borsalino_csfd komentáře u knih
Kniha má pěkný obdélníkový tvar, všechny stránky jsou jedna jako druhá, žádná stránka nemá třeba tvar trojúhelníku nebo lichoběžníku. Ani vazba není špatná a celkově je kniha taková kompaktní, takže pokud máte skříň, které chybí jedna noha, pak jste právě našli čtvrtou. Tak to je asi jediná pravdivá část z tohoto díla.
Říkal jsem si, proč tato kniha asi vznikla. Jediné co mě napadlo je, že Jonák v base unavoval všechny bachaře a vězně svými namachrovanými historkami, které s každým vyprávěním vylepšoval a doplňoval až lezly všem krkem, tak mu někdo řekl, že by z toho byla dobrá kniha, ať to "hodí na papír". A tak se ho alespoň na čas zbavili.
Protože knihu psalo Jonákovo JÁ, tak jsem se dozvěděl pouze to, co se mu líbilo. Takže byl nejlepším šachistou, stavitelem, černým taxikářem, vekslákem, popelářem, revolucionářem, podnikatelem, lovcem žen, lovcem zvířat, bojovníkem proti komunismu, což za totality probíhalo tak, že okrádal podniky, ve kterých pracoval a po revoluci zase defraudoval peníze, které vybral na příspěvcích od lidí a které pak vrazil do své diskotéky. K tomu nadále podváděl, uplácel a dělal si, co ho napadlo. Vše s velkohubou záštitou boje proti komunismu...
V díle se objevují různé osobnosti, o které se různě otíral. Začal tím, že se narodil ve stejný den jako Masaryk, na Borech v base se málem potkal s Havlem, vozil a kamarádil s Vinklářem, s Bartoškou a Přeučilem rozjížděl revoluci, s Krylem se poznal v rozhlase, když tam šel dělat bůhví co a pak ho vozil, diskutoval s Klausem... čekal jsem, jestli potká i Járu Cimrmana...
Úplně mi unikly role Helmuta Hugera a manželky Ludviky. Ludvika s Helmutem u Jonákových doma souloží, Jonák figuruje jako bratr, pak ho společně kasírují. Pak po revoluci Helmut dává Jonákovi auta, hostí ho, platí mu dovolené aj. Ale proč? Nakonec mu Helmut na dobré slovo pomáhá s financováním stavby discolandu, pak své investice chce podepsat. Jonák na kus hadru sepíše anglicky něco jako smlouvu, ve které zamění slova, která v překladu do češtiny znamenají "darovat" (že Helmut ty investované peníze Jonákovi daroval) a Helmut to podepsal u notáře. Buď byl Hemut úplný diletant anebo se Jonákovo líčení "míjí s pravdou".
Zbytek knihy tvoří hromada oplzlostí a úplných blbostí, které nemá smysl ani komentovat.
Takže kniha není aní výpovědí divokých devadesátek, ale pouze přisprostlým líčením bujných představ jednoho leštěného ega, kterému však chyběly jakékoli zbytky rozumu, takže ego i s jeho vlastníkem skončilo na osmnáct let v base a po propuštění se už ani jedno nedokázalo vzchopit. Zaplať pánbůh.
Milá oddechovka, přitom precizní, jak jsem u knížek FF zvyklý. Těšil jsem se na pointu a zvažoval, jak by to mohlo dopadnout. Za mě nejlepší Žádné stopy, Výsada a Pečlivý člověk.
Rád připouštím, že mě kniha opravdu dostala, jak dobře a maximálně objektivně je kniha napsána. Nepracuje s masakrem jako s izolovanou událostí, ale zasazuje ji do celkového kontextu celé, velmi složité problematiky vztahu Izraele a Palestiny. Upřímně, naprosto mě odrovnalo počínání Němců, ať již totálně amatérské realizaci akce samotné (počet teroristů, chybějící vybavení, absence vysílaček, střelci vzájemně proti sobě...), tak následné očividné lhaní ve snaze zamést stopy po dobu dvaceti let, kdy v podstatě náhodou v roce 1992 vdovy získaly první část dokumentace a německá vláda už něco přiznat musela. Následně soudní tahanice, německá strategie o promlčení zločinů a další oddalování a mlžení, je dalším německým svinstvem, které je až neuvěřitelné. Závěr knihy je do jisté míry smířlivý, ovšem realita je stále spíše opačná.
