížné bylo v tehdejších podmínkách (bez pomoci počítačů) prolamování šifer a kódů. Jak extrémně stresující tato práce byla, jak doslova pohltila většinu těch, kteří se jí zabývali a jak hluboce ovlivnila jejich životy i po válce. Že se příběh zdá někdy zdlouhavý? Ale on vytváří opravdovou mozaiku, která, jak se domnívám, vystihuje tehdejší válečnou dobu, v níž ale lidé včetně našich hrdinek prožívali také své osobní, nezřídka i tragické příběhy. Myslím, že to dokonale shrnula jedna z hrdinek, Osla (zkráceně): "Já vím, že je válka. Jenže zároveň s ní se odehrává ještě něco dalšího - život."
A doporučuji opravdu si přečíst také doslov, který ještě některé dějové linky z příběhu dokresluje a také doplňuje další fakta i z poválečné doby.
Nová autorka na scéně romantické literatury se uvedla čtivým a překvapivě kvalitním příběhem se zajímavými hrdiny, kteří mají za sebou společný, pro oba velmi nepříjemný zážitek. Postupné sbližování hrdinů je okořeněno mimo jiné také napínavou zápletkou, která celému příběhu dává šmrnc. Opravdu se mi to líbilo.
Po dlouhé době jsem si novou knihu této autorky opravdu užila bez větších připomínek, připomněla mi ty nejlepší díly cynsterovské série. Romantický příběh se slušnou detektivní napínavou zápletkou. Hlavního padoucha jsem sice vytušila poměrně brzy, ale vůbec mi to nevadilo. V rámci žánru tedy nejvyšší hodnocení.
V současné depresivní situaci a v krátkých sychravých dnech není nic lepšího, než si trochu osladit život takovou (či jinou podobnou) knihou. Co jsem od knihy čekala, to jsem také dostala - možná, že až trochu moc přeslazený, ale jinak přiměřeně zajímavý příběh o dvou celebritách, které nečekaně dostaly facku od života, ale přes jisté komplikace se s ní vyrovnaly. Jasně, že je to předvídatelné, ale i to se v tomto žánru očekává.
Zajímavá a neotřelá výchozí situace - obchodní podnikání tří sester aristokratek, nic podobného tu myslím ještě nebylo. Těší mě, že i v tak zprofanovaném žánru lze ještě přijít s něčím originálním. Samotný příběh je příjemně čtivý, hlavní postavy výstižně prokreslené, zvlášť novopečený vévoda se mi opravdu líbil. Ale i když jsem si knihu užila, na můj vkus byla přece jen trochu moc poklidná.
Poté, co se mi moc líbila kniha s Winem, rozhodla jsem se dát Cobenovi další šanci. Jenže v tomto případě jsem v rozpacích. Zhruba první polovina knihy, v níž probíhalo klasické detektivní pátrání, byla fakt dobrá. Také vysvětlení celé tragédie v minulosti i události současné, to všechno v celém příběhu dávalo opravdu smysl. Ale bylo nezbytně nutné použít jako vyvolávající faktor ono tajné zařízení? No jo, jenže to by pak zase ztratila smysl zápletka kolem Maury a její matky. Zkrátka, tento motiv mi přišel hodně přehnaný, nevěrohodný.
Za co ale přidávám jednu * je způsob vyprávění - asi nejvíc na mě zapůsobilo, jak byl zásluhou nově zjištěných skutečností vypravěč nucen postupně měnit názory na některé osoby včetně svého bratra. To se autorovi opravdu povedlo.
A.M. v této knize uvedl na scénu dalšího, už třetího vyšetřovatele, či spíše vyšetřovatelku se zcela unikátními zkušenostmi a schopnostmi. Tentokrát měl sice úlohu ulehčenou, protože vycházel ze svého původního povolání, ale i tak - kouzelnice jako agentka FBI, to tu myslím ještě nebylo, stejně tak jako naprosto bizarní, až nadpřirozeně působící způsoby vražd. A kdo jiný by mohl přijít s řešením, než kvalifikovaný kouzelník? Strhující napínavý příběh také dává aspoň trošku nahlédnout do metod, kterými nás iluzionisté okouzlují.
Takže všechno by bylo fajn, ale stejně jsem málem strhla jednu hvězdičku za ten závěr - sakra, co to jako mělo být? Damian jako deus ex machina? Tak to bych Andymu radila, aby to v dalším dílu pěkně vysvětlil!
Na rozdíl od předchozí komentující se mi to líbilo o něco víc než úvodní díl. Vzhledem k přítomnosti zrádce v nejvyšších kruzích se mi zdálo logické zaangažovat do pátrání někoho zkušeného, kdo ale již stojí mimo organizaci (a druhý důvod se ozřejmil v závěru). Líbila se mi "honba za pokladem", sledování drobečků informací a indicií a z nich vyvozovaných názorů, i když s velkým podílem nejistoty, i to, jak toho jistá osoba využila ke svému prospěchu. A líbil se mi i způsob zakončení příběhu. Co ale nemůžu autorovi odpustit, že svého hrdinu nechal zapomenout na hlavní zásadu v tomto povolání - nevěřit vůbec nikomu. Proto taky ta jedna hvězdička dolů.
Těm z nás, které čteme knihy N.R. už po řadu let, je hlavní zápletka knihy dost povědomá (a u Nory to není poprvé). Naštěstí je opět schopna ji osvěžit několika novými nápady a prvky, takže to autorce mohu odpustit. Navíc se kniha jako obvykle velmi dobře čte, hlavní hrdinové a jejich přátelé jsou velmi sympatičtí, hlavní padouch jak jinak než odpudivý. Jen bych v knize přivítala trochu víc napětí, přinejmenším při té závěrečné akci.