Blue komentáře u knih
V dětství mne Bílá vydra minula, dohnal jsem to až nyní. A konstatuji, že se jedná o knihu velmi podařenou. Při svých jiných návratech do dětství už jsem mnohokrát došel k jistému zklamání, když jsem musel knihu odložit, protože už pro mne zkrátka byla nečitelná, příliš naivní, tentokrát tomu tak ale nebylo. Dokázal jsem to přečíst celé, aniž bych měl pocit ztraceného času. Kvalitní dobrodružná četba.
Jakkoliv dávám předost knihám s tradičnějšími vyprávěcími postupy, rád oznamuji, že jsem si tento experiment přečetl s velkou chutí a jako čtenářskou lahůdku jej doporučuji dál. Opravdu není třeba se bát Virginie Woolfové.
Velmi zajímavý a stále čtivý historický román by mohl zaujmout hlavně čtenáře z okolí Radhoště. Tím samozřejmě od četby nezrazuji ani čtenáře ostatní. Stávající tři hodnocení bohužel dokládají, že Četyna je dnes důkladně zapomenutý autor. Podepisuje se na tom samozřejmě i ten fakt, že už padesát let není vydáván a že i tenkrát tyto knihy vycházely v malých nákladech a jsou dnes již obtížně dostupné. Já jsem si při četbě této knihy opět ověřil, že se nevyplatí podceňovat regionální autory, jejichž knihy jsou mnohdy daleko hodnotnější, než knihy autorů dnes známých a třeba i omylem populárních. Až čas totiž prověří hodnotu mnohých knih. Četyna je již prověřený spolehlivě. Čtěte ho.
Kniha pro děti, ale s velmi závažným tématem a pojatá rovněž dosti provokativně. Zejména Polákům se asi musí špatně číst. Nečekal jsem, že bude autor v dětské knize takto otevřený.
Až nakažlivě čtivé, což u odborné literatury nebývá vždy obvyklé, a lze-li to vůbec posoudit, i objektivní vylíčení důležité etapy našich novodobých dějin.
Těžko hodnotit knihu, jejímž základem je dizertační práce. Ta je už z podstaty čtenářsky nevděčná. S tím je třeba počítat. Dizertační práce je postavena problémově, řeší téma z jiného (byť zajímavého) úhlu, než by zajímalo běžného konzumenta, který tak v textu mnohé postrádá. Kdo by se tedy chtěl dozvědět například něco více o filmech Oldřicha Nového, o okolnostech jejich vzniku, o jejich přijetí diváky a kritikou, bude si muset počkat na další knihu. 70%
Vidím samé nadšené komentáře. Já do toho, ač nerad, hodím vidle. Začátek dobrý, ale pak mě to stále více nebavilo, dočítal jsem z posledních sil. Nejen, že mi to přišlo zdlouhavé, nepřišel jsem ani na chuť postavám. Také jsem měl neustále pocit, jako bych to všechno už někde četl. Fandím každému, kdo chce psát dobrodružnou literaturu, i proto je mi líto, že jsme se s autory v tomto případě nějak nepotkali. Nikterak tím neodrazuju potenciální čtenáře od četby. Třeba budou nadšení jako ostatní komentátoři. Všem se zkrátka nelze zavděčit.
Knížka pro děti, ale zřejmě spíše ty dřívější. A pak pro nostalgiky z řad těch dřívějších dětí. Ilustrace Mirko Hanáka umocňují příjemný zážitek z četby.
Je to jízda. Od poloviny už je nutné dočíst knihu v jednom zátahu, protože ty dějové zvraty jsou tak turbulentní, že četbu nelze přerušit bez rizika ztracení se v příběhu. Musso je skutečně velmi zručný, trochu tam ale vadí jistá vykonstruovanost jeho zápletek. To samozřejmě pouze v případě, že to chceme nějak rozebírat, což není nutné. Nejlepší je nechat se pouze bavit. V tomto směru jsou Mussoovy knihy ideální.
