Blue
komentáře u knih
Dobrodružství v Zemi nikoho
Jaroslav Foglar
Příznivcům klukovských dobrodružství lze jen doporučit. Napínavá četba, které čas moc neubral na působivosti.
V ráji šumavském
Karel Klostermann
Poctivá literatura, klasický realistický román, osobně ale raději čtu něco optimističtějšího. Vyznění knihy je poněkud temné, bezútěšné, ale takový byl příběh, který nám byl vyprávěn. A dobře.
Noc pod Kamenným mostem
Leo Perutz
Nesporně velmi příjemné a osvěžující čtení. Oceňuji také autorův jemný smysl pro ironii a vtip. Zároveň ale má kniha jednu potíž, která je typická pro všechny povídkové knihy. Byť tato povídková kniha se někdy považuje i za svého druhu román, protože jednotlivé povídky jsou provázány ať už svými ději či postavami. A teď k té potíži. Ne všechny povídky mají stejnou úroveň, vždy jsou některé lepší než ty ostatní, což vzbuzuje u čtenáře pocit určité rozkolísanosti v hodnocení. Nutně si totiž musí říci, hm, tato povídka byla slabší, než ta předchozí. Proto také hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami. Můj zážitek z četby zkrátka nebyl po celou dobu stejně inzenzivní. Přesto knihu vřele doporučuji ke čtení.
Siréna
Marie Majerová
Sám jsem byl překvapen, měl jsem totiž také sklon tuto autorku podceňovat, ale Siréna je dobrá kniha. Je to skutečná literatura. Jako už mnohokrát jsem se přesvědčil, že učebnicové jedno či dvouvěté charakteristiky jednotlivých literárních děl jsou dost zavádějící a opravdu není na škodu knihu otevřít a začíst se. Nepředpojatý čtenář má v tomto konkrétním případě naději, že se dočká opravdu zajímavého čtenářského zážitku. A to nejen po stránce obsahové, ale také formální.
Na kometě
Jules Verne
Myslím, že je dobré upozornit všechny, kdo viděli film Na kometě a domnívají se, že se jedná o adaptaci knihy, že se domnívají špatně. Podobnost obou děl se vyčerpává shodným názvem a výchozí situací, kdy je kus Země odtržen od zbylé koule a s ním i nějací ti hrdinové, aby bylo o čem vyprávět. Na můj vkus je kniha poněkud zdlouhavá, zejména co se týká častého výkladu o astronomii. Ten zabírá snad polovinu obsahu. Ale někomu to třeba vyhovuje. A ti ostatní už teď budou aspoň vědět, co je při čtení čeká. 70%
Komedianti
Graham Greene
Greenovy knihy jsou zvláštní směsicí lehčího čtení a vážných témat. Svět jeho knih je svérázný, má svou zvláštní poetiku. I jeho hrdinové jsou osobití, greenovští. Není to čtení, které by mi nedovolovalo knihu odložit, na druhou stranu nedokážu jeho knihy ani nechat nedočtené. A rozhodně jsou psány s velkým nadhledem, mimořádnou spisovatelskou zručností a velmi sympatickým jemným humorem. Komedianti nejsou v tomto směru výjimkou. Je to skutečně zralý román.
Syn celerového krále
Ota Pavel
U povídkářů je problém v tom, že po jejich smrti editoři vydávají jejich knihy třeba pod stejným názvem, ale s jiným obsahem. Vycházejí různé kompilace či výbory povídek. Tak je tomu i u Oty Pavla. Mám-li proto ohodnotit knihu Syn celerového krále, musím uvést i vydání. Zatímco 1. vydání z roku 1972 obsahuje 16 povídek, 2. vydání z roku 1979 jich má pouze 9. (V doslovu se k tomu uvádí, že ty povídky, které z 2. vydání vypadly, byly autorem přepracované povídky z jeho předchozí knihy Plná bedna šampaňského. Takže byly při přípravě druhého vydání zařazeny přímo do rovněž druhého vydání knihy Plná bedna šampaňského a nově tak v celerovém králi zůstalo jen těch devět povídek.) A to už je tedy úplně jiná kniha. Takže já tady hodnotím, aby bylo jasno, 2. vydání. A mé hodnocení bude stručné. Je to výborná knížka neopakovatelným stylem podávající krásné příběhy vonící člověčinou. Dá se číst opakovaně. A opakovaně.
Moskva-hranice
Jiří Weil
Jiří Weil nebyl a nikdy nebude masově čten. Je to škoda. Kdo chce číst skutečně autentické svědectví o realitě Sovětského svazu 30. let, nechť neváhá. Je to skvělé, byť poněkud šedivé a ne zrovna napínavé čtení. Ale v tom to je.
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Vrátil jsem se k této poměrně objemné knize po asi čtyřiceti letech, což je dost dlouhá doba na to, abych si vůbec nepamatoval, zda se mi to jako dítěti líbilo, či ne. Děj tu skutečně není, zvlášť vzhledem k rozsahu knihy, nějak spletitý. Přesto je kniha svým způsobem plná napětí a čtenář se nenudí. Tak to vidím dnes. Nečetl jsem všechny verneovky, ale dost na to, abych si mohl dovolit konstatovat, že tato patří k nejlepším.
