black.susi komentáře u knih
Obsahuje SPOILERY
Tak nevím, čekala jsem od knihy trochu víc. Ze začátku super, ale po smrti Lolitiny matky mě to nějak přestalo bavit, část kde Humbert s Lolitou putovali Amerikou mě moc nezaujala, ale čekala jsem, že se to ještě zlepší. Zlepšilo, na chvilku, během toho, jak se usadili, ale od toho, co znovu ojdeli a co Lolita utekla, to šlo z kopce a koncem jsem se už doslova prokousávala. Jako není to špatné čtení, ale z takových pozitivních ohlasů jsem čekala něco víc.
Pohled do prostředí kocentračních táborů, tentokrát z druhé strany. Psychologická sonda do hlavy jednoho esesáka, který až fanatickým způsobem "jen" plní své rozkazy. Je naprosto nepochopitelné a určitým způsobem až fascinující, jak někdo dokázal o lidech, které má zabít uvažovat jako o jednotkách a o celém úkolu přemýšlet vyloženě matematicky.
Začátek knihy mě sice moc nebavil, ale chápu že je to důležitě pro celkový obraz postavy, zato druhá polovina je skvělá, tu jsem přečetla na jeden zátah.
Asimov mě překvapuje čím dál tím víc, zatím to nejlepší, co jsem od něho četla. Stránky ubíhaly jedna za druhou a konec mě docela překvapil, tak už se fakt těším až se vrhnu na další díl.
Tak tohle je absolutní šílenost, jedny z nejlepších povídek, které jsem četla, snad s vyjímkou Prodlužování času, která je ve srovnání k zbývajím třem trošku slabší, ale pořád silně nadprůměrná. Ty ostatní mě ovšem úplně posadily na zadek, naprosto nejpříšernější na nich je jak strašně jsou reálné, ještě teď mě mrazí, no prostě tak jak to King umí.
Ke knížce mě dovedl stejnojmenný film, který se mi navzdory očekávání celkem líbil. I když upřímně, na začátku jsem od ní moc neočekávala, brala jsem ji spíš jako zabití času v tramvaji, teď jsem nadšená. Povídky většinou moc nemusím, ale tady mě dostalo, že na sebe povídky navazují, s tím jsem se ještě nesetkala, a sbírce povídek to dává úplně jiný rozměr. Jenom první povídka mi přišla trošku slabší, jinak se mi líbili všechny a robot Descartes v povídce Rozum je naprosto úžasný. Touhle knížkou mě Asimov naprosto dostal a už se těším až si přečtu něco dalšího.
Temné vize jsou sbírka hodně slušných povídek, s vyjímkou první povídky, která mi přišla poněkud slabší. Hlavně Simmons mě překvapil a už se těším, až si od něj přečtu něco dalšího, povídka Metastáza mohla být úplně výborná, nebýt konce, který mi přišla trošku zvláštní. Martin nezklamal, jeho novela Proměna kůže je pro mě nejlepší z celé knihy.
Osobně povídkám obecně moc neholduju, na mě jsou moc krátké, ale u Kinga vždycky udělám vyjímku. Poslední dobou nemám moc času na čtení, tak jsem si z knihovny donesla tyhle povídky. A tak jako asi většinou u povídkových sbírek některé jsou lepší, jiné slabší. Tady je to asi tak půl na půl. Moc mě nezaujali Willa, Harveyho sen, Odpočívadlo, Maturitní odpoledne a Předplatné New York Times. Jako nadprůměrné bych hodnotila Rotoped, Věci, které po nich zůstaly a Ayana. Naprosto nejšílenejší a pro mě taky nejlepší je povídka V úzkých. Ta je tak odporná až je prostě úžasná. Díky této poslední povídce dávám ve výsledku knížce 4 hvězdičky.
