Blondebookdevil
komentáře u knih

Nevěděla jsem, do čeho jdu. Před čtením jsem měla před očima jen zneužití malé holky starším mužem. Ne! Až po přečtení chápu, o co celé tady jde. Nepochopená láska, líčení opravdových citů. Četla jsem ji dost pomalu, ani ne kvůli francouzským výrazům, ale kvůli těm narážkám na spisovatele a básníky. (Poe, Rimbaud) Tím to bylo celé nějak bohatší, myslím, že měl autor obrovský rozhled, jak už v literatuře, tak v americké kultuře. Hodně mě bavil popis událostí do útěku s Lolitou, napínání, jestli zabije její matku, nebo co se vlastně stane. Vyprávění o jejich cestování bylo méně záživné, zato konec to vylepšil. V happy end asi nedoufal nikdo, ale ve finále mi Humberta bylo možná i líto. Mám přečtenou další ze světových klasik a vím tedy, o co jde, možná je to kniha jednou a dost, ale kdo ví...?


Asi jsem ji předem odsoudila a podcenila. Četla se krásně, ty oxymórony jsou prostě neskutečné.


Jedním slovem: Wow! Za půl rok, co jsem četla Hadrového panáka, se mi sice některé detaily vytratily, ale tempo příběhu se dokonce zlepšilo. Mělo to napětí, spád a spisovatel dokázal, že toho má ještě hodně v záloze. Loutky lidí, zavěšené na různých místech... Které z nich jsou ještě naživu? Výbuchy, střelba, ostré dialogy a Baxterová, která to celou knihou táhla, což se mi moc líbilo, zvládla to totiž i bez Wolfa. Nemůžu se dočkat třetího dílu, doporučuji!
"Jak chytíte zabijáka, který je už po smrti...?"


Co k tomu jen říct?
Lehce napsané tři prolínající se příběhy a vy si nedokážete vybrat, kterému fandíte nejvíc.
Doporučuji stejnojmenný film, s hudbou Philipa Glasse je to něco neuvěřitelného.
"Útěchu nám může poskytnout jediné; tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili."


V pořadí 5. kniha ze série sirotčince slečny Peregrinové nás vede do různých podivných míst a smyček. Ymbryny musí řešit válku mezi Američany a skupinka podivných dětí mezitím rozplétá záhadu Noořina původu, tajemného proroctví a sedmi vyvolených. Je možné, že by Caul, bratr Almy Peregrinové nezůstal v Knihovně duší, ale přežil a plánoval nejhorší ze všech pomst? Jacob cítí cosi příjemně hřejivého k Noor a pozadu nezůstává ani Hugh, který už šílí ze strachu o Fionu, kterou unesly stvůry.
Celkově se mi další setkání se starými známými podivnými líbilo, je to úžasný svět a to můj svět fantasy začíná a končí u Harryho Pottera. Přesto se v tomto díle nestalo nic tak dechberoucího, jako třeba v předchozích dílech. Měla jsem pocit, že autor příběh zkrátka natahuje. Každopádně se těším na šestý (závěrečný?) díl, který by měl letos vyjít. Pak si sérii pořídím do knihovničky a přečtu si ji po letech znovu.


Kniha od české autorky Zuzany Dostálové vyšla loni a já po ní tak trochu pokukovala. Mám totiž poslední rok větší zájem a chuť na současnou českou. A tak jsem se do ní pustila, bez očekávání či vědomí, o čem kniha vůbec je. V 1. části je vypravěčem třináctiletý Štěpán, který to nemá doma jednoduché - jeho rodiče se rozvedli, maminka je nemocná a on často musí pobývat u dědy. Ve škole nijak zvlášť nevyniká, kamarádů má po málu a holky jsou taky nudné. Přesto bylo jeho vyprávění podané zajímavě, pohled puberťáka na spoustu věcí je pravdivý a nezkreslený. V druhé části se vypravěčkou stala jeho matka a to už tak zábavné nebylo. Chodí na chemoterapie, dře se do úmoru v Bille, aby měli peníze a kvůli své nemoci nechává často syna u jejího otce, se kterým se navíc léta nebaví. Není moc schopná si najít po letech další vztah. Pak se vyprávění ujal opět Štěpán, skoro 16letý mladík, jehož život nabral nečekané obrátky a on je nyní zodpovědný za svou budoucnost, takže se stará o starého dědu, pilně se učí na přijímačky na gympl a cvičí. Perličkou pro mě byla postava Evy, která to hochovi a celému příběhu trochu zpestřila. Nicméně celkově to pro mě nebylo nic dechberoucího a pravděpodobně za pár týdnů zapomenu, o čem jsem četla.


