broskev28 komentáře u knih

Druhý díl nezklamal - zpočátku mě rušilo časté připomínání předešlého děje, ale to se dalo pochopit. A naopak: o válce jako takové existuje spousta knih, ale o poválečné situaci jednotlivých zemí už méně. Jak správně říká jedna postava: Berlín, to je přímo epicentrum smrště, která zachvátila poválečnou Evropu . . .
Spousta historických údajů pro mě byla neznámá, teprve po přečtení téhle knihy dokážu pochopit vznik dvou německých států i Berlínské zdi. Ve spojení s osudy všech knižních postav to bylo skvělé čtení. Denacifikace, která vlastně neproběhla. Rusové, kteří rozhodně nebyli osvoboditelé; demontáž techniky do posledního šroubku a její odvoz do SSSR. Averze okupačních zón, rozdělení vlivu a moci.
A občas, podobně jako v předešlém dílu, zobecněná myšlenka, která stojí za zapamatování:
Existuje tolik způsobů, jak zradit své děti, napadlo ho, tolik ošklivých věcí, které po nás můžou zdědit, tolik způsobů, jak je zničit, protože dítě bude vždycky a navzdory všemu milovat své rodiče.
Smekám před autorkou!

12 03.07.2019

Dočetla jsem a je mi líto jediné věci: že už si tuhle knihu nemůžu nikde koupit.
Myslím, že jsem přečetla spoustu knih na toto téma - válka ovlivnila tolik lidských osudů, že se snad ani nemohou opakovat a vyčerpat - a považuju se za zkušenou čtenářku, ale tady jsem zase byla překvapená, jak mnoho a jak osobitým způsobem lze napsat o této době. Jak obrovský záběr si autorka zvolila a jak úspěšně se s jednotlivými etapami vypořádala.
Móda mi nic neříká, ale rodina, láska, přátelství, čest, morální zásady - to jsou přece témata, která osloví každého. Autorka navíc dokázala ke konkrétní osobě a situaci často přidat i nějakou obecně platnou úvahu, která mě často oslovila více než samotný příběh:
"Dát lásku je aktem víry, přijmout ji je gestem odvahy, neboť je třeba odříci se části sebe sama, dobrovolně sklopit štít a pustit k sobě to, co je nám cizí . . ."
Už se těším na volné pokračování s názvem Všechny sny světa.

12 02.07.2019

Kdybych až do dneška nikdy neotevřela žádnou knížku a byla zarytý nečtenář a odpůrce knih, tak do téhle bych určitě aspoň nakoukla. Přinejmenším proto, abych zjistila, jestli je uvnitř stejně krásná jako zvenku . . .
Ale já knížky miluju, takže jsem ji otevřela, přečetla a doteď vzdychám nad tou krásou. A vím, že tuhle knížku si určitě koupíme do knihovny, spolu s její "sestřičkou" Meduňkou!

4 01.07.2019

Nemám ráda ani duchy, ani zombíky, tím méně upíry. Ale hledáme do dětského oddělení knihovny knížky, které by se dětem líbily a hlavně dobře a snadno četly. Tak jsem dostala tip na Mortinu, na posezení jsem ji "zhltla" a mám jasno: tuhle lahůdku si taky koupíme!
Líbí se mi snad téměř vše - text s mnoha vtipnými narážkami, překlad jmen do češtiny (chybí právě jen Mortina), ilustrace s nádhernými popisky psacím písmem, "poselství" příběhu. S potěšením jsem zjistila, že už vyšly tři díly, takže hurá na nákupy!