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ignát Herrmann
Nebojme se klasiky. Má to sice možná trochu líné tempo, ale je to velmi milé a jemně humorné čtení.
Morčata
Ludvík Vaculík
Knížka nevhodná pro ty tenáře, kteří chtějí mít vždy jasno v otázkách typu o čem to vlastně bylo a jak to dopadlo. Naopak vhodná pro ty, kterým nevadí otevřené konce a trochu zmatku v hlavě po dočtení, ale hlavně pro ty, co mají rádi Vaculíkův originální styl psaní. A jeho češtinu.
U snědeného krámu
Ignát Herrmann
Rád občas vezmu do ruky nějakou klasickou českou knihu z 19. století a rád zjišťuji, že se nestala klasickou jen z něčí libovůle, ale že je opravdu dobrá. Herrmannův příběh o nebohém kupci Žemlovi dnes už sice od čtenáře vyžaduje jistou větší trpělivost, protože způsob psaní se opravdu výrazně změnil, ale trpělivý čtenář je pak odměněn silným literárním zážitkem. Na to, že má kniha 400 stran se jedná o nečekaně komorní příběh, ale je to dáno tím, že se autor svým postavám a zejména jejich nitrům (to je slovo) věnuje velmi podrobně. Má je dobře prokouknuté a staví tak před nás jejich věrohodné psychologické portréty. Není to samozřejmě kniha pro každého, ale minimálně staromilec si na ní pošmákne. I díky tomu jazyku.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
Je pravda, že se to dobře čte, ale víc pozitivního tu nenajdu. Výchozí situace je už hodně překombinovaná. Doufal jsem, že autor bude mít vymyšleno nějaké snesitelné rozuzlení. Jak se nakonec ukázalo, neměl.
Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
Světoví klasičtí autoři jsou oproti našim v jisté výhodě, protože jsou nám podávání prostřednictvím moderního překladu. Kdo chce číst Karolínu Světlou, musí se prokousávat dobovou češtinou. A to už mnohého odradí. Ti, kdo se odradit nenechají, jsou odměněni zajímavým příběhem a někteří si i pošmáknou právě na té dobové češtině. Zkuste to také.
Vyprodáno
Karel Poláček
Čtvrtý díl pokračuje v líčení válečných osudů a konfrontuje hlavní postavy i se situací v zázemí, takže se opět dostaneme i do okresního města. Lze skutečně jen litovat, že se ztratil poslední díl, který by celý cyklus uzavřel, pak by bylo zcela zřejmé, co tím vším chtěl autor říci, a my bychom viděli, do jaké míry se mu to povedlo. Hodnotit nedokončené dílo je obtížné. Jedná se každopádně o jedno ze zásadních, a bohužel poněkud přehlížených, děl meziválečné české literatury. Kdo vnímá Karla Poláčka jen jako humoristického autora, což s sebou nese i jakousi příchuť spíše odpočinkové literatury, kterou není třeba se více zabývat, musí být při čtení Okresního města překvapen, jak zajímavý spisovatel to byl.
Podzemní město
Karel Poláček
Třetí díl tetralogie je spojen s okresním městem jen velmi volně, prostřednictvím několika postav, které se ocitly v zákopech východní fronty. Příběh těchto postav navíc není v knize dominantní. Kniha je tak velmi samostatnou částí cyklu, což mi asi trochu vadilo. Ale to je z velké míry dáno očekáváním, se kterým jsem k četbě přistupoval. Měl jsem představu, že se vše bude odvíjet okolo "okresního města a jeho některých občanů". A ono to tak není. Jinak je to stále čtení vysoké úrovně pokračující v tónu druhého dílu, kdy se humor spíše vytratil a autorovo podání zvážnělo.
Rozsypaná slova
Martin Daneš
Přihlašuji se mezi spokojené čtenáře této zajímavé knihy a beru na sebe závazek přečíst si hned i nějakou knihu Karla Poláčka. Tím říkám, že se autorovi podařilo přenést své zaujetí Poláčkem na alespoň jednoho dalšího čtenáře. Podobný účinek měl před časem román Ireny Douskové Medvědí tanec.
Interhelpo
Jaromír Marek
Pečlivě, čtivě a nestranně zpracovaná mimořádně zajímavá a málo známá epizoda z dob nadšeného budování socialismu v SSSR. Naivita, víra těch lidí a neotřesitelnost této víry i po srážce s realitou je zarážející a nutí čtenáře o této době a lidech, kteří ji tvořili a zároveň jí byli ničeni, více přemýšlet. Osobně bych dal přednost odborné historické monografii, ale možná, že autorův publicistický přístup má větší schopnost přitáhnout čtenáře k až osobní účasti na osudech těch nešťastných lidí.
Případ Arleny Ferrisové
Erle Stanley Gardner
Ano, toto byla kvalitní detektivka, přiměřeně napínavá, bohužel jsem měl nepříjemný dojem, že soudce jde Masonovi příliš na ruku, což mi trochu kazilo dojem z četby.
