bukiet komentáře u knih

Je tomu už 21 let, co jsem první povídku o Zaklínači četl v Ikarii. Fantasy v té době ještě nebyla u nás tak zprofanovaná nekonečnými cykly a jednoduše vychytralé povídky o "polském" Zaklínači měly šmrnc a spád. Propadl jsem jim a až do vzniku Ságy o zaklínači byl Geralt "mým" hrdinou. Sága mne nezaujala a přečetl jsem jen první díl a to ještě s velkým sebezapřením. Nu a letos o prázdninách jsem týden strávil s PC hrou Zaklínač (odcinek pierwsy) a bavil jsem se neskonale a náhle jsem chtěl vědět, co všechno se stalo mezi tou první povídkou a první hrou i sáhnul jsem po svazku prvním souborného vydání Ságy o zaklínači a vrátil se o dvacet let zpět. Povídky mne pořád baví a slibuji, že teď už dám šanci i románové pentalogii.

2 22.08.2013

Klasika v duchu anglické školy. Četl jsem už několikrát v dětství a teď, po letech, mohu stále jen doporučit. Záhada zamčeného pokoje, absolutní zločin a sám ďábel, co víc byste ke spokojenosti ještě chtěli?

2 27.06.2013

To je paradox. Tahle kniha, a vlastně celá série, se mi četla velice dobře a přitom mne to vůbec nebavilo. Jak je to možné? Poklad, piráti, akce... Co by s tím materiálem asi udělali Preston a Child, Berry, Harper nebo Brown?

2 23.03.2013

Takže varování, tohle opravdu není Dan Brown a jiní podobní autoři. Postupné odhalování tajů minulosti a potvrzování kontroverzních teorií je nahrazeno banální špiónsko-lupičskou zápletkou z druhé světové.

2 20.03.2013

O něco lepší než první díl, tak o půl hvězdy. Opět spousta akce a cestování, ale chybí to hlavní, proč jsem se do série pustil, odhalování historie, konspirační teorie a pod. Přitom potenciál by tu byl, ale autor ho, stejně jako v prvním díle, vůbec nedokázal využít.

2 20.03.2013

Nejlepší prášilovské vyprávění, protože to pravé od Mat... A k tomu skvělý výtvarný doprovod od Gustava Doré.

2 19.03.2013

Knihu jsem četl kdysi, po té, co jsem v divadle viděl dramatizaci Christophera Hamptona. Mnohokrát. Tedy mnohokrát jsem ji viděl. Knihu jsem četl zatím jen jednou, ale vím, že se k ní ještě vrátím. Je to silnější než já. Viděl jsem i některá filmová zpracování. Potom znovu divadelní verzi a příběh a skvělé postavy mne neustále baví. Je to silnější než já.

2 19.03.2013

Znuděni Umbertem Ecem, Dostojevským, či Jeanem-Paulem Sartrem, zpříjemněte si dlouhou chvilku ve vlaku tímto lehkým čtením. Určeno pravděpodobně středoškolákům. Kvalit Stephena Kinga a Clivea Barkera jistě nedosahuje žádná kniha ze série Stop hrůz, ale zaujmout a pobavit dokáže i dospělého. Prostě takový ekvivalent béčkového hororu na sobotní večer.
Platí pro celou sérii

2 16.03.2013

Trochu slabší berryovka, kterou v mých očích sráží dolů v hodnocení hlavně naivní americký pohled na socialistické Československo.