7 30.06.2019

Díky za všechny krásné komentáře a hlavně díky autorce i překladatelce.
Jak již někteří napsali: žádné překvapivé rozuzlení se konat nebude, od začátku vlastně víte, jak příběh dopadne. Ale než se k tomu konci dostanete, pocítíte doslova na vlastní kůži krásu islandského jara, odpracujete letní senoseč, zažijete podzimní zkracování dne i slunečního svitu a zavalí vás sněhové vánice . . .
Zaujalo mne samotné vyšetřování, velmi mě překvapil pobyt odsouzené v rodině okresního četníka (vězení by se zřejmě prodražilo), podobně jako třeba dopisy týkající se nákupu popravčí sekery. Všechno tak věcné a strohé - úřední spisy před téměř 200 lety; v tomto směru se příliš nezměnilo, lidskost většinou nenajdete ani v úředních dokumentech 21.století.
A potěšila mě proměna četníkovy rodiny, resp. jejího přístupu k odsouzené; tady naopak to pochopení a přijetí příjemně překvapilo.

21 30.06.2019

Miluju apokryfy Karla Čapka a při četbě téhle knihy jsem si je několikrát připomněla. Všichni máme určitou zažitou představu o povaze významných historických postav či událostí. Proto někteří z nás jen těžko nesou, že někdo dokáže být tak drzý a neuctivý a podívá se na stokrát viděnou situaci z jiného úhlu. A logicky mu najednou vyjde něco jiného; mění se charaktery postav, pohnutky vedoucí k jejich činům, "hodnotová orientace".
Čapkovy apokryfy jsou skvělé mimo jiné proto, že jsou tak krátké. S prodlužujícím se příběhem, aspoň já mám ten pocit, roste riziko pochybení ze strany autora, a následně i odmítnutí ze strany čtenáře. Patřím mezi ty, které ani rozsah, ani obsah Penelopiády neodradil, naopak. Dětství Penelopy, vztah s rodiči (matka Najáda a otec spartský král), sestřenice Helena, kde se vzal Odysseus-nápadník, to vše pro mě bylo nové a zajímavě podané.
Neustálé konfrontace se slavnější Helenou - ať už za života obou žen, nebo v Hádově říši - mi naopak připadaly velmi lidské a věčné (nevěrohodné by pro mne naopak bylo, kdyby se Penelopa těmto komentářům vyhýbala). Velmi mě pobavily i různé verze Odysseových dobrodružství: ty vznešené pro pěvce písní, a ty přízemnější, ale snáze uvěřitelné.
A pokud jde o chór, ani tam si nestěžuju. Jednak tvořil vždy příjemnou mezihru mezi kapitolami, a líbilo se mi, jak různorodě ho autorka pojala: dětská říkanka, dětský nářek, lidový popěvek, balada, drama, odborná přednáška, soudní proces, milostná píseň. Uznávám, že někdy se těžko dalo mluvit o verších, ale nijak mě to nerušilo a nedráždilo. Zarazila mě jiná věc: Penelopa přiznává, že na smrti služek měla svůj díl viny, ale ony jí to za vinu nekladou, útočí jen na Odyssea. Jistě, o život je opravdu připravil on, ale zachovaly by se tak, jak učinily, bez "návodu" své paní? Jsem toho názoru, že část z nich určitě ano . . .

7 25.06.2019

Knížka je pěkně ilustrovaná, příběh určitě zajímavý, ale k textu mám dvě výhrady:
1. Proč někdo krade ostatním knížky, když si je neumí přečíst (a když nemá nikoho, kdo by mu je četl)? To jako "když mně nikdo před spaním nepřečte pohádku, tak ani vám"? Elišce za její empatický přístup skládám velkou pochvalu.
2. Nebylo by lepší převést text do prózy?
Děti průměrně vzdělaných a pečujících rodičů mají v 1.třídě problém s pochopením mnoha kdysi běžných slov: alej, síťovka, saň. V tomto textu se - právě kvůli potřebě rýmu - vyskytují tvary, které už najdeme jen v knihách, a to ještě ne v těch novodobých (dí, chtěje, zrovinka, by vrátil). A totéž platí o slovosledu, který malí školáci vůbec nemají zažitý. Možná se mýlím, ale vzhledem k věkové skupině, která si tuhle knížku v knihovně asi vybere, bych asi raději volila prózu, tedy vyjadřování bližší běžnému ústnímu projevu.
A co mě zarazilo ještě více: vytištěno v Malajsii. To tedy zírám! Možná to je důvod, proč na zadní straně "přebalu" zůstala jedná malá králice . . .
Ale zase když si vzpomenu, kolik chyb najdu v knize z nakladatelství Albatros, vytištěné v Čechách, tak tu jednu čárku navíc lze považovat za úspěch.
Navzdory uvedeným výhradám (které děti určitě mít nebudou) jsem ráda, že tuhle knížku v knihovně máme. A jsem zvědavá, jak se bude líbit malým čtenářům.

