Bobšule komentáře u knih

Tak pořád nějak nevím... Vždycky to má chvíli nádech překrásné, čistokrevné fantasy a vždycky, když to začne být opravdu zajímavé, zvrtne se to v cosi, co nápadně připomíná Dallas a jiné televizní laskominy z Nového Světa. A vždycky se pak ptám "Proč?!" Takže to čtu, ale stále bojuji s tím, jestli bych neměla skončit, jestli to není jen zabíjení času. Pak mi ale zase zvědavost nedá, na chvíli se navnadím a pak zase spláču nad výdělkem. Jestli budu takhle číst nakonec celou sérii, mám do poloviny století o zábavu postaráno.

4 18.11.2013

To je konec?! Smutním!!! Oprava: Není!!! A je to božíí!!! Moc se mi líbí, jak čím dál více prostoru dostává jediná dívka na palubě.

1 15.10.2013

Ke koupi a četbě Pekelného města mě nalákala skutečnost, že se má děj odehrávat v Tamrielu, čiliže ve světě série počítačových her The Elder Scrolls. Proto je pro mně kniha naprostým zklamáním. Z mého úhlu pohledu je to naprosto tuctová fantasy, která mohla klidně žít bez chvílemi vyloženě nuceného implementování do již existujícího a desetiletími propracovávaného herního světa. Od autora, který bude psát fan fiction z prostředí TES, protože ničím jiným technicky vzato tato kniha není, očekávám, že si vystačí s danými reáliemi, do nichž včlení děj a maximálně pár drobných doplňků. Autorovi je ale až nečekaně často dodržování reálií na obtíž. Jakoby se cítil vlastnoručně zvoleným světem svazován, a tak si co chvíli vymýšlí novinky a doplňky, které působí jako pěst na oko. To vyvolává jedinou otázku: Proboha, proč?! Když mu tak očividně a zásadně Tamriel nevyhovuje, proč si nestvoří vlastní svět?! Odpověď je až trapně zřejmá: Kdyby si vytvoříl vlastní svět, skoro nikdo to číst nebude, protože takových knížek jsou v každém knihkupectví tři řitě. Když to ale - byť sebesurověji - naroubuje na svět nějaké povedené herní série, koupěj si to s velkou jistotou její fanoušci. Čiliže je prodej jistý. A tak volba padla na TES. By Azura, by Azura, by Azura!!! Zasloužil by šípem do kolene, vykuk....

Neuvěřitellná kniha!!! Smutná od začátku do konce, ale neobyčejná!

2 13.09.2013

Popravdě řečeno, byla jsem dost zklamaná.... Nemohu se zbavit dojmu, že potenciál knihy zdaleka nebyl tak vyčerpán, jak býti mohl. U knihy jménem Gladiátor bych očekávala nějaký divočejší popis života gladiátorů. Leč - odehrál se jen spíše letmý kouk tím směrem. Děj zahrnuje dle mého soudu zbytečně dlouhý časový úsek, takže některé části jsou přeskočené jen šmahem (logicky), ale některé jsou přeskočené zrovna tak šmahem a přímo nelogicky. Napříkald se čtenář pinoží všemi těmi přípravami na atentát na Claudia a pak o něm není v knize ani slovo popisu. Připadala jsem si jako blázen. Takových prapodivných zkratek tam bylo víc. Co mě ale opravdu otravovalo, to byly místy až ubíjející pasáže věnované sexu. Ano, chápu, v té době to bylo takové veselé (patrně), ale to by z toho textu nesmělo tak prvoplánově čišet "Dáme tam dost sexu, to se bude dobře číst a prodávat". Strašné. Suma sumárum mám pocit, že jestli se něco v knížce povedlo, pak finální zápas hlavního hrdiny s býkem. Ale cesta k němu byla dosti klopotná. Jak pro něj, tak pro čtenáře.

1 24.05.2013

Velmi, velmi jsem se bála začít číst tuto novou řadu příběhů. Říkala jsem si, že tak skvělé knihy, jako je moje milovaná série Hraničířův učeň, to prostě být už nemohou. Nakonec jsem se ale pochlapila, zakoupila, otevřela, začetla se a - neodtrhla se už. :-) Jak já se pletla a jakou mám z toho radost!!!! Znovu ten nádherný styl vyprávění, znovu začíná nové a skvělé dobrodružství! Další báječná fantasy pro děti, za kterou se ve své knihovně ani v nejmenším nestydím!

