broskev28 komentáře u knih

Náročná četba, alespoň pro mě.
Nepatřím k těm, kteří při volbě knihy žehrají na velký rozsah, malá písmenka a nepřítomnost obrázků, tedy (povětšinou) ke čtenářům školou povinným. Ale tohle mi opravdu dalo zabrat - než jsem si v tomto rozsahu ujasnila, kdo patří ke komu a proč, atd. Kupodivu tři tečky mi vůbec nevadily, naopak, vždycky mi to připadalo jako drobné postrčení, někdy čas pro asociace, případně nabídka dalších možností.
Kalevalu neznám, ale Finsko mám ráda už od dob studií, takže jména mě potěšila a harfy velmi překvapily. A jsem zvědavá, kam se děj posune v dalším dílu.

"Víš, Elian," řekl ještě, než ji strčil dovnitř, "jsme pořád na cestě. A pořád se učíme snášet ty, co nás provázejí. Zapal minulost a jdi dopředu, děvčátko."

Na základě hodnocení jsem čekala víc - určitě to nebylo špatné, je to dobře a čtivě napsané, ale tuhle knížku bych zařadila do četby pro náctileté. Takže já, která jsem Lenku Lanczovou nehltala - neb jsem starší věková kategorie - jsem si sice skvěle odpočinula, ale nejsem nijak nadšená a oslněná.
Chápu, že právě ty běžné příběhy všedních dnů obyčejných lidí jsou jaksi nejméně zajímavé, žádné velké šoky a skoky, takže určitě prímová letní oddechovka. Ovšem i takových znám mimo kategorii YA dost, a podle mě určitě lepších: Když panda tančí, Spolubydlící, Jedna musí z kola ven, Malé černé a devět žen nebo třeba pohádková Víno a čáry.
Takže záleží na čtenáři, jako ostatně vždycky.

Komentáře pode mnou mluví za vše - naše malé čtenářky také jednorožce milují, takže i když knížku máme v knihovně už delší čas, teprve teď jsem měla šanci ji na chvíli ulapit a na posezení zhltnout. Astra s jejími hvězdičkami, Zoe zase s pihami, král jednorožců a květ lyry - a vše na nádherně provedené mapě ostrova jednorožců: už ty naše dívenky chápu . . .
Takže nemohu nedoporučit, zvlášť když se nám podařil nákup ve slevách.

10 27.06.2022

Knížka je báječná - navzdory mnoha nepříjemným událostem, které jsou zde naštěstí jen okrajově zmíněny, je to milé, úsměvné a optimistické čtení.
Nejsem si jistá, zda by taková mohla být i francouzská realita, zda nejde spíš o jakousi pohádku pro nás dospělé. Ale "ostrůvky pozitivní deviace" vždy existovaly, takže nad reálností moc nedumám. Ani na to nemám kdy, postavy jsou úžasné a styl vyjadřování jakbysmet. Rosy, Genevieve, policajt, Simon, Kamila, Alice, Ahmed a fascinovala mě bratrská dvojice Chafouinových a jejich hra na cizí slova. Kdybych mohla položit autorovi otázku, tak bych se pídila po přezdívce Cuketka: proč, a proč na ní Ikarus tak trval? A opravdu mě překvapil závěrečný obsah, Baobab je velmi originální!

Nahoře se Bataza přesvědčuje, jestli jsme si dobře připevnili lyže a boty, a koukám se, jak to jedna paní úplně stejně kontroluje malýmu klukovi, a nekoukám se na to sám.
Simon říká -- ten má teda z pekla štěstí -- .
Boris -- možná to není jeho máma -- .
Jujuba -- ale jestli je to jeho máma, tak se o něho stará dobře -- .
Ahmed -- ta paní je hezká -- .
Béatrice -- moje máma je hezčí -- .
Kamila -- to je možný, jenomže sis zapomněla zapnout knoflík -- .
Alice -- mámy, to už každopádně není nic pro nás -- .
Alice má pravdu.