5 23.06.2019

Skvělý nápad, úžasné ilustrace a inteligentní komentář = bezvadná knížka pro děti i pro dospělé. Aspoň já jsem se bála i bavila!

8 23.06.2019

Moje druhá kniha od pana Horáčka. První věta mi připomněla Plavbu Jitřního poutníka: jmenoval se Eustác Květoslav Pobuda a taky podle toho vypadal.
Ale hned ta další věta mě dostala - odjakživa toužím mít dlouhé, pokud možno štíhlé nohy, ale marně. Tak jsem je Františkovi přála, a navíc jsem díky jeho příběhu zjistila, že na délce nohou (ani na jejich štíhlosti či obecně kráse) vlastně tolik nezáleží . . .
A teď jen doufám, že se tahle krásně ilustrovaná knížka bude malým čtenářům naší knihovny líbit aspoň tak jako mně.

6 23.06.2019

Tahle kniha se mi dostala do rukou v dětské knihovně a já pochopila, že bez ní nemůžu žít. Už jen názvy jednotlivých pohádek - skřípavá, holá, doslovná, nejměkčí, mlžná, barevná, popletená. A pak taky Poháda a Pohádečka. To je pohádkové obžerství v tom nejlepším slova smyslu. Ochutnejte ukázku, pro srovnání nejprve Pohádečka a vzápětí tentýž text, ale verze Poháda:
Pohádečka je rozmazlená
pohádka (text za slovem je má být vzhůru nohama a slovo je leží uprostřed strany a je barevně, červeně)
. . .
Vichříček přinesl bouřtičku a ta zase deštíček. Deštíček vodu do potůčku a ta propláchla malátné žabičky. Nakonec se probudili i slimáčci. To všecko dohromady znovu zaševelilo, zacupitalo a zatetelilo se.
. . .

Poháda je pohádka
pro drsňáky
. . .
Zaburácelo a vichr přihnal bouřku s lijákem. Potok se rozvodnil a žaby blemcly o hladinu. Nakonec se zmátožili i slimáci a vylíhly nové houby. Všude dusot, řvaní a hluk.
. . .

A což teprve to vysvětlení na úvod:
. . . Proto jsou pro trochu starší, ale ne zas tak moc staré. Totiž zároveň i pro ty mladší, i když ne zas tak úplně mladé. Ale vlastně i pro ty nejmladší z nejstarších. Zkrátka myslím to jakože pro ty, kterým nevadí číst ty blbinky i později, nebo naopak dřív . . .

No a navrch ještě ty nezaměnitelné ilustrace. Prostě kniha, o které jsem vůbec nevěděla, jak moc bych ji chtěla. A teď ji mám. Moc a moc děkuju, pane Nikle.

Naprosto se ztotožňuji s komentářem trudoš (a nic jiného než právě ztotožnění mi nezbývá, neb na takovou nádherně stručnou a výstižnou analýzu bych se nezmohla ani omylem) a z duše mi mluví i soukroma (nikoli poprvé a doufám, že ani naposledy).
Po Hlavolamu mírná nuda, žádný tah na branku, ale komisař v.V. opět nešetří suchým humorem, takže už jen kvůli jeho skvělým postřehům stojí tahle kniha za přečtení.

