bukiet komentáře u knih

Záhady, archeologie, Egypt, no to musí být přece výborná a čtivá knížka. A kupodivu není. Childovi se nedaří budovat napětí, kniha je nesoudržná a balancuje mezi žánry, aniž by se k nějakému zajímavě přičlenila. Hlavní hrdina je totálně nijaká persona a závěr je dobrý jen proto, že je na konci.

2 19.05.2014

Kniha je zábavná a čtivá. Abagnale sám sebe nešetří, čímž si vydobyl mé jisté sympatie. Přesto si člověk musí pořád připomínat, že by nechtěl být obětí jeho podvodů. Pro ty, kteří znají stejnojmenný Spielbergův film a váhají nad četbou jeho předlohy, mám dobrou radu, na film zapomeňte a pobavte se četbou této knihy. Je mnohem lepší než její filmové zpracování.

4 14.05.2014

Enderova xenocida (tak bych nazval oba cykly, jak Enderovský, tak Stínový, které jsem četl souběžně a v chronologickém pořadí) je příběh plný zajímavých a podnětných myšlenek, bohužel trpí nemocí zvanou „literární série“. Jedenáct knih. Přál bych si číst údernou, jednodílnou (třebaže jistě silnou, tedy tlustou) knihu, kde by Enderova hra byla jen úvodní kapitolou a celá Stínová série se vešla tak do kapitol dvou, tří. Byla by to silná kniha se silným příběhem, bez balastu a opakování. Ale složenky se musí platit. A příběh na to doplácí. Původní Enderovskou trilogii (Enderova hra, Mluvčí za mrtvé, Xenocida) jsem četl skoro před dvaceti lety a zatímco děj a myšlenka prvního dílu ve mně i po letech rezonovala, Mluvčího a Xenocidu jsem totálně vymazal z hlavy. Mluvčímu jsem po novém přečtení zvedl hodnocení na maximum, ale Xenocida (i díky překladu) zůstává na třech a Děti ducha jakbysmet. Celkové hodnocení Enderovy xenocidy je za 3, protože mne štve, že Card vytvoří dva silné charaktery (Ender a Fazolek), dá jim každému skvělý úvodní příběh a pak si s nimi v dalších dílech neví rady a zcela je upozadí, aniž by je nahradil stejně zajímavou postavou. Protivná postava totiž není totéž jako zajímavá. :)

12.05.2014

Smutná kniha a hlubší než se na první čtení zdá. Největším sci-fi prvkem jsou ty malé nezletilé superinteligentní "zrůdy", ale člověk k nim musí cítit lítost. Stejně jako k politováníhodnému antihrdinovi Enderovi. Po dvaceti letech a na druhé počtení není třeba měnit hodnocení. Je to za plný počet.

Kniha rozdělená do dvou svazků. Kniha rozdělující Kingovy čtenáře na dva tábory. Podle toho, zda máte raději Kinga psychologicky hororového, nebo metafyzicky hororového. Těm prvním se bude asi více líbit první svazek s kingovsky nezvyklým SF příběhem, ve kterém je strašidelnější jeden magor se svou jedinou pravdou než titulní příšeráci a psychologická studie o rozpadu osobnosti, která až příliš připomíná román Temná půle. Těm druhým a mezi ně se hrdě počítám, více vyhovuje pocit tajemna a strachu z věcí nepoznaných a nejsoucích z tohoto světa, ať už se jedná o strašidlo z knihovny, či z paralelního polaroidového vesmíru. King má samozřejmě ještě třetí formu, hororově epickou, kam patří cyklus Temná věž.

14.02.2014

Největším mínusem této knihy je její hrdina. Jak mám Cottona rád, zdá se že jeho příběhy ztrácejí na zajímavosti. Historická konspirace v knize použitá není nijak zábavně podaná a autor mnohem více tlačí na vývoj vztahu Cottona Malonea a jeho syna. A tady se objevuje ten největší problém, totiž fakt, že příběh je vyprávěn v retrospektivě a já se mohu jen těžko strachovat o hrdiny, o kterých vím, že prožijí dalších pět šest knižních příběhů.

25.01.2014

Maloneovka bez Cottona Malonea.
Vynikající příběh, dech beroucí historická konspirace, skvělé postavy, jejichž jednání není zas tak průhledné, jak bychom si rádi mysleli.

25.01.2014

Vážený pane Poirote,
dovolte mi, abych Vám poděkoval za krásné čtyři měsíce, které jsme spolu strávili u Vašich případů. Probrali jsme je spolu pěkně popořadě od případu ve Stylesu roku 1916 až po závěrečný ve Stylesu roku 1975 (1940) a bylo velmi zábavné vnímat odlišnosti chronologie literární od chronologie televizní, v níž Vás tak mistrně zastoupil pan David Suchet. Ani jednou jste mne nenudil, snad s výjimkou Velké čtyřky, ale chápu, že Vaše tvůrkyně Agatha měla tehdy slabou chvilku a jiné problémy. Tak tedy adieu a pozdravujte Hastingse, Ariadnu, Jappa, slečnu Lemonovou, George a Agathu.
Recevez, Monsieur , mes salutations.

16 16.01.2014

Při četbě této knihy můžete nechat šedé buňky mozkové klidně spát. Detektivka se nekoná. Poirot si s Hastingsem vyzkoušeli akční žánr a moc jim to v něm neslušelo. Během četby jsem neustále myslel na Roberta Krafta a jeho Nobodyho. Kraft by za toto dílko dostal hvězdičky čtyři, Agatha však jen tři.

