boxas komentáře u knih
Tak to máme za sebou... Tedy myslím já i Macbeth... Nevadilo mi, že kniha má povětšinou ponurý děj a všude samé mrtvoly, koneckonců u tohoto autora jsem to čekala. Vadilo mi, že děj pro mne postrádal moment překvapení, protože Shakespearovu předlohu dobře znám. A místy byla snaha Jo Nesboa "naroubovat" děj na starého dobrého Shakespeara až moc křečovitá.
Je to historický román a z tohoto úhlu pohledu je k němu nutno přistupovat. Bez předsudků a náboženského nátěru. Když toto dodržíme, dozvíme se o Judei na počátku našeho letopočtu mnoho zajímavých faktů. Autor odvedl skutečně dobrou práci a ačkoliv sám katolík, svoji víru nám čtenářům nevnucuje.
Věž vlaštovky je napínavý, poutavý díl příběhu o Zaklínači. Jen je škoda, že hlavní dějové linie (Ciri, Gerald, Yennefer) jsou rozmělňovány příběhy mnoha dalších, často nedůležitých postav.
Bohužel kniha mě zklamala. Ještě bych autorce odpustila spoustu nelogičností a celkovou nereálnost děje. Dokážu se přenést i přes to, že z knihy příliš čiší to, že autorkou je žena, protože např. kterého chlapa by asi napadlo napsat: "...smývala z vlasů šampón a KONDICIONÉR..." A vůbec vlasy se tam myjí, česají a rozčesávají až moc často. Přes tohle všechno se však dokážu dostat. Vadil mi ovšem příliš křečovitý závěr a ta jedna postava, která se tam z ničeho nic na konci objeví.
Přiznám se, že mám s tímto autorem pořád stejný problém. Ať už to byla Analfabetka nebo Stoletý stařík, vždycky mě kniha zpočátku hodně bavila, pak mě začalo štvát, jak je autor ukecaný a rozvláčný a nakonec zjišťuji, že při vší té chvále vlastně nic moc... Úplně stejně jsem to měla i se Zabijákem Andersem. V půlce knihy jsem už měla fakt plné zuby neustálého označení Recepční a Farářka (dříve i Vikářka), úvah o Ježíšovi, jakož i citátů ze Starého i Nového zákona. Přes zjevnou snahu autora mi navíc ani jedna z postav nebyla jakkoliv sympatická. Bohužel se musím sebekriticky přiznat, že už v půlce jsem jim všem přála pár zlomených končetin (jedno jestli levou či pravou) nebo aspoň nějakou tu rozmlácenou čéšku!
Tak jako mnozí jiní jsem byla hlavně zvědavá na Čechy u moře - sen a touhu prakticky každého z nás.
První část hry mi připadá velice krutá, řekla bych, že daleko víc než Othello, a ani zdaleka mi nepřipomíná pohádku. Druhá část už pohádka je. Takže nakonec z toho Shakespearovi, při vší povinné úctě k němu, vyšel jakýsi kočkopes se šťastným koncem.
Několik myšlenek je ovšem skutečně nadčasových:
a) žárlivost dokáže zničit úplně všechno a žárlivce nepřesvědčíte ničím, žárlivec "ohýbá" fakta vždy tak, aby zapadla do jeho scénáře,
b) pokání je možná bohulibé, ale vždy přichází pozdě,
c) dobré konce, jakkoliv nepravděpodobné, jsou možné jen v pohádkách, takže nakonec Zimní pohádka pohádkou a jen pohádkou je.
Motiv se mi tentokrát zdál slabý a nevěrohodný, ale pořád nadprůměrně dobré čtení.
Kniha mě zaujala námětem, byla jsem zvědavá, o co jde, ale upřímně řečeno mimo úvod, kdy se Hitler probudí a neví, kde je, mě to zase až tak moc nebavilo.
Kniha, která pobaví, potěší a poučí.
Co víc si přát?
Čte se jaksi sama a od začátku až do konce je to čtení velice příjemné a vůbec se mi nechtělo oba unavené a nevyspalé a shozovou nemocí postižené hlavní hrdiny opustit.
Nakonec snad i lady Schrapnellová mi začala být svojí umanutostí při pátrání po biskupově pařízku jaksi sympatická. No co, vždyť to jen měla v genech...
Musím také pochválit překladatele Roberta Tschorna - všechny ty utěráky (jak jsem byla ráda, když jsem pochopila...), latinské citáty, výkřičky, kočičí citoslovce aj. se velice vyvedly.
Takže klobouk (pardon slamák!) pana Henryho dolů!
P. S.
Dlouho jsem přemýšlela, koho mi lady Schrapnellová tolik připomíná. No jasně!
Stejně umanutá je i lady Sibyla Deidra Olgivanna Elániová, roz. Berankinová Terryho Pratchetta! Tyhle dvě lady, když si něco vezmou do hlavy, tak ani párem volů (nebo draků) to z nich nedostanete!
Moc doporučuji tyto dvě dámy poznat!
Nesouhlasím s Denisou. Já na tuhle knihu hned tak nezapomenu!
Autor zde předkládá mnoho palčivých, znepokojivých otázek.
