broskev28 komentáře u knih

Pro mě první kniha této autorky; kromě vlastního příběhu jsem také potřebovala zjistit, zda její knihy máme kupovat do naší malé knihovny, jestli mají šmrnc a jestli je lidé budou číst. Není na světě ten, kdo by se zavděčil lidem všem - myslím, že se totéž dá říct i o knihách. Ale přesto doufám, že naši čtenáři budou příjemně překvapeni, stejně jako já.
Nevím, jak se u adeptů na práci policisty dělají psychologické testy a na co jsou zaměřeny, nakolik je důležité jeho dětství, rodinné poměry, citové zázemí. Nedělám si iluze, že by "síto" bylo přísně výběrové, zvlášť pokud je vhodných adeptů nedostatek. Obecně si ovšem o člověku, který vystřídal sedm pěstounských rodin, myslím buď to nejlepší, anebo naopak to nejhorší.
Detektiv inspektorka - to oslovení mi připadá velmi legrační, ale tuším, že detektivka inspektorka by dopadla ještě hůř - Kimberley Stoneová mi tenhle můj názor potvrzuje. Tandem, který tvoří se svým kolegou Bryantem, je pro mě úžasným konverzačním koncertem, který nemůže skrýt sympatie obou zúčastněných osob.
Témata (neb je jich víc) náročná a nelehká, autorka v poděkování uvádí zdroj informací. Pro mě velmi realistické a uvěřitelné situace. Postavy zajímavé a dobře vykreslené; dobré stránky mají i ti, u nichž bychom je nehledali, ovšem jako všude, i tady existují výjimky. Za vše mluví tenhle odstavec:
Podle Kimina mínění neměly věznice vypadat hezky. Pro květiny a keře, které by zkrášlily jejich okraje, tu nebylo místo. Stavějte je vysoké a stavějte je pevné, to byl její názor. Věznice měly izolovat lidi, kteří spáchali zločin, a odrazovat ostatní, aby udělali totéž. Snahy, aby vypadaly jako projekt komunitního bydlení, považovala za chybné a za vážný případ klamavé reklamy.
Takže já určitě doporučuju, a knížky A.M. považuju za dobrý nákup.
P.S. Asi mám jiné vydání nežli kap66 - prolistovala jsem poctivě názvy všech 75 kapitol a nenašla jsem jedinou kapoitolu . . .

20 08.08.2019

Severská krimi v kombinaci s texaskou minulostí, to se hned tak nevidí. Hlavní vyšetřovatel, jinak též právník, mulat tmavé pleti, asi ve Švédsku taky nebude typickým detektivem. A do třetice: případ, který by měl - na rozdíl od švédské policie - konečně objasnit, vypadá velmi nestandardně, včetně samotné "objednávky".
Od začátku pátrání jsem si připadala jako v urychlovači, protože na scéně se objevují další a další postavy, svědci, informace, důkazy; vycházejí najevo nové skutečnosti. Nebýt rozhovorů s nezávislým novinářem, které vždy uvozují novou část knihy, asi bych nedokázala dobrovolně zvolnit a přestat hltat vlastní příběh. Tady, a právě jen tady, při těchto rozhovorech, jsem se aspoň na chvíli zastavila, ohlédla, srovnala jsem si doposud známé údaje a přemýšlela jsem, kam a kudy dál.
Takže určitě doporučuju, pro mě to byla silně návyková četba. Na druhý díl jsem opravdu zvědavá!

11 07.08.2019

Souhlasím s rubit a happy-smile: druhý díl a především závěrečné finále mi připadají příliš překombinované. Čte se to dobře, ale měla bych výhrady nejen k hlavnímu hrdinovi (egoistický chlap, který nesnáší stereotyp a odmítá se vázat, to mi nepřijde až tak atypické), ale třeba k motivaci hlavního padoucha, o členech policejního sboru raději ani nemluvím.
Zkrátka Miovo blues mě spíš zklamalo, třeba už jen kvůli názvu (podle logiky 1.dílu). Obecně mi vyjadřování autorky v tomto dílu připadalo tak jiné, až jsem měla podezření na jiného překladatele, ale ne, Luisa Robovská přeložila oba díly. Takže chyba je nejspíš na mé straně.
Jednu hvězdu určitě zasluhuje uzavření celého příběhu neboli chybějící happy end; aspoň tady se autorka "pochlapila".

