boxas komentáře u knih
Také jste si vzali žlutou tužku a namalovali jste hrušku? A také jste na tuhle knížku nikdy nezapomněli?
Knihu jsem si vybrala, protože je vyprávěna retrospektivně. Od začátku víme, jak Mata Hari skončila. Před popravčí četou se ocitla 15. října 1917 krátce po páté hodině ráno. Hned první fotografie z knihy je z toho dne. Mata Hari stojí u popravčího kůlu a proti ní vojáci...
Knížka Paula Coelho Vyzvědačka je smutný příběh o ženě, která zarputile popírala nejen to, že stárne a přestává být atraktivní, ale především nepochopila tvrdou realitu 1. světové války.
Jejím největším "proviněním" přitom bylo jen to, že sama uvěřila svým snům a lžím a že až do poslední chvíle stále věřila tomu, že když je nevinná, tak se jí přece nemůže nic stát.
Paulo Coelho nám tuto ženu přiblížil s velkým smyslem pro detail a bez přehnaného patosu.
"Mezi námi, prokazatelná fakta, která jsme měli k dispozici, byla tak nedostatečná, že by nestačila ani k odsouzení kočky."
Prokurátor André Mornet, zodpovědný za odsouzení k smrti Mata Hari.
Našla jsem tuto knížku jednoho dne na poličce na chodbě před knihovnou v našem městě. Osvícené knihovnice než by vyhodily vyřazené knížky, tak je tam už dlouhé roky dávají pro takové jako jsem já. Tak jsem si ji spolu s životopisem Alexandra Fleminga odnesla domů, abych si ji přečetla. A hele, jak dobré knihy se najdou vyřazené před knihovnou!
Vyprávění o zásadním období pro Itálii v letech 1860-1861, o době Giuseppe Garibaldiho, o tom, jestli Sicílie byla, nebo nebyla Itálie.
Staré pořádky mizí nenávratně do historie, aby uvolnily cestu těm novým, dravým. To, co bylo neměnným zákonem, je rozbito na prach a starý kníže, jehož rod Salina má ve znaku geparda, se marně snaží zvrátit kolo dějin. A z veškerého marasmu, (ne)morálky, divokých změn, dravého egoismu nových zbohatlíků pomalu a s vrčením zvedá hlavu sicilská mafie... Konečně dostala svoji šanci...
Rámec těmto historickým změnám tvoří Garibaldiho vylodění na Sicílii, ale události podobné těm v knize, se staly už tolikrát na tolika místech! Jen kulisy se mění, charaktery ne! Už navždy mi zůstal v hlavě citát, který říká starý unavený kníže, marně vzdorující době:
VŠECHNO SE MUSÍ ZMĚNIT, ABY SE VLASTNĚ NIC NEZMĚNILO...
Kolikrát jsem si tohle říkala při různých politických a společenských kotrmelcích u nás, ale i v cizině! Co to bylo jen od Sametové revoluce řečí o nových pořádcích a jak bude všechno jiné, lepší! A já si řekla to, co starý kníže.
Myslím, že kniha je neprávem pozapomenutá. Škoda. Stojí za přečtení.
A mimochodem film Gepard podle ní natočený Luchino Viscontim, to je učiněný herecký koncert Burta Lancastera, Claudie Cardinale a mladého Alaina Delona.
P. S. Knížku jsem po přečtení dala zase na podobnou poličku volně k dispozici někomu dalšímu... :-)
Bartolomějská noc - pojem, při kterém zbystří nejen znalci francouzské historie. Krvavé vraždění, ulice plné mrtvol a král, který jde na katolickou mši. Kdyby pro nic jiného, tak aby člověk viděl, kam až může zavést jiného člověka fanatismus a náboženská zášť, tak to stojí za to si tenhle díl přečíst!
Místy fakt vtipné, až tak se tam neprobírá politika a nefilozofuje, Geralt zabíjí nestvůry a přestože má v hlavě jen Yenn, tak neváhá šupnout do jiných postelí...takže vlastně dobrý...byl to takový hezký návrat k zaklínači a jeho světu. Navíc jsem odhodlaná při nejbližší příležitosti vyzkoušet recept na pravou trpasličí kyselicu...
Je to hodně zvláštní kniha. Ale asi to není tak úplně "šálek mého čaje". Něco mi tam jaksi neustále drhlo a vadilo mi tak jako špatné boty na dlouhou cestu. Prostředí, hrdinové, které jsem si nestihla a ani nechtěla oblíbit, protože jsem od začátku věděla, co bude, jen nevěděla jak, čumilové kolem, úvahy o erekci, motivace, kvůli které ti kluci do toho šli, atd. Bylo toho hodně, co mi nesedělo.
Je ale fakt, že o něco později v knize Running Man mnohé nedotažené věci z Dlouhého pochodu King napravil.
Závist, intriky, touha po moci a její zneužití, lži, podlost, ale hlavně chorobná žárlivost. Ta ničí všechno a všechny, tehdy jako dnes.
Tak to chodí na tom světě,
každou chvíli jinak,
dneska ctí tě za svatého,
zejtra budeš sviňák.
Co dodat?
Snad jen, že od časů Karla Havlíčka se až tak moc nezměnilo.
