bleska komentáře u knih
Vlastní životopis Madeleine Albrightové je pro mě velkým překvapením. Autorka a její osudy mě zajímají, ale vzhledem k tomu, že se většinu svého života pohybovala v diplomatickém a politickém světě, čekala jsem nezáživné a hlavně diplomaticky "korektní" texty.
Pravý opak je pravdou. Autorka ve svém textu rozhodně není nudná a politicky korektní. Paní Madeleine dokázala popsat celý svůj život strhujícím způsobem s nezvyklou otevřeností. Je velmi odvážná. Nevím, jestli bych dokázal já jít tak hodně "s kůží na trh". Psala svou knihu s vášní a elegancí.
Pochopila jsem, že zřejmě největším darem paní Madeleine (kromě vysoké inteligence a pracovitosti) byl její obrovský smysl pro humor. Což má možná trochu kořeny v tom, že je českého původu.
Vyprávění o jejích životní cestách, které vedly k úspěchu, mi připomnělo, jak často jsou naše představy o životě takto slavných osobností hodně naivní. Rozhodně to nebyla cesta pohodlná a jenom příjemná, umetená dostatečným finančním zázemím. Její vysoká inteligence ji pobízela k tomu, aby toužila skloubit náročnou kariéru s rodinným životem. To se neobešlo bez okamžiků zklamání a citových ztrát.
Zároveň se ale dostala do kontaktu s nejvyššími politickými mozky současného světa a zažila mnoho zajímavých a někdy i dramatických událostí, které v knize také popisuje.
Duchařské, temné příběhy mi pro styl Agathy nesedí. Kniha mě moc nezaujala. A to jsem velký obdivovatel a fanoušek královny detektivek. Je to pro mě tak trochu důkaz toho, že i mistr tesař se může utnout.
Jsem věřící křesťanka, ale mariánská zjevení mě nijak neuchvacovala. Moje víra je spojená spíš s intelektuálním hledáním a střízlivým mysticismem Terezie z Avily, než vyhledáváním nějaké esoteriky a zjevení. Tahle kniha to změnila. Je to velmi zvláštní kniha, která ke mě přišla v době, kdy mi nebylo lehko a hodně mi pomohla se přes to období ve zdraví dostat.
Příběh děvčátka, které prožívá "Něco", co se druhým lidem, nedá sdělit ani popsat, protože každý takový pokus končí tam kde končí lidská zkušenost. Je uvržená do osamělosti a celý její život provází nedůvěra jejího nejbližšího okolí. Hodně silné.
Výborná kniha na léto. Napětí, láska, zrada, a ještě k tomu krimi zápletka.
Souhlas s Vladimírem.
Zcela osobní přístup k tématu seberozvoje od autora hodnotím velmi, velmi vysoce. Píše o vlastních zkušenostech o tom, čemu může věřit a co jsou jen poloviční z kontextu vytržené "pravdy". O knihy s tímto tématem není nouze, ale jen málokterá je skutečně kvalitní. Tahle určitě je.
Naprostý souhlas s předchozími komentáři. Zpráva od nebožtíka mě nadchla! Četla jsem ji asi 3x a vždycky se bavila a ohrožovala okolí výbuchy smíchu. Ale tohle? Pointu jsem vážně nepochopila, a nevím jestli je chyba na straně autorky nebo překladatele, ale když se stránky hemží zdrobnělinami jmen, Mařenek a Mariánků atd. i když jde o dospělé lidi, tak sorry.... ale tohle fakt nemusím.
Zajímalo mě, jak pojal detektivní žánr autor mých TOP TEN knížek, "Jeho království" a "Egypťan Sinuhet".
Rozhodně nezklamal. Zábavné a napínavé.
O uklízení tady jde až v druhé řadě. Je to o stavu naší mysli.
Marie se na začátku několikrát ptá: "Proč vlastně chcete uklízet? Co vás vede k tomu že máte pocit, že potřebujete uklízet?" A požaduje, aby se člověk do jejího systému uklízení nepouštěl dřív, než si upřímně odpoví na tyto otázky.
Já osobně jsem zjistila, že za tím vším je touha dát mému životu jakýsi řád a klid, abych měla prostor věnovat se tomu, co je pro mě důležitější než věčné uklízení. Nebýt neustále vystresovaná tím, že něco nemůžu najít a že nemám dost místa pro to, abych si uložila věci tak abych je měla v pořádku.
