boxas komentáře u knih
To je tak milá knížka!
Bavila jsem se stejně dobře jako když jsem ji před lety četla poprvé.
Dál se rozvíjí příběh Sana Ičiró, tentokrát v konfrontaci s pro Japonce naprosto vzdálenou, exotickou kulturou Evropanů. Překvapilo mě hodně nelichotivé hodnocení holandských barbarů jako lidí bez zásad, úplatných, chamtivých, kteří navíc Japoncům strašně smrdí...
A také s jakým odporem, hraničícím až s nenávistí, Japonci v té době odsuzovali křesťanství.
Čekala jsem mnohem víc.
Autor chtěl být velmi aktuální, ale upřímně řečeno, koho by bavilo pořád ještě s rouškou na puse v čekárně u doktora číst sáhodlouhé úvahy o politických a společenských souvislostech v současné Francii a o tom, kdo kdy měl či neměl tutéž roušku na poradě vyšetřovacího týmu?
Jednoduše řečeno, myslím, že jak autorovi, tak i mně chybí odstup od toho všeho, co se tu v posledních několika letech dělo a děje.
Postupně ve mně narůstala nechuť číst dál, a tak knihu odkládám. Možná se k ní někdy v budoucnu vrátím a dám jí šanci, ale letos to určitě nebude.
(SPOILER) Ve Skandinávii bych nechtěla žít. Je tam zima, půl roku tma, lidi jsou k sobě zlí nebo aspoň lhostejní a v přepočtu na jednoho obyvatele tam je nejvíc sériových vrahů na světě. Tedy tak to v podání severských autorů detektivek vypadá.
Série o Fabianu Riskovi z tohoto scénáře nijak nevybočuje. Snad jen těch mrtvol a nechutností kolem nich je víc než průměr.
Na hony z této knihy čiší jednoduchý kalkul - čím víc vražd (s nechutnými detaily, viz např. několikrát omílaní červi na mrtvole), čím víc sexu (s velkou chutí a návodně podaného), čím víc brutality (viz např. střeva na vozovce), čím víc toho všeho, tím líp.
A do toho různé úchylky, zneužívání v dětství, neschopní, zkorumpovaní policisté atd., atd.
A do toho vážně myšlená duchařina (Gréta ví vše!) a mnohde nechtěný humor (Vyťukávání čísel na mobilu špičkou nosu), neuvěřitelné náhody (Hodný chlapec Theodor) atd., atd.
Výsledkem je podivný kočkopes více či méně nesympatických hrdinů (Třeba Sonya, ta mě hooodně štvala!), kteří dělají věci, nad kterými zůstává rozum stát.
Chcete příklad?
To jako fakt Fabian zjistí zásadní informaci přinášející zvrat ve vyšetřování, načež v poklidu odejde domů chystat rodince večeři? No co, práce přece počká. A pár mrtvol kvůli této prodlevě v mrazáku navíc? Prkotina.
A když už jsme u těch mrazáků, autora nijak netrápí, jestli by se tam zavřený člověk náhodou spíš neudusil. Ono s flaškou vodky a marným zápasem s víkem na bytelný zámek (Ukažte mi prosím jeden jediný takový mrazák!) to vypadá efektněji.
A ten konec!
Autor zcela nepokrytě láká nebo přímo vybízí čtenáře k nákupu dalšího dílu série.
Obávám se, že u mě jeho marketingová taktika selhala. Je mi úplně fuk, co bude s tou uměleckou husou Sonyou, jestli si Fabian Risk znovu vyholí kolem penisu knírek jako měl Hitler (Ha, ha, ha) nebo co bude s jejich povedeným syčákem synáčkem.
Akorát Dunje přeji, aby toho slizáka odrovnala. I když vzhledem k její neschopnosti nevím, nevím.
UPOZORNĚNÍ PRO TY, KTEŘÍ SE SÉRIÍ O FABIANU RISKOVI TEPRVE ZAČÍNAJÍ!
I když je tato kniha označena jako první v sérii, logicky a dějově jí předchází kniha Devátý hrob! Pokud tedy chcete udržet kontinuitu příběhů, začněte nejdřív knihou Devátý hrob a pak teprve Oběť bez tváře!
Jinak to vidím to úplně stejně jako 5092.
Knížka se mi líbila, ale ten konec!
POZOR SPOILER!
Jsem docela alergická na superhrdiny, kteří jsou mučeni, ohrožováni, znovu mučeni atd. atd., ale vždy se zvednou a neohroženě pokračují ve svém spravedlivém tažení, ale přitom dělají jednu nelogickou blbost za druhou. A takový je tu Fabian Risk.
To jako vážně, že se tak dlouhou dobu nešel podívat do pokoje za svým synem? Člověk by taky čekal, že se rozhodne zůstat s ním v nemocnici, zvlášť když má sám namále, a ne se nechat dobrovolně zavřít do vězení... a takhle bych mohla pokračovat. Vrcholem byla Riskova "výprava" ve vězení potmě na záchod, to už na mě bylo moc.
Závěr: kniha, která měla našlápnuto k tomu být dobrou detektivkou, ale zůstala tak nějak na půl cesty.