"Výborně!" rozzářil se Drtič. Odvážným gestem pozvedl kytaru. "My to dokážeme! Za sex, drogy a Hudbu s kamením!"
Uvědomil si jejich udivené pohledy.
"Nikdy jsi neřekl, že bereš nějaký drogy," obvinil ho Kubouš.
"No, když na to přijde," řekl Mumák, "nevěřím ani, že jsi už byl s - "
"Jeden hřích ze tří, to není zase tak špatný skóre!" vykřikl Drtič. "Jasně, to je skoro třicet čtyři procenta z - "
"Drž hubu!"
V knize jsou vlastně tři dějové linky. Ty první dvě, tedy Zuzanka a její dědeček Pan Pinďous, Albert, Havran a Krysí Smrtík, stejně tak jako partička muzikantů Howling Rocks, Buddy, Cliff a Zlota, jakož i malý troll Asfalt, co ho zasedl slon, Kolík A. S. P. a další, tak tyhle dvě dějové linky mě velice bavily. Třetí, představovaná mágy, včele s arcikancléřem Výsměškem, je však poněkud rozvláčná a tempo knihy zbytečně brzdí. Jak říká Starej Smrďa Rum: "Vyprdnoutsenaně!"
A bylo by to mnohem lepší.
Trochu mi vadil závěr, ale chápu, že to byl záměr autora, jak čtenáře donutit, aby okamžitě sáhl po dalším dílu série, což jsem také neprodleně udělala...
Nebyl by to Jo Nesbo, aby neměl v rukávu schované nějaké to eso. Tak je to i v tomto případě, ale díky tomu je kniha Žízeň tak napínavá a HH tak charismatický vyšetřovatel. Zvláštním bonusem navíc je bar, který si pořídí alkoholik...
Kniha mě bavila, ale jinak je třeba říct, že nevybočuje z řady dobrých detektivek, které ovšem člověk rychle zapomene. Dala bych tedy normálně čtyři body, ten pátý je za Maggie. Ona a její "smečka" pozvedají knihu mezi ty, co si pamatovat budu.
Přestože mě postava vraha nepřekvapila, musím uznat, že detektivka je napsaná svižně a čtivě. Jen některé vedlejší dějové linie tam nemusely být.
Celou tu dlouhou pouť s Geraltem z Rivie a ostatními jsem se nemohla v duchu ubránit srovnání s jinou putující společností Rolanda z Gileadu a jejich cesty k Temné věži. Bohužel však Sapkowski ve mně ani zdaleka nedokázal vyvolat takové sympatie jako Stephen King. A přitom měly mnohé postavy Zaklínače velice slušně našlápnuto! Nejen skupinka kolem Geralta, ale i trpaslíci například.
Zaklínači asi hodně pomohlo jeho seriálové zpracování. Asi tak jako filmy o Frodovi a ostatních výrazně zvýšily zájem o knihu Pán prstenů. A bohužel pokus o filmové zpracování Temné věže byl tak žalostný, že raději neměl být vůbec žádný! Knize to ublížilo. Seriál o Zaklínači má spoustu vad na kráse, ale přitáhl ke knize mnoho nových čtenářů. Stejně tak jako vydařená počítačová hra.
Tak v čem byl můj problém s touto sérií? Autor mi vlastně nedal příležitost se s někým z jeho hrdinů blíž ztotožnit. Skáče jako ta jeho morová blecha sem a tam, ale nikde není dlouho. Vlastně mi nedal nikdy dostatečný prostor k tomu, abych si některou z jeho postav stihla víc zamilovat, nebo se naučit nenávidět. A taky mi nedal čas se s většinou z nich rozloučit...
Všechno zůstalo jaksi jen na povrchu. A tak bohužel na Geralta a jeho věrné asi časem zapomenu, ale na Rolanda a jeho hledání Temné věže ovšem už nikdy. A to je velká škoda, protože je zde hned několik velice silných pasáží, které se daly zužitkovat mnohem líp!
A ještě poznámka k závěru ságy o Zaklínači. Moc. opravdu moc bych si přála, aby všechno dopadlo jinak...přesněji řečeno, aby autor tuto ságu ukončil jinak.
Já na ty holky čarodějnický prostě nedám dopustit!
Stařenka Oggová a lady Esmeralda von Donnewetter mě spolehlivě rozesmály, tak jako ostatně pokaždé.
A pro mě byl zde i velice milý bonus navíc - členové Hlídky v gala v Opeře společně s čarodějkami. Co víc si může fanda Zeměplochy přát?!
"Já jenom nechápu, proč si musíš dělat peněženku z nohavice u zateplovaček," zabručela Bábi.
"Protože to je to poslední místo, kde by je někdo hledal," povzdechla si smutně Stařenka.
Detektivka ze "staré školy", má spád, je napínavá, i když tam netečou potoky krve (většinou), s Bonnie člověk začne rychle sympatizovat, konec sice překvapivý, ale vlastně logický. Poctivá práce!
Autor odvedl na knize poctivou práci při sběru materiálu, takže je z velké části faktografická, ale to jí neubírá na kvalitě. Uvědomila jsem si při jejím čtení, že historie není nikdy černobílá. A také že film, i když je skvělý, vede většinou k určitému zjednodušení knižní předlohy.