bookemma
komentáře u knih
Syn
Jo Nesbø
Tohle byl muj prvni Nesbo po velice velice dlouhe dobe (myslim snad po 6 letech! ), navic jsem ho cetla v anglictine, a nebyla jsem si jista, jak se poperu s terminologii vrazd a policejniho prostredi. Ale precetla jsem to tak neskutecne rychle, ze je mi lito, ze tohle neni kniha na pokracovani a ze Sonnyho uz “neuvidim. Hodne promysleny a propleteny pribeh a celou dobu jsem si promitala v hlave obrazky Osla, o kterych se v knize pise, a vzpominala na nase cestovani po Oslu sluncem zalitem, ale take na podivne “junkies vsude mozne roztrousenych po tech “horsich ctvrtich… opravdu “murky side of Oslo.
Nesbo nezklamal, a ja se tesim na dalsi knihu od nej.
Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
Třetí Šebkova kniha pro mě, opět styl, který se mi vcelku líbí, čtení odsýpá samo. Díky za vhled, jak to tam je s postavením žen, pokaždé, když něco takového čtu, “otevírá se mi kudla v kapse. Jak, že nemohli jíst se všemi dohromady?!
To mi vždycky připomene známé “všichni lidé, i ženy a děti…
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
To byla jízda… Druhý díl se mi líbil ještě více než první, oceňuji především vhled do politických situací, vnitřních i zahraničních, osobní rovinu a zákulisí ČT. Tvůrkyně oné inkriminované diplomky mi ostatně také není neznámá. Velmi mě bavilo téma Jihočínského moře, a zrovna tuhle kapitolu bych doporučila všem obdivovatelům Číny… Na univerzitě se o tom učíme, ale do médií se dostane máloco.
Čína je prostě jiný svět, svým způsobem nebezpečnější než Rusko, a to, co dneska vyvádí po celém světě, by nemělo nikoho nechat na pochybách. To nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu hezky společně.
Mámou hravě
Martina Karásková
Super knížka, která nás inspirovala k vytvoření jednoduchých her pro dítě :). Doporučuji, člověk má občas tendenci dělat pořád to samé a díky nápadům v knize to třeba obmění a přijde na něco zajímavého. Každé dítě je jiné, něco se setká s úspěchem, něco ne, ale nápadů je v knize tolik, že můžete zkoušet a zkoušet. Doporučuji.
Africká zima
Tomáš Šebek
Šebkovy zápisky mě baví, ač často vůbec nerozumím. Baví mě ale vhled do kultury skrz vztah k tomu nejcennějšímu, životu a zdraví. Smekám před MSF, jsou to borci
Serotonin
Michel Houellebecq
(SPOILER) Houellebecqa radim dlouhodobe mezi sve oblibene autory, proc, to sama nevim, asi mi sedi jeho styl, ktery plyne casto v asociacich a tak se ctenar posouva od zdanlive nepodstatnych detailu k velkym celospolecenskym problemum.
Na tuto autorovu knihu jsem cekala par let.
Serotonin me oslovil, precetla jsem ho az neuveritelne rychle, mozna v nem nebylo tolik co odhalovat nebo mozna mi jen sedl styl plynuti do upadku.
Zajimava myslenka o zavislosti zapadni civilizace na antidepresivech mnou rezonovala po celou dobu cteni a zustava i nadale. Ma sakra pravdu tenhle chlap! Vsak kolik bych napocitala lidi kolem sebe, kteri berou leky na “dobrou naladu. Anebo leky “aby mi bylo vsechno jedno. Tak nejak mi to hlava nebere, mit co na praci, mit pro co zit, a pak by mozna nebylo potreba tolik umelych pocitu z krabicky. Ale takovy je zkratka vyvoj, takovy je zivot, a vsechno v nem nekam smeruje, casto do neprilis romantickych dospelych zivotu, jak Houellebecq opet bez skrupuli ukazuje. Krome te osobni roviny ocenuji i rovinu evropskou a globalni, krach malych zemedelcu, kteri zablokovali vyjezd na Pariz, zapalili podmitace anebo treba vyvezli pred ministerstvo kupu hnoje… to se deje, to neni jen pripad Francie a na cenach mlika a nevyexportovatelnosti livarotu to Houellebecq ukazuje s nonsalantnosti sobe vlastni.