10 22.06.2019

Jsem ve stejné situaci jako Hoshi: děti knihu ještě nečetly, ale já už jsem ji přelouskala a musím říct (napsat): "u mě dobrý, fakt!" Mia je moc príma, její široká cirkusová rodina taktéž. Příběh je zajímavý a dětem by se měl líbit; myslím si, že o ilustracích Olgy Franzové platí totéž, jsou nedílnou součástí příběhu.
Autorka opět dokázala, že vedle drsných a temných scifi (fantasy) knih bravurně zvládá přeřadit na kategorii mrňousů, přičemž výsledné dílko není o nic méně kvalitní. Těším se na další dětské knihy Petry N.

11 20.06.2019

Jako u většiny detektivních příběhů jsem zpočátku vůbec nechápala úvodní kapitoly, zvláště když u té úplně první byl uveden pouze měsíc, a nikoli rok - kdo je ta osoba tmavší pleti, která má za manžela Angličana? Podruhé se ukázala až téměř na konci příběhu a teprve tady jsme se my čtenáři dozvěděli místo, čas a především důvod, proč se tam objevila . . .
Tím chci říct, že tahle knížka zabírá poměrně velký časový úsek, zdaleka není pouze detektivním pátráním a především přesvědčivě ukazuje, jak se na dětech "podepisuje" (ne)výchovné působení jejich rodičů. A navíc je to kniha čtivá, se spoustou zajímavých postav, které mají své chyby i přednosti. Úžasná, i když zcela epizodní, je postava Emmy Beckettové; zajímavým typem byl i Fionin otčím.
P.S. Člověk dokáže pochopit, proč se Fiona a Chad zachovali ve válečných letech tak, jak je popsáno - už třeba jen kvůli jejich věku. Mnohem méně už je pochopitelná jejich poválečná netečnost . . .

8 16.06.2019

. . . a vůbec nedokážu pochopit, jak může mít tak skvělá kniha tak nízké hodnocení!
Už jen ta samotná zápletka, když se na 4.straně textu objeví kratičký odstaveček:
"První ráno po jeho druhém propuštění a svět byl plný času. Času a neviny."
Pro mě naprosto úžasný příběh; navíc jsem si ověřila, že ten podmanivý jazyk, kterým se autor vyjadřuje, je jen a jen jeho zásluha - jednotlivé díly mají různé překladatele, ale výsledek je vždy stejný, skvělý!
"Nalila mu čaj z hliněné konvičky. Hrubé keramické šálky bez oušek. Obyčejné sušenky. Žádný cukr ani mléko. Nezeptala se, jestli chce, a on nechtěl.
. . .
S nohama zkříženýma na asijský způsob vypadala skoro jako pětadvacetiletá budhistka, napadlo ho. Ale byla to katolická řádová sestra v třikrát vyšším věku."
Doporučuju, a to tak, že velmi!
P.S. S komentářem trudoš se tentokrát rozcházím až v otázce ukončení příběhu - jde o celkové vyznění, respektive o jediné možné "spravedlivé" řešení, navzdory zkostnatělé policejní mašinérii.

12 09.06.2019

Komentář trudoš mi mluví z duše - jestli rádi předem tipujete pachatele, jestli trváte na "echtovním" detektivním pojetí, pak raději zvolte jinou knihu.
A jestli naopak - jako já - čtete detektivky proto, že je píší inteligentní autoři, kteří do nich dokáží zakomponovat i úvahy sociální, psychologické, existenciální a jiné, potom jste na správné adrese. Nedočkáte se krvavých a komplikovaných vražd servírovaných jako na běžícím pásu, ale můžete se vsadit, že postavy budou lidsky přijatelné a různorodé. Tady mi velmi rychle přirostl k srdci obviněný manžel - sympaťák, který se, jak to často bývá, ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě (a vedle nesprávné osoby, dodala bych já).
Každá další kniha tohoto autora mě dokáže překvapit, u žádné z nich jsem se ještě nenudila, tak doufám, že tomu tak bude i nadále. A plna očekávání otevírám Hlavolam . . .