2 16.03.2013

Neznám desetiletého kluka, který by to kordem nechtěl nandat kardinálovým gardistům. Neznám kluka, který by se nechtěl pachtit na zpoceném oři až ke kanálu La Manche a klidně by tu vodu i přeplaval, aby zachránil čest královny a získal zpět její náhrdelník. Pan Dumas starší sice svůj dobrodružný, romantický a trochu i historický román nepsal primárně pro desetileté kluky, ale časem se to tajemství provalilo a my dnes víme, že tohle dvoudílné dílko, první z trilogie, je jako dělané právě pro tuto věkovou skupinu a řekl bych, že i dívenky v tomto krásném věku si v textu najdou leccos zajímavého. Je pravdou, že dnes už asi většina dobrodružství chtivých dětí, ale i dospělých, bude znát příběh tří mušketýrů, kteří nakonec byli čtyři, spíše z mnoha filmových zpracování, ale snad si stále dost velká skupina najde cestu i k původní literární formě příběhu, který pro nás zpracovali již roku 1844 pánové Alexandre Dumas a zejména Auguste Maquet, bez jehož pomoci by první jmenovaný asi nedosáhl takové popularity. V prvním dílu první části celé trilogie se seznamujeme se všemi hlavními postavami a řešíme intriky kardinála Richelieua proti královně Anně Rakouské. Ke konci se blíže začneme zabývat hlavní zápornou postavou, záhadnou Mylady, která je vlastně hlavní postavou dílu druhého. Knihu, mnohokrát čtenou již od dětství, jsem si protentokrát dovolil vychutnat v audio podání skvělého Jaroslava Plesla.

Druhý díl první části mušketýrské trilogie pánů Dumase a Maqueta je od první chvíle mnohem temnější než jeho předcházející část. Čtyři mušketýři, což je mimochodem původní oficiální název tohoto svazku, jsou v ději poněkud upozaděni a naše pozornost je soustředěna na záhadnou Mylady, což je jedna z velmi silných ženských záporných postav v literatuře, nejen dobrodružné. Vždy mi nějak připadala podobná Cathy Amesové ze Steinbeckova románu Na východ od ráje. Mužští hrdinové se zprvu baví při obléhání La Rochelle, aby se na podstatnou část knihy děj přenesl za Mylady do Anglie, kde konečně poznáme, že tato „nevinná“ žena má opravdu ďábla v těle i mysli. Odskáče to Felton a samozřejmě Buckingham. V závěru knihy pak pochopíme, proč v dalších dílech zůstal pan DArtagnan svobodným mládencem a můžeme se těšit na další dobrodružství po dvaceti a posléze ještě deseti letech. Doufám že i tyto, méně slavné knihy nám zprostředkuje skvělý Jaroslav Plesl, kterému tak dobře jdou ženské postavy.

1 06.12.2024

(SPOILER) Osudy romantických hrdinů polské historie pokračují ve třetí, závěrečné, knize, ve které se děj soustředí na asi nejpopulárnější postavu celé Sienkiewiczovy Historické trilogie, na pana Wołodyjowského. Malý plukovník a jeho přátelé musí, po ukrajinském a švédském nepříteli, čelit mocnému útoku Tatarů a Turků. Román na historickém a dobrodružném pozadí opět vypráví příběh velké lásky. Nejprve je to příběh samotného Wołodyjowského, který o jednu lásku přišel a posléze k manželce nové cestu nalezl. V druhé polovině pak sledujeme příběh lásky a pomsty mladého šlechtice Nowowiejského a jeho nepřítele Azji, který je synem Tuhaj Beje, známého z prvního dílu trilogie. Sám titulní hrdina si rodinný život dlouho neužil a jeho hrdinskou smrtí při obraně ukrajinského Kamence celá trilogie končí. Stejně jako předešlé díly jsem si i tento při poslechu užil v polském originále tentokrát v podání skvělého Janusze Gajose.

1 02.12.2024

Tentokrát řeší slavná detektivní dvojice dva zapeklité kriminální případy: ztrátu titulní závěti, za níž se samozřejmě skrývá zločin mnohem krvavější, než je pouhá loupež a výskyt podivných, tajemných parních železných mužů, kteří ruší pokoj a klid londýnské smetánky. Kniha sice pracuje s jistým tajemnem kolem těchto kovových zločinců, ale žádné metafyzično tentokrát Sherlocka s Johnem nečeká. Příběh se čte dobře, ale bojím se, že mi brzy z hlavy vyšumí. Tentokrát se zřejmě žádné překvapení z kvality textu nekonalo. Knihu opět tradičně dobře načetl Václav Knop.