Vzdelanost autora je take imponujici, to si opakuji s kazdou jeho knihou, je to intelektual tohoto veku.
Co rict k nazoru ctenaru? I behem rozebirani Houellebecqa na katedre jsme dosli ke dvema taborum - velika cast ho nesnasi, nechape, o cem pise, proc to pise, bere ho jako typicky priklad marketingu, kdy sex a nasili prodava.
Mensi cast vnima, ze sex a nasili prodava, a proto jde Houellebecq za tu rovinu prvoplanovosti a stavi druhou scenu a vysmiva se tomu, paroduje tu touho ctenarstva po techto dvou komoditach. Jak cte Houellebecqa cesky ctenar? To je uz kazdeho vec, jistota ale je, ze budi kontroverze a to je konec koncu ucel literatury.
Takze vlastne ano - libilo se mi to, je to zase trochu jine a mene sokujici, ale za to je to opravdu normalni kazdodenni pribeh mnoha. O to je kniha mozna depresivnejsi.
Tesim se jistym zvracenym zpusobem na zatim posledni autorovu knihu, favoritem pro me ovsem zustava Moznost ostrova.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Díky autorce jsem si už podruhé doplnila znalosti o historické události, o které jsem toho moc netušila... Napsáno bylo velmi velmi čtivě, nedivím se, že jde o bestseller. Jsem moc ráda za všechny uvedené zdroje, ke kterým se ještě vrátím a dozvím se tak snad o této tragédii trochu více.
Čistě z románového hlediska mi málem slza ukápla v závěrečných pasážích...
Doporučuji.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Naprostou souhlasím s tím, že Rusko dalo světu úžasné spisovatele, skvělý kaviár a neméně skvělé skladatele. A rodí také takové příběhy. Děj krásně a uhlazeně ubíhal až k překvapivému vyústění. Mohu jen doporučit
Hodiny z olova
Radka Denemarková
Radka Denemarková psala knihu pět let, já ji četla tři roky. Když jsem se podívala do přehledu výpůjček, Hodiny z olova jsem si domů v knižní podobě přinesla v lednu tohoto roku. Doslechla jsem se o nich ale tři roky zpátky, v zemi strak modrých a vran černých. Stáhla jsem si ji několikrát do čtečky, do mobilu, snažila se číst, ale vždy jsem došla maximálně po padesátou stranu. Těžké to bylo. Jak olovo. Když jsem se do ní konečně pustila s vervou tento rok, nečekala jsem, že i tak mi zabere její dočtení deset měsíců. To je s přehledem nejvíc, co mi kdy jaká kniha zabrala. Uf.
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem to bylo, řeknu nevím. A je to pravda, protože já to opravdu několika líbivými slovy, která by prodávala, popsat nedokážu. Bylo to o Číně? Ano. O Česku? Ano. O rodinných traumatech, vazbách a krizích? Ano. O krizi středního věku? Ano. O Havlovi? Ano. O kapitalismu? Taky. O komunismu? Taktéž.... A mohla bych pokračovat. Bylo to o popravách, odběrech orgánů, malosti velvyslanectví, homofobii, totalitě, touze po pravdě, bylo to o lásce a nenávisti, bylo to o klidu a smíření, bylo to filosofické, politické, psychologické, dramatické, smutné, surrealistické...
Nejvíce mnou pohnula ta "malá" témata, která v rámci rodiny skrývají veliké bolesti...Programátorova matka, ach, jak jsem ji nenáviděla, protože takových matek kolem sebe máme. A jak jsem se smála Mimoňovi, protože takových mimoňů kolem sebe máme...
Každá z rodin prožívá svou hodinu z olova. A je to jen jejich hodina z olova. Jestli ji přežijí.
Na závěr několik citací z knihy, které mi utkvěly:
"Cti syna svého a dceru svou."
"Je snadné přenášet hory a měnit koryta řek, povaha člověka se však mění těžko."
"Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."
"Komunismus nám vymyl mozky. A kapitalismus nám vymývá srdce."
"...jaká škoda, že Noe a jeho parta nezmeškali loď."
"Zanech svět nepřátel jim samým. Neměj s nimi nic společného. A po nějakém čase zjistíš, že odešli."
