bookemma
komentáře u knih
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Špitálníková na dobře vybraném vzorku populace ukazuje různé pohledy na stejnou realitu. Je až zarážející, co dokáže režim a izolace stvořit, jakou bezcitnost... Dost mnou prostupoval smutek, když jsem si uvědomila, že ženy, pokud měly rodiny, nikdy samy neutekly...alespoň ne ve vybraných příbězích. Zato muži...:(.
Co k tomu dodat?
Velký vůdce už ve 3 týdnech chodil, v 8 mluvil, a synovec vůdce současného přistál na Slunci v raketě, kterou si sám sestrojil. Jak to dokázal? Jednoduše. Přistál v noci. :)))
Peklo a jiné destinace
Madeleine Albright
Velmi inspirativní žena. Nic moc jsem do přečtení těchto pamětí o Madeleine nevěděla, tak jsem si čtení užívala, a nezbývá mi než vyjádřit obdiv a také jistou vděčnost, za propagování a pomoc ženám. Velmi se mi líbil lehce satirický tón směrem k sobě samé.
S vícero myšlenkami velmi souzním, ale nade všemi ční, že "v pekle je zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám."
Tisíc let radostí a smutků
Wej-Wej Aj
Autor a zde také hlavní hrdina mi nemusí být úplně sympatický, abych jeho knihu ocenila, což je případ této osobní zpovědi.
Nejvíce na ní vyzdvihuji to, že ukazuje, jak i někdo s režimem spřátelený může rychle upadnout v nemilost jen kvůli tomu, že chce vyjádřit něco skrz umění, a to umění není režimu poplatné.
Některé Aj Wej-wejovy projekty mi mohou připadat přinejmenším podivné, a některé jednání výstřední, nic to ale nemění na tom, že kultura má být mnohavrstevná, svobodná a vyvolávající reakce. Rozhodně ne "národní a žádná jiná".
Hrdinové kapitalistické práce v Evropě
Saša Uhlová
Saša Uhlová zažila a sepsala něco, co je moc důležité lidem ukázat, a já ji obdivuji za to, že do toho šla i přes svůj věk, zázemí, děti.
Česko je opravdu takový obojetný stát, jen si to málokdo uvědomuje. Vzpomínám na ukrajinské a slovenské dělníky, kterým jsem uklízela na ubytovně - vyrovnané flašky nejlevnějšího rumu, vše zahalené v cigaretovém kouři...
A to byla rozhodně jedna z lepších ubytoven...
A potom taky vzpomínám na svůj život ve Francii "Ah, l'Europe de l'Est" - Vychodní Evropa.
Neměli bychom tu být tak uzavření a slepí vůči tomu, co se děje - ano, cizinci skutečn hodně pracují v ČR, ale proč? Protože práci, kterou dělají, za podmínek, které mají, by žádný Čech nedělal. To same v Německu, Irsku, Anglii, Francii...tam zase jezdíme my "brát místním práci". Ono by ty ekonomiky bez takových lidí bohužel často nemohly fungovat :(.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
To bylo moc hezké shrnutí života pana Etzlera, především vyprávění o jeho začátcích v USA mě moc bavilo a obdivuji ho :). Jde si za svým a je to silný člověk, na takovou práci, kterou dlouhé roky pro CNN vykonával, musí mít člověk povahu.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
Kniha se četla velmi velmi rychle, je napsaná poutavě a skutečně v mnoha ohledech odhaluje čínskou mentalitu. Práce zahraničního novináře v této zemi musí být velmi náročná a neustálý tlak psychicky devastující. Přesto je pár věcí, se kterými úplně nesouzním, a to výroky o čínském jazyku a o sinolozích. Ono pochopit kulturu bez jazyka jde jen velmi těžko, neřku-li je to nemožné, a tak mi hanění českých sinologů opravdu nebylo po chuti. Protože pravdou je, že novinařině sice lépe nerozumí, ale čínské kultuře ano.
Severka
Nina Špitálníková
Poslouchala jsem jako audioknihu, a příběh to byl neskutečný, ale bolestně opravdový. Totalitní režim dokáže stvořit, co chce...koho chce. V hlavě mi zní čtyři roky stará věta devatenáctiletého čínského lektora. "A proč vy si tady na Západě myslíte, že je Hong-Kong nezávislý? Hong-Kong nikdy nebyl a nebude nezávislý."
Asi tak. Nic není zárukou osvěty, ani mládí, ani cestování, ani kontakt s jinými kulturami.
Faja
Petra Stehlíková
Neměla jsem od série žádná očekávání, sáhla jsem po ní jako po oddychovém čtení při tvorbě diplomky, bez soustředění, ideální do tramvaje nebo večer před spaním. Příběh mi utekl rychle, a docela se teším na další díl, až zase bude potřeba trochu si vyčistit hlavu. A tedy, zapalovač jako archivní relikvie z doby, kdy lidé využívali nejvíce oil and gas mě dostal ! :D Možná to je taková vize budoucnosti.
Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
Pro mě o poznání lepší než první díl, konečně někdo něco začal dělat, konečně se začalo něco dít VŮLÍ zúčastněných a konečně to připomínalo běžný život. Okořeněný básněni o všednostech, které trvají, i které pominou. Příjemné, odpočinkové čtení.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Přečetla jsem velmi rychle, takové oddechové čtení, jeden podivínský pošťák a moc hezké haiku. Ale dojem zenového buddhismu si z toho neodnáším.