Nesnáším tě - 4⭐️/5
Romanticko-erotické oddechovky od Vi Keeland i Penelope Ward je něco, čímž jsem zvyklá si prokládat svou “normální” četbu. V tomhle díle se setkáváme s nešťastnou Charlotte, které po rozchodu se snoubencem a nespokojenosti v práci spadne štěstí přímo do klína. Po trapném a ponižujícím setkání s majitelem luxusního bytu se hlavní hrdinka potká na záchodcích se zajímavou ženou, které povypráví všechny své životní strasti. Ukáže se, že ona žena je velmi úspěšná a čistě z hlediska sympatičnosti se rozhodne Charlotte najmout do své firmy. Jenže s kým se to hned první den v nové práci Lot nesetká? Ano, s tím arogantním mizerou Reedem, který ji zesměšnil na prohlídce bytu. A čistě náhodou je vnukem ženy, která dala Lot a jejímu životu nový směr. Napětí mezi nimi jiskří už od začátku, budou schopni spolu Lot a Reed vyjít a nelézt si vzájemně na nervy?
Příběh mě bavil a obě hlavní postavy byly sympatické. Střídání vyprávění z obou pohledů to také samozřejmě vylepšilo. U této dvojice autorek prostě vím, že nešlápnu vedle.


Výborná kniha nejen pro milovníky tajemna, ale i pro zvědavce, kteří znají duchy jen z kina.
Démonologové, o nichž je tu řeč, jsou Ed a Lorraine Warrenovi, manželé, kteří celý svůj život zasvětili výzkumu paranormálních jevů. Kapitoly jsou delší a věnují se jak případům této dvojice, tak i vysvětlení různých pojmů jako infestace a oprese.
Musím se přiznat, že jsem měla při čtení mírně nahnáno. Warrenovy obdivuji a jejich práce mi přijde neskutečně zajímavá. Některé kapitoly se občas zdály zdlouhavé nebo se v nich přeskakovalo od jednoho tématu ke druhému. Nesedělo mi ani vyprávění, čili přímá řeč obou manželů, protože byla často chybně značená a i ve jménech se vyskytly překlepy, ale to je nejspíš problém překladu.
Celkově knihu hodnotím na výbornou, ačkoliv jsem od knihy čekala větší množství informací o životě těchto vyšetřovatelů, nejsem zklamána, protože se v knize dovíte plno detailů a rozdílů, co se týče pojmů z démonologie, parapsychologie i exorcismu.


Harry Hole mě jako postava baví, co už míň, jsou různé politické záležitosti a tajnosti. Do dalšího dílu se samozřejmě pustím taky, nicméně Šváby jsem poslouchala jako audioknihu a vyprávěná Hynkem Čermákem měla něco do sebe.


Ze tří knížek, které zatím u nás od Darcy vyšly, byla tato pro mě nejlepší a nejnapínavější. Ne jen laciná knížka, která se chvástá titulkem hororu, ale něco, co mi nedalo spát a dokonce při čtení za slunného dne mi běhal mráz po zádech.
Získala si mě větším množstvím postav, propracovaností minulosti domu a ačkoliv už víme, jaké konce má autorka ráda a ne každému se to může líbit, mně to v ničem nevadilo a nejradši bych začla číst něco od ní hned teď!


