Blondebookdevil komentáře u knih
Wilde je mým oblíbencem už jen kvůli všem těm paradoxům a slovním hříčkám... jemnou urážlivostí a pohrdáním vykresluje společenské chování, které ve své podstatě zůstává po staletí stejné.
Na úvod musím říct, že nejsem vůbec fanoušek fantasy, vymyšlených tvorů a cestování časem. Myslela jsem si, že začínám i končím u Harryho Pottera. Ransom Riggs mi před pár lety v první knize o podivných dětech dokázal opak. Připadala jsem si jako malá, i já se cítila jako podivná a prožívala jsem díl za dílem dobrodružství podivných a jejich ymbryn.
V třetí části se ocitáme v rozbombardovaném Londýně a s Jacobem a Emmou se přesunujeme do Ďáblova akru, kde, jak později zjišťují, jsou uvěznění jejich přátelé společně se slečnou Peregrinovou a ostatními podivnými. Jacob objevuje svůj dosud skrytý dar - dosud dokázal vidět netvory, nyní si uvědomuje, že zná jejich řeč a může je tak ovládat. Odhalujeme tajemství knihovny duší a bratrů slečny Peregrinové.
A jak se na správný pohádkový smyšlený příběh hodí, končí to šťastně a já doufám, že Jacob a Emma spolu žili až do smrti.
Konečně se mi podařilo se prokousat celým souborem a nezůstat jen u povídek k maturitě. Já osobně začínala Havranem. Pravda, něco trochu jiného, ale například Černý kocour, Jáma a kyvadlo nebo Předčasný pohřeb jsou prostě klasiky. Ty jsem znala z dřívějška a nyní si je akorát s chutí připomněla, k tomu přidala nějaké další - Zrádné srdce, Maska červené smrti. Děsivá je i povídka Skokan (která v tomto vydání chybí), a oblíbenou mám i Berenice (taktéž). Musím se přiznat, že když pominuly ony hororové chvíle a četla jsem Pád do Moelstromu, Deník Julia Rodmana, atd... Začalo mi to připadat maličko nudné. Kniha jako celek je těžká, Poe používá dlouhá souvětí, mnoho přídavných jmen, někdy je těžké to sledovat. Avšak pokud se stanete fajnšmekry, je lehké si něco z toho oblíbit a pak si občas přečíst zase znovu. Musím připomenout, že Poe jednoduše byl jedním ze zakladatelů hororu a já ho tak také uznávám.
Musím souhlasit s tím, že pocity člověka, kterého sužují deprese, jsou tady vylíčené opravdu na výbornou. Možná jsem od toho čekala ne víc, ale něco trochu jiného. Kdo vlastně Černooká je? Pochmurná atmosféra, zrada, bolest, vysílení. Na mě možná až moc, necítila jsem se při jejím čtení dobře, mně samotné se začaly vybavovat temné myšlenky a stísněné pocity. Asi by to nebyla knížka v mojí knihovně, po které bych s chutí sáhla, ale co se týče výpravy do nemocné mysli, jsem nadšená.
Nesvedla jsem ji přečíst za den, jak jsem měla v úmyslu, ale dokázala mě napínat celou dobu, přesně, jak jsem čekala. King mě dokáže vyděsit i obyčejným psem. Prostě je nemám ráda, a touhle knížkou jsem si ještě přilila do ohně. I když mě trochu zamrzela nečekaná smrt v závěru, 4* dát musím. Mimochodem, jak se to jméno správně čte? Asi budu říkat španělsky [kucho], ale na YT jsem slyšela anglické [kudžo].
Tohle bylo takové zklamání! Vybrala jsem si ji do maturitní četby, ale celou svoji tenkou dobu mě strašně nudila. Děj o ničem, skákání z jedné myšlenky o Paříži a válce zase k něčemu jinému. Konec mně byl znám, ale ničím dojemný mi nepřišel, protože se děj neměl ani nějak vyvinout. Možná tomu nerozumím, ale za mě ne...
Tohle bylo vážně moc milé. Bohužel se stalo neštěstí - dřív jsem viděla film v kině a v knížce jsem pak byla chvílemi zmatená. Nejsem tu však na hodnocení filmu, ale knížky, a ta se četla opravdu příjemně. Dokonce jsem pak neměla tušení, kdo vlastně Blue je. :D A
občas jsem se přistihla při přihlouplém usmívání a rozplývání. :D Určitě zkusím od autorky víc.❤️
Na to, jak dlouho už jsem si ji chtěla přečíst, a všude jsem slyšela jen neskutečnou chválu, mě Farma trochu zklamala. Možná to očekávání udělalo svoje. Uznávám, že je geniální zasadit otřesnou pravdu do jedné farmy zvířátek, takže vyobrazení všeho tam funguje. Nicméně mě nebavila a netěšila jsem se, až budu číst dál. Možná za to nemůže ani spisovatel, ale to téma. Nevím, uvidím za pár let.