Knížka přímo připravená na pláž u moře, lehká, vtipná, lehce erotická. Větší nebezpečí při jejím čtení hrozilo od slunce, abych nebyl na škvarek, protože odlepit se od knížky dá hodně práce :-)
Hodně syrové, sychravé, mokré a ledové vzpomínky Aloise Šišky, které ani po tolika letech neztratily nic ze své opravdovosti, prostě protože je zachytil tak, jak je viděl a cítil, bez nějakých politických či manipulativních výkladů. Z knihy čiší vlastenectví a společná touha po svobodě, bez ohledu na to, odkud kdo je. A tomuto cíli je podřízeno vše, včetně vlastního života. Hodně dobré.
Tak jsem si chtěl přečíst, co je nyní v kurzu, co čtou aktuálně moje děti a je to cool, případně hustý, wtf a podobně. A bylo to moc fajn, fantazie si zatančila valčík a na mnoha místech jsem se od srdce zasmál. Asi začnu číst více knížek pro děti :)
Bez moderní techniky, s autama, která se rozpadala za provozu, v zemi prolezlé uprchlými nacisty, odkázáni jen sami na sebe, lovili zvěř jménem Eichmann. První překvapivý dojem nad Eichmannovou obyčejností vystřídalo probuzení temných vzpomínek, kdy rozhodoval o smrti jejich příbuzných, aby se o něj ve finále starali jako o miminko. To muselo být mimořádně těžké. Snad jen škoda, že nesebrali současně i Mengeleho. Pokud by si někdo špagát opravdu zasloužil, tak jistě právě tento sadista. Kniha je velmi čtivě napsaná, i když by mě zajímalo, co v knize není...
Škoda, že je dílo v poslední třetině zcela znehodnoceno pomateným politickým blábolením plné imperialistů, buržoazního tisku, bezuzdného hanění západního světa slovníkem padesátých let a nekritickým obdvem k mírumilovnosti socialistického světa a SSSR. Nevím, jestli Mňačko v roce 1961 věděl o Stalinských zvěrstvech, které si v ničem nezadaly s těmi německými. Jediný rozdíl byl v tom, že Němci perzekuovali pro příslušnost k rase, zatímco Rusové za příslušnost k třídě. Ostatní bylo stejné.
Takhle - do strany 163 je to velmi zajímavá kniha, nese atmosféru probíhajícího soudního procesu a současně kniha klade zásadní otázky, zda-li je slepé plnění úkolů omluvitelné. Až do roku 1944 byl Eichmann spíše dopravní logistik, perfekcionistický technokrat a bezskrupulózní byrokrat, než rasový fanatik, nacista a antisemita, což je skutečný paradox, když víme, co "dokázal".
Mňačka čtu rád, ale k této knize už se nevrátím.
Dost netypická detektivka, ze začátku poměrně dost zmatečná a zašmodrchaná. Jenomže za chvíli začnete zjišťovat, že jde o předem promyšlený zločin a už se od knížky neodlepíte. Posledních asi třicet stran, kde se dozvíte motivaci zločince i oběti, to mě dostalo. Mohu jen doporučit!
Poetický cestopis Karla Čapka po anglickém venkově i městech, člověka, který si všímal úplně všedních věcí a dokázal je plasticky a současně humorně popsat. Právě díky této knize se v Anglii Karel Čapek hodně proslavil.
Poetické dílko Johna Steinbecka se sváráznými postavami, které měly v Monterey své živoucí předlohy. Od nekvalitního vína mě ještě teď pálí žáha :)
Krásné poetické putování Johna Steinbecka a jeho psa Charleyho spotřební, uspěchanou, kumulující, segregující, politizující Severní Amerikou. Ale o to více zachycující skutečnost, svéráz lidí i jednotlivých států. Moc příjemné čtení.