Jakub Fatalista
Denis Diderot
Je to tak zapsané ve Velkém svitku nahoře. S tím už nejde nic udělat.
Jakub je vlastně pán, pán příběhu, pán situace, pán svého pána, a mě tenhle ateistický autor okouzlil, ale ne tolik jako jako současník Voltaire. I tak si kniha ale zaslouží plný počet, protože je to inteligentní, je to geniální, je to filosofie a Diderot nám ukazuje...co vlastně? Možná, že nic nemá smysl...anebo možná, že smysl má naopak úplně všechno.
Rybáři
Liao Chung-ťi
Liao Hongji je úplně obyčejný člověk, který se prostě jednoho dne rozhodl, že udělá to, od čeho ho všichni odrazovali, a vydá se na moře. Psal na něm básně, pro sebe, aby "to něco" zachytil, a později se rozhodl, že tuhle nepřenositelnou zkušenost chce s lidmi ze souše sdílet alespoň přeneseně. Tak vznikla tahle kniha, jako vůbec první, a na ni navázalo asi 28 dalších. Liao je vypravěč moře, zástupce oceánské literatury na Tchaj-wanu a já jsem jeho povídky přečetla jedním dechem a vzpomínala při tom na rozbouřené moře u mysu Qingshui nebo strmé útesy na východním pobřeží. Čest rybářům.
Pavel a Virginie
Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre
Preromantismus v ciste podobe.
Na svou dobu velmi prukopnicke a moderni- silne a nezavisle zeny v hlavnich rolich, odpor k otroctvi...Presto mi vadil ten prilisny exotismus a "ideal uslechtileho divocha". Prenadherny jazyk.
Candide
Voltaire (p)
"Co je to optimismus?"
"To? To je takovy zazrany nazor, ze vsechno je dobre, i kdyz je to spatne."
Velmi povedene dilo, neco jako hlubsi a "dospelejsi" Maly Princ.
Nabozenstvi, kolonialismus, orientalismus, zlo i dobro, a vlastne cely lidsky svet, ktery byl a stale je porad stejny, a i kdyz je na nem tak nejlepe vsechno zarizeno...no, platit to nemusi :))
Miláček Ornifle
Jean Anouilh
"Lež je přípravná fáze pravdy."
Někdy mě tak mrzí, že kapacita mé hlavy neumožní zapamatovat si všechny úžasné hlášky a myšlenky ze všech děl a divadelních her, které jsem kdy četla!
Jedna z mnoha adaptací mýtu o Donu Juanovi, velmi povedená, dialogy mají spád, úžasná jazyková komika a těch odkazů na Moliera!
Život za život
Maylis de Kerangal
Smrt. Tema vsudypritomne, ale odmitane. V teto knize se clovek citi jako jeji soucast, sleduje vlny spolecne se Simonem, vnima jejich silu, proziva lasku, trpi nesnesitelnou bolesti ze ztraty, proziva nadeji pacientky cekajici na nove srdce...
Tolik naznacenych etickych a psychologickych otazek...jak moc nas zmeni cizi srdce ?
Co je vlastne srdce ? Opravdu v nem uchovavame vse, co nas dela tim, kym jsme ?
Anebo je to spis mozek? A proto, kdyz on nereaguje, teprve potom jsme skutecne zemreli?
A hlavne oci- ty se nesmi mrtvemu odebrat...prece mu nemuzeme odebrat dusi...
Mam husi kuzi, spoustu otazek a v mladych muzich milujicich zivot vidim toho kluka, je mi smutno, a tizi me ta duse...
Specialni poklona jazyku, autorce i prekladateli...
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Houellebecq ve sve nejlepsi forme destruktera veskerych radoby hodnot, prece jen o trochu jiny, tentokrat to neni hypoteticka verze blizke budoucnosti, ale postapokalypticke sci-fi hodno Roberta Merleho, do toho trochu nietzschovstvi, fenomeny moderni prekrmene a narokove doby, vecne kids, co si jen chteji uzivat, hlavne zadne zavazky, hlavne zadne starosti!
A na konci? Zadne utrpeni. Zbavme se touhy, zbavme se chtice, ten je pricinou toho, ze trpime, nerodme deti, nevytvarejme si zavislosti.
Uf. Za svuj zivot (zatim dost kratky) jsem zvladla 4 Houellebecqy, vzdycky se mi to hnusi, nechci to docist, mam z toho stavy marnosti existence, ale vzdycky to doctu a pak nekam ulozim, ze si za cas prectu dalsi. Mozna se ve 40 dopracuji ke vsem.
Anebo budu na Sibiri chovat soby.
Satira zivota
Čarodějnice
Marie NDiaye
(SPOILER) Nejzajímavější mi v této prapodivné a fantastické novele přišla postava Isabelly. Tak...čarovala ? Či ne ? Či ji podobně jako Lilly nějak očarovala dvojčata...?
Temný a depresivní příběh. Nesnášet manžela/ manželku,přijít o děti, přijít o sebe..
Jantarové kukátko
Philip Pullman
Od prvního dílu až po poslední je to stále menší pohádka, ale analogie, která se dá vztáhnout i na "náš" svět - hloupost se pere s moudrostí, je jen jeden nařizovatel, a poslouchat ho je nutné - však to vede k všeobecnému blahu. Těžko se mi loučí, ale je třeba přestat, když je čas.