bukiet komentáře u knih
Z celého "nemovského" cyklu kniha zřetelně nejslabší. Zatímco první kniha líčí Holanův příběh na základě jednoduchého a jednotného vyprávění, Farinovo dobrodružství je jako náhrdelník spojující několik nesouvisejících příběhů, kterým ovšem chybí jednotící linka. A je-li tou linkou vztah k budoucí ženě Martě, tak potěš koště, není to příběhová linka vydařená. Zjednodušeně řečeno, kterak se superman Farin bláznivě zamiloval a občas si u toho vystřelil ze své experimentální pistole.
Jednoduché a neskutečně čtivé. Krásný návrat do dětství.
Co říci závěrem? Celou trilogii jsem si užil a zpětně ve svých očích i rehabilitoval osm verneovských adaptací. Dokonce mne skoro mrzí, že autor ty adaptace ještě více nepropojil s budoucí trilogií. I tak díky za návrat do dětství, který bude pokračovat, protože po Vernovi a Neffovi teď musí v mých plánech zákonitě přijít na řadu Troska.
A mohlo být těch hvězdiček i pět, nebýt toho nesnesitelného spratka Jar Jar Marka Binkse Davenporta. I kdyby mi bylo devět, tak bych si ho neoblíbil.
Marvelovský hrdina nového věku. Hrdina vypovídající hlavně něco podstatného o nás čtenářích, že? Kam jsme se to od slušňáka Petera Parkera posunuli?
Tak tohle se fakt nezdařilo. Vnitřní dialogy s kompem na zabití, akce roztahaná a totálně nepřehledná. A protože mne to nebavilo, podruhé už zjišťovat nebudu, o čem že to vlastně bylo.
Adaptace nehodnotím. V tomto neffovském převyprávění to nejvíc odnesl chudák Benedikt. S potrhlíka k pousmání se vypracoval na debila k vyfackování.
Tentokrát bez hodnocení. Snad až časem dočtu celou neffiádu. Číst se to dalo, ale... S Vernem jsem proplouval hlubokými moři a rozlehlými oceány a těch uplavaných dvacet tisíc námořních mil v těsné ponorce mi, co by klaustrofobovi, dalo dost zabrat, takže mi to dobrodružství v hlavě zůstalo. S Neffem jsme profrčeli křížem krážem po zeměkouli a nevím, nevím...
Mám rád Poirota a tak nějak se snesu s Marplovou. Tím je řečeno vše. Ze všech třinácti knih se slečnou mne opravdu zaujala jen ta první a poslední, která ovšem nebyla poslední napsána. Ty ostatní nebyly špatné, ale... To odporné slůvko ale... Nejdůležitější postavou, hned po zločinci, je samozřejmě vyšetřovatel, detektiv. Přes jeho činy a myšlenky se chudák čtenář snaží nachytat autora na švestkách a vykřikovat, že už ví. A v tom je právě u příběhů slečny Marplové ten problém, stará paní sice každý případ vyřeší, ALE nevyšetřuje. Až na výjimky. Ve většině knih tohoto cyklu je nějaký detektiv, jehož si ani nezapamatujete a spousta dalších lidí, každý na něco přijde a zjistí, a pak na konci stará Marplová, řekne kdo byl vrah a jak se to všechno stalo. Takže, slečno, sbohem, ale do vaší vesnice už asi nezavítám, budu u pana Poirota.
Druhý z příběhů v knize by si zasloužil ještě o jednu hvězdičku navíc.
Povinnost pro každého fanouška komiksů, těch marvelovských zvláště. Krásně naivní návrat do dob začátků nejslavnějších superhrdinů, do doby, kdy muž mohl beztrestně ženě podržet dveře, chránit ji a implantovat jí hmyzí tykadla a křídla. A sám si tykadla samozřejmě přidělal jen k helmě.
Tohle už nefungovalo. Nejméně oblíbená postava z knihy minulé, se stává hlavní hrdinkou knihy třetí a já se s ní mám ztotožnit, pochopit, že za její "zvláštní" povahou je také kus normálního lidství a já bohužel revoltuji a tvrdím, že o Britt-Marii bych si přesto kolo neopřel. Jinými slovy tomuto příběhu nevěřím a měl jsem co dělat, abych to dočetl.
Trilogie dočtena a jediné, co bych Sangvinistům vyčetl je právě to, že to je trilogie. Na můj vkus zbytečně roztahaný děj, kterému by více slušela větší semknutost a gradace. Také hrdinové zrovna neoplývali kdovíjakým charismatem. Ale oceňuji nový pohled na boj dobra se zem, na Lucifera a koneckonců i na upíry, i když právě tento motiv postupně v ději značně zplaněl.
Sice to začíná jako můj oblíbený mix thrilleru a archeologie, ale záhy se to zvrhne v dobrodružnou upířinu. Naštěstí příběh není nakažen modní vlnou ženských vampírských milostných srágor, které upíry a vlkodlaky dehonestovaly na desetiletí dopředu. (Zlatá Anne Riceová, jejíž Upíří kroniky ještě u nás ani celé nebyly přeloženy!) Líbí se mi, že autoři mají svůj originální náhled na upíry, ale neničí ustálené pojetí těchto monster.