2 24.05.2013

Akitadovo chování v knihách je někdy mimo moje chápání a není to jinou zemí a časem.... V tomto díle, kdy se místy chová s prominutím jako totální trotl a nepřímo zapříčiní smrt vlastního syna, jsem nestíhala rozumět tomu, proč dělá to, co dělá. Jediným vysvětlením, které se mi pokaždé zdálo jako reálné bylo, že si takovou dějovou linii pro knihu autorka prostě vyklenula. To mi přijde ale poněkud trapné. Je to jako když člověk usedne do křesla a tlačí ho péra do zadku.
Abych rovnou předešla nedorozumění. Nastíním tu jednu z mnoha nesmyslností. Autorka čtenáři neustále zdůrazňuje, že se Akitada cítí silně dlužen Haseovi zjistit pravou příčinu jeho dosouzení na ostrov vyhnanců a očistit jeho jméno. Jedním dechem ale bez dalšího vysvětlení říká, že se na tuto svou povinnost, která ho momentálně tak nutkavě tlačí, vzpomněl po několika letech!!! Čiliže, ono to několik let klidně mohlo počkat, on na to dokonce pozapomněl. A teď, zrovna když vypukne smrtící epidemie v hlavním městě, slyší o ní na každém kroku, má průšvihy na ministerstvu, tak najednou akutně nutně místo elementární péče o rodinu a její bezpečí začne hledat pravdu o událostech před sedmi lety?! Bože...

1 03.04.2013

Nevím, jestli je to jen mým aktuálním rozpoložením, ale tento příběh mi moc nesedl. Míra násilí na dítěti zde popisovaného mi přišla přílišná. To si od knihy čistě pro oddech opravdu nepřeji. Akitada dobrej, Tora taky, ale ne. Opravdu se mi tato kniha netrávila ani trochu příjemně. :-(

17.03.2013

Knížka to není špatná, ale závěr je vyloženě odflinknutý. Takovou dobu se čtenář probírá všemi detaily Akitadova a Torova vyšetřování. Tak si myslí, že by měl nárok na nějaká podrobnější vyústění, ale ono pendrek. Celou dobu se jeden vzteká nad tím, jak Sakanue vpodstatě zmermomocnil Sadamuovu sestru, ale aby se pak jeden dozvěděl, co se s ní stalo, když byl Sakanue odeslán do pohraničí, jak o ni bylo postaráno atd., to aby si vymýšlel sám. Totéž s vlastní svatbou Akitady. Jeden by si myslel, že v Japonsku, takové tradiční zemi, bude svatba vypadat nějak pompézněji,a le z knihy to vypadá, že se prostě dva slezou v pokoji, vyspěj se spolu a třetí den dlabou ke snídani rýžové koláčky. Tomu se mi opravdu nechce věřit. A tak dále a tak podobně. To už nebylo místo? Nebo došla inspirace?
Všude se o těchto knihách píše, že autorka pokračuje v duchu van Gulikova soudce Ti. A ano, v těch nejlepších místech se svému předobrazu skutečně blíží. Leč - bohužel - jen ve svých nejsilnějších místech. Van Gulik se totiž v prostředí, o kterém píše, doopravdy nesmírně dobře orientoval, a tak neměl potíže zasadit děj do spousty zajímavých a pečlivě popsaných reálií. V knihách s Akitadou by si člověk přál číst o reáliích z Japonska 11. století ve stejné míře, ale bohužel. Autorka se denního života v Japonsku dotýká jen opravdu sporadicky, prakticky jen tam, kde je to už nezbytně nutné.

19.02.2013

Tak tahle knížka mi přišla už kapánek odbytá. Míním tím, že po tom, oc jsem na tohle téma přečetla od stejného autora několik jeho předchozích děl, přišlo mi, že se v zásadě nedozvídám ani nic nového, ani překvapivého, prostě jsem nijak zvlášť nebyla ani napnutá ani nadšená. a navíc mě moc nebavily pasáže z "českého prostředí" naznačující, že se autor, pokud vůbec byl v Čechách, opravdu nedostal dál, než do hospody u tygra a před hotelem mu vrazili dor uky ještě letáček inzerující ozdravné pobyty v lázních Středočeského kraje. Tak to na mě aspoň působilo.