Jak bychom se zachovali, kdybychom to byli my, kdo se ocitne ve špatný čas na špatném místě? Riskovali bychom svůj život (a jak říká autor - máme jen jeden) kvůli pár tisícovkám? Raději bychom byli zbabělí, vydali bychom ty peníze útočníkovi a žili dál? Nebo snad je lepší "zachovat se jako chlap" a lupiči s pistolí se postavit? Co to je hrdinství a co je jen hloupost a zbytečná póza? A co na to naše okolí? Jak nás budou hodnotit novináři, policie, sousedé? Nebudou nás podezřívat, že jsme byli komplici útočníků? Jak se k nám bude chovat naše rodina a přátelé? Zůstanou s námi a podpoří nás? Nebo se přikloní na stranu většiny a začnou se za nás stydět? A co ten mrtvý? Dostane posmrtně ocenění, rodina malou rentu, nebo ani to ne, a co dál? Co vdova, sirotci, co s nimi bude za rok, za deset let? Bude to ještě někoho v té době zajímat? Vzpomene si ještě někdo na život obětovaný pro pár stovek? A dá se z takové události vytřískat také nějaký kapitál do budoucna? Třeba tak, že jeden z těch tří nafoukne svoje rádoby zásluhy a vystaví na svém "hrdinství" svoji další kariéru. Je toto morální?
Autor knihu napsal někdy ve třicátých letech minulého století, ale pusťte si dnes nebo zítra nebo kdykoliv televizi! Příběh muže, který nebyl statečný, protože byl rozumný, je tak aktuální, až z toho mrazí!
Na mne místy moc filozofické a moc slov o ničem. Některé povídky se mi líbily víc, jiné vůbec.
Dost mi vadil Kunderův vztah k ženám, který povídkami prosakuje. A to podotýkám, že nejsem žádná militantní feministka!
Vlastně žádná z žen není v Kunderově podání sympatická. Často to jsou naivní nanynky, husičky, které uvěří každé lži, kterou jim muž (obvykle "děvkař teoretik") předloží, a stále stejně neochvějně k němu vzhlížejí. (Slovenky navíc při tom dělají "joj"!)
O "hrdinkách" se vlastně v žádné povídce mluvit nedá. Ženy jsou tu pasivní a submisivní, navíc takovým způsobem, že si člověk řekne: "Kravka jedna, má co si zaslouží." Žádné sympatie, žádné vcítění se, a to ani ze strany autora, ani ze strany mě jako čtenáře.
Žena je tu jenom sexuální terč a sex a libido se zaměňuje za lásku. Že to má být směšné??? No nevím, mně to spíš v některých povídkách připadalo ubohé. A když už se náhodou objeví žena s vlastním názorem, Kunderův vztah k ní je dopředu jasný - jednoznačně odmítavý.
Asi nejlepší je z mého pohledu povídka Nikdo se nebude smát, pak ještě Falešný autostop, ostatní mě nebavily.
Za mě tedy Kundera ne.
Ano, daly by se najít drobné nesrovnalosti a pár nelogických věcí, ale celkově se jedná o dobrou detektivku, u které se člověk nenudí.
Postapokalyptický svět, nebo spíš podsvětí Moskvy nepříliš vzdáleného roku 2033. Napínavé, čtivé a nutící k zamyšlení nad tím, kam a za čím se my lidé ženeme.
Poznámka: pro ty, kteří mají podobně jako já určité mezery ve vzdělání, doporučuji dokument
Moskevské metro
Rusko, 2009, 85 min
Režie: Sergej Komarov
Poslouchala jsem jako rozhlasovou hru a díky skvělým hercům, jako je např. B. Herzánová jako Kateřina, jsem si to fakt užila. Doporučuji!
S. King se zde netají tím, že vzdává poctu starým westernům a pistolníkům zvláště, ba právě naopak častými odkazy to zdůrazňuje.
Nebyl by to však King, kdyby se s tím spokojil, a tak je kniha směsicí těchto prvků se sci-fi, hororem, fantasy, detektivkou atd. A to jí dává jedinečnost.
P. S. A že Temná věž jaksi ustoupila do pozadí??? Vždyť jak se zpívá v jedné písničce: "...i cesta může být cíl..."
Myslím, že je tu třeba zásadně odlišit kvalitu knihy, tak jak nám ji předvedla (a předala) autorka, a grafickou úroveň knihy.
Kvality knihy po stránce faktografické jsou nesporné, navíc je kniha napsána velice čtivým způsobem, takže nenudí. Domnívám se, že je historicky věrohodná, autorka poctivě a systematicky dokládá každé ze svých tvrzení a každý citát. Obsah knihy byl konzultován s žijícími potomky Františka Ferdinanda, ale i dalšími příslušníky nejen rodu Hohenbergů, ale i s nimi spřízněných rodů. Stačí se podívat do připojených rejstříků a člověk si uvědomí, jak pozoruhodnou práci autorka odvedla.
O to smutnější je grafické zpracování knihy. Tam zcela souhlasím s Juditou. Je trestuhodné, jakým způsobem IKAR tuto knihu znehodnotil. Za to však Beate Hammondová nemůže.
Je to tak. Stephen King je skutečně skvělý vypravěč příběhů, a když mu to nekazí další spoluautoři, tak je ho radost číst. Přesně jako tuhle jeho knihu!
Z toho, co jsem od této autorské dvojice přečetla, zatím nejlepší.