Bleskovýčtenář
komentáře u knih

Zamilovala jsem si autorovy knihy Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se. I když byla tahle kniha také plná humoru, smutku, a především blbců, na ty dvě předtím to nemá :)


Upřímně, celé se to dalo číst jen kvůli Nikolajovi.. Alina a Mal mi celou knihu lezli jen na nervy, chvílemi to bylo už na facku. Nebo dvě :)


Páni, knížka byla super. Vtipná, nápaditá, nepříliš zdlouhavá, přečtená jedním dechem. Ale. Co. Ten. Konec?? Jdu se vybrečet do polštáře


Oproti ostatním knihám byla tahle nudná, nezajímavá, bez akce. Ale ten konec - ten byl úžasný. Smála jsem se jako blázen :D

Nechci tady rozebírat, jak se po přečtení téhle knihy cítím, protože nevím, jestli bych to vůbec dokázala vyjádřit... stalo se toho tak moc, a přitom, jako by to nestačilo. Jako bych teď měla čekat na další díl, a čekat ještě úžasnější konec, než jakého se nám dostalo. Chvílemi jsem Maas nesnášela za to, že nenapsala knihu, kterou bych mohla jednoduše předvídat a mávat nad tím rukou, jakože jsem to čekala... ale to je práve to, co děla autorku dokonalou, a co na jejích knihách nejvíc miluji...Můžeme Maas jen děkovat za to, že se s námi o tenhle příběh podělila


Přečetla jsem jedním dechem, navíc mě potěšilo, že v Haně mají velkou roli lidé s mým příjmením :)


Nejoblíbenější kniha mého dětství! Dokonce i teď na ni moc ráda vzpomínám, zasměju se nad ní nebo mi vyhrknou slzy, jako vždy u dílu Jak jsem stonal :) Tenhle díl byl můj nejoblíbenější :D Někdy během mého sedmého roku jsem knížku bohužel ztratila, jak jsem ji všude tahala s sebou - ke kamarádce, na dovolený, na povinnou četbu mé druhé třídy...... I přesto, že jsem teenager, bych si knížku někdy v budoucnu znovu ráda koupila :)


Nevítaní mi připomínalo knihu Delirium. A to hodně, ze začátku. Později se pocit pomalu ztrácel, ale nezmizel úplně. Kniha má opravdu zajímavý námět, ale nezaujala mě tak, abych se pouštěla do dalšího dílu. Víc se mi od autorky líbila Drakie. A kdybych měla posoudit, zda byla lepší kniha Nevítaní, nebo Delirium, dala bych svůj hlas rozhodně Deliriu. Pro ty, kdo Delirium nečetli, doporučuji.


Nemohu hodnotit příliš kladně. Více mě tedy zaujal film.


Ve skutečnosti jsem čekala opravdovou parodii na Padesát odstínů šedi. Něco s novými postavami, ale stejným příběhem. Odstíny jsem si neoblíbila, takže jsem se na takovou parodii docela těšila, ale kniha pro mě byla zklamáním. Škoda...


Jedno slovo. Příšerné. Normálně fantasy knihy miluju, stejně tak vlkodlaky a upíry, nebo čaroděje.... Ale tahle knížka byla od začátku do konce příšerná. Jediné, co se mi líbilo, byl popis postav, vzhledově. Jinak ne.