blazniva7983 komentáře u knih
Podvědomě jsem se od začátku připravila na četbu o hnusnym pedofilovi... o to větší překvápko bylo tohle. Dost mrazivý.
Tohle pro mě bylo tak neskutečně optimistické čtení, že ho nemohu ohodnotit jinak. Zibi mě jednoduše baví :)
Děj by měl snad i potenciál, ale Winter se pyšní tak obrovskou mírou inteligence, až to pozbývá logiky. Těšila jsem se na zajímavé odhalování důkazů a podezřelých, které se nekonalo, protože Winter je až tak geniální, že si všechno vycucá z prstu a světě div se... Ono mu to vyjde. No a konec... Škoda slov.
První polovinu mě příběh bavil... četla jsem v noci, venku byla mlha, že jsem nedohlédla na protější lampu... no musela jsem si občas fotky v knize i zakrývat :-D.
Bohužel, druhá polovina nabrala jiný směr, takže se z toho vyklubalo opravdu takové fantasy pro adolescenty. No a konec (vzhledem k tomu, že nemám v plánu číst pokračování) zklamal.
Toto mě náhodou docela dost bavilo, škoda snad jen toho epilogu, bez něj bych se obešla.
Tak nevím, knížka je napsaná příšerným způsobem (taková trochu nepovedená středoškolská slohovka), nicméně děj mě v začátku celkem vtáhl a byla jsem vážně zvědavá, jak to celé dopadne... ale ke konci to začalo být zvláštní, pak divné a nakonec úplně absurdní. Asi přestanu číst knížky, které píšou ženské... těch nelogičností je na mě nějak příliš :/.
Ten slang jsem nějak nedokázala překousnout. Chvíli mi přišlo čtení zdlouhavé, pak jsem zjistila, že přeskakuji slova, později celé řádky.
Násilí dnes nikoho nedojme, protože ve zprávách je toho denně dvakrát tolik
a děj jsem předtím již znala... takže za mě se žádné nadšení nekoná.
Já si nemůžu pomoct, ale tohle mě nijak nedostalo. Myslela jsem, že to bude příjemná oddychovka... námět měl i potenciál k tomu, aby se v knize něco dělo, ale bohužel. Až na pár chvilek vyloženě nuda. Škoda.
V knihovně jsem po ní sáhla omylem, ale když už jsem ji měla v ruce, řekla jsem si, nu což... první povídka, bomba, říkám si, to bude jízda a fakt mě to bavilo. Ale po třetině knihy tohle nadšení opadlo a přišla nuda, šeď, stále ta samá píseň.
Nemůžu se zbavit dojmu, že na Bukowskim je zábavnej jen ten prvotní "šok", ale jak si na něj člověk zvykne, nějak to vyšumí. Další knihy od něj si asi odpustím, obávám se, že by to bylo totéž.
Mé děti byly nadšené a já jsem se dostala k příjemné pohádce, která mě v dětství záhadně minula :).
Tak na 1984 jsem se docela dlouho těšila, ze začátku jsem si říkala, to bude fajn, to se mi líbí... no, pak nadšení opadlo a člověk se horko těžko prokousával tak trochu suchopárným dějem až do samotného konce, který nemohl dopadnout jinak.
Každopádně sem tam člověka opravdu mrazilo a nedalo se vyhnout občasnému porovnávání se současným systémem. Takže tak úplně bez emocí to zase nebylo ;)
Už dlouho se mi nepovedlo přečíst knížku za den. Rosemary se četla sama. Je to takový správný psycho (zvlášť, když vám vedle v postýlkách spinkaj malý děti :-D). Bylo to naléhavý, sugestivní, jen ten konec si umím představit "lepší".
-------------------
Odpustila bych si popis drápků a ocásku a nechala bych pomatenou Ro i se "Satánkem" skočit z okna, aby se mohli všichni hádat, jestli právě zachránila svět no a nebo taky ne-e ;)
Tohle mě bavilo od začátku, líbí se mi nápad s hlavní "hrdinkou" alkoholičkou, to alespoň částečně ospravedlňuje tu nelogičnost. Nelogičnost ostatních si vysvětluju už jen prostě tim, že jsou to ženský. Je to přitažený za vlasy a bejt chlap, asi to nečtu. Ale za mě to mělo fajn atmosféru i nápad... nebylo to asi dotažený k dokonalosti, ale odpočinula jsem si :).
První polovinu jsem knížku proklínala. To jsou fakt všichni tak nudný, hloupý a trapný? Fajn, druhá půlka byla lepší, o hodně lepší. Celý to bylo trochu patetický a skončilo to tak, jak jsem se od začátku modlila, aby to neskončilo (i když byl Nick takovej "přizdisráč", že si to zasloužil)... Každopádně, přes tohle všechno mě to vlastně dost bavilo :).
Salinger se mi vryl pod kůži už někdy na střední... jeho 9 povídek alespoň jednou za rok opráším, jestli jsem konečně vystřízlivěla z toho nekritického obdivu. Ale ani po 10 letech zatím ne. I když by asi málokdo jeho tvorbu označil za optimistickou, mně vždycky vykouzlí takovej přiblblej úsměv na rtech a nutí mě pokyvovat hlavou a říkat si "Jo jo a vo tom to je".
Den jako stvořený pro banánové rybičky a Teddy jsou nejlepší.
Tahle kniha by se měla jmenovat Pýcha, předsudek a pošetilost. S velkou nechutí jsem přečetla první dvě třetiny, protože jsem doufala, že ta třetí mi konečně odhalí, proč se zrovna tenhle román těší takové oblibě. Odhalení se nekonalo.
Postava Elizabeth byla sama o sobě zajímavá a vtipná, stejně tak její otec... a ano, je tu slavný a úžasný pan Darcy, ale nějak to se mnou nehnulo. (Vlastně hnulo, když jsem se modlila ať už někdo lískne pana Collinse a starou Bennetovou). Chápu, co na tom bylo zajímavého před 200 lety, ale ne dnes.