10 07.08.2019

Když jsem vzala knihu poprvé do ruky a potěžkala jsem ji, zalekla jsem se: tohle budu číst aspoň měsíc! Ale jakmile jsem se začetla, už jsem nepřemýšlela o rozsahu a hltala jsem příběh. Nejsem právník a kasina znám jen zvenčí (navíc bydlím v místech, kam žádný provozovatel hazardu nezavítá ani omylem), takže nejsem schopna posoudit reálnost popisovaných situací. Ale za sebe mohu napsat, že kniha se četla dobře, postavy byly zajímavě vykreslené, dějové zvraty občas velmi nečekané až šokující.
Závěrečné kapitoly mi občas připadaly méně věrohodné, takže jsem nedala plný počet hvězd, ale přesto knihu určitě doporučuju, protože je zajímavá jak námětem, tak místem děje, a hlavně provedením - smekám před autorem, zvlášť když vím, že je to jeho dospělácká prvotina.
A pokud jsou praktiky zde popisované třebas jen z poloviny pravdivé (a já se obávám, že je to velmi pravděpodobné), potom je na místě bít na poplach a začít jednat. Nemyslím si, že možnosti a praktiky hazardních her, tedy spíše jejich provozovatelů, u nás se nějak výrazně liší od těch španělských. Koneckonců komentář VerJer to potvrzuje.
Mile mě překvapil český překlad, ve kterém mě nerušily překlepy, chyby ani jazykové neobratnosti, což je vzhledem k rozsahu chvályhodné. A moc se mi líbí grafická (typografická) stránka knihy, ta se opravdu povedla a nakladatelství Host zaslouží pochvalu! Jediným nedostatkem tak pro mě byla absence záložky, ale nakonec jsem si stejně vyrobila vlastní - tak, abych si na ni mohla zapisovat stránky, k nimž se budu chtít vrátit (183, 247, 260, 287, 311, 315, 461 . . .).

"Ve skutečnosti všechno záviselo na soudci, kterému bude případ přidělen, protože jakkoli se všichni (advokáti, státní zástupci, soudci a další členové rozsáhlé právnické rodiny) vždycky oháníme tím, jak je justice objektivní, všichni zároveň moc dobře víme, že jsou to jen slova. Ve chvíli, kdy jeden muž nebo jedna žena musí rozhodnout, nebo lépe řečeno opakovaně rozhodovat o skutečnostech, lidech, zkrátka o lidské vůli, je všechno bezpochyby subjektivní."

"Dovolím si tady jedno takové rčení, se kterým nejspíš řada lidí nebude souhlasit, ale dle mého názoru bychom si je já, Concha a spousta dalších žen měly vytetovat na čelo. Je prosté a zní asi takhle: Každý má právo na druhou šanci . . . kromě parchantů, co ubližují ženám."

12 05.08.2019

Do třetice skvělé!
"Dilbeck nemohl pochopit, jak se tak slibně načatý večer může takhle zvrhnout: striptérka s pistolí uprostřed nějaké pustiny a on v potocích potu ve třtinovém poli. Žalostně si uvědomil, že na kovbojský sex už asi nedojde a hlavou mu prokmitlo pár trýznivějších scénářů. Všechny ty řeči o otrocké práci, rodině Rojových, hlasování v senátním výboru . . . Proč se ženská plete do takových věcí?"
Dycinky "Roztoužená blizna"!
P.S. Tradičně vydařený překlad rušily pouze prohřešky proti pravidlům českého jazyka - sice jich nebylo mnoho, ale přece jen se občas chybička vloudila, škoda.

11 03.08.2019

Lars Kepler je pojem, ale já (knihovnice) jsem od něj ještě nic nečetla! Takže jsem si vybrala Písečného muže (91 %), abych neztrácela čas a ponořila se do toho nejlepšího, co je k mání. A abych pak mohla čtenářům doporučit zaručenou kvalitu.
Ale stejně jako marlowe jsem zjistila, že to byla má první a současně poslední přečtená kniha této manželské dvojice. Tolik nesmyslů, blábolů a krve na téměř 500 stranách; chyběla mi snad už jen italská mafie a drogoví bossové . . .
Nelíbil se mi ani pohádkový motiv; pochybuju, že bych jako dítě ocenila tento způsob uspávání. A definitivní tečku pro mě znamenala slova: "Nevystupuj z auta! Okamžitě odtamtud odjeď, slyšíš!" Chápu, že u detektivek většinou nelze očekávat happy end, ale bezbřehou stupiditu rovněž ne.
P.S. Než jsem stihla napsat komentář, začala jsem číst Striptýz od Carla Hiaasena. První dvě kapitoly téhle knížky mám za sebou a dávám 10 hvězd, kdyby to šlo. Anebo - když už jsme u detektivek - co takhle Kopřivova Rychlopalba?

