bleska
komentáře u knih
Tokijské květy
Aleš Palán
Knihu jsem četla před dvěmi lety. Ale dodnes mám v paměti, jak silně zacloumala některými představami a iluzemi o tom, co je to křesťanská víra. Velmi ozdravně a očistně. A i když to bolelo, díky za to!
Knihy a typografie
Martin Pecina
Vzhledem k tomu, že mám s knižní grafikou také co do činění, mě velmi pobavily tyto řádky.
"Přežije-li navržené grafické řešení připomínky redakce, korektorů, redaktorů a náhodných kolemjdoucích, doputuje i k autorovi textu. Každý literát je umělec. A má bratra, ženu, matku, přítelkyni nebo kamaráda. A ti všichni mají vlastní představy o tom, jak by kniha měla vypadat."
Je neuvěřitelné, jak si každý myslí, že dělat grafiku je ta nejjednodušší věc na světě. V životě by mě nenapadlo mluvit řidiči autobusu do toho, jak má řídit autobus. Nebo v divadle začít kritizovat herce a radit jim, jak mají hrát.
Falešné představy o Bohu
Karl Frielingsdorf
"Mnoho lidí se vyhýbá konfrontaci s vlastní minulostí z obavy, že by ve svém nitru odkryli nepřekonatelné "propasti", a ze strachu, co by z temných sklepních prostor budovy jejich života mohlo být vyneseno na světlo. Tak žijí "povrchně", jen v horních patrech svého domu, aniž by blíže poznali "základy", na nichž dům spočívá. Vyjádřeno obrazem stromu života: žijí v horních částech stromu, ve větvích v listech a plodech a nemyslí na kořeny a skrytou vrstvu matky země, v níž je strom jejich života zakořeněn a ze kterého prostřednictvím kořenů příjmá potravu. Tito lidé spotřebovávají mnoho sil a stojí je to velké úsilí, aby se potlačováním, popíráním a odštěpováním, zastíráním, harmonizováním, racionalizováním a jinými obrannými mechanizmy vyhnuli vypořádáním se s minulostí."
Jak zacházet se zlým
Anselm Grün
Dovolím si místo svého komentáře k této knize použít část jejího Závěru. Přesně popisuje o co tady jde.
"Z toho, jak boj s démony popsali Evagrius Pontský, Atanáš a Kasián poznáváme, že staří mniši měli mohutnou zkušenost v zacházení se zlým, v zacházení se stínem, s obsahem nevědomí. Ohrožení zlem popisovali mytologickou řečí jakožto útoky démonů, což jim bylo pomocí k zacházení s tím, co C. G. Jung nazývá našim vlastním stínem nebo personálním a kolektivním nevědomím. Mniši dovedli pojmenovat ohrožení, která jim z nevědomých obsahů hrozila. Nikterak je nepotlačovali, nýbrž nechali je vyplout na denní světlo, stavěli se jim a tak je zbavovali jejich nebezpečnosti. Dnes bychom v psychologické terminologii toto nebezpečí označili jinak. Avšak ani psychologie nedovede svou empirickou řečí vyhmátnout, co se za ohrožením skrývá. Mytologický jazyk ponechává za vším psychologicky srozumitelným ještě prostor pro neuchopitelné a pouze vytušitelné. Psychologie dokáže popsat pouze empiricky poznatelný odlesk skutečnosti, avšak skutečnost sama se jí vymyká. Na své cestě k Bohu prožíváme vždy znovu fascinaci zlem, zakoušíme, jak se nás snaží okouzlit. Psychologie pak popisuje, jaké psychické a fyzické jevy se přitom odehrávají. Co se ale za touto fascinací skrývá - ono tajemství zla, které se odráží ve všech náboženstvích, filosofiích a mýtech všech národů, to se psychologickému bádání trvale vymyká.
Mytologická řeč starých mnichů si nenárokuje dokonalé proniknutí těchto věcí, chce člověku jen podat pomocnou ruku, aby s nimi dokázal správně zacházet. C. G. Jung se domnívá, že mnoho neurotických poruch je způsobeno tím, že v našem nevědomí existují obsahy, pro něž dnes není pojmenování. Jsou tedy neoslovitelné a nevypověditelné, proto nemohou přejít do vědomí. Vznikají tak zdánlivě nepodložené fobie, obsese, hypochondrické představy, přepjaté názory atd."