Pchjongjangská akvária
Čchol-hwan Kang
Už jsem toho o koncentrácích, vyhlazovacích táborech, režimech s kultem osobnosti a hrůzách, které je schopen člověk udělat člověku, přečetla vcelku hodně, a stejně to nikdy nepřestane způsobovat odpor a neochotu vůbec si to představit.
Je fascinující sledovat, jak první kontakt se "svobodným" světem působí na člověka. Jak kdyby ze středověku vstoupil do současnosti. A je zajímavé, co za svobodu může Severokorejec považovat, protože Čína v našich očích rozhodně není vrchol svobodného státu. Čtení pro všechny, kteří neustále jen hořekují nad tím, jak se tady máme špatně. Nemáme. Sakra.
Fazóna
Miika Nousiainen
Musím brzo vstávat do práce, mohli byste ten váš cirkus ztišit?“
„Myslíš, že jsem to nezkoušel? A pamatuj si, že ten pekelnej rambajs, co odsud slyšíš, mě tu sere dvojnásobně. Do píči! Tím se utěšuj!“
Demonstrativně před sousedem zavřu dveře. Je v tom samozřejmě nevinně. Určitě je hrozné být naším sousedem. Ale ještě hroznější je být námi.
---
Takhle to dopadá, když dovolíte chlapům starat se o děti. Nemilujou je a nechápou, co je pro ně nejlepší.“
„My to přežijeme.“
„Dítě nepřežije! Zavolejte policii!“
„Uklidněte se, paní. Všechno to vyřídíme v rámci rodiny. I když manželka se vždycky rozzuří, když přijdu domů s mrtvým dítětem.“
---
Image se snažíme budovat všichni. Dědova generace budovala domy na frontě, tátova budovala sociální stát. My budujeme image.
---
ale i obyčejný mlíko je nemožný koupit. Vždycky se někde objeví informace, že v nízkotučným je příliš málo tuku a nějaký škodlivý suroviny a že plnotučný je zas moc tučný. A musí být bio, ale bio mlíko je nehomogenizovaný, ať už to znamená cokoliv. Mlíko se musí pít kvůli vápníku, ale taky zhoršuje vstřebávání železa a způsobuje kašel, takže proto ovesný… protože feritin a bůhvíco ještě. Protože železo se s vápníkem nevstřebá. Kdo se v tom má sakra vyznat!
---
Právě k tomu tu ti nejdražší jsou. Můžete jim říkat nudné věci. I úplné hovadiny. A pro ně budou zajímavé.
--
Mám moc ráda severský humor a seveřany obecně a tahle kniha ke mně přišla v pravou chvíli. Krásně sarkastická, s pravdivými postřehy o moderním rodičovství...o značkách funkčního oblečení, bio potravinách, lásce, fazóně...
Doporučuji !
Železný plamen
Rebecca Yarros
(SPOILER) Komentář jsem si nechala až po druhém dílu, abych mohla zhodnotit jako celek (prozatím jako celek? ). Do knih jsem se pustila jako do oddechového čtení, a opravdu jím bylo. Young adult je to výborná, vytvořený svět a nápad se mi moc líbí, jen mě mrzí, že to jaksi není provedené do hloubky, že se nedozvídáme nic moc o historii, jazycích...všechno se vlastně točí kolem lásky a pouta Violet a Xadena, a mě by zajímalo mnohem více i všechno ostatní...jak vznikl Kontinent a jeho království, a tak dále a tak dále. Přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout a hodnotím ji v její kategorii jako velice povedenou!
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Špitálníková na dobře vybraném vzorku populace ukazuje různé pohledy na stejnou realitu. Je až zarážející, co dokáže režim a izolace stvořit, jakou bezcitnost... Dost mnou prostupoval smutek, když jsem si uvědomila, že ženy, pokud měly rodiny, nikdy samy neutekly...alespoň ne ve vybraných příbězích. Zato muži...:(.
Co k tomu dodat?