Tak jsem dočetla další ze silných válečných knih. Když je příběh dle skutečné události a vyprávěn někým, kdo tyto hrůzy zažil, dělá ho to ještě zajímavějším. Dozvěděli jsme se něco o Lučenci, tedy rodném Violině městě; zabrání Maďarskem; prvním zamilování hlavní hrdinky a samozřejmě o strachu a bolesti, které si vytrpěla.
Důvody proč to za mě není plný počet:
- název knihy, jenž je mírně zavádějící. Je mi jasné, že právě název knihy je to, co prodává. Z příběhu se dovídáme, že se s Mengelem hlavní hrdinka potkala, promluvil na ni, ale co se týče dalšího kontaktu, tak už nebyl přítomen a kromě "sterilizace" a podivné dávky injekcí do hrudi žádné pokusy nepodstoupila.
- podtitul "čtyři koncentrační tábory a zorganizování útěku" také není úplně pravdivý. V Osvětimi strávila pár týdnů, poté následoval přesun a Ravensbruck a pochod z tábora, kdy sice bylo nebezpečné utéct, nicméně jak autorka dodává, zbytku žen, co došly do Domažlic, se nic nestalo.
Co však oceňuji, jsou přiložené fotografie, dokumenty a autorčina schopnost přeměnit děsivé vzpomínky do souvislého, ač znepokojujícího vyprávění. Také mě zaujala provázanost s ostatními událostmi - třeba to, že Violin manžel Juraj se spřátelil a bojoval s Janem Hrubým, který později zahynul v kostele po atentátu na Heydricha.
Není lehké to číst, pro mě určitě nikdy nebude, a ani nedokážu číst knihy s tímto tématem moc často, proto si musím na léto dát mírný oddych.


Pokračování grónské série je výrazně lepší než Bez kůže, proto se divím modrému hodnocení.
Tak, jak jsme poznali postavy v prvním díle, se s nimi setkáváme nyní znovu a je to trochu osobnější. Matthew se ocitá v těžké situaci, kdy mu někdo unese sestru a do toho se dozvídá zprávy o otci, kterého přes dvacet let neviděl. Pomáhá mu kamarádka Tupaarnaq, takové Grónsko jako člověk - drsná, chladná a nemilosrdná.
Prostředí je skvěle vykresleno a mapa dopomáhá představit si kraj. Laťka je tady posazena vysoko a snad tomu tak bude i v dalších dílech, autora jsem si oblíbila, protože já sama o Grónsku moc nevím, ale jen z "obyčejného" thrilleru se toho dá hodně dozvědět. Aféra a operace Tupilak s prášky a pokusy mi přišla dost reálná. Konec mě dostal, vůbec nevím, co si mám myslet. Brzy další příběh, prosím!


Třetí shledání s Kim a za mě o něco méně napínavé, než ty předchozí.
Hlavním motivem je zde únos dětí a vydírání rodičů. Do toho se mírně míchá inspektorčin nedořešený případ vraždy mladíka, který chtěl odejít z gangu. Což mně tady trošku vadilo, působilo to jako zbytečný element. Kim je však tvrdá, vytrvalá a jako vždy jde do všeho po hlavě, i kdyby to mělo být jít neozbrojená do sklepa s vrahem. Je skvělé mít před sebou ještě tolik dílů, už se těším.


Třetí setkání s Freyjou a Huldarem, kteří jsou mou oblíbenou dvojicí, a to z jednoho prostého důvodu - jsou jednoduše normální! Pořád je to tak nějak táhne k sobě, a já doufala že v tomhle díle už se to konečně zlomí...
Yrsa se nebojí nekonvenčních témat, v Katarzi si vybrala téma šikany a kyberšikany, která se poté může proti útočníkům pěkně zvrhnout... A to když je vrah natočí v posledních chvílích jejich života, právě na jejich Snapchatové účty a rozešle je kamarádům. Celou knihou prostupuje mravenčí práce vyšetřovatelů, docela sympatická mi začala být i Erla. Měla jsem tip na vraha, ale celé to bylo samozřejmě o něco víc zamotané a ten konec mi vyrazil dech... Pro mě nejlepší díl, a vysílám prosby, aby Yrsa brzy napsala něco nového!