13 26.06.2022

Opravdu zajímavá a netypická knížka.
Jednak místem vzniku - s maďarskou literaturou se nesetkávám moc často, nepamatuju, kdy naposledy. Dále dvojice autorek téhož jména, to taky nebývá běžné, navíc jedna z nich je nejslavnější světovou šachistkou! A konečně obsah knihy: pro mě docela náročný a překvapivý, mimo jiné i proto, že šachistka jsem prachmizerná. Ale právě proto chci knížku nabídnout šikovnému čtvrťákovi-šachistovi a jsem zvědavá na jeho názor.
Mně osobně vůbec nesedl "pan" Dharma - kdyby rytíř, kníže, hradní pán, vládce, ale takhle civilně pan D., to mě úplně popuzovalo. A naopak zajímavý mi připadal úvod příběhu: jak se stalo, že celá čtveřice se octla tam, kde vlastně vůbec být neměla a odkud se posléze rozběhlo jejich dobrodružství. Vektor Ferdinand a Thomas Cosinus byly zvláštní (šachové) postavy, zaujal mě i Šachový kodex.
Takže já knihu doporučuju, je určitě ojedinělá a zajímavá, ale asi by bylo dobré počkat si na hodnocení opravdového a zkušeného šachisty.

11 26.06.2022

Já jsem knihu (lépe asi knížečku) zakoupila pro naši knihovnu právě z těch důvodů, které ve svém komentáři popisuje Ayna - je tenká, obrázky tvoří většinou nejméně polovinu strany, má velká písmena i větší řádkování. Takže je ideální buď pro začínající čtenáře, nebo pro ty, kteří s četbou stále ještě zápasí, ačkoli už jsou ve 3., 4. a dokonce i v 5.třídě.
Báječná babičkovská soutěž v pečení je 1.díl, ale my jsme už dříve koupili ty dva následující díly. Vůbec to nevadilo, protože babička Araminta Fialka Vránová i její vnučka Pandora jsou v každém díle znovu představeny a naše malé čtenářky jejich příběhy vyhledávají. Problém je jen v tom, že brožovaná knížečka není nejvhodnější na opakované výpůjčky.
A naopak: potěšilo nás zjištění, že první dva díly této minisérie jsou na seznamu perlorodek, tedy knížek vhodných pro čtenářskou soutěž Lovci perel!

11 26.06.2022

Já se přidávám k těm, pro které byl Zvon nejslabší částí trilogie. Nebýt toho, že jsem ho s sebou měla na dvoudenním výjezdu, kde jinak nebylo co dělat, možná bych měla problém ho dočíst. Všechny díly jsem naštěstí četla brzy po sobě, takže mi neutíkaly souvislosti a nepletly se mi postavy. Kromě mnoha dalších povedených komentářů doporučuju ten od uživatele jirijanovotny.
Určitě je na místě pochválit překlad, v tomto dílu třeba jen za pohrávání se známou, ryze českou pohádkovou písničkou, a také téměř bezchybně vytištěný text. Výborné jsou i všechny tři obálky - teprve po přečtení Zvonu jsem pochopila a docenila ten nápad i provedení. Nakladatelství YOLI odvedlo úžasnou práci.
A i když nesouhlasím se vším a mohla bych uvést své výhrady, nemohu popřít, že i mě, dospěláka, který má načteno docela hodně, příběh smrtek oslovil, zaujal a hlavně donutil přemýšlet a hledat paralely. Takže určitě doporučuju!

"Svědomí je nástroj jako každý jiný. Když ho neovládáš, ovládne on tebe - a podle toho, co vidím, tě zmlátil do bezvědomí. Ne, svět mnohem víc potřebuje jednotu, kterou nabízím, než tvoje zjednodušené chápání toho, co je dobré a co špatné."

