bookemma komentáře u knih

Jsi jako slunce
a jsi přibitá v
oslepující krajině


Destruktivní poezie, která mě oslepuje svou silou.

5 18.10.2018

Kniha je zajímavým osobním deníkem nepochopeného homosexuála. Kluka, který se hledá, a nemůže se najít. Kluka, který nechce být kluk. Je to krutá zpověď neduživého intelektuála v prostředí namachrovaných borců vesnice, kde se místo ve společnosti získává podle počtu rozdaných ran a vyražených zubů. Ano, je to velice silná zpověď, ano, nutí k zamyšlení, ale románový bestseller to není. Je to "prostě jen" lidské nitro, a ne každému to "lidské nitro" vyvržené na papír s nelidskou surovostí prchající kořisti musí sednout. Páchne strachem a nutí šelmy seběhnout se blíž.

2 23.09.2018

Kniha mi prišla do rukou v pohnutém okamžiku, možná i proto mě tak oslovila. Dědeček v sedmdesátých letech na koni procestoval Mongolsko a z těch dob nám zbyly dvě fotky. Nic víc.
Ve chvíli, kdy jsem na svou stěnu přidala mapu Mongolska se smělým plánem 4000 kilometrů cesty napříč, přišla Petra Hůlová. Blesk z čistého nebe.
Hned první věta mi přišla jak z jiného světa: "Když je u nás doma šoró a kolem geru...". Jo, říkala jsem si. To je přesně ono.

Žádný cestopis nečekejte. Krásné obrázky sice přijdou, ale musíte si je tam najít a počkat na ně. Nečekejte vyprávění evropské cestovatelky. Je to procítěná zpověď mongolské ženské a nic víc. Nebo spíš nic míň.

11 13.09.2018

Se slzami smichu v ocich jsem na rodinne dovolene sledovala manzelske pary i vlastni rodice, a prestoze je to prehnane a dohnane do extremu, nebo mozna prave diky tomu, takra vsechny situace jsou realne. Skvela oddechovka na letni cteni.

3 22.08.2018

Vskutku monumentální dílo.

"Prokousat se" Annou Kareninou mi trvalo nezvykle dlouho. Dokonce jsem její četbu často prokládala knihami jinými, abych si odpočinula od toho tíživého popisu ruské aristokracie na tíživých 877 stranách. Pořád jsem čekala, že se něco stane, že přijde cokoli naprosto zásadního, co mi vyrazí dech, vzhlédnu od knihy a řeknu si "Pane jo!". Ale ono se zdánlivě nedělo nic. Četla jsem, četla a četla, tři kapitoly o Dolly, dvě o Levinovi, další tři o Anně, no a pak třeba čtyři o ruském systému zemědělství. Když pak Anna skočila pod vlak (konečně), přišlo mi, že je konec příběhu. Anna je mrtvá. Tečka. Jenže čekala tam ještě celá osmá část, a já přemýšlela o tom, co se asi může dít dál, jaká další tragédie je třeba rozvinout, co může být tragičtějšího než smrt Anny Kareniny. Odpověď přišla posléze. Už žádná tragédie, ale rozehraná partie se prostě musí dohrát, ač všichni již ví, jak dopadne.

Napsat takovéto dílo trvalo autorovi 4 roky. Přečíst ho úplně celé mi netrvalo o mnoho méně - celou tu dobu jsem sbírala odvahu.
A věřte mi, že na Annu je třeba pořádná dávka čtenářské kuráže.

10 20.08.2018

"Mám dojem, že člověk musí v něco věřit nebo musí alespoň víru hledat, jinak je život prázdný jako... Žít a nevědět, proč letí jeřábi, proč se rodí děti, proč na nebi svítí hvězdy...Buď musí člověk vědět, k čemu je na světě, anebo je všecko nesmysl a člověku je pak všecko jedno."

Správná dávka ruské melancholie a zádumčivosti, jakožto i neštěstí a trudomyslnosti. Čechov a jeho Tři sestry, šťastně nešťastné po svém.

6 12.08.2018

"No a člověk se musel spokojit s tím, co bylo k mání..."

Rozrušilo mě to. Hlavně pasáž o špinavých nehtech u nohou. Protože upřímně, nehty si lakuju proto, aby nebylo vidět, že za nimi je špína. A takhle si barvíme na růžovo nejen nehty, ale vlastně celý okolní svět. A Bukowski je brutální acetonový odlakovač třpytivých laků. Wau.

5 03.08.2018

Jsem přeexponovaná jak rentgenový paprsek žhnoucí silou poezie Sylvie Plathové.

5 11.07.2018

Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla o polovinu kratší. Podobné knihy mě běžně oslovují, ale tahle moc nepromlouvala.

4 11.07.2018

Knihu jsem dostala jako darek k narozeninam se slovy "abys vedela, jak to tam u nas vypada". Shodou okolnosti se "tam" chystam studovat. Mozna i proto na me tak zapusobila. Drsny popis Ostravska, ve kterem neni moc mista na jemnou krasu, a kdyz se objevi, pak jen jako cosi nadpozemskeho v tomhle kraji.

Jasny, kdyby to bylo svaty, tak se nechame upalit den co den.

Vypovidajici.

2 11.07.2018

"Navázat se ženou poměr je snadné, je potřeba ji jen svléknout, ale potom je to všechno složitější, to je pitomá věc."

