black.susi komentáře u knih
Už delši dobu jsem si chtěla od Barkera něco přečist, ale pořad jsem se nemohla rozhodnout, čim začit. Když na mě nahodou v knihovně vykoukla z regalu tahle kniha, řekla jsem si, že to zkusim. Když jsem doma zjistila, že kniha ma celkem slabši hodnoceni, trochu jsem se bala, co jsem si to vybrala. Ale nebylo to tak strašne. Začatek byl sice slaby docela a až do pulky zhruba mě to moc nechytlo, ale za to druha pulka už mě bavila hodně. Rozhodně mě to motivovalo přečist si něco dalšiho a spiše delšiho, tohle byla rozsahově spiš takova jednohubka.
Tak nakonec mi nepřijde, že by Hostina byla horší než předchozí části. Ačkoli některé kapitoly, byly trošku slabší, ale pak zas přišly postavy, jejichž kapitoly mě úplně pohltily a já jsem nakonci oné kapitoly, měla sto chutí, přeskočit následující kapitoly a hned se vrhnout na další kapitolu dané postavy. Nebo aspoň číst, co nejrychleji, abych se co nejřív dozvěděla, co bylo dál. Proto jsem místy až proklínala svého bratra, za to že chce v noci spát a pro mé noční čtení má pramálo pochopení. Opravdu mi není jasné, jak se mám učit na zkoušky, když na mě čeká Tanec s draky :-D
Konečně začínám chápat co na tom Pánovi prstenů všichni mají. Pro mě o hodně lepší než první díl. Společenstvo mi přišlo ještě takové moc pohádkové, druhý díl už je temnejší a zlo dostává konkrétnější podobu, už to není jen něco abstraktního někde daleko na východě. Já jsem prostě nadšená a nedá mi to, abych se hned nepustila do dalšího dílu.
Tak jsem podlehla nátlaku a překonala svoji dlouholetou v podstatě bezdůvodnou averzi a pustila se do četby Pána prstenů. Na film jsem byla kdysi donucena se podívat, ale přišlo mi to jako bezduchá slátanina o blbostech, jediné co mě zaujalo, je předělávka Pár pařmenů od bandy trotlů (pro ty, kdo neznají, doporučuji, já jsem se smála od začátku do konce, celé tři hodiny v kuse). Asi proto jsem se nechala tak dlouho přemlouvat, než jsem se pustila do čtení. Nakonec je asi dobře, že jsem dala knihám šanci. Kniha je čtivá, fakt dobře se čte, ale dějově mi to až taková bomba nepřišla. Vždyť skoro třičtvrtě knihy je o tom, že skupina hobitů někam jde (přičemž pořádně neví kam a proč). Ale přesto nelituju, že jsem se nechala ukecat, protože konec už byl o cosi lepší a já se chci, co nejdřív pustit do dalšího dílu.
Knížku jsem si vybrala jako četbu na cesty tramvají, jinak bych po ní asi nesáhla. Protože povídkám většinou moc neholduju, a když tak těm delším. Příjde mi, že kratší povídky většinou nestačí ten nápad dostatečně rozvést. Některé by nemusely být úplně špatné, námět byl kolikrát zajímavý, ale na těch pár stránkách prostě nevyužitý. Vyjímkou je pro mě povídka Když jsou hosté v domě, která ačkoli je rozsahem nejkratší, se mi líbila a přišlo mi, že řekla všechno, co potřebovala. Další dobré povídky pro mě byly: Žlutá pilulka, V králičí noře a Jako bájný fénix. Naproti tomu poslední povídka, po níž se jmenuje celá antologie, byla hodně bídná. Asi jsem ji vůbec nepochopila, ale příjde mi, že větší blbost jsem už dlouho nečetla, pokud vůbec někdy.
Po perfektní Předehře k Nadaci a výborné A zrodí se Nadace mi to nedalo, abych se co nejdřív nepustila do úplně prvního dílu Nadace. A musím říct, že jsem lehce zklamaná. Je to možná částečně tím, že jsem, lehce nepoučená, v knihovně sáhla po starším vydání s ne moc dobrým překladem. Je to Asimov, takže se to dobře čte, nenudí, ale po těch dílech, které už jsem přečetla a které mě nadchly, jsem čekala trochu víc. Ale jistě se po čase zase vrhnu na další díl a nezbyde mi než doufat, že pro mě série nebude mít i nadále klesající tendenci.
