Blanc2301 komentáře u knih
Miluji filmy pro pamětníky. Nataška byla vždycky moje oblíbenkyně.
Aleši díky za vznik téhle knihy :)
Při návštěvě Prahy jsem za Nataškou zašla na Vyšehrad, pravda, chvíli jsem ji hledala, ale našla.
Krásný příběh, silný, emotivní. Velmi zvláštní konec, ještě pár dní jsem přemýšlela, jak to vlastně dopadlo.
Styl psaní mi vůbec nevadil, četlo se to dobře.
Deaver opět nezklamal. V každé povídce mi na konci spadla čelist.
Na to jak je kniha tlustá, mi strašně rychle utekla.
Pěkný příběh, zajímavá zápletka, ale bohužel Gerrard a Jacqueline mi byli ze všech dvojic Cynsterovské ságy nejmíň sympatičtí. Přesto dávám 5 *, já tuhle ságu fakt miluji, všechny díly mám v knihovně, a ke každé se ráda vrátím.
Elize i Jeremy byli krásně něžní. Přestože Jeremy není Cynster, uměl si v každé situaci poradit. Líbilo se mi i to kličkování Skotskem.
Všechny tři Cynsterovky byly super, ale Angelica vede.
Pro mně nejkrásnější věty " Je celá Vaše. Užijte si ji ve zdraví."
Harryho mám moc ráda. Sérii jsem začala Sněhulákem, Levhartem a Pentagramem a už teda jedu od začátku. Švábi se podle mně dost vlekli, ale konec byl strhující.
Taky mně překvapil střízlivý Harry.
Od počátku mi bylo jasné, že je Greg nějaký divný...
místy to bylo přitažené za vlasy, ale fakt je, že mě kniha vtáhla a přečetla jsem ji na jeden zátah.
Úžasné...celá tetralogie. Motýli byli dechberoucí, do té doby jsem nic podobného nečetla, Májové růže byly nevinné, dojemné, Letní děti nepochopitelné, jak může otec takhle ubližovat své holčičce, svým způsobem jsem její motivy chápala, a Ztracená sezóna neuvěřitelně emotivní...Mám ve své knihovně pár knížek, které mně zaručeně rozbrečí, a Ztracenou sezónu řadím mezi ně.
Milá knížka, chtěla jsem si ji přečíst dřív, než uvidím film. Chlapy vybral do filmu Patrik skvěle, všechny čtyři mám ráda. Jsem zvědavá na jejich ženské protějšky, podle fotek v knížce jsem si jen tipovala, která je která.
Takové nějaké zmatené.
Dětem jsem četla hóóódně pohádek, ale tahle mi přišla, že nemá hlavu ani patu.
No nevím, co si mám o tomhle myslet. Styl psaní se mi líbil, ale to téma? Mám čtyři děti
(tři už jsou dospělé) a neumím si představit, že by mě některé z nich takhle nenávidělo.
Hanna byla pro mě psychopat, nevěřím, že ji někde napraví. Jak přemýšlela o ostatních dětech, šel po mě mráz. A nemyslím si, že rodiče někde udělali chybu. Oba ji milovali,
i maminka by pro ni udělala první poslední.
Přečetla jsem to do konce, protože mě zajímalo jak to dopadne, ale ze začátku jsem měla opravdu chuť knihu odložit a už se k ní nevracet.