2 05.10.2013

Langdon sbalí babu a proběhne s ní několik památek a muzeí, aby našel cestu k vyřešení problému. Ke konci dojde, jako obvykle, u některých postav k morálnímu veletoči. Při četbě se mne zmocňoval pocit, že Brown před psaním strávil hodně času hraním hry Assassin's Creed 2.

6 29.09.2013

3,5 hvězdičky. Značně nevyrovnaná sbírka komiksů. Příběhy nepřicházejí s ničím novým. Zaujal mne příběh indiánského vojáka a pobavil predátor na premiéře filmu. Vysloveně mne ale nebavil a výtvarně se mi nelíbil příběh Rasová válka.

3 27.09.2013

Dokonáno jest. A napadá mne otázka, proč až v pátém díle se objevuje jakýsi náznak příběhu (a vůbec ne špatného) a konečně získávám aspoň závan sympatií k některým postavám? To se to nemohlo stát dříve? Autor dále zvlčile mění vyprávěcí pohledy, zahlcuje nás postavami, ke kterým nedává šanci najít si vztah. Ani ti záporáci nejsou zajímaví. Natož většina "klaďasů".

Zaklínač získal slávu díky povídkám, z nichž vycházel jako mladší příbuzný Conana z Cimmerie - muž činu. Kdyby Howard chtěl Conana nasadit do dobrodružství v Tolkienově stylu, dopadlo by to stejně jako se Ságou o zaklínači a Ciri, nevalně. Sága je, zdá se, docela oblíbená a i já bych jí, jako celku, udělil tak 3,5 bodů. Ovšem nemohu se zbavit dojmu, že nebýt té prvotní slávy povídek, kdo by dneska zaklínače ze ságy znal?

2 27.09.2013

S odřenými fousy je to na 3,5 hvězdičky. Příběh (no příběhem bych to zrovna nenazval) je vyprávěn trhaně, přes mnoho zbytečných epizod a postav a s mnoha časovými náhledy. Trochu to na mne působí, že si chtěl autor buď zamachrovat, nebo, čemuž se kloním více, jej už celá sága dávno přestala bavit a on si změnami vyprávění aspoň trochu ukrátil tu nudu při psaní. Nuž vzhůru k dílu poslednímu, ať už je tomu konec.

1 25.09.2013

Přestože na zaklínačské wiki je tvrzeno, že jde o díl dějově chudší a já očekával ještě větší nudu, než u dílů předešlých, byl jsem mile překvapen. Vysvětlení je prosté, kniha obsahuje spoustu Geralta a minimum Ciri. Opravdovou záchranou ságy se ale stávají nové charaktery, Regis a Zoltán. Tak jsem zvědav, čím mne překvapí díl následující, který je prý dílem nejlepším.

1 16.09.2013

Přímé pokračování prvního filmu o Predátorovi a dost možná i inspirace pro film druhý. Podobně jako u komiksů vetřeleckých i zde lze jen litovat, že filmové pokračování (tady naštěstí jen jedno) nebylo stejně kvalitní jako tyto kreslené příběhy.

11.09.2013

Jde to ztuha, ale slíbil jsem si, že to dočtu. Stále ale ve mně hlodá přesvědčení, že méně je někdy více a pět dílů ságy o zaklínači bez zaklínače je zkrátka tak trochu podvod na čtenáře, který si Geralta oblíbil při čtení povídek.

11.09.2013

První román Ságy o zaklínači a Ciri. Už v tom pojmenování je problém, protože tenhle román o zaklínači rozhodně není, i když takto pojmenovaná postava se v ději tu a tam vyskytuje. Ale je to jiný zaklínač, než jakého jsme si zvykli potkávat v povídkách. Román přichází s novými postavami, které mi (na druhé čtení) nevadili jen proto, že jsem před nedávnem hrál první díl videohry, kde spousta postav ze ságy je a já k nim měl díky tomu vytvořený vztah. Možná to je důvod proč jsem před léty ságu po prvním dílu vzdal.

1 31.08.2013

Na druhé povídkové sbírce je vidět, jak příběhy zvolna ztrácejí epizodovost a jsou víc a více provázány v kompaktní děj. Místo zabíjení monster řešíme Geraltovy vztahy, zejména s jeho láskou Yennefer. Příběhy s Ciry pak už jsou přímou cestou k pentalogii. Humorný epilog jsem rozdýchával ovšem dost těžko a tak budu dělat, že jsem ho nečetl.

2 24.08.2013

Je tomu už 21 let, co jsem první povídku o Zaklínači četl v Ikarii. Fantasy v té době ještě nebyla u nás tak zprofanovaná nekonečnými cykly a jednoduše vychytralé povídky o "polském" Zaklínači měly šmrnc a spád. Propadl jsem jim a až do vzniku Ságy o zaklínači byl Geralt "mým" hrdinou. Sága mne nezaujala a přečetl jsem jen první díl a to ještě s velkým sebezapřením. Nu a letos o prázdninách jsem týden strávil s PC hrou Zaklínač (odcinek pierwsy) a bavil jsem se neskonale a náhle jsem chtěl vědět, co všechno se stalo mezi tou první povídkou a první hrou i sáhnul jsem po svazku prvním souborného vydání Ságy o zaklínači a vrátil se o dvacet let zpět. Povídky mne pořád baví a slibuji, že teď už dám šanci i románové pentalogii.

2 22.08.2013

Charaktery postav se vykreslují a mně se čím dál tím více líbí.

1 30.07.2013