O tematu holocaustu čtu většinou trochu jine knihy, raději nějake pravdive svědectvi. Ale přečist jednou fiktivni přiběh pouze založeny na skutečne udalosti, byla celkem přijemna změna. Je to dobra knižka, pěkny a dojemny přiběh, ale musim řict, že dějova linka male Sary se mi četla o něco lip než děj ze současnosti. Proto to pro mě asi od třičtvrtin knihy, kdy konči Sařin přibeh a děj se už odehrava pouze v současnosti, nebylo uplně to pravě ořechove, ale pořad přijemne čteni.
Už dřív mě naprosto ohromil stejnojmenný film, když jsem zjistila, že byl natočen podle knížky, bylo mi víc než jasné, že si ji budu muset v nejbližší době přečíst. A dobře jsem udělala, tenhle příběh je jedním slovem neuvěřitelný. Jde o skutečný příběh, který byl sepsán hned po skončení války. Strohý styl, kterým je napsán mu ještě přidává na autenticitě. Příběh vás prostě vtáhne a nepustí, aspoň mě nepustil, knížku jsem prostě nemohla odložit ani za nic. Skvělým dodatkem je část deníku Němce Hosenfelda, který pomohl Splizmanovi ve zcela vypleněné a vylidněné Varšavě přežít. Ale nejvíc mě zaujal "doslov" sepsaný Spilzmanovým přítelem Wolfem Biermannem. Přidává k příběhu další fakta, zamýšlí se nad různými věcmi a klade otázky, které donutí člověka přemýšlet. Tahle kniha na mě udělala fakt velký dojem a něco ve mě zanechala, určitě doporučuji přečíst, knížek, které by mě takhle ohromily, moc není.
Úžasná kniha, která se čte úplně sama, já jsem ji měla přečtenou během jednoho dne. Krásný a zároveň smutný příběh, který prostě nemůže skončit happy endem. Ale vyzradit v předmluvě jak to dopadne, za to by autorka té předmluvy zasloužila nakopat.
Nahodou se mi tenhle komiks dostal do rukou, přečetla jsem ho za jednu cestu tramvaji a fakt mě dostal. Některe vtipky jsou sice slabši, ale ty ostatni to vynahrazuji. Je to tak absurdni a cynicke, až je to užasne. Bug-eyed Earl a mlíkař Dan jsou uplně nejlepši.
Nejdřív jsem viděla kousek filmu, ten mě sice moc nezaujal, ale když jsem zjistila, že je i knížka, rozhodla jsem se dát ji šanci, přecejen je to o upírech, na které mám lehkou úchylku. Začátek byl super a já jsem se nemohla dočkat, co se z toho vyklube, ale čím dál jsem byla, tím víc moje nadšení opadalo, začínají se objevovat menší nelogičnosti, děj je místy až moc překombinovaný. Ale co musím ocenit je, že se autor nebojí syrových popisů nechutných scén, to mám ráda.
Na základě pochvalných recenzí jsem toho od knihy čekala asi moc. První půlka je super, dobře se čte, napínavá, děj rychle ubíhá, prostě všechno co by člověk očekával od dobrého thrilleru, ale druhá půlka už značně pokulhává. Děj se někam vytratil a my pořád jenom analyzujeme a rýpeme se v tom, co se stalo během první části. A konec, ten v recenzích slibovaný naprosto uzemňující a dechberoucí konec se podle mě nekonal. Překvapit mě sice překvapil, nečekala jsem to, ale na kolena mě teda určitě nesrazil.
Nakonec teda 4 hvězdy, především za povedenou první část.
Takže popořadě, první dvě povídky (V pustinách a Mlhy z rána klesají) mě moc nezaujaly a já jsem si pomalu začínala zoufat, co se mi to zas dostalo do ruky. Ale pak už to začalo mít vzestupující tendenci, následující Ledový drak už byl o něco lepší, taková pěkná pohádka. Povídka Nečekané variace mě fakt bavila, s vyjímkou zdouhavých popisů šachových partií, i když chápu, že to k té povídce patří. Vrcholem je pro mě povídka Zavírací hodina, která je sice dost krátká, ale za to úderná a vystížná. Poslední Portréty dětí mě celou dobu bavily, ale ten konec? Mám asi dlouhé vedení, ale ten jsem vůbec nepobrala.