24 25.06.2022

Koupila jsem ve slevách a když jsem pročetla pár prvních kapitol, napadlo mě, zda to nebyl omyl. Raději jsem proto knihu odložila a začala jsem číst Nimbus, a potom Kouzla vzhůru nohama.
Jenže pak přišel den našeho školního výletu a já jsem se probudila příliš brzo, ježto jsem byla nervózní, abych na nic nezapomněla a aby všechno klaplo. Když jsem měla všechno sbaleno a pořád ještě hodinku k dobru, sedla jsem si k Princi Margarínovi a dočetla jsem ho.
A najednou jsem si připadala, jako bych spolkla tabletku štěstí - rozhostil se ve mně úžasný klid a já jsem si uvědomovala, jak je na světě krásně, jak venku cvrlikají ptáci, otevřeným balkónem fouká příjemný větřík, všechno je zelené. A to vše mi tak skvěle ladilo s textem Marka Twaina, se zajímavými obrázky i se správně zvědavými otázkami Philipa Steada. No a pár slov na vysvětlenou moji pohodu tak nějak korunovalo. Paráda!

Mark Twain spokl poslední doušek čaje a postavil prázdný hrnek na stůl. "Jsou lidé, kteří neslyší řeč zvířat," řekl. "A pak jsou lidé, kteří neslyší vůbec nic."

13 24.06.2022

Koupili jsme do knihovny v domnění, že je to knížka pro slabší čtenáře. Obálka nádherná - vykulené dračí kotě láká, jenže ouha!
Uvnitř nenajdete ani jediný, třebas klidně černobílý obrázek, zato 174 strany ničím nepřerušovaného textu, což slabší čtenáře rozhodně nepotěší. Dosavadní knihy S. Mlynowski byly určeny starším dětem, takže si autorka možná neuvědomila, že desetileťáci alespoň občasné naředění textu v podobě jednoduchého obrázku velmi přivítají a ocení.
Ale pokud se najde někdo nebojácný a v četbě zběhlý, pak ho Blátochmurská škola magie a její nový skvělý program, KVN, určitě pobaví a zaujme. Není to žádné veledílo, ale příběh má vtip a šmrnc, magické kategorie jsou netradiční a tiskové chyby absentují, naštěstí.
Navíc knížek, které srozumitelně pomáhají pochopit a hlavně přijímat odlišnost druhých, není nikdy dost. Empatická slečna Starrová a její netradiční vyučovací metody, ředitel Gonzales, srdečný Elliotův taťka a samozřejmě skvělá teta Margo, která neřeší zdravou výživu a umí to s dětmi, jsou velmi vítaným příspěvkem k tématu. A mně už teď vrtá hlavou, jaká je vlastně magie slečny Starrové . . .
P.S. Ovšem balvan Bax, to je něco! Koneckonců Willa nezůstává pozadu, takže někdy je nutno převlékat se do suchého třeba čtyřikrát během výuky. Hustý, no ne?

11 22.06.2022

Mně se tenhle díl asi líbil nejméně - připadalo mi, že spíše nežli o učení byla řeč právě o kostýmech. Tipla bych si, že při takovém způsobu výuky bych asi za nějaký čas možná znala pár typů historických oděvů, ale těžko bych si pamatovala, kde se nosí, případně kde se ta země nachází, jakou řečí se tam mluví apod.
Chápu, že to zřejmě nebylo cílem knížky, ale právě proto mě moc nenadchla. Možná to naši malí čtenáři budou vnímat úplně jinak, nechám se překvapit.

8 22.06.2022

Už jsem zapomněla, jak skvěle se mi Nesserovy detektivky čtou. To byla paráda, jen tak klouzat po povrchu s inteligentní Ewou Morenovou, a potom zjistit, že tahle zdánlivě nanicovatá sondáž přináší zajímavá odhalení. Šestnáct let stará historie, která nebyla nikdy odhalena a rozhodně nebyla zapomenuta.
Komisař Van Veeteren se v knize sice jen mihne, ale Ewa Morenová - první svobodná žena světové historie - je zdatná následnice. A což teprve inspektor Baasteuwel!