(Není to pravda, každý byt je pro své majitele tak akorát, když se v něm neskladují nesmysly a harampádí.)
Zpočátku byla rodina trochu překvapená, do čeho se to pouštím, ale při troše dobré vůle se to dá zvládnouti bez toho aniž by se z nich stali fanoušci KonMari.
Vytřídit oblečení pro mě nebylo až tak velký problém.
Když mělo přijít na knihy, věřte mi, že jsem se bála, že to asi nedám... Knihy miluji a jsem jimi obklopená od dětství. Stěhuji je z bytu do bytu už 20 let a to několikrát! Neustále mi překypovaly z regálů knihovničky na všechna možná i nemožná místa v bytě. Knihy, které jsem si koupila v mládí a byly "můj život”. Ano, podstatné je to slovo “BYLY”. Když jsem seděla na koberci mezi štosy knih a brala jednu po druhé do ruky, došlo mi, že už opravdu nejsem tou dívkou, která si tuhle knihu kupovala když jí bylo 18 let. Že knih, které jsem si pořídila v posledních letech je minimum a jde převážně o knihy, které jsem četla před 20, 15 lety a už se k nim velmi pravděpodobně nikdy nevrátím. A tak jsem jim ze srdce poděkovala za to, čím udělaly můj život krásnější, snesitelnější a barevnější a pomalu jednu po druhé odkládala do kufru. (Samozřejmě vyjímkou jsou srdcovky typu “Anna ze Zeleného domu” a pod. které si s radostí přečtu klidně i v 70ti letech.) A že bych házela knihy do kontejneru? Zbláznili jste se? Něco tak brutálního… fuj! Vždyť jsou tady antikvariáty a městské knihovny.
Když jsem pak ukládala zbylé knížky zpět do knihovny, jaké bylo mé překvapení a radost! Najednou se tam všechny hezky vejdou a ještě je místo na nějaké nové!
Takže za mě metoda KonMari - super! Po letech jsem si ujasnila, jak chci chodit oblečená a skoro všechno v našem bytě má teď své místo, kde určitou věc můžeme najít bez stresu a nervů. A jsou to věci, které nám skutečně přinášejí radost do života.
Výborné. Co k tomu dodat? Snad jen časté latinské citáty mi přišly trochu náročnější, ale i tak velmi velmi čtivé a i když jsem viděla film, tak plné napětí a humoru. Film se mi také líbil, ale tahle kniha je jiný level. Při čtení knihy se mi postava Viléma z Baskervillu začala před očima vykreslovat zcela jinak než ve filmu. Nic proti, ale Sean Connery mu nesahal ani po kotníky...
A nezapomenutelná erotická scéna? Já vím, je těžké přenést na plátno něco tak nepopsatelného jako křehkou něhu prvního setkání mladíka s ženou, ještě k tomu popsanou nádherným jazykem Písně písní, ale i tak... v knize jde o zcela něco jiného než o chvilkové vzplanutí vášně.
Velmi zajímavá kniha. Pro křesťana je velmi dobré, když vidí známé Biblické příběhy a postavy zase z jiného úhlu pohledu od významného židovského intelektuála.
Asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného. Něco ve stylu "Jeho království" od Waltariho. Tohle jsou vlastně přepsaná evangelia do formy románu. Pro člověka, který nikdy nečetl Bibli to zřejmě může být hodně zajímavé.
Výborné oddechové čtení na léto. Vtipné, popisné a přitom nijak únavné. Hned bych se do těch exoticky znějících míst rozjela! Taky by mě docela zajímalo, jestli sevillanky ještě stále nosí běžně mantily. A jeho snaha popsat nepopsatelnou nádheru zdobné maurské architektury je roztomilá. Vše doplňují moc hezké jednoduché kreby samotného autora.
Velmi hezky zpracované. Krásné fotky. Asi je dobře, že autorka není z církevního (katolického) prostředí. Má větší nadhled a odstup a to knize prospělo. Zároveň je to ale velmi niterné a citlivě zpracované. Velká poklona a dík za tuto práci.
Autor je nepochybně charismatickou osobností. Knížka mě ale trochu zklamala. Čekala jsem trochu větší vhled do jeho nitra, příběh obrácení puberťáka v jediné chvíli mi nepřišel moc věrohodný. Některé pasáže mi přišly jako ohraná klišé. A konec až příliš idylický. Nevím, jestli by tato kniha dokázala mladého člověka inspirovat k hledání Boha. Snad ano.
"Neštěstí mohou přinést růst a Osvícení," řekl Mistr.
