bookemma komentáře u knih

Poušť.
Písek. Slunce. Nelítostné světlo. Nelítostný vítr.
Marseille. Tolik opěvovaná, tak nechutná.

Clézio je popisovatel, vyvolává ve čtenáři živé představy, tolik živé, tolik krásné, tolik drsné. Zdlouhavé popisy zdlouhavého pouštního života, ale tak to je, a my můžeme jet pozorovat, putovat, svědčit.

2 24.03.2021

Moderato
cantabile

naprosto v kontrastu s celou linií příběhu. Nenaplněná láska...žárlivost, bohatství, rozmařilost, remorkéry, přístav, a ty MAGNÓLIE.

Takový hnus, tolik pokrytectví, tolik lásky, tolik neštěstí.

Duras je umělkyně, nechává ticho promlouvat a mysli si, čtenáři, co chceš, co si myslíš, že chceš.

2 24.03.2021

"Nakonec se rozhodli pro jediné možné řešení, jediné a unikátní, že totiž na svatební cestu pojede Valentin sám. Julie zatím povede obchod a bude inkasovat. Jakmile přijali tuto zásadu, určili délku cesty; čtrnáct dní stačí, zdálo se jim. Žít tak dlouho v intimitě nakonec unaví..."

Výtečné! Atmosféra předválečné Francie, před Mnichovem i po Mnichovu, napjaté vztahy mezi Francií a Německem, mezi mužem a ženou i mezi rodinou, spory o peníze, to je prostě vždycky to, co táhne svět.
A mezi tím vším prostý vojáček Bru, který se nakonec stává vychytralým, ale nikdo to nečeká...

"Vezmu si Valentina Brua a nikdo mi v tom nezabrání! Ani on sám!"

3 17.03.2021

"Bando darebáků, toste ještě u vás provozovali lidožroutsví, cucali morek z kostí nepřátel rozsekanejch do jitrnic, když už naši předkové, křížoví rytíři, si pekli bifteky s pomfritkama, a to dokonce eště dřív než Parmentier brambory vůbec vobjevil, nemluvě vo jelitu v zelenejch fazůlkách, coste se nikgdy nezmohli ani padělat!"

Jo tak toto si myslí Francouzi o naší slovanské kuchyni... Tak to mnohé vysvětluje :)

Zazi je prostě "hustá" :).
"Doprdele, dospěláci." dodala Zazi slušně :))

4 15.03.2021

...celá obloha se bude opírat o moje francouzské hole...

Vian je mistr imaginace... Některé věci si představit ani nelze, některé si představit radši nechcete....
Zbavit se květiny dá mnohem větší práci než ukončit křehký lidský život, světlo lze přenášet, a to i světlo lidské, všechny myši jsou kamarádky do nepohody (ale to my už dávno víme...), láska je šílená, a činy, kterých se v jejím jménu lidé dopouští, ještě víc.
Je to srdcerváč, celé dílko plné myšlenek, které vám zaručí neklidné spaní...
a filmové zpracování s Audrey Tatou? Obdivuji schopnost kamery zachytit v obrazu věci, pro které nemám ani v hlavě adekvátní představu. Ale možná je to lepší, a je to cíl, aby si každý našel to svoje a ten svůj způsob interpretace tohoto příběhu lásky, naděje, ale hlavně zmaru a zkázy.

"...než se tam člověk vydá, je potřeba, aby je uměl rozeznat, a aby po nich dlouho toužil..."
Kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin, neskutečně silný příběh, který mě chytil za srdce.
I proto, že sama hory miluji a navázala jsem v nich nejeden silný vztah...

"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
Neskutečně pravdivá věta...Hory jsou mocné, dávají sílu, dávají svobodu, ale stejně tak mohou snadno vzít to, na čem vám záleží, něco, co v životě hor není nic než jen pomíjivý, chvilkový záblesk. Hory život berou, i ho dávají...

"...že v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit..."

Zamilovala jsem se na první přečtení, na stěnu věším mapu kolem Balmenhornu...a plánujeme další italské dobrodružství.

10 26.02.2021

Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku až chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.