Některé věci by měly zůstávat na blogu. Když už vám tam nikdo nechodí, maximálně na instagramu. Ale vydávat to knižně? Prosím vás. Na Kafe a cigárko nebo Sedmilhářky prostě nikdo nemá. Tohle mě akorát rozčilovalo, to, co mělo být vtipné, bohužel nebylo a to nemluvím o sexuálních a vulgárních výrazech. O práci letušky jsem se toho moc nedozvěděla, jen to, že když se vydaří, z práce se jim stane taková menší dovolená. Za mě ne.


Možná jsem divná, ale tohle se vůbec nedalo číst. Měla jsem zmatek jak v postavách, tak v ději, a kdyby neměl Sen pár stran, ani ho nedočtu.


Díky ČV jsem se dostala k této zajímavé a známé knize, která vypráví život chlapce jménem Pí, jak již název napovídá. Pí ztroskotá na záchranném člunu po potopení lodi Tsimtsum, která měla dovézt jeho a jeho rodinu do Kanady. Na člunu mu však dělají společnosti zvířata - hyena, orangutan, zebra a tygr, ze kterého má Pí největší strach a respekt. Jak se tento chlapec vypořádá s tragickou situací a zvládne přežít, když nakonec zůstává jen se samotným tygrem? Konec byl velice překvapivý, pořád nad ním musím přemýšlet. Nikdy bych si však nemyslela, že by mě bavila kniha tohoto žánru.


Kéž bychom ji měli v maturitní četbě! Je to milá komedie z dob, kdy české země vzkvétaly jen díky Karlu IV. A tato krátká divadelní hra je velice podobná filmu - ačkoliv mě Noc na Karlštejně jako malou nebavila, nyní je na ni ten správný čas. Opravdu příjemné čtení.


Musím se přiznat, že do 80. strany mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Ale když jsem se přemohla, zbytek příběhu jsem dokončila za dva večery. A o co že se jedná? Příběh vyprávějí tři osoby - třináctiletý Sam, Henri - jeho otec, kterého dosud nepoznal; a Eddie, Henriho stará láska. Jaký to bude mít všechno smysl a jak do sebe zážitky všech postav zapadnou? Henriho část je vyprávěna po většinu knihy v kómatu, tudíž nedokážeme přesně odhadnout, co se mu zdá a co se mu doopravdy stalo. V nemocnici je v kómatu i malá tanečnice Madelyn, do které se Sam okamžitě zakouká a slíbí si, že oba, jak Madelyn, tak otce, bude pravidelně navštěvovat a pokusí se je z kómy přivést zpět na náš svět. Jenže to není tak jednoduché...
Nina George zabředává do neprobádaného a už u Levandulového pokoje jsou to fráze či věty, kterými mě naprosto odrovná. Tato kniha je kouzelná i mrazivá zároveň, protože autorka pokládá otázku: Kde se přesně nacházejí lidé v kómatu? Protože to, co popisují již probuzení z kómy, se může jevit jako sny, jenže osoba v takovémto stavu a její mozek není schopný normálního snění jako člověk při spánku. Kde tedy jsou a odkud si přinášejí své zážitky? Napojení Henriho myšlenek na Eddie a sensitivní Sam mě dostávali do kolen. A tak jsem se modlila, aby se Samovi vrátil otec i Madelyn, jenže to bohužel není možné, a konec knížky mě rozplakal, což se mi už dlouho nestalo. Děkuji autorce za to, jakým směrem se její knihy ubírají a i když mi možná trochu láme srdce, něco si z jejího příběhu odnáším a za to jsem jí vděčná.


Dočteno!
Druhá kniha ze série Rush Duet prostě nedokázala být tak dobrá jako ta první; chci říct, že se Giiným těhotenstvím zkazilo něco, co mezi nimi dvěma mohlo ještě více rozkvést. A tahle kniha je důkazem toho, jak nás to mrzí. 264 stránek uteče jako voda a vám je líto, že je konec. Rush je sympaťák!