Pták měl svůj úkryt v uschlých větvích stromu, který stál uprostřed rozlehlé pusté planiny. Jednou vichr strom vyvrátil, a tak musel ubohý pták letět stovky mil, aby si našel nový úkryt - až nakonec dorazil k celému lesu stromů a všechny byly obtěžkané ovocem.
Kdyby uschlý strom přežil, nic by ptáka nepřimělo, aby se vzdal svého bezpečí a odletěl.
Tony se s námi nemazlí - ber a zkus nad tím co říkám přemýšlet, nebo běž, a dál si žij svůj život plný pocitů neštěstí, prázdnoty, samoty a depresí. Je hodně radikální, ale takoví většinou duchovní mistři jsou.
"Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara.
Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli či přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude lidé doslova postavili své životy na nezpochybněném přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?"
Knížek o meditaci, (jak by se také kniha dala nazvat) vychází velké množství. Autoři se snaží nasytit poptávku současného čtenáře, který je přesycen informacemi, technickými zázraky a extrémními zážitky všeho druhu. Paradoxně se mu ale nedostává toho nejdůležitějšího – hlubšího poznání smyslu vlastního života. Proto hledá různé cesty, které by mu pomohly.
Proč tedy další kniha s tímto tématem? A čím je trochu jiná?
Přijde mi dost důležité, že autor je původem Čech (tedy přesněji Moravan). Zajímavý je i fakt, že je pevně zakotven v katolické víře a knížek o meditační praxi v současném katolickém/křesťanském prostředí v Čechách zase tak moc nevychází.
Někteří lidé, hledající duchovní cesty jsou zklamaní, když zjistí, že křesťanství se u nás hlubším sebepoznáním a spiritualitou, která vede pod povrch modlitebních úkonů moc nezabývá. Můžou si z toho vyvodit, že tato náboženská praxe je povrchní a bez obsahu.
Opak je ale pravdou, nicméně literatura velkých křesťanských mystiků minulosti je bohužel psána jazykem pro dnešní dobu těžce pochopitelným a je velkým oříškem i pro překladatele.
Tuto knihu proto velmi vítám a doporučuji. Zpočátku text působí velmi jednoduše a prostě, ale právě v tom je jeho síla. Autor si plně uvědomuje, že základní skutečnosti života jsou často jednoduché, a pokud je člověk dokáže vnímat a prožívat každý den, nalézá vnitřní odpovědi na otázky duchovního hledání. O tom, jak hluboce je tento text promyšlen a promeditován, jsem se přesvědčila poté, když jsem chtěla z knihy vybrat krátký úryvek. Pokaždé, když mi nějaký kousek textu připadal jako ten pravý, nemohla jsem se udržet a ve čtení jsem pokračovala dál a dál. Každé další slovo pro mě bylo čím dál víc důležitější a každá následující věta dávala textu hlubší smysl. Tato kniha patří mezi ty, které opakovaným čtením zrají spolu se čtenářem.
Úryvek z kapitoly Být a jednat:
„Je-li rovina schopností a dovedností tou jedinou, na níž se navzájem setkáváme, budou rozdíly zjevné. Existují lidé v něčem lepší a v něčem naopak méně dobří, osoby samostatné a závislé. Tam, kde se lidé setkávají výhradně na rovině "umím něco, co ty neumíš", či "mám něco, co ty nemáš", nebo i dobře míněného "udělám pro tebe, co můžu", je důsledkem stav, ve kterém se ocitáme jako vítězové či poražení, jako slabší nebo silnější, jako nezávislí či naopak závislí na druhých.
Naštěstí existuje i jiný způsob setkávání. Probíhá na úrovni našeho bytí a spočívá v jednoduché a vědomé přítomnosti. Tato úroveň nás spojuje se všemi lidmi. Zde jsme si všichni rovni. Život, kterým jsi ty a kterým jsem já, to je jeden život. Jestliže je člověk ukotven v přítomnosti a je si toho vědom, pak je v daném okamžiku prost závislosti na svém já. Z jeho bytosti lze vycítit uvědomělou přítomnost a v jeho očích se zračí bytí, nikoli jeho ego. Ostatní to potom vnímají a cítí se v jeho společnosti akceptováni a milováni v tom nejlepším slova smyslu. Proto bychom spolu neměli jednat jen jako dospělý s dítětem, silnější se slabším, lepší s méně dobrým, nýbrž především jako člověk s člověkem.“