2 14.02.2013

První kniha tohoto autora, kteoru jsem četla a byla jsem nadšená. To je přesně ten žánr, který mi sedí a který mě baví. Dobře napsané, dobře přeložené, pěkná knížka na prázdniny na chalupu i třeba jen do metra. Ačkoli... Tam ne. Tam pak přejíždím. :-)

2 14.02.2013

Film jsem neviděla, ale kniha se mi moc líbila. Nápad sice není nějak divoce originální, ale mně se přesně tenhle typ příběhů líbí.

1 14.02.2013

Pamatuji se, že to byla první kniha, kterou jsme četli ve škole. Nebavilo mě to. Nebavila mě oslava života na venkově jako čehosi lepšího než života v Praze. Narodila jsem se v Praze a měla jsem tu i babičky a dědečky. Ranné dětství jsem ale trávila v malém městě v severních Čechách a tak nějak jsem jen čekala, až se zase vrátíme zpět do Prahy. Čiliže ústřední náboj knihy byl v přímém protisměru k mým touhám v těch letech. Před pár lety se mi dostalo do ruky DVD s filmovým zpracováním Honzíkovy cesty. Ale nevydržela jsem. Před nedávnem začali číst ve škole u mého staršího syna Honzíkovu cestu a já to zkusila znovu. Ani tentokrát jsem nevydržela. Tato kniha a její pointa i jednotlivosti mě věru zcela míjí... ;-)

3 11.02.2013

Těžko už dnes říci, kolikrát jsem právě tuhle knihu v dětství přečetla. Bylo to mockrát. Představa malého letadla pilotovatelného tak snadno, že by to zvládlo i dítě, plně odpovídala mé klučičí povaze. Nedávno jsem četla "Káně" svým klukům a zdálo se, že i je ta myšlenka nadchla. Pravda, některé detaily jsem musela povysvětlovat, ale nebylo to nic zdržujícího a složitého (pracharanda apod.).

2 11.02.2013

Ta kniha je skvělá, ale já mám příliš mdlou mysl na to, abych jí dokázala dočíst. Ale pokouším se. .... V pravidelných intervalech. :-)

5 03.02.2013

Můj veleoblíbený žánr. A tahle kniha patří k těm nejlepším z něj, co jsem četla. Dobře a čtivě napsané, děj má švih, žádné nudné zdržování, a přesto se člověk dozví veškerá fakta, která k pochopení děje potřebuje znát, a že jich není málo. Moc pěkné.

2 03.02.2013

Kniha mě nadchla, ale ten konec, se skokem z helikoptéry, ten byl - upřímně řečeno - strašný. Vyloženě mě otrávil a nechtělo se mi číst dál.

03.02.2013

Ze všech tří knih, které jsem od Dan Brovna přečtela (Šifra a Andělé), mi tato přišla nejméně zábavná. Počínaje přenosem děje do Ameriky, která mi pro tento žánr nepřipadá zajímavá, až po samotné zednáře, které si představuju krapet jinak, asi romantičtěji.

1 03.02.2013

Šest mesiášů je logickým pokračování Seznamu sedmi. A stejně, jako se v Doylových románech zázračně vrací Holmes, vrací se Doylovi v mesiáších i jeho společník. Opět velmi divoké a velmi čtivé. Mně to aspoň bavilo.

03.02.2013

Román o Conanovi Doyleovi psaný jeho vlastním stylem. Dokonce i s přidaným předobrazem Holmese, končícím hádejte, kde? - V Raichenbašských vodopádech! :-) Vzhledem k tomu, co všechno spolu ti dva zažívají (zombie se zašitými ústy, podzemní vlak apod.), může se zdát, že autor při psaní určitě kouřil něco hodně kvalitního. Nicméně, já to vážně četla jedním dechem. Tak dobře je to totiž - dle mého - napsané.

2 03.02.2013