boxas komentáře u knih
Zajímavé, kolik se toho dá vymyslet ze čtyř základních omáček.
Velice zdařilá kniha, rozhodně se zásadním způsobem odlišuje od té hory knih o omáčkách zde na Databázi knih.
Vše jasné, přehledné, s množstvím obrázků, z dostupných surovin a se stanovenou náročností a potřebným časem.
A mimochodem velice zdařilá obálka knihy!
Jeden z těch velkých světových příběhů, na které se nezapomíná.
Právem se řadí vedle Vojny a míru, Severu proti Jihu nebo knihy Na západní frontě klid k tomu nejlepšímu, co na téma války vzniklo.
Napětí, intriky, dobrodružství, padouch a krásná dívka v nesnázích... Co víc si přát?
Přestože je to již patnáctý díl série, pořád mě díky autorovi dobrodružství Catona a Macrona baví.
Moc hezká "rozpustilá" kniha, ovšem s velmi vážným podtextem.
Přiznám se, že jsou knihy o Hlídce, které se mi líbí mnohem víc, ale i tak Šňupec stojí za přečtení!
Ukázka páně Pratchettova originálního humoru a páně Kantůrkova skvělého překladu.
Jak už tady někdo napsal přede mnou, těch nelogičností v ději bylo hned několik, takže nemůžu dát bohužel nejvyšší hodnocení, i když kniha je napínavá a námět alespoň pro mě hodně exotický.
Z počátku bylo na mě trochu moc čínských jmen, ale pak už to slušně odsýpalo, takže za mě dobrý.
Mně se Klíčotepci nakonec líbili víc, než předchozí Světatvůrci.
Konečně do sebe vše zapadlo.
A Jitka Ježková tomu všemu dává nejméně jednu hvězdičku navíc!
Kdyby...kdyby nebylo letošní čtenářské výzvy, nikdy bych tuto knížku nedočetla.
Nejdřív jsem viděla film. Ten se mi tak líbil, že jsem se, více méně ze zvědavosti, rozhodla si informace doplnit skutečným příběhem Philippa Pozzo di Borgo.
A vůbec mě to nezklamalo, ba právě naopak. Některé skutečnosti, ve filmu Nedotknutelní jen naťuknuté, do sebe zapadly. Např. jak to bylo s Philippovým zraněním, jak těžce nesl smrt své ženy, nebo co se stalo po závěrečných filmových titulcích.
Philippe Pozzo di Borgo byl kvadruplegik, ochrnul v roce 1993, kdy se zranil při paraglidingu. Od té doby byl odkázán na cizí pomoc. Přesto nakonec prožil relativně dlouhý a relativně plnohodnotný život. Jasně, to že pocházel z velice bohaté aristokratické rodiny a měl dostatek peněz, to mu jistě pomohlo, ale upřímně řečeno, kdo z nás by s ním dobrovolně měnil? A kdo by si přál se o takto postiženého člověka starat? A kdo z nás ví, jak se k takovým lidem chovat? Je na místě soucit, nebo se tvářit, že o nic vlastně až tak nejde?
Jeho pečovatel Abdel Yasmin Sellou neměl žádné příslušné vzdělání a ani žádnou předchozí zkušenost. Byl však přirozeně vnímavý, hluboce lidský a je i jeho zásluha, že Philippe Pozzo di Borgo zemřel teprve v červnu loňského roku. Jako kvadruplegik tedy strávil 30 let svého života.
Kniha sama je důkazem toho, že i když se člověku obrátí život vzhůru nohama a tím podělaným nahoru, že jsou pořád ještě pádné důvody, proč to nezabalit a proč chytit druhý dech.
Kniha je to bezesporu výjimečná, kvalitní, ale jednoduše řečeno, nebavila mě. Připadala mi zdlouhavá a nudná.
Měla jsem o knize jinou představu. Na mě je moc odborná.
Tuto knihu receptů na polévku ( (na velmi kvalitním papíře, se skutečně výbornými fotografiemi) jsem našla vyhozenou u popelnic.
Asi ji nikdy majitel či majitelka ani neotevřeli, protože polévky nevaří, jinak by ji totiž nevyhodili. Tedy aspoň já vůbec nelituji, že mi to nedalo a knihu jsem si od těch popelnic odnesla domů.
Je přehledná, návodná, doplněná spoustou fotografií a je poznat, že recepty nejen někdo sepsal, ale i vyzkoušel. Najdete tu opravdu kde co, od toho, jak správně udělat vývar, přes českou a světovou klasiku, až třeba po studené letní polévky. Všechno z dostupných surovin, přehledně rozděleno podle obtížnosti a časové náročnosti.
Za sebe musím říct, že v tomto případě se v redakci časopisu Apetit skutečně vyznamenali!
P. S. Já už knihu Polévka je grunt určitě do popelnice nevyhodím! :-)
Kvalitně zpracovaný slovník, ale upřímně řečeno na systematické čtení to není.