Ve čtení mě trochu brzdilo jenom to nářečí, ale určitým způsobem mě to chytlo za srdce. Skvěle vykreslené základní lidské pocity a jednání v těžkých situacích. Určitě si přečtu znova.
Původně jsem to viděla na hvězdičky tři, ale až jsem se dostala ke konci, bylo mi jasné, že ještě jednu musím přidat kvůli skvělému překladu M. Hilského. Právě překlad mě možná donutí si přečíst něco z klasiky Shakespearových her. Jinak příběh Romea a Julie zná asi každý, ale pro mě je prostě uhozené to, že po jednom večeru se dva puberťáci vezmou, stráví spolu noc a ještě na konci hraje roli každá minuta.
"Je láska něžná? Prudká je a krutá, dovede bodat jako ostrý trn..."
Bála jsem se nálepky bestseller, po několika zklamání už se takovým titulům vyhýbám. Nicméně tohle byla zcela jistě výjimka! Sešitá mrtvola, neustálý roj dotěrných novinářů a tikající čas, který zbývá lidem na seznamu vraha. A celou dobu si říkáte, jak je v tom ten Wolf zapletený? Pak už musíte jen číst a číst a celé to rozlousknout.))
Těžko se přelouskal začátek, a ani mě pak v té změti nezajímalo, jak to celé dopadne. Konec byl, no, jak to nazvat, podivný, nesmyslný. Na obálce to vychvalovali az příliš. :D
Nový díl s Lottie Parkerovou měl zase spád a napětí. Po půlce jsem nemohla přestat číst (ostatně jak slibovala obálka: Tohle vás přilepí k židli!, tak se i stalo! :D) Lottie pak od incidentu na stavbě nejí, nespí, někdo zas ohrožuje její děti a pořád to nemá s tím Boydem sakra dořešené! Taky by se k němu mohla chovat trochu líp, takový ňuňík to je. Už se těším na další díl.
Mojenka je sice příběh určený čtenářům od 9 let, nicméně já se při jeho čtení bavila. Tím, jak je Mojenka chytrá, inspiruje ji maminka bioložka a učí ji mít ráda přírodu. Tím, jak je nebojácná a pro záchranu zvířat by udělala cokoli. Tím, jak vidí okolní svět. Ale nebudu lhát, na pozadí příběhu provoněného lesem a průšvihy se zde skrývá i něco zlého a moc smutného, takže se mi na konci z očí koulely slzy jak hrachy. Skrytý poklad nejen v dětské, ale i v české literatuře. Moc doporučuji.
Tak tohle číst zezačátku roku? Skvělý ale zároveň nepromyšlený tah! :D Těžko se tomuhle vynikajícímu počinu nějaký jiný thriller vyrovná.
Od plných plic musím prohlásit, že od mého milovaného spisovatele zatím nejtěžší, ale zároveň nejlepší čtení. Celým thrillerem prostupuje jak tíseň, tak napětí; což jsou prvky, které žádné jeho knize nechybí; přesto tu bylo něco víc - těžké téma rozvinuté do více stran, a to týrání a znásilňování žen.
V podstatě jde o to, že na tísňovou linku se jednoho večera dovolá Klara, kterou pracovník tohoto call centra, Jules, přiměje k tomu, aby mu povyprávěla, co ji tíží. Netuší však, že pouhým telefonátem je ohrožen jak její, tak jeho vlastní život...
Nemohu a ani nechci o ději vyzrazovat více, jen to, že si mě - opětovně- Sebastian namotala a já zůstala s pusou otevřenou. (Nevím, že mě to ještě překvapuje.) Takže prosím, běžte do ní, za mě je tahle od něj zatím nejlepší!
Název knihy naprosto odpovídá jejímu obsahu. Opravdu to je jediná kniha o jídle, kterou jsem potřebovala. Po roky plaveme ve změti (dez)informací na internetu, v knihách a časopisech o výživě, ale až tato kniha mi konečně objasnila a srovnala základní fakta o složkách potravy. Jednoduše a přitom odborně, autorčin zájem o jídlo z toho přímo srší. Nikoho neodsuzuje, nic nekáže, jen nám předkládá fakta, což se mi líbilo úplně nejvíc. Řepkový olej a bílá mouka jsou okay, nemusíme nic hrotit, jen když budeme střídmě jíst a cvičit. Přidané recepty s lákavými fotografiemi přímo vybízí pustit se do vaření něčeho zdravě lahodného. Jsem nadšená, v kuchyni ji budu otevírat často a u etiket v obchodě budu konečně vědět, po čem se dívat a jak vybírat. Moc doporučuji.