15 02.08.2019

Druhá kniha C.H. mě sice tolik nevtáhla a nepřečetla jsem ji "na jeden zátah". Přesto mě zaujala natolik, že jsem se k ní - po několika dalších přečtených knihách - opět vrátila, a rozhodně jsem toho nelitovala. Panoptikum hříšného státu floridského bylo natolik fascinující, že jsem nevěřícně kroutila hlavou.
Moc děkuju za předešlé čtyři komentáře, nic trefnějšího bych rozhodně nesesmolila a přála bych samotnému autorovi, aby se jimi mohl pokochat. Mírně si dovolím nesouhlasit s marimari: policisté García a Córdova mi nepřipadali jako úplní tupci. Ale to je samozřejmě věc názoru; zřejmě měla na mysli spíše padoušské duo M + S.

12 01.08.2019

Není dobré dělat si o světě iluze. Ale kdybyste náhodou nějaké přece jen měli, po přečtení téhle knížky o ně určitě přijdete. Těžké čtení, a to jak ve smyslu jazykovém, tak co se týká obsahu. Tak aspoň něco optimistického:
Vzpomínám si, že když šel náš táta do důchodu, máma mu řekla: Slíbila sem, že v dobrým i ve zlým, ale o obědech nepadlo ani slovo.

8 31.07.2019

Myslím, že i pro toho, kdo se neorientuje v japonských dějinách, lze v téhle knížce najít zajímavé věci. Kdybych si drze vypůjčila a ještě dále rozvedla jednu myšlenku z komentáře LuckaH2 - někdo má v hlavě brouka, někdo ovci . . .
Rozhodně jsem se nepopadala za břicho, ale občas jsem se po přečtení věty, odstavce a někdy dokonce i celé kapitoly přistihla při úsměvu a obdivovala jsem jak autora, tak překladatele (jehož práce mi - na rozdíl od některých komentářů - připadá skvělá!). Třeba kapitola Nitěnky a jejich vesmíry mě dostala: popis zahrady a především stavby, k níž dovezl hrdinu upovídaný řidič, jsem si jako skvost pročítala několikrát, a pokaždé jsem objevovala něco nového (pomalu dost místa i na činnou sopku). Podobně jako hovory se šoférem na téma boží existence.
Názvy některých kapitol, třeba hned té v předešlém odstavci jmenované. Nebo 1/5000. O tvrdošíjném lpění na zřídkavých nápadech. Zrození Šprota - tady jsem se zase neudržela smíchy a jako dlouholetá spolubydlící velmi svérázné kočičí dámy jsem úplně slyšela to škráby škráby škráb neboli zaznamenávání striktních pokynů pro pečovatele.
Komentáře o pomíjivosti času, o změnách, které se v životě každého z nás, stejně jako v životě společnosti/státu odehrávají, určitě nejsou nijak nové či převratné, ale autor je formuluje často velmi svérázně. "Barové" scény mě vedou k názoru, že přátelství je pro život každého z nás - alespoň podle autora - důležitější než láska.
To je jen několik momentů, které jsou pro mne, jakkoli nejsem znalá japonské historie, dostatečným potvrzením kvalit autora. A důvodem, proč jeho knihu určitě doporučím, i když možná ne každému.