Já teda tolik nadšení nesdílím. Knížka se dobře čte a celkem rychle utíká, ale to je asi tak všechno. Zápletka veškerá žádná, celý děj spočívá v tom, že se hlavního hrdinu snaží zabít snad celé podsvětí státu New York, ale ten je natolik vychcaný (nebo má spíš nehorázné štěstí??), že vždycky přežije a ještě u toho většinu nepřátel zlikviduje.
Fakt jsem se těšila až si od Simmonse něco přečtu, ale tohle asi nebyla ta nejlepší volba. Nechtěla jsem to číst, protože detektivky nemám ráda, ale byla jsem přesvědčována, že to vůbec není obyčejná detektivka. A není, podle mě to kolem detektivky ani neprošlo, jenom spousta vražd a nic víc.
Co k tomu dodat, když většinu už zmiňují komentáře přede mnou. Starý známý King je zpátky s téměř tisícistránkovou bichlí, kde stránky ubíhají jedna za druhou a vy se nestačíte divit, co všechno se stihne stát za necelý týden, kdy se městečko Chester's Mill ocitlo pod kupolí. Samozřejmě nemůžou chybět Kingovi oblíbené témata jako drogy (Šéf), alkoholismus (Šupák Sam) a a náboženství: ,,Možná očekávají apokalyptiku." ,,Apokalypsu."
Abych to zbytečně neprodlužovala, prostě zatr-patrceně dobrá kniha, kterou si troufám zařadit do Kingovy TOP 10.
Zatím nejlepší z Hlídek, na rozdíl od předchozích dvou dílů mě fakt bavily všechny tři příběhy. Do děje stále více vstupuje inkvizice, ale nejvíce zamíchá kartami naš starý znamý upír Kosťa. Tentokrát nestojí Denní a Noční hlídka až tak úplně proti sobě, ale pod tlakem netušených situací jsou nuceni, alespoň částečně, spojit síly. A jak to všechno dopadne? Konec je sice velkolepý, ale maličko mě zklamal, možná to bude tím, že si stále sedím na vedení a pár věcí jsem moc nepobrala. Ale i přesto si kniha nejvyšší hodnocení určitě zaslouží.
Příběh se jeví docela obyčejný (na Kinga určitě) a tím je vlastně geniální. Nečeká na nás žádné nadpřirozeno, ani horor ale pořádné drama to je stejně. Člověk se po pár stránkách začte a pak neví kdy skončit, vzhledem k tomu, že kniha není rozdělena na kapitoly, ale vyprávění je jednolité, není vůbec jednoduché se od čtení odtrhnout. I přesto že jsem knížku četla už podruhé, mě zase úplně pohltila. To jak se King dokázal vcítit do Dolores je až neuvěřitelné.
Tato kniha podává ucelený přehled o filosofii ve středověku a obahuje podstatné informace, ale přečíst ji není žádná sranda. Místy mi přišla dost nesrozumitelná a je v ní použita spousta latinských pojmů a citátů, které ne vždy jsou přeloženy. Proto před čtením téhle knížky není na škodu mít už nějaký základní přehled o středověké filosofii a alespoň základy latiny, jinak se v tom člověk ztratí ani neví jak.
Knížku jsem koupila z vyřazených knih v knihovně a vůbec jsem netušila, co to bude. Nakonec mě celkem příjemně překvapila, pěkný, zajímavý příběh, který rychle ubíhá, já jsem se tedy rozhodně nenudila. Ale ten překlad, za to by paní překladatelka zasloužila minimálně facku, některá slova a slovní obraty mě budou strašit asi ještě dlouho.
Z knihy jsem se učila na zkoušku z metodologie, nepřečetla jsem ji úplně celou, ale přesto si dovolím ji zhodnotit. Kniha se čte dobře, není moc náročná na pochopení (i přesto, že mi přišlo že autor se vyživá v cizích slovech), většina tvrzení, které by nemusely být úplně jasné jsou vysvětleny na názorném příkladu.