Kniha, na kterou se asi nedá zapomenout, i když jste ji četli už před dlouhým časem. Otevřená zpověď o dobách, kdy se o AIDS nic moc nevědělo.
Základní chronologický přehled o našich panovnících a prezidentech od bájného Sáma až po V. Havla. Kniha je doplněna zajímavostmi o jejich životě a také hezkými ilustracemi.
Věděli jste např. že když se narodil Ludvík Jagellonský, ano to je ten mládenec s dlouhými zrzavými vlasy na obalu vlevo nahoře, tak když se narodil, bylo to takové maličké nedonošené miminko, že mu museli vytvořit "inkubátor" a sice tak, že miminko obkládali vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů a krav, aby ho udrželi při životě? Nebo že ho nechal jeho otec, král Vladislav II. Jagellonský korunovat českým králem už ve dvou letech? Představte si toho chlapečka s těžkou svatováclavskou korunou na hlavičce jak to celé proplakal... A mimochodem naše královská koruna - když po prohrané bitvě na Bílé hoře utíkal z Prahy Zimní král Fridrich Falcký, zapomněli v tom spěchu vůz se svatováclavskou korunou na Staroměstském náměstí. Tam ho našli vítězní žoldáci a světe div se, naši královskou korunu v pořádku vrátili na Pražský hrad. Koně ne, ty asi někdo ukradl... :-)
Ano, tyhle a spoustu jiných zajímavostí vím právě z knihy Panovníci českých zemí.
Doporučuji všem, kdo se chtějí o naší historii dozvědět něco víc!
A mimochodem celá tato edice Odkaz vydavatelství Fragment je velice zdařilá!
Na můj vkus moc náhod, některé "nápovědy" byly až moc zřejmé, ale jinak standardně dobrá Agatha...
Super! Až do konce jsem nevěděla, kdo a proč vraždil.
A mimochodem, milé dámy, zapamatujte si dobře oblíbenou větu slečny Emily Trefusisové:
"Je to báječný pocit, když má člověk někoho, na koho se opravdu může spolehnout."
Je to věta vět a určitě nejenom Emily s ní dokázala každého muže dostat přesně tam, kam chtěla!
Čas přílivu jsem neznala ani jako film, o to bylo moje překvapení na konci větší.
Tragédie o třech jednáních patří podle mne k tomu nejlepšímu, co ACH napsala.
Klasická detektivka s překvapivým závěrem.
Za mě hodně dobré!
Toto je kniha, od které se datuje můj celoživotní zájem o archeologii. Nejen kvůli Josefu Augustovi, ale samozřejmě i díky nezapomenutelným ilustracím Zdeňka Buriana.
Klasika klasik. Neznám moc tak mistrně vypointovaných příběhů!
Vlastně když nad tím tak přemýšlím - uměli to jen dva autoři - Edgar Allan Poe a Stephen King.
Je to hezké čtení, i když upřímně řečeno na Zeměploše se odehrávaly už mnohem lepší příběhy. Ale i tak.
Hodně mě pobavilo, jak podle TP vypadá peklo, a také závěr se mi líbil. Jo, jo, cesta do pekla je lemovaná dobrými úmysly...pardon, v tomto případě schody. :-)
Aspoň jeden dialog, co mě rozesmál:
Dítě vytáhlo palec z pusy a s výrazem někoho, kdo dokončil vyčerpávající výzkum, dodalo: "Pan Blouk je ee!"
"Seržante?"
"Pane?"
"Hlídejte to dítě."
"Ano, pane. Desátníku?"
"Seržante?"
"Postarejte se o to děcko."
"Ano, seržante. Vojíne Archivosi?"
"Desátníku!" ozval se vojín a jeho hlas byl plný neblahé předtuchy.
"Ručíte mi za toho šprčka krkem."
Autor sleduje nejméně tři hlavní dějové linie, a to je příliš mnoho. "Oslí můstky", kterými si proto musí vypomáhat, jsou pak příliš násilné, náhody jen těžko uvěřitelné a rozuzlení celé detektivky jasné od začátku, i když si autor nechává pár rádoby překvapení v záloze. Na druhou stranu plusem je, že si kniha udržuje svižné tempo, téma zneužívání velkorysého dánského systému sociálních dávek je zajímavé, holky jsou dostatečně dobře vyprofilované, takže vlastně jako oddychovka na víkend proč ne...
Nádherná hra. Jen nevím, jestli si vůbec Roxana tolik lásky zasloužila.
Knihu znám především jako naprosto a bezkonkurenčně skvělou rozhlasovou adaptaci. Když jsem ji slyšela poprvé, nebyla jsem schopná se od nahrávky odtrhnout. Nedávno jsem ji znovu poslouchala a uvědomila si, jak poctivou práci, postavenou na výborné předloze, režisér, herci, ale i všichni ostatní odvedli! Vřele doporučuji!
Říct "typický Pratchettovský humor" je v tomto případě málo výstižné. Ano, je to zvláštní humor Terryho Pratchetta, inteligentní, laskavý a hluboce lidský, ale v tomto případě je i jemně kousavý a ironický. A to je dobře! To se mi líbí!
Jednoznačně Terry Pratchett ve své vrcholné formě!
P. S. Terč na šipky, tak to mě definitivně dostalo...