bukiet komentáře u knih
Značně nevyrovnaná sbírka "hororových" povídek. Ty Kingovy jsou příliš krátké a jsou to spíše nápady. Pro mne byla nejdůležitější povídka první -Přemístění-, která se svým motivem zařazuje do Velkého cyklu Temná věž, kde se řadí hned na druhé místo v seznamu. Ukazuje nám, že nejen z naší reality Země se mohou lidé přemisťovat jinam (Jake Chambers v Pistolníkovi), ale i lidé odjinud mohou navštívit naši realitu. Strašidelná není ani náhodou. To -Kecky- už nějakou tu atmosféru mají. A -Věnování- je z těch tří Kingovek asi nejlepší. Simmonsovy povídky jsou také dobré, ale -Iversonovy jámy- jsou zbytečně dlouhé a nezáživné. A vítězem tohoto souboru se stává G.R.R. Martin a jeho -Proměna kůže-. Tato rozsahem spíše novela sice také není zrovna strašidelná, ale jako správná detektivka je aspoň napínavá.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
...
Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. A za nimi jsem se vydal i já. Podruhé. Tentokrát jsem si ale řekl, že celý Velký cyklus Temné věže prozkoumám šířeji, tedy ne jen těch osm základních románů v sérii, ale i ostatní Kingovy knihy a povídky, které k cyklu patří. Je to tedy úkol na delší dobu. Vycházel jsem z chronologie, kterou na svém blogu uveřejnil Bryant Burnette už v roce 2012 a následně uveřejnil další verze v roce 2016. Burnetteovou chronologiÍ jsem se ovšem nechal jen inspirovat a na jeho základě si vytvořil vlastní časovou osu Temné věže.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63
Závěrem jen řeknu, že tentokrát jsem Pistolníka četl očima i ušima zároveň. Chtěl jsem si základní vhled do Kingova Universa užít. Nutno říci, že interpret audioknihy mi moc nepomáhal. No, co už. Vzhůru za želvou a růží.
Dodatek:
A masochista ve mně skrytý si dal po přečtení prvního dílu k večeři filmové dílo, které z mně neznámých důvodů má stejný název jako série a teď se jdu zbičovat a snad na tu filmovou zkušenost navždy zapomenu.
Zvláštní věc. Mám radši marvelovské universum, než to od DC, ale grafické romány od DC mně baví víc, než ty od Marvelu. Schizofrenie?
Lepší než kniha minulá, ale svým obsahem už je to jen kvalitní politický thriller. Chybí tomu to historické tajemno, které mne upoutalo u starších dílů.
Dnes jsem opět a znovu doposlouchal první dva díly geniální Zeměplochy v podání pana Jana Kantůrka a o pár hodin později jsem se dozvěděl, že dnes se pan překladatel odebral na cestu do Ankh-Morporku, aby tam někde v hospodě u Zašitého bubnu hrál s panem Pratchettem Buch. Přeji krásnou remízu a děkuji za všechny překlady.
Jaký to pád, mí spoluobčané, od tajemství templářů, přes čínské hrobky až k hledání jednoho beztak již zetlelého dokumentu.
Kvalita nemůže zestárnout. Stále nutí k zamyšlení, stále nutí hledat jiné vrstvy textu a příběhu. Tentokrát čteno ušima, interpretováno vynikajícím Martinem Myšičkou.
Drahý Fredriku, tak jsem ti tu Britt-Marii už odpustil.
Zkusili jste někdy šedesátkrát požvýkat masité sousto? Tak přesně tento pocit ve mně vybudilo přečtení této knihy. Šedivá masa bez chuti.
Kniha je akčnější než příběhy ze Sigmy (To lze?), což je možná způsobeno kratšími kapitolami a faktem také je, že zde není tolik vědeckého teoretizování. První část, putování Ruskem, mne moc nebavila, ale africké dobrodružství to vynahradilo. No a Waynea a Kaina jsem si oblíbil už v příběhu ze série Sigma Forces, tak s nimi ještě chvíli zůstanu.
Tak zatím poslední česky vydaná Sigma je za mnou a já se loučím s celou partou a těším se na další dobrodružství. Čekání si ukrátím s jedním pánem a jeho chytrým psem - Tucker Wayne už čeká.
Autor definitivně překročil hranici od thrilleru ke science fiction. A vykročil sakra dobře.
Rollins je stále a stále lepší, proti sériím jiných autorů (Berry, Preston a Child apod.) děj knih a jejich zajímavost neupadají a to přesto, že všechny knihy jsou psány podle jednoho, osvědčeného, vzoru. Postavy si zachovávají své charisma a přesto se vztahově rozvíjejí.
Hlavní zápletka se víc a více přiostřuje. Postavy jsou stále sympatičtější, jak o nich získáváme příběh od příběhu další informace. Autor umně splétá rychlý, akční děj s fantastickými historickými teoriemi, kdy nejen baví, ale nenápadně i nějakou tu informaci, k zapamatování hodnou, předhodí.
Za dojemný konec hvězdičku navíc. Je před Vánocemi, máme být na ostatní hodní.
Téma první knihy série Sigma Force je zvoleno velmi dobře a je velmi zajímavé. (Nathan Drake se potutelně směje.) Ale kniha sama si přece jenom trochu šlape na šosy, takže zatím za čtyři.
Dlouhá cesta od Neffem převyprávěných verneovek, přes jeho vlastní, navazující trilogii až k Troskově space opeře skončila. Byla to úžasná cesta do dětství, kdy mne pohled na nebe plné hvězd naplňoval úvahami o inteligentním životě ve vesmíru. A Troskovy naivní romány jsem hltal. Říkám si, jestli by nestálo za to převyprávět je pro současného čtenáře. Ale to bychom zase přišli o všechny ty elektřiny...
Jsem zvyklý na upovídanost starých komiksů, ale tahle tlachárna byla moc i na mne.