Vždycky na začátku kapitoly autor představí jeden názor (nebo dvojici zdánlivě protichůdných názorů) a ten pak rozebírá většinou ve smyslu, proč to tak nemůže fungovat, případně srovnává dvojici, který z názorů je lepší, pravděpodobnější a více vypovídá o světě. V kapitolách, které jsem četla vždycky nakonec došel k názoru, že ani jeden z krajních názorů není lepší, ale že pravda leží někde mezi, v syntéze těch dvou.
Na zkouškové období jsem chtěla nějakou oddechovku, kterou budu číst po večerech, ale přes den mě od učení nebude rozptylovat touha číst, tak jsem sáhla po tomhle. A dostala jsem vlastně to, co jsem chtěla, vyloženě za trest to nebylo, ale od dobré knihy očekávám něco jiného.
Nelíbil se my styl, jakým to je napsané, občas mi to spíš připomínalo relativně vydařenou slohovou práci. Taky jsem nepochopila proč autor na začátku každé druhé kapitoly oslovuje čtenáře, aby mu připomněl, to co už víme, že Creed je opravdu nevídaný hajzl, a aby mu vysvětlil, proč se náš hrdina zachoval, tak jas se zachoval. Na to snad při čtení knížky příjdu sama, ne?
Nápad nebyl zas tak špatný, ale přijde mi, že ho autor nedokázal tak úplně využít. Děj místy působí zmateně, těžko rozlišit, co byla pravda a co iluze nebo halucinace. Závěrečný finiš sice není tak úplně špatný, něco malo poosvětlí, ale některé věci, které by asi měly vyplynout prostě nevyplynou a působí nedořešeně. Nebo že bych byla až tak nechápavá?
Střet králů je snad ještě lepší než Hra o trůny. Znovu se setkáváme s našimi starými známými, kteří se dostávají do nových situací a musí čelit novým problémům, některé postavy ze Hry dostávájí více prostoru a náležitě zamíchají kartami, přibývají i postavy úplně nové, které mají také pár es v rukávu. V tomhle díle jsem si nejvíc oblíbila Tyriona, jeho styl humoru, mě opravdu dostal, vždycky mě dokáže rozesmát.
Děj začíná nabírat na obrátkách a vyvrcholení v závěru knihy nám přislibuje, že v dalších dílech teprve zažijeme pořadný nářez.
Z Denní hlídky mám přibližně stejné pocity jako z Noční, pěkně čtivé a zábavné, druhý příběh zase trošku slabší (aspoň pro mě). První se mi líbil, i když do tohohle žánru se tak úplně nehodí. Zato třetím jsem byla nadšená, už se těším na Šerou.
Čistokrevné 4 hvězdičky.
jee tohle jsem jako mala taky četla, pamatuju si, že se mi to moc libilo :-)
Na sérii Hlídek jsem se chystala už dlouho, ale furt ne a ne tu Noční sehnat, v knihovně byla pořád vypůjčená, když už jsem si na ni dala rezervu, nestihla jsem si ji potom zajít vyzvednout a prostě pořád něco. Nakonec jsem v létě na veletrhu neodolala a knížku si koupila, projistotu hned i druhý díl, a jednoduše jsem doufala, že to bude fakt tak dobré, jak ostatní slibujou. A bylo, hned zezačátku jsem se do toho úplně zažrala, někdo kolem poloviny moje nadšení sice trošičku opadlo, ale konec mě zase úplně pohltil. Upíři, vlkodlaci, čarodějové, to je něco pro mě.
Dlouho jsem zvažovala jestli dát 4 nebo 5 hvězdiček, přecejen úplně na prdel jsem z toho nesedla, takže 5 by nebylo fér vůči dalším skvělým knihám, kterým jsem dala plný počet, tak nakonec 4, ale kdybych mohla dám 4 a půl.
Edit: Tak jsem se hned vrhla i na film, ale musím říct, že jsem ho po 20ti minutách radši vypla, protože by mi asi úplně zkazil dojem z knížky.