Deník Michelangela blázna
Rolando Cristofanelli
Strhující od začátku do konce! Dokonce jsem v jednu chvíli nepochybovala o tom, že vše psal skutečně Michelangelo! Nádherný vhled do nitra umělce, který svá díla "rodil velmi těžce".
Vaše Dana Medřická
Václav Vydra
Tak nějak nevím, co si počít s hodnocením této knihy. Danu Medřickou jsem milovala a stále miluji, vždyť její práce je tady pořád s námi. Je to jedna z nemnoha českých hereček a herců, kteří narodit se za oceánem, by měli z Oscarů plot.
Proto jsem se těšila na to, že se o ní dozvím i něco "navíc". Ale mám dojem, že víc bych se o Paní Daně dozvěděla, kdybych se znovu podívala třeba na Měsíc nad řekou. Začátek knihy vypadal slibně, to když Paní Dana vypráví o svých rodičích, zvlášť o své mamince, a o svych začátcích u divadla. Jakmile ale do toho začnou vstupovat citace dopisů, nebo vzpomínky různých lidí, začne být vše dost nepřehledné. Můj celkový dojem prostě není dobrý. Tato mimořádná osobnost by si jistě zasloužila lepší zpracování.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Výborná kniha! Přesně a vtipně popsaný svět amerického maloměsta 30 let. Ale nejen to, je to i sonda do lidské duše. Proč se chováme špatně, když jsme vlastně dobří? Jakým způsobem uvažují lidé, kteří se nenechají strhnout svým okolím a jejich život je zakotven v pevných morálních hodnotách? Jak hodně se bojíme toho, když je někdo "jiný" než my.
Psychoanalýza a náboženství
Erich Fromm
Hodně prospěšná kniha pro "hledající". Je dobré klást si otázku - v jakého Boha věřím...? Jak má víra ovlivňuje můj postoj k lidem?
Jeden úryvek z knihy: "Z monoteistické pozice dovedené do svých logických důsledků nelze o podstatě Boha nijak hovořit. Nikdo se nemůže domnívat, že by věděl o Bohu cokoli, co by mu dovolovalo kritizovat či odsuzovat jeho bližní nebo tvrdit, že jeho vlastní představa Boha je jediná správná. Náboženská nesnášenlivost, která vlivem takových tvrzení vzniká a je pro západní kulturu tak charakteristická, z psychologického hlediska vychází z nedostatku víry nebo nedostatku lásky a měla pro náboženský vývoj zničující důsledky. Vedla k nové formě modlářství. Boží obraz, ne ze dřeva ani kamene, ale ze slov, je vztyčen, aby jej lidé v této svatyni uctívali."
Neboť jsem nemocná láskou
Barbara Beuys
Jsem z této knihy trochu rozpačitá. Čekala jsem informace o Hildegardě z Bingenu. Takových konkrétních informací je tam poskrovnu. Chápu, že je těžké zjistit něco konkrétnějšího o člověku, který žil ve středověku... ale stejně. Kniha je pojatá hodně zeširoka, značná část se zabývá dobovými reáliemi, tím, co hýbalo společností ve které se Hildegarda pohybovala. Co hýbalo církví. Také je tam dost informací o různých církevních činitelích....
Asi největší přínos kniha pro mě měla v tom smyslu, že lidé jsou stejní skrze všechna staletí... Víra-nevíra, stále se hádají, perou a žerou... potom člověk není až tak moc znechucený tím, co se děje v církvi i dnes, protože to ani jinak v lidské společnosti nejde.
Co dělá z chlapců muže
Bret Stephenson
Kniha naprosto nezbytná pro lidi pracující s mládeží. Sice je zasazená do reality USA, ale i u nás už je některé prvky hodně vidět. Přeplněná vězení, výchova trestem, která nikam nevede, jen k pokřivení lidské duše. Mladí "nedospělí" muži, kteří mají strach převzít zodpovědnost. Určitě doporučuji i pedagogům a rodičům (nejen) synů.
