Blue komentáře u knih
Jako dítě mě to nechytlo. Naučná složka zde výrazně přavažovala nad složkou dobrodružnou, což jsem jako kluk chtěl naopak. Navíc dnes vidím i jiné "nedostatky". Kniha by potřebovala dramaturga, příběh by se měl učesat, být přímočařejší a asi i oproštěný od některých vedlejších dějových linií, které děj zpomalují. Pak by to mohla být knížka i pro malé kluky. Dnes, jako velký kluk, už jsem to ale ztrávil i v této podobě. A rád.
Dospělí už by neměli číst (možná ne všechny, ale určitě některé) knihy Karla Maye. Dospělý už vidí, že to je slátanina, naivní, v tomto případě i značně vykonstruované psaní, už není schopen to vidět dětskýma očima a snít o světě Mayových hrdinů. I když snít - dnes si nad těmi řádky vlastně také říká, jestli se mu to nezdá. Cizinec přichází je montekristovský příběh se vším, co jeho vzor poskytuje, a co mohl May v podmínkách, kam příběh umístil, recyklovat. Svému vzoru se ale bohužel zdaleka nepřibližuje tak zdařile, jako se to povedlo jinému napodobiteli, Julesu Vernovi. Dal jsem tři hvězdičky, jelikož nechci svému oblíbenci z dětských let zbytečně škodit, a jelikož si uvědomuju, že už dnes nejsem tou správnou cílovou skupinou.
Michal Ajvaz v Návratu starého varana, toť Franz Kafka smíchaný s Woodym Allenem.
Kniha s velmi atraktivním názvem nezapře dobu svého vzniku. Jejím tématem je vyrovnávání se s nedávnou minulostí, jednak s minulostí několika hlavních hrdinů, jednak s minulostí řekněme "národa". Zpráva o tom, že se ve městě objevili bratři Steinové mobilizuje svědomí všech, kdo kdysi měli podíl na jejich deportaci. Autorka velmi zručně proplétá události onoho dne, kdy "se vrátili bratři Steinové" v životě lidí zúčastněných na tehdejších událostech, s mozaikovitým skládáním jejich minulosti včetně onoho dne před lety, kdy se zrodila jejich vina, která měla být nyní, jak se domnívají, potrestána. Velmi strhující četbu kazí snad jen poznání, že pointu známe po přečtení několika prvních stran. I tak lze ale jen doporučit.
Kniha stojící patrně na okraji Fuksova díla co se týká ohlasu u čtenářů, respektive nepatří mezi jeho díla nejcitovanější. V tomto povídkovém souboru se tak trochu ztrácí vynikající novela Cesta do zaslíbené země, které tímto dělám propagaci. Kdo nečetl, má čeho litovat.
Jiřímu Žáčkovi nelze upřít, že má velký smysl pro humor, že mu to dobře veršuje a že se to velmi dobře čte. Přesto mi někdy chybí nějaká alespoň malá pointa. Udělat vtipný rým vždycky nestačí. Proto čtyři a ne pět hvězdiček.
Tato kniha se dnes dá číst jen ze studijních důvodů. Hlavním hrdinou je estébák, kterého na počátku 60. let vyhazují od policie, protože byl za tzv. revoluce příliš tvrdý, 50. léta jsou pryč, nová doba si žádá nové metody. Ale když on to celou dobu myslel dobře, šlo mu jen o dobro strany a socialismu. Teď ho ještě nechají dodělat poslední akci na Šumavě a končí. Co teď bude chudák dělat?
Na první pohled neuvěřitelná blbost, na druhý pohled je to trochu poučné, člověk na vlastní oči poznává lidi (Kalčík), kteří tomu všemu (třídní boj, zlí imperialisti, agenti, záškodníci, kulaci, čistá strana, která chce pro lidi vybudovat ráj) snad skutečně věřili. Takže tady je to poučení.
Velmi naivní čtení, které lze doporučit jen dětem do 13 let, nebo skalním příznivcům dobrodružného žánru, kteří tyto knihy čtou tak trochu z nostalgie a tak trochu ze "studijních důvodů". Kniha by se dala charakterizovat jako kombinace slabší mayovky a slabší verneovky.
Přiznávám, že pouze rozsah knihy - a tedy naděje, že konec je blízko - mne přesvědčil, že mám v čtení pokračovat. Je tu pár vtipných momentů, pár humorných postřehů, nějaká ta jazyková hříčka, ale celkem je to dost slabé čtení. Nikdy bych neřekl, že Paseka bude vydávat takové tituly. Tady se v nakladatelství trochu zbodli. A já ve svém výběru četby s nimi. Nebráním nikomu v tom, aby se mu knížka líbila, jistě si své čtenáře najde, já mám ale trochu náročnější požadavky.
Četl jsem to ze "studijních důvodů", chtěl jsem prostě vědět, jak vypadá takovýto český prvorepublikový rodokapsový western. Teď už to vím, je to pouze pro velké fanoušky a i oni musí být velmi vstřícní.
Nejlepší, co jsem od Boyda přečetl. Pasáže o chování opičáků, tak podobném chování lidí, jsem četl několikrát a běhal mi mráz po zádech. Velmi doporučuji.
Zvláštní věc, mně se v tomto případě více líbil film, ten mě skutečně dojal.
Velmi pravdivá a drsná kniha. Pokud Ota Filip skutečně prožíval události, které popisuje, není mu co závidět. Na druhou stranu jako čtenáři buďme rádi, že se to stalo, nebýt toho, byli bychom ochuzeni o mimořádný čtenářský zážitek a česká literatura o jednu významnou knihu.
Pěkné čtení, autorka nezastává žádnou vyhraněnou ideologickou pozici, nikomu nestraní, objektivně popisuje lidské osudy, se kterými zamíchala divoká doba. První, a také nejdelší povídka, nezapadá mezi ostatních pět, které jsou více sjednoceny jednotou místa a doby a vlastně i postav a tvoří nějaký přirozený celek. To mi trochu vadilo.