Velký vůdce už ve 3 týdnech chodil, v 8 mluvil, a synovec vůdce současného přistál na Slunci v raketě, kterou si sám sestrojil. Jak to dokázal? Jednoduše. Přistál v noci. :)))
Peklo a jiné destinace
Madeleine Albright
Velmi inspirativní žena. Nic moc jsem do přečtení těchto pamětí o Madeleine nevěděla, tak jsem si čtení užívala, a nezbývá mi než vyjádřit obdiv a také jistou vděčnost, za propagování a pomoc ženám. Velmi se mi líbil lehce satirický tón směrem k sobě samé.
S vícero myšlenkami velmi souzním, ale nade všemi ční, že "v pekle je zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám."
Tisíc let radostí a smutků
Wej-Wej Aj
Autor a zde také hlavní hrdina mi nemusí být úplně sympatický, abych jeho knihu ocenila, což je případ této osobní zpovědi.
Nejvíce na ní vyzdvihuji to, že ukazuje, jak i někdo s režimem spřátelený může rychle upadnout v nemilost jen kvůli tomu, že chce vyjádřit něco skrz umění, a to umění není režimu poplatné.
Některé Aj Wej-wejovy projekty mi mohou připadat přinejmenším podivné, a některé jednání výstřední, nic to ale nemění na tom, že kultura má být mnohavrstevná, svobodná a vyvolávající reakce. Rozhodně ne "národní a žádná jiná".
Hrdinové kapitalistické práce v Evropě
Saša Uhlová
Saša Uhlová zažila a sepsala něco, co je moc důležité lidem ukázat, a já ji obdivuji za to, že do toho šla i přes svůj věk, zázemí, děti.
Česko je opravdu takový obojetný stát, jen si to málokdo uvědomuje. Vzpomínám na ukrajinské a slovenské dělníky, kterým jsem uklízela na ubytovně - vyrovnané flašky nejlevnějšího rumu, vše zahalené v cigaretovém kouři...
A to byla rozhodně jedna z lepších ubytoven...
A potom taky vzpomínám na svůj život ve Francii "Ah, l'Europe de l'Est" - Vychodní Evropa.
Neměli bychom tu být tak uzavření a slepí vůči tomu, co se děje - ano, cizinci skutečn hodně pracují v ČR, ale proč? Protože práci, kterou dělají, za podmínek, které mají, by žádný Čech nedělal. To same v Německu, Irsku, Anglii, Francii...tam zase jezdíme my "brát místním práci". Ono by ty ekonomiky bez takových lidí bohužel často nemohly fungovat :(.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
To bylo moc hezké shrnutí života pana Etzlera, především vyprávění o jeho začátcích v USA mě moc bavilo a obdivuji ho :). Jde si za svým a je to silný člověk, na takovou práci, kterou dlouhé roky pro CNN vykonával, musí mít člověk povahu.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
Kniha se četla velmi velmi rychle, je napsaná poutavě a skutečně v mnoha ohledech odhaluje čínskou mentalitu. Práce zahraničního novináře v této zemi musí být velmi náročná a neustálý tlak psychicky devastující. Přesto je pár věcí, se kterými úplně nesouzním, a to výroky o čínském jazyku a o sinolozích. Ono pochopit kulturu bez jazyka jde jen velmi těžko, neřku-li je to nemožné, a tak mi hanění českých sinologů opravdu nebylo po chuti. Protože pravdou je, že novinařině sice lépe nerozumí, ale čínské kultuře ano.
Severka
Nina Špitálníková
Poslouchala jsem jako audioknihu, a příběh to byl neskutečný, ale bolestně opravdový. Totalitní režim dokáže stvořit, co chce...koho chce. V hlavě mi zní čtyři roky stará věta devatenáctiletého čínského lektora. "A proč vy si tady na Západě myslíte, že je Hong-Kong nezávislý? Hong-Kong nikdy nebyl a nebude nezávislý."
Asi tak. Nic není zárukou osvěty, ani mládí, ani cestování, ani kontakt s jinými kulturami.
Faja
Petra Stehlíková
Neměla jsem od série žádná očekávání, sáhla jsem po ní jako po oddychovém čtení při tvorbě diplomky, bez soustředění, ideální do tramvaje nebo večer před spaním. Příběh mi utekl rychle, a docela se teším na další díl, až zase bude potřeba trochu si vyčistit hlavu. A tedy, zapalovač jako archivní relikvie z doby, kdy lidé využívali nejvíce oil and gas mě dostal ! :D Možná to je taková vize budoucnosti.