bookemma komentáře u knih

A tak jsme obdivovali dílo obyčejného člověka, dílo hodno Boha.

Zamýšleli jste se nad tím, co má opravdu smysl v lidském životě? Jsou to snad války? Nesmyslné umírání?
Jako by za každého člověka zasadil jeden strom, a těch stromů bylo moc a moc a lidé umírali, a on, nevěda ničeho, sázel dál své stromy. Za každého člověka jeden strom.

10 15.03.2018

Umřít bez umírání
a bez života žít
v tak prapodivný zázrak
lze sotva uvěřit

Jemné verše zároveň ale plné bolesti a zklamání. Moc pěkné čtení.

5 15.03.2018

Zatímco píšu tento komentář miliony nevědomých algoritmů sledují moje prsty na klávesnici a zjišťují, že píšu jen čtyřmi, že si velice často pletu při psaní "a" a "s", že často zapomínám na poslední písmenko a že
často místo čárky napíšu "m" a naopak. Sledují moji srdeční frekvenci, při jakých slovech se mi lehce zvýší, a kdy je naopak úplně v normálu. Algoritmus analyzuje hudbu, kterou právě poslouchám, světlo, jaké je v místnosti i teplotu, jaká v okolí panuje. Na základě toho tento nevědomý algoritmus vyhodnotí lépe než já, co jsem zač.
Na základě svých poznatků je schopen mi příště doporučit přesně takovou knihu, písničku, výrobek, popřípadě partnera, který mi bude vyhovovat.
Ideální. Zodpovědnost za mé činy, za výsledek chemických procesů v MÉ hlavě, v MÉM VĚDOMÍ, má zcela nevědomý algoritmus. Ale kdo ví - třeba jsou lidé tak strašně omylní právě proto, že mají vědomí.
A možná, že pro uspokojení neustále se zvyšujících potřeb společnosti bychom měli skutečně nechat vládnout nevědomé bytosti. A pak...kdo ví, kdo ví, kdo ví.
Zrůdné čtení.

6 11.03.2018

"Dokud ti ubývá duše, víš, že ještě nějakou máš..."


Skvělé, skvělé, skvělé!!
Nechutné, veselé, odporné, tragické, smutné, poetické, láskyplné, emočně labilní. Ale skvělé.

8 24.02.2018

Na pavouka jsem si začal hrát/a utkal nitku v krátké době/bych se nikdy nemusel bát/že bych snad ztratil cestu k tobě…

Moc pěkné zamyšlení...

3 06.01.2018

Torey... nic víc nemusím dodávat.

1 28.12.2017

Autismus nejde vypnout. Ale naštěstí existují i tací, kteří ho umí alespoň trošku ztlumit.
Styl psaní je opravdu skvělý, autor přistupuje k sobě i ke svému zaměstnání s ironií a nadsázkou, zároveň však nezapomíná na to, co je ve všech situacích to nejdůležitější - na cit.

9 23.12.2017

Mě ten kluk tak rozčiloval!!! Nad žádnou literární ani filmovou postavou jsem necítila tak silné emoce jako nad tímhle agresivním floutkem a jeho mluvou, nápady, myšlenkami...

2 08.12.2017

Příběh se mi velice líbil. A fandím Kláře.

06.12.2017

Nevím moc, co si o té knize mám myslet. Vyprávění z pohledu duly mi nesedělo, ale jinak je to nápad velice dobrý!
Přijde mi, že tato proměna čeká mnoho žen, které se dobře vdají, a nemají tak na práci nic jiného, než přemýšlet o tom, jestli nejsou v okolí taky podobné ženy, které se také dobře vdaly, a nechtěly by se společně účastnit "harmonického rozvoje všech dětí" a "ekologické výchovy" a "lásky k přírodě a k tvoření".

3 04.12.2017

To byla jedna z nejdojemnějších knih, jakou jsou v poslední době četla... A to nejsem sentimentální.

6 04.12.2017

McMurphy je mimořádně sympatická osoba. A mlha se mi též zamlouvá. A Velká Sestra je paralelou ke všem náčelnicím starého kmene Duševně chorých. Dobrá směsice chaosu, bláznovství a naděje na trochu všeobecně uznávaného normálna. Jenže jak se v tom normálnu vlastně chovat, to nikdo z nás asi pořádně neví. A tak to řešíme každý po svém - někdo mlátí ženu, někdo pije do němoty, někdo spí se štětkami, další pracují až moc, a jiní ani trochu.
Než nás všechny semele Kombajn. Anebo náruč Velké Sestry.

4 04.12.2017

Odnáším si následující:
Lekníny nosí smrt
Všechno je živé, ale něco má přeci jen šanci být živější
Světlo lze přenášet a kouskovat
Zabít lidskou bytost vyžaduje podstatně menší úsilí, než se zbavit květiny...
a...
všechny kočky jsou vypočítavé.

9 24.11.2017

Každý máme svého anděla strážného... často blíž, než bychom si mysleli :)

4 21.11.2017

Co napsat o betonu, než že pevně svírá, uchovává. Ale každý beton se jednou vydrolí, každá zeď jednou spadne, a nic netrvá na věky.
Nanejvýš bizarní.

5 17.11.2017

Podivně tragická směsice letního vedra a blížící se bouřky. Stylizované do těžkého příběhu viny, který se nám přímo odvíjí před očima. Podařené.

6 15.11.2017

Ach jo, to je filosofie problémů s měřítkem. Ach jo je životní styl všech rozvedených mužů v šedých bytech. Ach jo, to je slovo, která se nepřekládá, které není definovatelné, ale ať ho vyslovíte jakkoli, kdekoli a kdykoli...všichni vždycky vědí, co to znamená. Ach jo je prostě mezinárodní jazyk smutného odpoledne, ach jo, je brzké ráno po prohýřené noci a ach jo je často i celý život.

Přemýšlím o tom, že si vymaluji pokoj na žluto. Ach jo.

4 04.10.2017

Tuhle knihu bychom si měli všichni přečíst (a netvrdím to proto, že bych jen chtěla prosazovat autora a jeho názory, nýbrž proto, že přestože s některým jeho výkladem událostí souhlasit nemusíte, otevře vám oči). Ano, skutečně je třeba se o politiku a o veřejné věci a o naše vlastní osudy zajímat a aktivně se podílet na jejich tvorbě, protože potom budeme mít alespoň pocit, že jsme udělali, co jsme mohli. A vyhneme se tak vysedávání po hospodách s pivem a nadávání "na ty druhý, velký, mocný, zkažený a bohatý". Takže do toho.

9 21.09.2017

Velice netradiční kniha o sexu a milování (protože to nejde zaměnit) i o hledání lidské podstaty a sebe sama. Velice příjemné čtení.

3 21.09.2017

Život stojí za to žít, protože doufáme, že bude líp a že se všichni v pořádku dostaneme domů....

Lyrický příběh plný ztrát a nadějí, scény jako z moderního filmu, výborného, hlubokého, pronikajícího vším, co se sami snažíme skrývat.

4 31.08.2017