"Proč jste šla k policii?" zeptal se jí, když si objednali. "Nejsem blb, ale prostě mi to nedá, a když potkám nového bratra v utrpení, musím se zeptat. Nebo sestru." Morenová měla na skladě zhruba sedm odpovědí, z nichž jednu vybrala.
"Říkala jsem si, že by mi to mohlo jít," řekla.
"Správná odpověď," řekl Baasteuwel. "Vy taky nebudete blbá."

Zajímavý příběh, skvělá jména postav, nová a neznámá slůvka (kameraluna, knihlékárna a samozřejmě malamandr!). Lady Krakenová mě překvapila, kocour Erwin je taky skvělý a večeřadlo pana Racka bych tuze ráda navštívila. Ovšem naprosto úchvatná je úvodní mapa Zlomoří a především 1.kapitola, Zlomoří!!!
Jedinou kaňkou na kráse pro mě byla hned na s.18 zmínka "máchá oběma obrovskýma rukama", to mi prostě k muži s hákem místo ruky nesedlo. A naopak tenhle odstavec se mi moc líbil:
"Exkrement," vysvětluje paní Fosiliová a znovu na Violetu mrkne. "Dinosauří lejno. Zkamenělé hovínko! Sto třicet pět milionů let staré, plus minus den nebo dva. Jsem zřejmě vůbec první osoba, která ho od éry spodní křídy zvedla. Jen si to představ!"
P.S. Kdykoli se na scéně objevil hlavní padouch, okamžitě mi naskočil hrabě Olaf z Řady neuvěřitelných příhod! Nechápu proč - že by ta blízkost moře?

11 19.06.2022

Zajímavý pohled na Ukrajinu - její státnost, územní celistvost, předválečné (rozuměj 2.světovou válku), válečné i poválečné sovětské útrapy, a konečně i na její novodobé, postsovětské dějiny. Samozřejmě nelze vynechat vztahy s Putinovým Ruskem, které jsou zásadní pro novodobý vývoj ukrajinského státu.
Autor má velký přehled a spoustu zkušeností, takže nabízí neuvěřitelné množství informací, i když možná trochu chaoticky podávaných. Velmi přesně rozlišuje údaje doložené a doložitelné od těch druhých (prý, povídá se, objevily se hlasy), což je velmi důležité. Pro mě byly nové (resp. konkrétnější, číselné) údaje o ukrajinském hladomoru i o válečných ztrátách. Zaujaly mě i důvody, které vedly nejprve Sovětský svaz k převedení Krymu pod Ukrajinu a následně potom Rusko k anexi Krymu (černomořská flotila).
Nové byly pro mě i některé informace o černobylské havárii. Překvapil mě údaj o počtu VŠ vzdělaných obyvatel (snad 4.místo v celosvětovém žebříčku) s upozorněním, že kvalita mnohých VŠ je velmi diskutabilní. Čirá beznaděj na mě padla, když jsem pročítala údaje o ukrajinské oligarchické společenské vrstvě - vila poblíž Kyjeva se 150 ha pozemkem, kontejnery plné amerických dolarů. Struktury moci vpravdě mafiánské, a tomu velmi často odpovídaly i volené prostředky . . .
Takže já velmi doporučuju. Kniha byla dopsána v roce 2015 a my už dnes víme, že zásadní prognóza Milana Syručka se bohužel právě v těchto časech naplňuje.

15 19.06.2022

Obrázky úžasné, jména obou kamarádek-slepic neuvěřitelná a poslední stránka miloučká. Příběh sice nepříliš originální, ale krásně zpracovaný. Jenže já musím vždycky natrefit na nějakou nepodarku: klubíčko, které se z Jiviny zkutálelo, mě doslova uzemnilo . . .

