Blue
komentáře u knih
Projekt Scavenger
František Běhounek
Nepíšu to rád, ale mne kniha velmi zklamala. Jednak to není moc zajímavý příběh, jednak se mi nelíbil ani způsob odvyprávění. Vyloženě nevhodný pak byl ideologický dovětek. Toto se zkrátka nepovedlo.
Totem vlka
Ťiang Žung
Pěkné, smutné, nostalgické, pro našince jistě originální a tím i atraktivní svým tématem, ovšem zároveń i trochu mnohomluvné čtení. Myslím, že nějaké škrty by knize prospěly. Já autorovi věřím jeho obdiv k vlkům, ale nemusel to pořád dokola opakovat.
Hynce Ptáček z Pirkštejna
Martin Šandera
Je záslužné, že se někdo rozhodl věnovat se pozoruhodné osobnosti Hynce Ptáčka. Období mezi bitvou u Lipan a nástupem Jiřího z Poděbrad na trůn je obdobím, o kterém širší veřejnost (a to myslím zájemce o historii) až tak moc neví. A to je i základem mé výtky. Při četbě knihy jsem si několikrát uvědomil, že bych přivítal, kdyby se některému problému či osobnosti autor věnoval poněkud více, věnoval mu nějaký vysvětlovací odstavec, zasadil událost více do kontextu. Měl jsem pocit, že sází jména a události tak suverénně jako by předpokládal, že to přece každý ví. Ale neví.
Tokeah aneb Bílá Růže
Charles Sealsfield
Zájemcům o indiánskou tematiku (ale nejen jim) lze knihu klidně doporučit. S malým upozorněním, že kniha byla napsána ve dvacátých letech 19. století, čemuž také odpovídá příběh a styl vyprávění. Ale Coopera čteme (někteří) také dodnes. Kdo by se s archaickým podáním přece jen tak úplně nesžil a přesto by chtěl vědět, o čem to je, může sáhnout po stručném převyprávění Arna Krause s názvem Dívka od řeky Natchez.
Země dokořán
Bohumil Říha
Je to takové lidové čtení, celou dobu mi to připomínalo Karla Václava Raise nebo Jindřicha Šimona Baara. Takže mě to vlastně dost překvapilo. Čekal jsem nějaký angažovaný schematický kolonizační román, ale nic takového se nekonalo. Naprostým překvapením pak pro mne byla absence politiky. Ne že by mi chyběla, ale měl jsem knihu podle literárně historických příruček nějak zaškatulkovanou a ukázalo se, že je to poněkud jinak. Lidové čtení o dvou rodinách, které rok po válce přišly do Orlických hor a usídlily se ve dvou chalupách po Němcích. Nic víc, nic míň.
Zahalte jí tvář
P. D. James (p)
Jak už tu bylo mnohokrát uvedeno, je to klasická anglická detektivka. Snad se k tomu dá dodat, že je dobře a kultivovaně napsaná. Klidně to uznávám, i když nejsem vyznavačem tohoto žánru.
Světy disentu
Jonathan Bolton
Rozhodně to nejlepší, co jsem na dané téma četl. Charta a disent obecně je u nás brán příliš pateticky, oficiálně, což pak samozřejmě vzbuzuje někdy vůči těmto aktivitám i příslušné negativní reakce a podporuje i různé nemyslné fámy. Boltonova kniha disent odpatetizovává a zlidšťuje. Přináší uvěřitelný příběh, který všem doporučuji si přečíst.
Tenkrát v březnu
Milan Daněk
Jako příběh to není špatně sestaveno, docela dobře se to čte, je to taková fantazie, jak to asi tenkrát v březnu mohlo v Místku vypadat. Problém je, že nevypadalo. Kniha je psaná tendenčně, postavy jsou značně schematické, na jedné straně vzorní komunisté, na straně druhé (nepočítám-li místní Němce) mozaika různě prohnilých místních obyvatel a velení kasáren. Kniha zcela odpovídá době svého vzniku, dnes už tuto literaturu bereme s velkým nadhledem. Kromě kapitána Pavlíka, který je tu vylíčen jako příznivec komunistů, který přímo v kasárnách poslouchá moskevské vysílání. Ten se chudák v hrobě obrací.
Marxova filozofie dějin
Milan Valach
Těžko říci, komu je text vlastně určen, dlouhou dobu to vypadá čistě osvětově, ale nakonec vyznívá i dost polemicky. Vzhledem k tomu, že v otázce marxismu mají lidé víceméně "jasno", buď jsou nekriticky přesvědčení o jedinečnosti učení tohoto filozofa, nebo jej naopak šmahem odsuzují, bude myslím mít text poukazující na to, že celá kauza je poněkud komplikovanější, jen nemnoho čtenářů. Ale rád se budu mýlit, třeba je více lidí, co chtějí myslet vlastní hlavou a nechtějí se pohodlně nechat balamutit buď jednou, nebo druhou stranou. Každopádně je to text příliš stručný na to, co vše chce sdělit, slušelo by mu přidat pár odstavců.