12 30.07.2019

Sérii mám ve čtečce nachystanou na dobu, kdy budu se synem v nemocnici (půlka srpna), daleko od domova, a tedy i od přísunu knih. Jenže chybička se vloudila: rozečetla jsem 1.díl, že aspoň zjistím, o co vlastně jde. Dnes ráno jsem - po včerejší probdělé noci - dočetla i 2.díl. A je mi moc líto, že ty další musím opravdu odložit, protože příběh nabírá na obrátkách.
Hlavní hrdina dospívá a zaplétá se do intrik na královském dvoře - vzhledem k "profesi", na niž ho připravuje příšerná lady Thyme, ani není divu. Rudé lodě šíří zkázu ještě rychleji, pokřivené charaktery se křiví ještě více, Šest vévodství postupně upadá do zmatku a beznaděje. Podle krále Shrewda by lid mohlo povzbudit zasnoubení (a posléze svatba) následníka trůnu, prince Verity, s princeznou Horského království Kettricken.
Idyla, kterou nalezne hlavní hrdina v této neznámé zemi, je úžasná. Panovník i jeho rodina jsou opravdu služebníky lidu a podle toho se i chovají, slouží. Stavby, které se budují desetiletí (staletí?) v symbióze stromů, rostlin a lidí. Zákaz kácení vzrostlých stromů, který prosazuje panovník; tam bych chtěla žít!
Ale v tomhle dílu jde o víc. Co je to Umění, k čemu vlastně slouží, kdo a jak si jej může osvojit? A proč je Moudrost tak zavrženíhodná, když dokáže být velmi užitečná? Komu se dá věřit a kdo se jen tváří jako přítel, učitel, spojenec? Jak zabránit vykování, a když už k němu došlo, jak ho zrušit? Autorce se povedlo skvěle vykreslit i zdánlivě okrajové postavy: komornou Lacey, královského šaška, Ruriska.
Jak já se těším na 3.díl!!!
P.S. A ještě k chybám: je jich tu méně než v 1.dílu, ale o to legračněji působí. Občas to vypadá, jako by někdo český text písaři diktoval, a ten písař byl přitom lehce nedoslýchavý a v češtině nepříliš zdatný. Nebo psal podle diktafonu, přičemž přednášející nezřetelně artikuloval. Nebo prostě hořel termín a na korektury nebyl čas, těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo.
No schválně zkuste domyslet správné slovo (možná jsem natvrdlá, ale já se u hrnečku zasekla, pořád jsem ho hledala v předešlých řádcích):
. . . ale to byla jen malá útěch pro rohlíky a pastevce.
. . . měl vlasy u hrnečku nakrátko zastřižené . . .
Trvalo mi varnou část dopoledne, než jsem ho potkal.

6 29.07.2019

První kniha z oněch českých devíti je za mnou a já si vůbec nemyslím, že by to byla ztráta času. Mám za sebou už docela slušnou řádku fantasy i scifi, a přitom nemám pocit, že by autorka někoho napodobovala či opakovala stejný námět. Na rozdíl od oblíbené verze "kterak nechtěný sirotek neznámých rodičů ke štěstí přišel" tady hned od prvních stránek víme, kdy a jak se tenhle hrdina, šestiletý Hoch, narodil a hlavně komu. I to, že jeho rodiče sice žijí, ale jeden ho dosud neviděl a druhý ho už nikdy neuvidí. Zahaleny tajemstvím tady zůstávají jiné věci, a věru jich není málo . . .
Text je čtivý, ne že ne, ale je mi líto, že nejsem s to dopřát si potěšení z originálu, protože česká verze rozhodně není "krásná a plná jazykových hříček", jak se dočítám v komentáři JazzRiddle. Ba právě naopak, e-kniha, kterou mám k dispozici, je až trestuhodně plná překlepů a přehmatů; naštěstí překlad samotný není nijak urputný či těžkopádný. Působí to spíš dojmem, že chyby jsou technického rázu (už jen kvůli jejich primitivnosti, četnosti a různorodosti) a že je nelze připsat překladateli.
Takže se těším na další díly a doporučuju každému, komu fantasy žánr učaroval.

6 28.07.2019

Já jsem byla naopak mile překvapena - už proto, že od knihy ve výprodeji se obvykle mnoho neočekává. Historická linka byla tuze povedená, ale ani ta současná mi nepřipadala špatná - kdyby nic jiného, tak postava strýčka Bertrama se autorovi opravdu povedla. Jane Austenová a pastor Mansfield v jednom příběhu, Sophia a strýček Bertram jako podobně věkově odlišná dvojice v druhém příběhu. Oba příběhy byly založeny na lásce ke knihám, navíc okořeněny historickým tajemstvím a detektivním pátráním; pro milovníky knih určitě to pravé.
"Dobrá kniha je jako dobrý kamarád. Zůstane s tebou do konce života. Zkraje, když se s ní teprve seznamuješ, ti poskytne vzrušení a dobrodružství; v pozdějších letech zase útěchu a pocit, že se vracíš k čemusi známému. Ale nejlepší ze všeho je, že se o ni můžeš podělit se svými dětmi, vnoučaty, či s každým, koho budeš mít natolik ráda, že ho vpustíš do jejího tajemství."