Některé povídky byly až surrealistického charakteru, jiné byly jen vtipné, další pravdivé, ale všechny opravdové.
Moc hezké čtení.

5 10.07.2018

Mimoradne znepokojiva zpoved cloveka, ktery se domniva, ze jeho existence je skutecna. Namisto toho ale zasveti svuj zivot dustojnosti a klamne iluzi. Az do konce jsem neustale cekala na projevenou vuli k vlastnimu zivotu. Nedostavila se.

9 08.07.2018

451 stupňů Fahrenheita spálilo veškeré mé naivní představy na bílý popel, hluk telestěn ho roztančil po membráně vědění a helikoptéry urputně pátrající po Montagovi ho rozmetaly do dalekých krajin. Utopil se ve stříbřitých vodách a už ani mechanický ohař ho nezvládne najít.
Takový mám pocit po přečtení knihy - totální všeobjímající prázdno. Říkám si, že přesně takhle se musely cítit všechny postavy Bradburyho románu (všechny kromě Clarissy, Montaga a Fabera). V hlavě žádná vlastní myšlenka, jen tupě rezonující zvuky okolního světa, které se odrážejí od prázdných stěn mozkovny a vyplňují všechen čas, všechno tady a teď. A zrychlený čas ubíhá tak, že ho ani nelze zachytit. Naštěstí, čas od času přijde okamžik, kdy se čas zastaví a ten okamžik, alespoň v nás, trvá zase na celé navždy. A díky za ty okamžiky.

9 16.06.2018

Oni nevědí, co činí.
S tím nelze nesouhlasit, ale kdo dnes ví, co přesně činí? Kdo ví, jaký jeho nejtitěrnější čin bude mít důsledek? Čí fotky si zobrazí pedofil na sociální síti, čí názory se nebudou líbit jinému pomatenci a jak tohle všechno nakonec skončí ve světě, kde virtuální realita předčila realitu skutečnou? Existuje snad ještě ono fyzické rozhraní lidského kontaktu, anebo se ta nejdůležitější společenská interakce přesunula na sociální sítě?
Všichni musí podepsat miliony papírů a souhlasů se zveřejněním osobních údajů, se zveřejněním fotografií, vymyslet zábavu pro malé děti na táboře se zdá takřka nemožné, abychom i v té nejhloupější aktivitě "barvení triček" neporušili hloupou směrnici. A k čemu tohle všechno? Informace jsou v podstatě veřejně dostupné, nikomu nedá sebemenší práci jakékoli z nich vyhledat. A my v jakémsi horečném návalu ochrany osobních údajů vymýšlíme stále nová a nová omezení, naprosto zbytečné byrokratické úkony. Kam až nás zavede neúprosný úprk vpřed? Nebo naopak vzad? Do doby, kdy jsou veškeré naše aktivity nepřetržitě monitorovány a potřebně sankcionovány?

2 11.06.2018

S tebou. Motýlím křídlem odřený.
S tebou. Krajina k ránu slaná.
S tebou. Dýchám. Bludnými kořeny.
S tebou. Bludnými. Je mícha obehnaná.

Úžasná poezie

3 29.05.2018

Avšak v nitru, v duši, mě ten člověk velmi rozrušoval a zatěžoval, a po pravdě řečeno, dávno jsem se s ním ještě nevyrovnal. V noci se mi o něm občas zdává a cítím, jak mě i pouhá jeho existence do základu zasahuje a znepokojuje, byť jsem si ho zamiloval.

...civím nyní stále častěji do černého hvězdného kosmu. Ale ona tam nikde není.

Kniha mi byla velice blízká, snad jen kdyby příběh nepřerušovaly zbytečné glosy, o tom, že tohle je prostě jen román. Čtenář má pak pocit, že nikdy se nic podobného nestalo, že vše je autorova fantazie, a to knihu lehce kazí. Nicméně, za tak dokonalé vykreslení onoho nerovnoměrného vztahu staršího muže a mladé dívky, jeho studentky, si román pět hvězdiček zaslouží.
Jeho poutá jakýsi zaběhlý řád a "maloměšťáctví", ona je šťastná, a zároveň má strach. To, co se v takto asymetrickém vztahu děje je potřeba zažít, aby člověk správně pochopil.

4 13.05.2018

"Ty se se mnou rozcházíš?"
"Ne."
"Ty nejsi šťastná?"
"Ani moc ne."

Och, ano. Těžké osudy milovaných žen, které vědí, že nikdy nemohou, nebudou ty první z prvních.

2 06.05.2018

Řekl jsem, že to není vyloučené. Ale ať je to jak chce, já možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy zajímá, ale bezpečně jsem si jist tím, co mě nezajímá. A to, o čem mi tu vykládá, mě nezajímá.

Mám moc ráda filosofii existencialismu. Protože jsme všichni tak trochu Mersaultové a jejich Marie.

4 22.04.2018

Zavři oči...
a bude všechno jako na
počátku

světa


Nadčasové a oslovující básně... Mám je hluboko pod kůži

rozpuštěné

6 19.04.2018

Lepší spatřit krásu, byť jen na okamžik, a pak přestat existovat...
nežli se krásy
nikdy ani nedotknout.


Veronika se krásy dotkla. A pak jí došlo, že stojí za to žít.

5 14.04.2018