Tolik lásky ve 4 verších, tolik něhy v dalších řádcích... Zpěvy staré Číny a geniální překlad Mathesiův...
我来了，想你看
外面下雪，虽然我来了
虽然很冷，我来了， 想你看
打门开，你看， 在白雪理
融化我的脚印

(SPOILER) Kniha ve mně zanechala pocity marnosti a zloby. Marnosti, protože čínský Sysifos Siang, ať pracoval, jak pracoval, nikdy svého vytouženého cíle ve skutečnosti nedosáhl. Toto není jen čínský román o čínském životě chudiny, toto je román aplikovatelný i na dnešního člověka - proč se snažit a usilovat o něco, když nemáme pro koho? Člověk by měl mít vedle sebe někoho, pro koho chce cokoli - pracovat, plakat, strachovat se, milovat, žít. A když ho nemá, je mu samotnému na světě těžko.

P.S. jen by mě zajímalo, zda uživatel "ilikemyself" napsal všem, kteří komentovali, tak krásnou zprávu o spoileru a pak si je zablokoval, aby mu náhodou na ten jeho přemilý vzkaz nemohli odpovědět ;);)

4 25.01.2021

Nedoceněný román velké kvality! Lituji, že kniha není má, abych v ní mohla vyznačit všechny myšlenky, které mi tak souzní s duší...
"Vždycky, když viděl hezkou ženu, pociťoval touhu po vlastnictví. Ale Anne byl koneckonců jeho přítel..."

"V pravém sloupci mu jedno jméno přebývalo. Anebo v levém jedno chybělo."

"Udělá tohle poušť s každým?"

Nevím, co s námi udělá poušť, ale Vianův román nám rozhodně změní pohled na svět, vlaky, poušť, autobusy, Církev a sex... i lásku.

4 16.01.2021

Osud vždycky vyhrává.
A vše je tak, jak má být.
Moc dobrá kniha - více kulturních odkazů na Čínu než v kdejaké čínské knize, nepříjemnosti na tisíci malých nožičkách...
zkrátka oheň, ženy
a nebezpečné věci.

4 14.12.2020

A bylo ticho : argelouské ticho! Lidé, kteří neznají tu ztracenou končinu, nevědí, co je ticho: obtáčí dům, jako by ztuhlo v tom hustém lese, kde kromě sovy, která časem zahouká, není nic živého...

Takové ticho není jen tam, takové ticho je ve všech domech bez lásky, ve všech domech, kde tuhne krev a studené stěny hrozí, že vás každou chvíli pohltí.
Tereza jako oběť, Tereza jako Nemesis, Tereza jako Madame Bovary, Tereza bez Boha, borovice, duby, dusné vedro, a to ticho. Ticho, až máte pocit, že se jím zadusíte.

3 12.11.2020

Jako nahoře, tak i dole.
Dan Brown opět nezklamal. Běhal mi mráz po zádech.
Pravda, která se nám už nezdá býti pravdou - všichni jsme bohy. Jen v nás tkví to tajemství. A stejně...
stejně si myslím, že nad námi...tam nahoře...je něco, někdo, co nás převyšuje.

6 09.11.2020

Pandemie byla nejdelší kniha, jakou jsme v poslední době četla. A stejně skončila příliš rychle. Přísně tajný projekt, který má za následek kompletní přetvoření světa, jak ho známe, úkladné vraždy, biologická zbraň, pokusy na lidech, uprchlické tábory, teroristické skupiny a takřka neskutečné propojení lidských faktorů. Užívala jsem si četbu od začátku až do konce a určitě brzy sáhnu po dalším dílu téhle apokalyptické série, která je zrovna v dnešním světě tolik aktuální a naléhavá.

4 27.10.2020

Marie prostě nikdy nezklame! Opět jsem se smála nahlas, v autobuse a o půlnoci v posteli, kdy jsem si řekla "Tak ještě pár stránek na dobrou noc." Bohužel jsem to přečetla celé. Jak jinak.
Na další dávku smíchu tedy nezbylo nic. Asi si to přečtu ještě jednou. Nebo budu hibernovat do té doby, než vyjde Aristokratka pod palbou lásky. "To bude ještě prdel!"
Vážena paní kunsthistorička alias kurátorka Alena Tichá mě bavila od začátku do konce, stejně tak pološílená matka, na lásku připraven pan Spock a hlavně tetička Nora. Kam na ty brilianty chodí... by mě asi samotnou zajímalo.
Jisté je, že Marii čeká nelehké rozhodnutí, rodinu prestiž a paní Tichou beseda v domově důchodců. Tak už aby to bylo :).