Sedm křížků a jeden ministrant
Georges Simenon
První povídka je lepší, ale celkově je to velmi kultivované detektivní čtení. Simenon byl zručný psavec s dobrými nápady.
Biely žrebec
Jan Kozák
Jan Kozák už byl dnes víceméně vyobcován z české literatury jako autor, který byl oficiální tváří literatury normalizační, a nejen to, byl i významným funkcionářem, tedy spolutvůrcem celého dobového klimatu, které nebylo rozhodně dobré. Řečeno eufemisticky. Já si ale rád ze zvědavosti přečtu i něco od těchto spisovatelů, mám pak lepší pocit, že nemusím jen papouškovat nějakou poučku z učebnice, ale mohu zaujmout vlastní stanovisko. Takže jako literatura se to číst dá. Není to nic převratného, ale popisy přírody, lovů, vůbec zasazení do nepříliš často popisovaného prostředí tajgy jsou zajímavé a místy i čtivé. Jsem tedy rád, že jsem si knihu ze studijních důvodů přečetl a mám už nějakou vlastní představu.
Ilustrátoři dobrodružství
Vladimír Prokop
Tohle je tutovka. Všem milovníkům klasické dobrodružné četby mohu knihu bezvýhradně doporučit k pozorné četbě i občasnému mazlení.
Momentky. Momentky?
Jaromír Šlosar
Anotace uvedná výše je mírně zavádějící. Já bych souhlasil s tvrzením, že autor "nalézá poezii krajiny, přírody i lidských příběhů..." Tak nějak to je. Je to kniha křehká, citlivá, vnímavá, mohl bych takto pokračovat, ale dodám, s lítostí, už jen jeden přívlastek, také podměrečná.
Záhada usínajících rozhodčích
Roberto Santiago
Jelikož knihu hodnotím jako dospělý, nikoliv jako dítě, můj pohled je nutně poněkud zkreslený. Čtení je to vkusné, ale z pohledu dospělého samozřejmě poněkud naivní. A celou dobu jsem se ptal, zda to není naivní i pro dětského čtenáře. Nedokázal jsem odhadnout cílovou věkovou skupinu. Hrdiny knihy jsou jedenáctileté děti, mně to ale přišlo, že je možná určena ještě mladším. Děti jsou dnes "předčasně vyspělé." Po formální stránce je to ovšem kniha mimořádně povedená. Výborně se povedlo skloubit formu s obsahem.
Josef Škvorecký
Václav Krištof
Já jsem velký fanda na Škvoreckého, v devadesátých letech jsem přečetl celou jeho beletrii, hodně jsem se o Škvorecké zajímal. Po této nové knize jsem hmátl okamžitě. Těžko se mi ale hodnotí, už proto, že víceméně vše, co obsahuje, znám, a nijak zvlášť mě tedy neobohatila. To amozřejmě přeháním, fotografie, dokumenty a některé ojedinělé momenty zde zmíněné jsem viděl a četl poprvé. A jako komplet je to úctyhodná práce, k níž se dá vracet. Připomene se tu neskutečně rozsáhlé a kvalitní dílo Josefa Škvoreckého i obdivuhodné úsilí, které vyvinula Zdena Salivarová jako nakladatelka. Nicméně, chtěl bych se dozvědět ještě víc. Ale jinak knihu velmi oceňuju. Kdybych o Škvoreckém, Salivarové a jejich nakladatelství už tolik nevěděl, mohl bych být vděčnější čtenář. Je to tedy vlastně moje vina.
Prázdniny v pralese
Zane Grey
Trochu jiný Grey, než jsme zvyklí. Je to velmi dobrá dobrodružná četba pro mládež (zejména klukovskou), ale asi už ne pro dnešní mládež, ta už má jiné zájmy a jiné hrdiny. Já jako bývalá mládež jsem si to ale užil i dnes.
Triumf a tragika Erasma Rotterdamského / Svědomí proti násilí
Stefan Zweig
Jak už jsem u Zweiga uváděl: nádherný jazyk a ohromný patos. Krásné čtení.
Vandrovali vandrovníci
Adolf Branald
Pro mne zklamání, ale to je moje chyba. Po knize Dědeček automobil jsem čekal něco víc, ale je to "jen" starosvětské vyprávění bez nějaké větší jiskry. Teď se dívám, že takto stručně vyjádřeno vypadá mé hodnocení příkřeji, než je myšleno. Ale už to tak nechám, nemusím pořád jen chválit.