Trochu mě "odrazovalo", že je knížka tak tenoučká - jednak že ji přečtu příliš rychle a také že bude nějak uspěchaná. To první se vyplnilo, to druhé naštěstí ne.
Již od začátku jsem příjemně vplula do příběhu a jako bych se stala kamarádkou sourozenců Tary a Kylea, kteří po matčině nehodě musí na čas bydlet k prarodičům, které však vidí poprvé. Zjišťují, že babička s dědou jsou milí lidé, babi vyvařuje samé dobroty a dala by jim první poslední. Dědeček je trochu odměřený, ale je vidět, že se také snaží. Přesto se sourozencům ve starém domě nespí úplně dobře a okolí je také něčím divné. Zarostlé náhrobky, jezero a betonový bunkr, k tomu vyhýbavé odpovědi prarodičů. Když Tara najde ve skříni zapadlý matčin deník, rozbíhají s bratrem vlastní pátrání a jsou nemile překvapeni...
Na pár stranách Darcy Coates vykouzlila poetickou duchařinu, kterou zvládnete během jednoho dlouhého zimního (pro mě aktuálně větrného) večera. Nemohu jinak než za plný počet hvězdiček a už se těším na další rok a nové autorčiny knížky!
Na tuto novou knihu byly nedávno všude skvělé ohlasy, její název mě zaujal a přemýšlela nad její koupí. Když jsem si pak ale spojila, že se jedná o dílo od Červené propisky, kterou sleduju na Instagramu, bylo to jasné. Co bych určitě vyzdvihla, je grafické zpracování. Věřím tomu, co autorky předesílají již v předmluvě - má to být příručka jak pro milovníky, tak pro nemilovníky. Jak pro dospělé, tak pro děti. 100 příkladů se jim určitě podařilo a já se snažila vštípit si každou novou informaci. Kupříkladu část o číslovkách a procentech. Musím uznat, že po dočtení jsem byla spokojená, že jsem po ní v knihkupectví sáhla a určitě mě bude doprovázet i ve studiu českého jazyka a literatury...
Na tuhle pecku jsem se těšila hodně dlouho. Jaká vlastně je? Silná, těžká, poučná. Historická fakta jsou podána víc než v obecné rovině, což ale “fanoušky” tohoto činu, jako byl atentát na Heydricha, jen potěší. Přibližuje nám osud Anny Malinové, přítelkyně Jozefa Gabčíka.
Můj názor a drobné výtky:
⁃ možná by (alespoň pro mě) bylo lepší ji číst ve slovenštině, kapitoly s Gabčíkovou rodinou byly špatně přeložené a přeložit něco česko-slovensky za mě nee
⁃ mrzí mě smyšlenost milostného vztahu Anny a Gabčíka, i když se k tomu autorka v prologu přiznává, pro mne to byl rušivý element “oživit” to románovými popisy, co si tak říkali atd. Ano, je dokázáno, že se Jozef u Aleny schovával, a pravděpodobnost toho, že se měli rádi tu je, ale vím, že několik lidí tato promíchanost faktů a románu zmátla.
⁃ Bylo po atentátu, gestapo chytilo členy odboje a pomocníky parašutistů, zbývalo stále něco přes 100 stran. Nebavily mě rozhovory mezi gestapáky a vyšetřovateli, taktéž kapitola o Mauthausenu, kor když jedna historka byla zmíněná i v Mengeleho děvčeti, kterou jsem četla relativně nedávno.
Mrzí mě, že si paní Alena maminku nepamatovala a její adoptivní rodiče jí dlouho zatajovali pravdu. Každopádně i když se o této době nečte dobře, vždycky mě potěší se o této události dozvědět něco víc, což tato kniha poskytuje. Určitě se běžte do Resslovy ulice do kostela podívat a zapálit svíčku za ty naše hrdiny.
(SPOILER) Většinu knihy skvělý napínavý thriller, kdy se prokousáváme postavami a rozklíčováváme děsivý příběh rodiny vězněné v chatě. Musím se přiznat, že jsem tento thriller viděla na plný počet*. Poslední strany mi to trochu zkazily; na pachatele a motiv nemůže čtenář nijak přijít a ani po rozuzlení to nebylo úplně dotažené do dokonalosti. Např. jaktože si malá Hannah dělala s matkou výlety za dědečkem, ale 1) ten si vnučku po několika letech vůbec nepamatoval; 2) dcera by dojela za otcem během 14 let co byla nezvěstná, ne-li prohlášená za mrtvou? Škoda, škoda těchto detailů, nicméně autorce bych dala s příští knihou šanci.