12 21.10.2020

"Do tmy tě zavinu jak do šály
A noční krajinu opřu o skály
Za nima za nima za nima za nima
Hladit tě budu očima"

Kdybych byla chlap, opravdu by mě mrzelo, že neumím psát milostnou poezii jako pan Nohavica.
Ale jelikož jsem žena, nechávám se jen kolébat na vlnách něžných slov, příznačných pojmenování a opojných příslibů.
Jeho verše, to jsou koncentrované emoce v nejsilnější podobě, je to rána přímo do srdce, bolest z odloučení, nostalgie chmurného večera o samotě, je to láska k ženě, touha i vzrušení, je to vztek na politický systém, který nezměníte, vztek na lidi, které jste měli rádi, smutek z minulého, naděje budoucího, je to smutný podchod nádraží ve městě, kde už nejste doma, byt, kde jen přebýváte, je to postel, kde už nemůžete spát, jste to vy, ale už si nepatříte...

7 18.10.2020

Trilogie Silo - Turnus -Prach mě nadchla! Kupodivu, nejvíce na mě udělal dojem 2. díl, ve kterém se čtenář částečně dozví JAK. PROČ ovšem nepřichází, a to ani po konci třetího dílu, a to je skutečnost, která mě nutí odebrat 1 a půl hvězdičky.
Já, sakra, ještě pořád nevím, PROČ to někdo udělal?! Proč nechal vyhubit vlastní druh? Proč tolik let udržoval jedovaté ovzduší? Proč, proč, proč??? A těch je ještě možná více, než na začátku.
Na druhou stranu, možná, že to trilogií nekončí. Příběh je přeci jen kus, kus vytržený ze života postav. A ty postavy žijí dál. A kdo ví, třeba bude čtvrtý díl.
Smekám svůj imaginární klobouk a dívám se na zelenou trávu, na slunce, užívám si otravné mouchy a včely, a holuby, a houby a hady a vzduch a prostor. Bůh ví (anebo možná jakýsi senátor...?) na jak dlouho ještě.

7 18.10.2020

Kniha smutná, těžká, tíživá, protkaná láskou, křivdou a neochotou odpustit. Motivy, které utkví v paměti, a to snad více, než temelínské věže.
Hrušky v sadu.
Dětský pokoj pro duchy.
Psací stroj.
Vaťák.

Odpouštějte. Než bude pozdě.

15 05.10.2020

Každodenní boj o přežité ve světě, který se vrátil do středověku. Do středověku se vrátil smýšlením lidí - zabij, nebo budeš zabit. Zabít puškou dá ale podstatně menší práci. Středověké buranství s moderními zbraněmi.
Malevil mě velmi příjemně překvapil, čtení ubíhalo rychle, podobně neurčitě jako čas ve světě, kde už nikdo nemohl zkontrolovat, kolik je hodin, když došla poslední baterka v hodinkách. Čas je zajímavým motivem celé knihy, je neurčitý a nedůležitý. Čas plyne, my s ním.
Téma náboženského a politického rozporu bylo v knize všudypřítomné, a někdy poněkud vyhnané do extrému - ale možná že v tak jiné době všichni potřebovali pevný kus půdy pod nohama - a ten pevný kus mohl být cokoli, politická ideologie nebo náboženský fanatismus.

22 01.10.2020

Povinná literatura pro všechny zabedněné Pozemšťany. Ve Vesmíru fakt a opravdu nejsme sami. Dokonce už ani nejsme. Jak smutné.
Pokud si ale na cestu po galaxii zabalíš ručník, nemusíš se ničeho bát, více či méně ochotní šílenci, které střetneš cestou, ti půjčí vše podstatné. Nepropadej panice a užívej si let prostorem.
Na ničem stejně moc nezáleží.

Kniha šílená a geniální s jedním či více velkými poselstvími - život je přesně takový, jak přístupní se rozhodneme mu být.

19 16.09.2020

Druhý ( i když vlastně časově první) díl ságy Silo se mi líbil především z toho důvodu, že přinesl odpovědi. S napětím se pustím do třetího dílu, abych zjistila, jak se Julietta dostala zpět, jestli se prokopali k dalším silům, a hlavně...co je to den E.
Je takřka neuvěřitelné, a stejně tak takřka nevyhnutelné, že zkázu lidstva si způsobili lidé sami.
Stroječky, které umí opravit člověka zevnitř. Lidský faktor, který chybuje, a proto je kompletně nahrazen technologií. Která je nastavená tak, aby fungovala.
Lidé, kteří přestávají být lidmi a stávají se jen stroji, roboty, kteří vraždí jedním stisknutím tlačítka. Tak blízko tomu jsme.
A to je děsivé.

7 04.09.2020