Blanc2301 komentáře u knih
Napínavé od začátku do konce, další skvělá Bryndzovka.
Jessicy mi bylo moc líto, a svým způsobem i Laury. Škoda, že se rodině nevzepřela, když byla plnoletá, ale asi to bylo těžké...
Kouzelná podzimní oddechovka, která nabádá k uvelebení v křesle se sklenkou vína ve druhé ruce a čtení a čtení...
Pasáž pod vánočním stromečkem mi vytlačila i pár slziček, bylo to moc hezké.
Nádhera, nešlo se odtrhnout. Jen jsem byla trochu naštvaná na Jude, co udělala, ale jinak to byla krása. Moje první setkání s Norou R. a ne poslední.
Bylo to krátké a pomalé, nestihla jsem se pořádně začíst. Těším se na další díl.
Věřím Kingovi, že se celý příběh pořádně rozjede...
Ze začátku jsem nevěděla jestli číst dál. Angela mi připadala jako takové "plezmero". Ale zajímalo mě, jestli s Alexem zůstanou spolu, nebo se objeví někdo nový...Nebudu prozrazovat. Na Angelu jsem si nakonec zvykla, byla to prostě smolařka až na půdu, a konec byl jak už to u těchto knih bývá moc hezký.
Ale jo, četlo se dobře. Mám tuto autorku ráda, hodně lidí tady píše, že jim nesedí její styl. Mně nevadí. Ano, je to taková oddechovka, ale to přece každý občas potřebuje. Takže za mně ano, určitě po Janečkové ještě sáhnu.
Mám Monyovou ráda, už mám od ní něco přečteno a líbilo se mi.
U téhle knihy nějak nevím, po přečtení na mě padl splín. Ani nevím, co ke knize ještě napsat.
Určitě ale její knížky budu číst dál.
Moc mě mrzí, že odešla tak mladá a ještě tak strašně.
Tak tohle byla síla...
První půlka mě dost rozhodila, jak se na Peta a Maddie lepily další a další pohromy, myslela jsem, že to nedám...
Knihu jsem odložila, šla si uvařit kafe, chvíli jsem se věnovala něčemu jinému. Pak jsem vzala knihu znovu do ruky a dočetla ji na jeden zátah.
Uff...konec trochu zvláštní, spíš jsem myslela, že se najdou nějaké důkazy proti Milesovi, ale autor to vymyslel takhle, takže beru...
Prostě fakt dost dobrá knížka.
Dostala jsem ji od soudružek učitelek při odchodu z Mateřské školky. I s věnováním.
Mám ji stále doma, ale k úplným srdcovkám bych ji asi neřadila. I když byla docela milá.
Tuhle jsem taky milovala. I když už je z ní taky salát mnohokrát lepený, má stálé místo v mé knihovně, v oddělení mých srdcovek z dětství.
Jako dítě jsem si ji opakovaně půjčovala v knihovně a večer předčítala mladšímu bráchovi. Oba jsme se u těch říkadel nasmáli.
Před pár lety jsem ji potkala v antikvariátu a už je moje. Mám ji moc ráda.
Krásné.
Kolikrát jsem si připadala jako maminka Iris, když po mně děti skákaly.
Pohádky, které maminka Iris vyprávěla Dášeňce, jsou prostě kouzelné.
Byl jednou jeden pán a ten měl doma sovu,
a ta sova měla kukadla, jako by mu z oka vypadla.
A co udělala ta sova? Kuk na toho pána.
A co udělal ten pán? Kuk na tu sovu.
A jak to bylo dál?
Tak já to povím znovu:
Byl jednou jeden pán a ten měl doma sovu...
Prostě další oblíbená knížka:)
K těmto básničkám se vracím dodnes, moc se mi líbily v dětství a nezměnilo se to.
Básničky: Vyběhl beránek, Už si vrabci koupou bříško, Malý zahradník a další...
Prostě nádhera.
Moje ale úplně TOP kniha dětství. Četla jsem ji snad 20x, četla jsem ji i svým dětem, pak si ji děti četly i samy. Dnes už je z ní salátové vydání mnohokrát lepené, ale nedám ji z ruky.
"paseš Juro, paseš?"
"pasu Ondro, pasu"
"a kde máš ovce?"
Další moje srdcovka, kterou jsme četli s dětmi, a bavili se u toho.
Tuhle knížku jsem strašně ráda a opakovaně četla svým dětem.
Mám ji pořád doma i když už je trochu ošmataná:)
Slovo od slova převyprávěné filmy. Ale nevadilo, pobavilo.
Moje první setkání s Rhymem a Sachsovou.
Totálně jsem jim propadla.
Hodináře jsem četla před lety, koupila jsem knížku, protože mě prostě nějak zaujala a od té doby mám ve své knihovně (přečtené) všechny případy Lincolma Rhyma od Sběratele kostí až po Nočního návštěvníka.
Moje srdcovky:)