Film jsem už několikrát viděla a dost se mi líbil, když jsem zjistila, že je podle knížky, bylo mi hned jasné, že si knížku budu muset přečíst. A dobře jsem udělala, knížka je taktéž výborná. I když se tam toho "moc neděje" já jsem prostě knížku nemohla odložit. I přesto, že mě, stejně jako ve filmu, události během války a po ní už tak moc nebavily, jsem z knížky prostě nadšená. A nedá mi to, abych se nepodívala na film ještě jednou.
Knižku jsem chtěla čist už před par lety, ale tenkrat mě odradil zmateny začatek a knižku jsem po par strankach odložila. Naštěsti, když jsem knižku teď zahlidla v knihovně, tak mě napadlo, že bych ji zkusila dat druhou šanci. Proto jsem se tentokrat tim začatkem odradit nenechala a četla jsem dal a to je dobře. Knižka je naprosto strhujici, ta vas chytne a nepusti. Stejně jako na většině jinych vizich budoucnosti je na ni nejděsivějši to, že se ta budoucnost nezda až tak vzdalena současne realitě. A konec ten je prostě dechberouci, jedno z nejlepšich Kingovych zakončeni.
Kdysi jsem viděla film a dlouho jsem čekala, jestli vyjde kniha v češtině, abych si ji mohla přečíst. Konečně jsem se dočkala a zklamaná nejsem. Ale ani úplně nadšená, je to spíš průměrná Kingovka. Ze začátku jsem se nemohal začíst, potom už to sice bylo lepší a četlo se to dobře, ale dech mi to nevyrazilo.
Bouře je snad ještě větší nářez než předchozí dva díly dohromady. Dočkame se spousty dějových zvratů, hlavně když to vypadá, že by se věci mohli začít vyvýjet k lepšímu. Smrt číhá na každém rohu, Martin se nerozpakuje nechat umřít hlavní postavy, případně nechat je zase "obživnout". A to všechno se děje tak rychle, že nestačíte ani vydechnout. Knihy z téhle serie vás prostě chytnou a nepustí. Jsem v pokušení hned se vrhnout na další díl.
Film jsem viděla, ale už si ho moc nepamatuju, takže mi kniha opravdu vyrazila dech. Grenouille je naprosto úžasná postava, není zlý, brutální nebo odporný, je prostě jiný a to ve všech směrech. Kdo čeká knihu nabytou vraždami od začátku do konce, bude asi zklamaný. Kniha totiž sleduje celý životní příběh Jean-Baptiste Grenouilla, kde vraždy jsou až jeho závěrečné vyústění, taková třešnička na dortu. A úplný konec, ten je jedním slovem šílený. Po celou dobu čtení knížky jsem přemýšlela o 4 hvězdičkách, ale pod vlivem toho konce nemůžu jinak než dát plný počet. A na film se musím v nejbližší době podívat znovu.
První díl mi přišel o něco maličko lepší, v něm mi Hari Seldon přirostl k srdci o něco víc. Tady mi občas přišlo, že jde jenom o to, jak si Hari naříká, že je strašně starý a že mu nikdo nechce sponzorovat jeho Projekt. Ale i tak se to dobře čte a mě to bavilo. Jsem fakt zvědavá na další díly.
Tak tímhle mě Simmons konečně přesvědčil, je to dobré, svižné, vtipné (třeba prase mě pobavilo :-D ). Dobře se to čte, děj rychle ubíhá, až je vám líto, že už je konec. Jenom jsem se teda moc neorientovala v těch havajských pojmech, možná menší slovníček na konci by nebyl úplně marný. Každý pojem je sice přeložený, když ho použije poprvé, ale všechno se to pamatovat nedá. Pochopení děje to sice nijak nebrání, ale trochu mě znervozňovalo, že nevím, co přesně to slovo, které použivá klidně i pětkrát na dvou stránkách znamená. Jsem ráda, že jsem dala Simmonsovi ještě šanci, Ohně z ráje jsou dost dobrá kniha, sice bych ji asi nezařadila mezi nejlepší, co jsem četla, ale za přečtení určitě stojí. Už se těším na další knihy.
Co se týká překladu, není to asi tak zas tak strašné, soudě podle ohlasů, jiné Simmonsovy knihy vydané Plejádou dopadly hůř. Sem tam je sice nějaká věta dost kostrbatá i tiskařský šotek občas řádil, ale nijak extrémně mě to při čtení nerušilo.