14 09.06.2019

Souhlasím se všemi souhlasnými komentáři - koneckonců jiné tady ani nejsou. Téma aktuální dnes snad ještě více než v době svého vzniku, postavy naprosto neuvěřitelné (křehká stařenka Molly McNamarová, básnířka a call girl v jedné osobě Nina, ostře sledovaný panter č.17) a gradace příběhu skvělá. Občas mi to vzdáleně připomínalo Kurta Vonneguta, jakási jeho jemnější a reálnější verze, ovšem o nic méně čtivá a trefná.

8 08.06.2019

Chvályhodný literární počin, děkuji autorce!
Ze školy sama vím, jaký problém mají dnešní děti s chápáním známých rčení a přísloví. Jednak přísloví v dnešní době slýchají spíše výjimečně, navíc se děti většinou snaží o doslovné uchopení textu; skrytý smysl jim často zcela uniká. Jenže pochopení a vysvětlení smyslu lidových rčení zůstává i nadále součástí mnoha zkušebních testů z českého jazyka, a tedy logicky i součástí výuky češtiny. A tady to drhne a vázne; učitelky se sice snaží, ale v hlavách malých školáků se tahle rozumová, dospělácká vysvětlení dlouho neudrží . . .
A tady přichází na pomoc Oldřiška Ciprová. Autorka se pokusila literárně vhodnou formou umožnit dětem pochopení hned sedmi takových rčení. Nina a její bratr Melichar mají velkou fantazii, díky níž dokáží vysvětlit dětem nejen skrytý smysl těchto lidových moudrostí, ale také zodpovědět otázku "proč se říká právě tohle".
Myslím, že autorce se většinou podařilo zajímavě, výstižně, ale především srozumitelně pro dnešní malé čtenáře rozlousknout tento oříšek (když už jsme u těch rčení). Nabídnu proto tuhle knížku našim češtinářkám a věřím, že ji určitě ocení.

4 05.06.2019

Další knížka pro ty nejmenší čtenáře, aspoň si myslím - až ji nabídnu dětem, uvidím, jestli se nepletu. Text je zdánlivě jednoduchý a přímočarý, humorný nádech v něm asi najde jen dospělý, který možná knihu bude dětem předčítat. Líbí se mi ilustrace a obecně typografické řešení knížky, od příjemné velikosti k "obálce", přes textové plochy až po černobílé obrázky. A potom taky nápad, kterým se situace nakonec vyřeší - ten by se mohl zamlouvat právě dětem!
P.S. Ovšem jak překladatel Petr Eliáš dospěl ke jménu Trivoj (asi podle vzoru Bivoj), to mi zůstává záhadou. Je však nad slunce jasné, že děti se touhle drobností zabývat nebudou.

2 05.06.2019

Tuhle knížku - tedy spíše leporelo - bych brala jako rozjezd pro malého čtenáře, tedy prvňáčka. Textu je málo a je jednoduchý, věty vhodně (?) doplňují pěkné ilustrace - i když právě tu, na níž jede hlavní postava s deštníkem na kole do školy, bych asi za vhodnou nepovažovala: nejen že má obě ruce plné a nemůže ukazovat, když jede do zatáčky, ale navíc má na řídítkách upevněné psí vodítko . . .
Ale beru to tak, že je to nadsázka - prostě psí kamarád, který si čistí zuby, chodí do školy a na večeři vaří (a jí) špagety. Osamělá dvoustrana v čase minulém mě trochu zarazila, ale to je můj problém. Myslím, že dětem by mé výhrady určitě nepřipadaly důležité a klidně by četly dál, a o to nám přece jde . . .

4 05.06.2019

Kniha mě příjemně překvapila - začala jsem šokem, pokračovala hlubším ponorem všech postav a vůbec jsem netušila, jak si s tím autor dál poradí. Nebylo to špatné, ale ani strhující. Asi nejvíc mě bavily "vzdělávací" (nebo prostě jen myšlenkové) vsuvky té odporné mrchy Caldwellové na téma houba-parazit v lidských tkáních . . .

6 01.06.2019