Duše sexu
Thomas Moore
Musím se přiznat, že mě tato knih moc neoslovila. Stále jsem měla pocit, že mi autor něco chce sdělit a já nevím co... Některé myšlenky byly zajímavé, ale nedočetla jsem ji.
Cesty víry
kolektiv autorů
Na tuhle nenápadnou knížečku jsem narazila úplnou náhodou. Nabízí pohled na život a víru z různých úhlů. Tak jako my lidé jsme každý jiný, každý si k víře hledá jinou cestu.
Nejvíc mě asi oslovila část, kterou napsal Ivan Štampach:
"Jakého boha, kdo z nás má, to se dobře pozná na tom, co s námi naše víra činí. Je to víra v Boha či možná jen víra o Bohu, který život usnadňuje. Takto věřící si může žít pohodlně. Nemusí nic řešit, nic hledat. Za nic nemusí převzít zodpovědnost. Má své jisté, má vystaráno. Může se pobaveně usmívat nad těmi, kdo pracně hledají pravdu, kdo se pracně orientují na složitých životních cestách.
Je také víra, která chce vést do nebe tím, že dělá ze života na zemi peklo. Tito lidé žijí v úděsu z nebeského tyrana a jakmile k tomu mají příležitost, sami podle jeho vzoru tyranizují své bližní. Pokládají za své životní poslání umravňovat lidstvo."
Enneagram. Devět tváří duše
Richard Rohr
Cesta k Bohu vede skrze moje nitro. Proto je pro věřícího člověka sebepoznání nutností. Ovšem proč je kniha zařazena do kategorie esoterika, astrologie, okultismus, když je úzce spjatá s křesťanstvím to nevím....
Všechno má své místo
Richard Rohr
"Náboženství nemělo tendenci vytvářet lidi hledající a pátrající, nemělo tendenci utvářet čestné pokorné lidi, kteří věří, že Bůh je vždy nad nimi. Nejsme soustředěni na to velké tajemství. Náboženství mělo spíše tendenci utvářet lidi, kteří si myslí, že mají Boha v kapse, lidi s rychlými, jednoduchými, snadnými odpověďmi. Proto také tak velká část Západu opouští náboženství. Lidé vědí, že velké tajemství nemůže být tak snadné a jednoduché. Jestliže je velké tajemství opravdu Velké Tajemství, povede nás k paradoxu,
k temnotě, po nikdy nekončících cestách. O tom je tato knížka. To je modlitba."
Bdělost
Anthony De Mello
Tohle není úžasná kniha. Tohle je kniha, kterou je těžké číst. Ukazuje mi, jak křivě a falešně vidím sebe, svět kolem i Boha. A to dost bolí. Díky Tony...
Až k prolití krve - Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka
Marie Svatošová
Vřele doporučuji. Co dokáže jeden člověk?
Skryté věci. Písmo jako spiritualita
Richard Rohr
Co napsat ke knize, která mě silně oslovila každou svojí stránkou? R. Rohr má velký dar rozjasňovat věci, které člověk tak nějak tuší, ale není si jistý a tak prostě tápe dál... než narazí právě třeba na některou z knih R. Rohra.
Pravé významy evangelijních poselství jsou zastřené až příliš lidskou naukou, a zapomenuté staletími. Je třeba je odkrývat.
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Strhující kniha, která mě vcucla svou bezprostředností, otevřeností, jde až proti pudu sebezáchovy. Nastavuje čtenáři svoji duši do krve rozdrásanou. Velmi komplikovaný a složitý lidský osud jedné ženy, která hledá sebe sama, své místo v rodině, ve vztazích k mužům k ženám. Jeji pocit hladu se projevuje na všech úrovních, citové, lidské, duchovní. Nasytit se v těchto oblastech není jednoduché pro nikoho z nás. Čím své hlady krmíme my?
Chlupatý sluha pana faráře
Arto Paasilinna
Skvělá kniha plná svérázného humoru. S lehkostí dokáže dokonce podat i hlubší myšlenky o smyslu života a víry. Ideální kniha do kufru na dovolenou.