15 18.06.2022

Když si přečtu kritické komentáře - za všechny moje oblíbená Metla (ten závěr se fakt povedl, a moc!) - vím, že mají pravdu: určitě tam byla spousta momentů hodných kritiky.
Ale já si nemůžu pomoct, mně se to líbilo mnohem víc než první díl. Původně jsem ani neplánovala pokračovat, ale zkusila jsem to a začetla jsem se velmi rychle. Nimbovy úvahy za každou kapitolou mi připadají skvělé, postava Greysona jakbysmet a nejvíc mě nadchlo, že romantická linka se vlastně vůbec nekonala, prostě na ni v celé knize tak nějak nezbyl čas.
Moc se mi líbil překlad - třeba Trvalka a Šlofík (na dětské říkance velmi oceňuju pomoc Richarda Podaného), ale třeba taky nezvedenci a Čistoslava. Skvělé byly názvy kapitol (Střední škola s vraždou) a v tomto dílu mě zaujali také tonisti a Velká rezonance: "Chtěl bych hloubat o rezonanci."
Takže na Zvon se určitě chystám a našim YA čtenářům nadšeně doporučím.

"Oba kandidáti měli použít vysoce moderní a technicky vyspělý způsob, jak určit, kdo promluví jako první: hod mincí. Ale vzhledem k tomu, že se již fyzické peníze na světě běžně nevyskytovaly, bylo třeba poslat jednoho učedníka do kanceláře cechu smrtek, aby nějakou minci přinesl."

30 18.06.2022

Hustý a zelený, abych použila slova své praneteře!
Kdo chce vědět, jak to dopadne se zloději, a k tomu má rád krásné - možná nejen - zelené kameny, ať se do knihy pustí. Málo textu, skvělé ilustrace a hlavně výborné téma. Mně osobně jen malounko vadí, že se vypravěčka jmenuje Jana Eliška Nováková, ale hned na další stránce čtu "wanted". Chápu, že my nemáme podobnou jednoznačnou hlášku, a federální kriminální ústředna už dnes už (naštěstí) taky nefunguje, ale klidně bych použila třeba "hledá se", nebo prostě něco českého. Hnidopiška, jako vždy, já už jiná nebudu. Ale přesto určitě doporučuju - školkám, družinám a hlavně knihovnám.

16 16.06.2022

Ani druhý díl mě nezklamal. Sice v této knize nenacházím gradaci - první příběh se mi líbil, druhý o něco méně, třetí to zase trochu napravil - ale pořád je to příjemné, neobvyklé a hlavně jednoduché čtení, hojně prokládané obrázky. Nestačím se divit, kolik vysloveně slabých čtenářů je mezi dnešními třeťáky, čtvrťáky, páťáky. A právě pro ně jsou tyto knížky doslova darem z nebes - relativně jednoduché, kraťoučké a přitom docela zábavné. Díky za ně, protože jinak by si někteří netroufli knížku ani otevřít!

10 13.06.2022

Zajímavé pojetí knížky - mně se moc líbilo, ale už mám v knihovně vyzkoušeno, že zdaleka ne všechny děti jsou tímto nápadem zaujaty a ocení ho. Přesto knížku stále doporučuju, protože zvláště slabší čtenáři se nechají nalákat malým množstvím textu a potom překvapeně zjistí, že to vůbec nebyl špatný - tedy nudný a nezajímavý - příběh.

10 13.06.2022

Kapitán Bombarďák mě dostal!
A možná ještě více ti dva čtvrťáci, George a Harold - jsou úžasní, akční, nápadití. Komiksy z domku na stromě bych si hnedle předplatila . . .

10 13.06.2022

Připojuju se ke komentáři přede mnou: jako čtení pro začátečníky (nebo třeba pro slabé čtenáře) to vůbec není špatné. Pobavili mě Zlouni: je dobré vědět, že na ně můžeme narazit kdekoli, tedy i ve škole. A potěšil mě Ricky, když nevyužil možnost pomstít se jim. Zkrátka domácí mazlíčci se vždycky hodí!

8 13.06.2022