bukiet komentáře u knih
Silný příběh, který musíte po dočtení pěknou chvíli rozdýchávat. Nutí klást si mnohdy i nepříjemné otázky a hledat na ně nijak jednoduché odpovědi. Čteno ušima ve vynikající společnosti Marka Ebena a Ivana Trojana.
Kvalitně napsaná moderní detektivka skoro "severského typu", naštěstí odehrávající se v Matičce Praze. Pro mne rozhodně milé překvapení. Četl jsem ouškama ve skvělé společnosti Ludvíka Krále.
Překvapivě zábavná kniha. Po předešlém románu, který byl jednoduchou historkou, přichází konečně skutečné plnokrevné dobrodružství tajného agenta, kterého zná celý svět. Překvapivě dobré zejména pro mne, protože filmovou verzi neřadím ke svým právě oblíbeným bondovským filmům.
Rozjezd série. Je to takové skromné, ale cítíte ten potenciál. Bond je šovinistické prase, kterému musí nutně smrdět z huby. Sedmdesát cigaret denně a ženy sloužící jen k základnímu použití, to vše zabaleno do vyšší kultury francouzského střihu. Vztah k Vesper jsem mu neuvěřil a ani jsem to v rámci příběhu neočekával. Rozhodně příjemná stará akční záležitost. Ruku na srdce, nebýt filmové série, kdo by po šedesáti letech pana Bonda ještě znal.
Tato kniha je jako dobré víno. Po otevření musíte nechat chvíli dýchat, pak zkoušet bukét, barvu a pomalu se seznamovat. A po přečtení zjistíte, že jste nalezli klenot. Jednu z těch knih, která vám zůstane. Zůstane v paměti navždy. Podobný pocit jsme měl kdysi po přečtení Baldwinovy Jiné země.
Ač milovník SF tématiky, u této knihy musím prohlásit, že nebyla mým šálkem kávy. Jednak to už není až takové sci-fi, ale "jen" popis dramatické situace v jednom povolání. Astronaut už je jen jedna z mnoha nebezpečných, ale běžných profesí. Tak daleko jsme se dostali od dob Gagarina, či Armstronga. Literárně je to robinsonáda a u těch je skoro vždy pravidlem, že nejlepší je ta první. Zdravím v nebi Daniela Defoea. Jako většině rejpalů na databázi, i mně nejvíce vadila nezáživná odborná smršť, která měla nahrazovat děj a charakter hlavní postavy. Méně humoru a více citu by neškodilo. Také mne nasíralo nedržení se jedné vypravěčské formy. Být to celé vyprávěné v třetí osobě, bylo by to formálně čistší a ubylo by Markova humoru na únosnou míru. A teď si jdu dát film.
Doplnění po shlédnutí filmu:
Nerad to říkám,ale i to se někdy stává, takže filmová adaptace knihy zvítězila o plnou délku a získává pět hvězdiček. A to i přes poněkud přepálený závěr filmu. Na druhou stranu, všimli jste si, že film ignoroval dvě strašně důležité dramatické situace z knihy a vůbec nic se nestalo? Naopak to příběhu jen pomohlo. Matt Damon pak obdařil hlavního hrdinu tím, co mu bohužel autor zapomněl dát - emocemi. I ten jeho humor už nebyl náhle na zabití.
Asi nebudu patřit k malé skupince naprosto nadšených fanoušků knihy, ale jistě patřím k početnější čtenářské obci, které se závěr i celé Tajemství původu líbilo.
Typický prostřední díl. Autor už pochopil, že šílené přeskakování od hrdiny k hrdinovi v krátkých kapitolkách může být sice efektní, ale také matoucí. Proto v tomto díle krátké kapitoly často na sebe logicky dějově navazují a nepřeskakuje se tolik z události na událost.
Dostal jsem, co jsem chtěl. Nějaké mušky by se našly, ale nemám čas se jimi zabývat, neboť Atlantský mor čeká.
O malinko slabší než předešlý díl. Hlavní motiv zábavný, cesta k jeho odhalení o něco méně. Hlavní hrdinka na zastřelení. Ale postava Eliho Glinna pomalu začíná být zajímavější než Aloysius Pendergast. Těším se na další díl, který vlastně navazuje na knihu Ledová bariéra, což je tuším první kniha, ve které se Glinn objevuje.
Na mne příliš slovesného machrování a příběh zatím někam utekl. Takže než zapomenu o čem to bylo, musím přečíst další díl.
Gideon je zábavný, naštěstí neřeší rodinné vztahy a jde tvrdě po akci. Čtivo je to typicky pulpové, koneckonců stejně jako příběhy kolegy Pendergasta. Ty už ovšem poněkud zasmrádají. Gideon je ale dosud svěží. Brak. Svěží brak. Neřešit, nemíchat a číst rychle až dokonce.
Příjemná a humorná sci-fi z dob, kdy nejzajímavější mimozemšťani ve vesmíru byli sami pozemšťané. Pro drsné hochy ovšem asi trochu nuda, protože je zde málo laserů, blasterů a jiných paprskometů v akci.
Řeka a jazyk plynou zelenými zátočinami i rozvitými souvětími do časů, kdy spěchati bylo činem nedobrým.
O chloupek lepší než první dva díly, jimž je tato kniha vlastně prequelem. Palov by už ale měla přestat používat nejnudnější metodu sledování, tedy štěnici.
Jedna z těch knih, které nemůžete číst jen jednou. Hodnocení může být jen maximální a protože tentokrát bylo čteno uchem, přidal bych jeden prémiový bod za Jiřího Ornesta.