1 17.08.2024

Stephen Fry napotřetí a zase bezchybně interpretuje antické mýty. Po knize o bozích a knize o hrdinech tak dostáváme svého druhu antické Avengers. Příběh Tróje a jejího dobývání si totiž bez znalosti předešlých knih moc neužijete. Vrací se spousta hrdinů i bohů z předešlých mýtů, aby svedla nejpamátnější krvavou řež historie. Válka, na kterou se dodnes vzpomíná. Fry je opět skvělý vypravěč, který s humorem i sarkasmem dokáže přiblížit všechny okamžiky vedoucí ke konfliktu a konflikt samotný až po jeho tragické finále. V čem je ovšem autor naprosto skvělý, je uvádění dějů do souvislostí, kdy si uvědomíte jak všechny příběhy, tak různorodé a samostatné, do sebe najednou logicky zapadají. Z antických mýtů nám tedy autor už dluží jen jeden velký a slavný epos o Odysseově cestě domů. Interpretace se i napotřetí ujal osvědčený Otakar Brousek ml.

1 21.06.2024

U všech čtyř kanonických holmesovských románů můžeme vypozorovat podobnou strukturu, a to rozdělení na dva příběhy. V prvním příběhu řeší Holmes s Watsonem detektivní případ a ve druhém se dozvíme, co k tomuto případu vedlo. Nejméně je to znatelné u Psa baskervillského, kde už je druhý příběh skoro zcela ponořen do příběhu prvního a nejvíce to poznáte v Údolí strachu, kde je druhý příběh sám o sobě tak hutný, že by si vystačil i bez příběhu prvního. A právě tento dvojromán nikdo nechce vydat jako audioknihu. V případě Sherlocka Holmese a Krvavé zrady tak dostáváme právě ten první typ příběhu, tedy holmesovské vyšetřování. Ale pokud vás zajímá, co k tomuto případu vedlo, musíte rozhodně sáhnout po jiné knize, a to slavném Draculovi Brama Stokera. Opravdu důrazně doporučuji si nejprve osvěžit paměť příběhem o slavném krvesajovi a až potom pokračovat Krvavou zradou. Jinak neoceníte, jak dobře a vtipně autor Stokerův román dekonstruuje. A ano vím, že Doyle vždy nejdříve odvyprávěl první příběh a pak se vrátil do minulosti v příběhu druhém, ale věřte, že v tomto případě to tak nefunguje. Audioknihu opět skvěle načetl již holmesovsky spolehlivý Václav Knop.

1 14.04.2024

Jak si poradí přísně racionální velký detektiv s případem z hlubin metafyzična? Přestože autor originálních případů Sherlocka Holmese s okultismem koketoval docela otevřeně a také naletěl podvodu s vílami z Cottingley, zcela správně a logicky držel svou nejslavnější literární postavu co nejdále od spiritismu a okultismu a jeho holmesovské případy jsou všechny docela obyčejné, i když mnohdy skvělé, detektivky. Nejblíže k metafyzickému tajemnu má případ baskervillského psa, ale i ten je nakonec rozluštěn jako pouhá dobrodružná krimi. Je proto s podivem, že noví autoři holmesovských případů neváhají Sherlockovu fantazii a logiku pokoušet okultními případy, i když musí vědět, že jim na to Holmes prostě neskočí a zůstane věren své logice. A tak je tomu i v tomto případě, který mi hodně připomněl kdysi slavný film Young Sherlock Holmes, u nás uvedený pod názvem Pyramida hrůzy. Jenže film se správně vezl na vlně steampunku a dodnes patří k oblíbeným dílům, kdežto tento příběh poněkud tápe. Abychom si rozuměli, nemohl jsem se plně začíst do popisů okultních techtlí a mechtlí, protože jsem věděl, že díky Sherlockovi o žádné tajemné okultno nepůjde. Navíc mi trochu vadilo použití skutečné osoby Aleistera Crowleyho. O tomto mágovi si může každý myslet co chce, ale je to přece jen vážený představitel okultismu konce devatenáctého století. Přesto jsem rád, že se oblíbený holmesovský interpret Václav Knop opět k velkému detektivovi vrátil, i když mne opět mrzí, že Kanopa dosud nevydala poslední Doyleovu audioknihu Údolí strachu, abychom měli celý hlavní kánon v audiu kompletní.