Karel Čapek měl nejen představivost, ale také předvídavost brzké budoucnosti. Přestože není přímo řečeno o jakou válku jde a kdo válčí s kým, je to zřejmé a Němcům ležel Karel Čapek pořádně v žaludku. Téma je však daleko univerzálnější - ambiciózní diktátoři ženoucí lid své země do války pod rouškou spravedlnosti a nevyhnutelnosti, váhající a servilní ouřadové lpící na svém postavení, pobláznění fanatici slepě následující zvrácené ideje a strach člověka z bolestivé smrti. Knihu velmi zdařile převedl na filmové plátno Hugo Hass - http://www.csfd.cz/film/4039-bila-nemoc/.
Pro mě velké překvapení, kniha je z půlky dokumentární, takže pro lepší pochopení souvislostí je dobré něco vědět o kontextu doby. Svitavský rodák Schindler dokázal, že i v takové temné době se člověk může chovat lidsky. Zachránění jeho židovských "kvalifikovaných" dělníků pro něj znamenalo především neustálý život na hraně, neboť žádná skutečná pravidla neexistovala, co platilo včera, druhý den již neplatilo. Uplácení pohlavárů, honosné pitky a bujaré večírky byla Schindlerova metoda, jak získávat důležité kontakty, kterých pak nadále využíval, byť mnoha těmito lidmi osobně opovrhoval. Potřeboval je, aby ho chránili před všemocným gestapem. Přesunutí továrny z Krakova do Brněnce a změna zaměření na strategický válečný materiál a tajné zbraně byla už skutečná bouda a stála jej nemalé peníze. Thomas Keneally vylíčil dobu i Oskara Schindlera velmi přesvědčivě, někdy mi bylo až pořádně úzko. Schindlera zpopularizoval Spielbergův film (http://www.csfd.cz/film/8653-schindleruv-seznam/), který mi po přečtení knihy připadá daleko méně strhující.
Továrnu na absolutno jsem si přečetl s chutí, musel jsem však zapojit veškerou fantazii, neboť Čapek se zde pohybuje od obyčejnéjo člověka až po abstraktní zdánlivé všudypřítomné dobro. Ale lidské slabosti, sociální systém a tmářství zůstávají.
Úžasná kniha, kterou jsem skutečně objevil až po třicítce a která ani po těch mnoha letech od napsání, neztratila nic ze své naléhavosti a poslání. Přestože jazyk je už trochu zastaralý, některé pasáže jsou trochu těžké na čtení, pořád stojí za to knihu přečíst.
Tak tento případ se vydařil s klasickou Exnerevskou nonšalantností. Motiv jsem odhalil, což mě prostě baví. A lotrase spíše úspěšně tipl.
Tak jsem sjel film Čas pracuje pro vraha (https://www.csfd.cz/film/4102-cas-pracuje-pro-vraha/prehled/), ale je takový prknený, soudružský a kapitán se bůhví proč jmenuje Marha.
Kniha je významně lepší, takže tady určitě nešlápnete vedle.
Za mě spíše rodící se Exner, občas ještě zařve nebo někam utíká. Ale suchý humor, Beránek a Vlček nechybí. K tomu netypický příběh, hezky plynoucí a čtivý. Jen zasoudruhováno bylo až běda, asi to bylo nutné, byť někde je použito tak zajímavě posměšně.
Tedy začátek mě skoro odradil hromadou postav. Ale vydržel jsem a byl odměněn příjemnou a chytrou detektivkou.
Zasazení skutečné válečné operace do románu je prostě perfektní a věrohodné. I tentokrát jsem přečetl i doslov, abych zjistil, které události byly doplněné a které vychází komplet ze zkušenosti. Panu Šulcovi musel dát sběr pramenů opravdu hodně práce, ale výsledek stojí za to.