7 27.07.2019

Tak já moc nadšená nejsem - ve srovnání s Planoucími eukalypty je to, myslím, o dost slabší. Nejen kvůli poněkud neuvěřitelnému dostihovému i lidskému zakončení knihy (Popelka ve srovnání s Ruby neobstojí), ale také kvůli množství chyb. Komentář modranka už se o nich zmiňuje; docela často se opakují, třeba klidně několikrát na téže straně je jednou Jeff, o dva řádky dál zase Jed (a to se v knize objeví i otrava jedem!), a pokračuje zase Jeff . . .
Ale aspoň něco se mi líbilo - jednak zajímavosti o Austrálii, a potom Umberumberka:
Rubyiny pokusy vyslovit ten hlavolam (Aboridžinku) Girru rozesmály.
"V mé řeči znamená Umberumberka krysí díru," vysvětlila.

5 27.07.2019

Letní oddechová kniha. I když je v zásadě hned od počátku jasné, která bude ta ústřední dvojice, nic to nemění na příjemném čtení. Navíc postava stárnoucí divadelní herečky, jinak též matky tří farmářů, je zajímavá, podobně jako samorostlý hinduistický kuchař. Abbey je nejen naivní, ale taky pracovitá, chytrá, šikovná, krásná, dobrá, spravedlivá, chápavá, no prostě dokonalá, ale proč ne. Kéž by nás takových bylo víc!

4 25.07.2019

Knížka je už od pohledu krásná - v opravdu pevné vazbě, s krásnými ilustracemi.
Jenže je to pohádka spíš pro dospěláky, aspoň já si to myslím. Čtivost bych popsala sinusoidou - chvilkami se to četlo samo, chvilkami jsem se do četby musela nutit.
Pro mě byla Fanóšova hanáčtina skvělá, zato děti ji sotva překoktají, vždyť zápasí i se spisovnou češtinou. A zakomponování Fanóša do příběhu Otakara je taky poněkud těžkopádné, zvlášť v závěru.
Mně se pekelnická jména tuze líbila - kromě jednoduchého Kazisvěta, dále Poskoka a všeobecně známého Lucifera se tam objevuje třeba Špehoň, Polyglot, Kverulant, Evidencius, Prokurátor, tedy jména povětšinou obtížně vyslovitelná a dětem - na rozdíl od nás dospělých - nic neříkající.
A to jsem ještě nezmínila jediné jméno švédské a dále švédská slova a věty - v knížce jich není mnoho, souhlasím, ale ani já je neumím přečíst, a vůbec už jim nerozumím! Neodradí tohle malé čtenáře? Anebo se pletu, třeba jim to bude připadat tajemné!
Rozhodně nechci prozrazovat vlastní příběh, ale i v něm jsou situace, s nimiž se asi sedmileté dítě doposud nesetkalo. A hlavně se jaksi nic neděje a neřeší, prostě stalo se. To tedy zarazilo i mě, přiznám se.
Vysvětlivky veškeré žádné, pokyny pro četbu švédštiny taky nenajdete, ale v tiráži vidím "pro děti od 7 let". Tak nevím. Já bych pro sedmileté dítě, tedy pro prvňáčka, který s četbou teprve začíná, vybrala jinou četbu. Tuhle bych mu možná zkusila přečíst, nebo bych mu ji nabídla později.
Ale kdybych byla Viktor, tak bych si určitě nestěžovala!

4 24.07.2019

Podobně jako Tiama jsem se domnívala, že jsem si půjčila oddechovou červenou knihovnu. Zpětně se autorce omlouvám, protože kniha byla historicky i lidsky zajímavá a do opomíjeného žánru měla hodně daleko. Postavy i jejich životní osudy velmi čtivě podané, autorčin komentář na konci knihy neméně. Takže určitě doporučuju!

6 24.07.2019

Název téhle poslední (víc jich prozatím v knihovně neměli) knížky Freda Vargase mi připadal natolik nesrozumitelný, že jsem si ji nechávala na konec, a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Pro mě naprosto skvělé a nepřekonatelné čtení!
Tým komisaře Adamsberga se teprve sestavuje a s jeho nevalnou pamětí na jména je to náročné. Estalere, Noel, Retancourtová, Favre, Kernorkian. A pak se taky konečně dozvídám něco o Camille. Ale mě nadchl především vyvolavač Joss Le Guern a jeho číslované vzkazy, tyhle části jsem doslova hltala a užívala jsem si je. A navíc: u Le Guernů jsme možná burani, ale žádný raubíři!
A zase se vracím zpět k nesrozumitelnému názvu - tolik zajímavých informací v tak čtivém obalu, to je opravdu obdivuhodné. Ale nechám mluvit autorku knihy:

