Bobšule komentáře u knih
Velmi dobře psané příběhy. Jediné, co mě neustále trápilo, bylo, že si Holmes s Watsonem tykali. Přes to jsem se nějak nedokázala přenést.
Tuto knihu jsem četla jako vůbec první knihu se Sherlockem Holmesem, kdesi na konci základní školy. Poté jsem se popídila po všech ostatních. Suchý humor Holmesův mě zcela uchvátil a nadšení pro něj mě drží dodnes.
Mou jednoznačně nejoblíbenější povídkou je hned ta první, "Prázdný dům".
Tento příběh mě moc nebavil. Až příliš dlouhou dobu to byl takový "Hamlet bez Hamleta".
Komentovat styl vyprávění anebo vůbec děj nemá, myslím, valný smysl. Kdo detektivky se sestrou Fidelmou zná, nebude nijak překvapen. Jen potěšen. Čtenář má možnost sledovat tuto přirozeně sebevědomou a vysoce inteligentní ženu své kultury, jak se pohybuje v ryze maskulinním světě Říma. Místy se člověk musí pobaveně uculovat.
U této knihy je jen jediná věc, která mě zamrzela: Ač v originále vyšla jako druhá ze série (a také na to místo dějově zapadá), u nás vyšla teprve te´d, jako čtrnáctá. Krapet nesmyslně.
A tohle se mi zatím od Davida Gibbinse líbilo nejvíce! Zápletka se svitkem, který diktoval sám Ježíš, nalezeným ve vykopávkách v Herculaneu, se mi jevila jako moc zajímavá.
Aneb Jak se dá kvůli jednomu artefaktu prošmejdit celý svět, že jo? ;-)
Umím si představit, že "náročné čtenáře" musela tato kniha asi dráždit. Mně ne. Já jsem prostá, zábavychtivá žena, která se upřímně bavila. A protože si toho z dějepisu už moc nepamatuju, eventuální historická "křísnutí" mě opravdu z míry nevyvádějí. :-)
Když jsem se prokousala přes všechny ty kohoutky u tlakových láhví a veškeré ostatní technické haraburdí, velmi jsem se bavila. Asi jako u Bondovek. Atlantidu nijak prozkoumanou nemám (coby fenomén), čiliže mě na knize naprosto nic neuráželo a hlavní myšlenka mi tudíž přišla jako vyloženě zajímavá konstrukce.
Jako malé dítě jsem viděla zfilmovanou verzi; dávali ji "na Němcích", které jsme tehdy v Litvínově chytali. :-) Naši mi museli celý film překládat, protože jsem nerozuměla jazyku. Ale ději jo. Což je trochu strašlivé, vzhledem k tomu, že mi bylo šest, ale celkem pochopitelné, neb všudem kolem nás bujel socialismus.
Vlastní kniha mě nadchla. Četla jsem ji později i v originálě. Ve výtisku, zapůjčeném z knihovny, jsem na jedné stránce objevila poznámku psanou stařeckým rukopisem a tužkou: "Mívali jsme hasiče, aby hasili požáry. Teď máme požárníky..." Nu, apsoň něco se zase vrátilo do původních kolejí. Ale tato myšlenka a vidina lidí učících se nazpaměť celé knihy mě nenechávají klidnou dodnes.
Velmi pěkná knížka. Moc pěkná... Některé motivy mi byly bytostně blízké.
Moc mě nebavilo nejprve se děsit sešívaných chudáků a pak je litovat. Nemám na takové věci žaludek a čtu raději pro uvolnění mysli, než pro její zatížení utrpením druhých, byť fiktivním.
Jsem asi dětina, ale já byla nadšená. MYšlenka skvělá, zpracování rovněž báječné. Knihy tohoto autora se mi čtou vždycky pěkně. Píše přesně to, co mě baví číst.
Je to možná tím, že než jsem Farmu četla, slyšela jsem na ni jen samé ódy, takže jsem pak možná očekávala víc, než jsem mohla dostat. Každopádn,ě tato kniha mě tolik nenadchla. Jediné, co se mi vrylo do paměti, byla nakonec "soudružka kočka". :-)