bukiet komentáře u knih
Tentokrát bez hodnocení. Snad až časem dočtu celou neffiádu. Číst se to dalo, ale... S Vernem jsem proplouval hlubokými moři a rozlehlými oceány a těch uplavaných dvacet tisíc námořních mil v těsné ponorce mi, co by klaustrofobovi, dalo dost zabrat, takže mi to dobrodružství v hlavě zůstalo. S Neffem jsme profrčeli křížem krážem po zeměkouli a nevím, nevím...
Mám rád Poirota a tak nějak se snesu s Marplovou. Tím je řečeno vše. Ze všech třinácti knih se slečnou mne opravdu zaujala jen ta první a poslední, která ovšem nebyla poslední napsána. Ty ostatní nebyly špatné, ale... To odporné slůvko ale... Nejdůležitější postavou, hned po zločinci, je samozřejmě vyšetřovatel, detektiv. Přes jeho činy a myšlenky se chudák čtenář snaží nachytat autora na švestkách a vykřikovat, že už ví. A v tom je právě u příběhů slečny Marplové ten problém, stará paní sice každý případ vyřeší, ALE nevyšetřuje. Až na výjimky. Ve většině knih tohoto cyklu je nějaký detektiv, jehož si ani nezapamatujete a spousta dalších lidí, každý na něco přijde a zjistí, a pak na konci stará Marplová, řekne kdo byl vrah a jak se to všechno stalo. Takže, slečno, sbohem, ale do vaší vesnice už asi nezavítám, budu u pana Poirota.
Druhý z příběhů v knize by si zasloužil ještě o jednu hvězdičku navíc.
Povinnost pro každého fanouška komiksů, těch marvelovských zvláště. Krásně naivní návrat do dob začátků nejslavnějších superhrdinů, do doby, kdy muž mohl beztrestně ženě podržet dveře, chránit ji a implantovat jí hmyzí tykadla a křídla. A sám si tykadla samozřejmě přidělal jen k helmě.
Vzhledem k tomu, že jde už o druhý příběh, který jsem neznal z herní podoby, připadal mi asi ze všech nejliterárnější. Je dobře, že Bowden jen tupě nepopisuje děj her, ale přidává své příběhy ze hry vycházející a děje série doplňující. Není to dokonalé, ale je to dost dobré, zejména ve srovnání s první knihou. Obecně u celé série mne mrzí, že autor víc nepracoval s tématem Prastarých a artefakty. Jinými slovy, chybí mi Desmond Miles, přes jehož příběh jsme se o těchto záhadách dozvěděli ve hrách nejvíce. Nu a teď si musím počkat, co s tématem udělají ve filmu.
Při klesající úrovni her, stoupající úroveň knižních přepisů. Tedy buď se Bowden naučil psát, nebo pochopil, že nemůže otrocky popsat děj hry.
Zatím nejlepší kniha ze série. Bowden už se vypsal a ani překlad není tak ubližující jako v minulých dílech. Příběhem ze čtvrtého dílu herní série s přívažkem krátkého animovaného filmu AC Embers, se loučíme se, zatím nejzajímavější postavou cyklu, Eziem Auditore da Firenza.
Čtvrtá Rollinsova kniha už je takřka dokonalým příkladem žánru dobrodružného thrilleru. Fantastično, jež je motorem vyprávění, je dostatečně uvěřitelné a přesto šokující, antagonisté nemají chybu a většina hrdinů je velmi sympatická. Některé postavy sice příběhem proplouvají skoro bez povšimnutí, ale zpravidla jde o předem odepsané postavy. Řekl bych, že po haggardovsko - verneovských začátcích se už Rollins našel a vytvořil si vlastní styl vyprávění, který je je zároveň poctou jeho literárním vzorům. Kdoví, jaké knihy by dneska pánové Haggard, Verne, či Wells psali?
Ve své třetí knize se již Rollins rozepsal. Děj má spád, napětí i sympatické hrdiny a otravně nepříjemné antagonisty. Ač v podstatě akční thriller s dobrodružnými prvky, stále klouže po vlnách scifična, aby v závěru v tomto žánru přistál jako v domovském přístavu. Někomu může vyřešení zápletky připadat moc šílené, ale mně se pěkně příběhově zacyklilo.
Konečně je Bond kompletní. Protože protagonista vždy potřebuje svého adekvátního antagonistu. A tím je Bondovi Ernst Stavro Blofeld a jeho organizace Spectre. V tomto díle ale samozřejmě je padouchem pan Largo.
Přestože filmová podoba knihy patří asi k nejvěrnějším a tím pádem mne při četbě nemělo co překvapit, docela jsem se bavil. Snad se Fleming už trochu vypsal, už to na mne nepůsobilo tak stroze jako předešlé díly. A jednu hvězdičku si zaslouží samozřejmě závěr. Ten jsem opravdu nečekal.
Překvapivě zábavná kniha. Po předešlém románu, který byl jednoduchou historkou, přichází konečně skutečné plnokrevné dobrodružství tajného agenta, kterého zná celý svět. Překvapivě dobré zejména pro mne, protože filmovou verzi neřadím ke svým právě oblíbeným bondovským filmům.
Na mne příliš slovesného machrování a příběh zatím někam utekl. Takže než zapomenu o čem to bylo, musím přečíst další díl.
Jedna z těch knih, které nemůžete číst jen jednou. Hodnocení může být jen maximální a protože tentokrát bylo čteno uchem, přidal bych jeden prémiový bod za Jiřího Ornesta.
Nevím, co říct, asi jsem čekal něco jiného. Víc literatury faktů a méně drbů bez ladu a skladu k sobě přikládaných. Ani jako turistický průvodce to není moc zajímavé. Raději si přečtěte Česala, nebo Dvořáka. Oba píší zajímavěji a jejich interpretace mají hlavu i patu.
Tahle kniha už se ale opravdu táhla. Možná proto, že mne drogová tématika nebaví a nezajímá. Přesto mě Nesbø na konci zase dostal, takže počkáme na další díl. Doufám, že to bude díl poslední, protože je Harry Hole už značně utahaný a opotřebovaný. A malé chlubení nakonec: Dubajce jsem odhalil, hned jak se na scéně objevil.
Není to za plný počet, jen 4,5 hvězdičky, ale doufám, že se tímto románem vracíme plně k žánru detektivky.
Dobrý, no, ale čistá detektivka už to není. Thriller snad a značně překombinovaný. Ovšem přiznávám, že mě na konci autor zase dostal, ale už nepřekvapil.