1 13.04.2024

Héróové jsou hlavními postavami druhého mytologického dílu Stephena Frye, jsou to tedy hrdinové této knihy. A jsou to hrdinové vskutku příkladní. Jestliže v první knize nás Fry seznamoval s příběhy přímo božskými, v této druhé části dojde na příběhy polobožské. To je dáno zejména tím, že většina héróů zdědila po rodičích něco lidského a něco božského. A vykonali velmi velké hrdinské skutky a občas neměli na růžích ustláno a za odměnu vyfasovali povinnost každou noc svítit, co souhvězdí, někde na tmavém nebi. Pan Fry nám jejich příběhy sepsal stejně jako minule s humorem, který svým skvělým výkonem ozdobil v audioknize Otakar Brousek mladší.

Jsme zvyklí dívat se na období vzniku samostatného státu Čechů a Slováků přes brýle vznešené historie, plné Masaryků, Štefániků a velkých idejí. Tak nám ji totiž většinou vykreslují v knihách, filmech a historických pojednáních. Jenže ...
Jenže je občas záhodno uvědomit si, že běžný člověk to vnímal úplně jinak a ty ideje akceptoval až tak nějak po cestě časem. Franta Sauer sice asi nebyl úplně běžný obyčejný člověk, ale také to nebyl politik, ba nebál bych se říci, že byl i tak trochu lump. Ale měl čich přichomýtnout se k zajímavým lidem své doby a když už něco by mu ke cti mělo být přičteno, tak fakt, že se spolupodílel na prvním vydání Haškova Švejka. Nemyslím si, že bych si s ním chtěl posedět u piva, na to až moc nemám rád obrazoborce, ať už strhávají mariánské sloupy, nebo sochy generálů, ale rozhodně bylo osvěžující seznámit se s jeho pohledem na první roky svobodné Československé republiky, které koneckonců začínají tak hezky ve vojenské věznici a končí bitvou na Vítkově, kterou ale vyhrají křižáci. Knihu bych si asi jen tak nepřečetl, ale díky péči městské části Praha 3 vznikla audiokniha ve skvělém podání Martina Písaříka a já tak mohl poslouchat a bavit se.

Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. Kupodivu si King jako literárního představitele typu Vlkodlaka nevybral žádného werwolfa, protože Vlčího muže, či vlkodlaka, si na základě různých středověkých pověr a mýtů vymyslel a jeho charakteristiku nastavil pro americký film německý scénárista Curt Siodmak a samotná postava člověka měnícího se ve vlka, či vlku podobnou příšeru, v literatuře, tedy té staré, zcela absentuje. V moderní době pak skoro vždy vychází ze Siodmaka. King ovšem správně poukázal na pravý literární základ motivu člověka dvojí duše, dvojí identity, a to na novelu R.L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Příběh o vědecké nerozvážnosti, lidské sobeckosti, ale také naivitě má dodnes co říci čtenáři, či posluchači a právem je řazen mezi základní literární horory. I když, z dnešního pohledu, se zas tak bát nebudete.

1 14.09.2023

Bylo to první divadelní představení, které jsem kdy navštívil, loutková hra pro děti o kalifu čápovi, které mne seznámilo s tvorbou německého romantického spisovatele Wilhelma Hauffa a díky tomuto představení se zrodila láska na celý život. Pohádky jsem miloval vždy, ale ty dobrodružné a strašidelné Hauffovy příběhy jsem miloval zvláště. Hrubínův překlad Karavany jsem v dětství prolouskal nesčetněkrát a každé filmové a televizní zpracování některého příběhu z Hauffových almanachů jsem viděl rád. Bohužel se mi knížka Karavana ztratila kdesi v toku času, ale neztratila se vzpomínka na báječné příběhy o uťaté ruce, strašidelné lodi, či malém Mukovi. Nakonec se mi dostalo do ruky toto kompletní vydání všech tří Hauffových pohádkových almanachů a já se mohl zase na čas stát dítětem. A to vše díky mladíkovi, který se dožil pouhých pětadvaceti let.

1 06.07.2023

Asi nejhorší díl série.

1 03.07.2023