Vynikající námět, jistě spousta práce se sháněním materiálu, nepochybně velké nadšení samotných autorů a také velké očekávání čtenářů, mezi nimi i očekávání mé. Výsledek je ale ten, že oceňuji vynaložené úsilí autorů, ale zároveň konstatuji, že jsem knihu četl několik měsíců. Upovídaný, zdlouhavý a tématu vlastně neadekvátní odborný styl udělal z potenciálního knižního hitu knihu čtenářsky velmi nevstřícnou. Autoři jistě mají právo zvolit si formu, to, že se netrefili do mého očekávání, je samozřejmě moje věc. Zajímalo by mě ale, kolik nás zklamaných je. Myslím, že nás bude víc.
Je to opravdu Sherlock Holmes. Tato napodobenina se skutečně povedla.
Příliš vykonstruované na výsledný efekt, mám raději plnokrevnější "příběhy".
Olbracht po sobě nezanechal příliš rozsáhlé původní beletristické dílo, ale těch pár knih myslím dodnes stojí za to číst. Jeseniův podivný příběh se čte jedním dechem, i díky autorově jazyku. Nenechme se odradit nálepkou autora Anny proletářky.
Není problém přečíst celého Bajaju, jsou to vlastně čtyři knihy. Je to velmi zajímavý autor a je škoda, že toho nenapsal víc. Paradoxně ale v této knize toho dle mého názoru mělo být méně. Myslím si, že je to více upovídané, než mělo být. U předchozích tří knih byl můj čtenářský dojem o dost intenzívnější. Řekl bych, že tady autor myslel více na sebe, než na čtenáře. Ale je to samozřejmě u každého čtenáře jiné, někde se bude rád rochnit v různých spletencích vzpomínek, někdo by přivítal větší tah na bránu.
Několikrát jsem zvažoval, jestli mám číst dál. Na jedné straně jsou tu opravdu pěkné pasáže, líčící sibiřskou přírodu, některé dobrodružné scény jsou rovněž velmi povedené, na druhé straně jsou tu místa vyloženě iritující, zejména odstavce takzvaně poplatné době. Kdyby byly pouze poplatné, ale ony jsou míněny vážně. Autor tu poukazuje na strašný carský režim ve chvíli, kdy někde nedaleko místa putování jeho knižních hrdinů čile prosperují gulagy zřízené vládou lidu, která konečně nenáviděný carismus vystřídala. Těžko se to čte. Takže ve výsledku je to kniha velmi rozporná a takový je i čtenářský zážitek.
Nemohu napsat, že bych byl nějak nadšený, kniha mě příliš neoslovila. Byla to víceméně sbírka různých případů provázaná retrospektovní nití životních osudů hlavního hrdiny. Dobře se to četlo, ale nakonec zůstal rozpačitý pocit. 70%
Musím bohužel přiznat, že jsem trochu zíval. Po celkem zajímavém začátku je příběh poměrně pomalý a naivní. Což o to, naivnější tyto knihy bývají, ale když už je to i tak nějak bez chuti a zápachu, když to nemá potřebnou jiskru, nedá se tomu zatleskat.
Pěkná knížka, něco mezi Setonem a Tomečkem, ale místy nevyrovnaná. Kdyby to zůstalo jen jako příběh lišáka, bylo by to lepší. Poněkud neústrojně tu ale autor zařadil několik rušivých vsuvek ze života lidí, takže příběh je méně kompaktní.
Čornej je spolehlivá značka, píše dobře, čtenářsky přístupně, nikdy nikdo nezpochybnil jeho odbornost, plně ho respektuju a rád čtu. Přesto k aktuálnímu počinu jednu poznámku (přátelský šťouchanec) mám. Měl jsem chvílemi dojem, že čtu knihu o Janu Žižkovi bez Jana Žižky. Rozumím tomu, že chatrné zmínky o něm potřebovaly nějak zarámovat, obložit kontextem. Ale na můj vkus bylo té vaty příliš. Kniha mohla být stručnější, aniž by byl Žižkův příběh (či potažmo husitský příběh) nějak méně srozumitelný. A naopak: Žižka by tu více vynikl. Měla to přece být kniha o Žižkovi, ne detailní popis husitské doby.
Hrabal není lehký autor, na čtení je poměrně náročný, jeho styl není rozhodně pro každého. O této knize to platí dvojnásob, nebo možná trojnásob. Pokud tedy někdo chce zkusit něco od Hrabala, Inzerátem rozhodně nezačínejte.