"Adamsberg odcházel z domu v Chasleově ulici přes zpustlou zahrádku trochu ohromený. Na zemi existují lidé, kteří znají spoustu fantastických věcí. Kteří jednak dávali pozor ve škole, a ještě si potom dál nakládali znalosti po celých náklaďácích. Znalosti z jiného světa.
. . .
A byl si docela jistý, že tohle byl jen slabý zlomek z těch náklaďáků, které má Marc Vandoosler napěchované v hlavě. Náklaďáků, které mu zřejmě nepomáhaly, aby se vypořádal s životem lépe než kdokoli jiný. Ale dneska přitom pomohou v životně důležité věci."

11 24.07.2019

V krátkém době jsem přečetla už druhou knihu B. Woodové a opět jsem spokojená. Pokud jde o hlavní milostnou linii, máme sice hned jasno, ale ten zbytek - život a náboženství indiánů, Španělů, Mexičanů; misie na území dnešního Los Angeles, zlatá horečka - opravdu stojí za přečtení. Moc se mi líbila epizoda Angeliny vnučky ve zlatokopeckém táboře, vlastně to začalo už při jejím vystoupení z lodi . . .
Komentář orinka3 shrnuje přesně to, co se mi na téhle knížce líbilo, takže za něj děkuju a taktéž doporučuju tuhle příjemnou letní četbu!

Pročetla jsem komentáře a ztotožňuju se s těmi, jimž se kniha líbila. Souhlasím, že označení krimithriller je zase akce vydavatele - já si pod tímto názvem představím zločiny, jejichž vyšetřování nesnese odkladu (ani ve vyšetřovacím procesu samotném, a už vůbec ne při četbě knihy). Psychologický román s detektivními prvky - to mělo být uvedeno na přebalu, aby nedošlo k mýlce či zklamání.
Tady naopak mnozí konstatují, jak to bylo dlouhé, jak se vlastně třetinu knihy nic nedělo, jak policie vyšetřila záhadu vlastně náhodou, takže proč dávám čtyři hvězdy? A hned komentář pode mnou na to odpovídá: ne čtyři, ale dokonce pět hvězd! Předposlední odstavec komentáře soukroma bych věru nenapsala lépe; autor to skvěle vymyslel, překladatelka úžasně převedla do češtiny a já jsem jen zírala. K tomu mě fascinovaly vnitřní monology Rosemarie Wunderlichové Hermanssonové, obdivovala jsem její nekonfliktní soužití s "pedagogickou sosnou" - parádní četba!
P.S. A tohle musím říct svému tátovi, tedy pokud to ještě netuší:
"Někde četl, že ze všech radostí, které mohou muže na tomto světě potkat, se nic nevyrovná štěstí, které mu přináší chytrá a hodná dcera."

14 21.07.2019

Poslední část trilogie rozhodně nezaostává za těmi předešlými, naopak. A platí totéž, co jsem napsala o prvních dvou dílech, jen doba se změnila, situace se vyhrotila a každý byl nucen volit, na jaké straně bude stát.
Historické osoby a jejich činy jsou zestárlou Žofií komentovány a posuzovány smírně, s nostalgií a pochopením. "Výřečný Jan Rokycana měl zásluhu na tom, že pražský arcibiskup Konrád z Vechty se stal husitou!" Sama Žofie málem nevěřícně kroutí hlavou při zápisu těchto slov.
A její epitaf nad Žižkou: "Unikl všem pokusům o atentát, zfackoval husitské kněze, když se mu zdálo, že narušují kázeň ve vojsku, nechal bez milosti pobít a upálit adamity, kteří původní myšlenku táborů lásky proměnili v orgie sexu, násilí a krve . . ."
Naštěstí už neslyšela, že její pohřební obřad v Prešpurku celebroval biskup Jan Železný z Litomyšle, pravá ruka papežského legáta Fernanda z Lucy - oba kněží žili ve vyhnanství, neboť jim papež kladl za vinu, že "nedokázali v Zikmundově křižácké výpravě vzbudit potřebné sebeobětavé nadšení, které by Kristovy bojovníky přivedlo k vytouženému vítězství nad kacířskými husity."
Opravdu úžasná historická trilogie, velmi doporučuju všem milovníkům našich dějin!

6 20.07.2019