bukiet komentáře u knih

Přestože autor přináší spoustu podnětných nových myšlenek o historii Země, klade mnoho záludných otázek směrem k oficiální vědě a přichází s vlastními originálními teoriemi, činí to v této knize velmi ,pro běžného čtenáře, nezáživným způsobem.

16.11.2016

Vzhledem k tomu, že jde už o druhý příběh, který jsem neznal z herní podoby, připadal mi asi ze všech nejliterárnější. Je dobře, že Bowden jen tupě nepopisuje děj her, ale přidává své příběhy ze hry vycházející a děje série doplňující. Není to dokonalé, ale je to dost dobré, zejména ve srovnání s první knihou. Obecně u celé série mne mrzí, že autor víc nepracoval s tématem Prastarých a artefakty. Jinými slovy, chybí mi Desmond Miles, přes jehož příběh jsme se o těchto záhadách dozvěděli ve hrách nejvíce. Nu a teď si musím počkat, co s tématem udělají ve filmu.

1 30.10.2016

Při klesající úrovni her, stoupající úroveň knižních přepisů. Tedy buď se Bowden naučil psát, nebo pochopil, že nemůže otrocky popsat děj hry.

1 22.10.2016

Nebývalé překvapení. Bowden při převyprávění hry Assassin's Creed III (což nehledě na číslo v názvu je hra v pořadí pátá) zcela ignoroval nezajímavého hlavního hrdinu Connora Kenwaye, kterému dovolil odvyprávět jen epilog knihy a zcela se soustředil na život jeho otce Haythama Kenwaye, který ve hře hraje důležitou, ale přesto vedlejší roli. Čtenář tedy nedostává do rukou přesný přepis herního děje, zato získává čtivou knihu.

2 24.09.2016

Humor? Ani moc ne. A přesto jsem se místy při četbě dost řezal. Ale takovým smutným smíchem. Ono zjistit na začátku jednadvacátého století, že mnohé názory vyslovované v knize Adolfem Hitlerem s vámi rezonují a vůbec ne negativně, to s člověkem docela otřese. Každopádně po četbě této "Adolfovy" knihy pochopíte, proč jej ve třicátých letech minulého století Němci vynesli až do kancléřského křesla. A tak nějak si připustíte, že zase všichni, nejen Němci, čekáme na nějakého toho diktátora. Jsme nepoučitelní?

3 22.09.2016

Zatím nejlepší kniha ze série. Bowden už se vypsal a ani překlad není tak ubližující jako v minulých dílech. Příběhem ze čtvrtého dílu herní série s přívažkem krátkého animovaného filmu AC Embers, se loučíme se, zatím nejzajímavější postavou cyklu, Eziem Auditore da Firenza.

1 11.09.2016

Na cestě do Konstantinopole, či spíše do Istanbulu, si Ezio čte Polův deník a my se tak vracíme do děje úplně první hry a sledujeme osudy Altaira Ibn La Ahada. Toto přerušení Eziova příběhu a návrat ke starším hrám, v textu knihy jsou krom obsahu první hry použity i děje z vedlejších mobilních her a vzpomínkové sekvence ze hry Revelation, je důležité pro pochopení dějů v následující knize. Bowden už se docela rozepsal, překlad je pořád takový nějaký kostrbatý a Desmond stále nikde.

01.09.2016

Jednoznačný posun k lepšímu oproti prvnímu dílu knižní série. Zatímco ten byl doslovným přepisem děje druhé hry herní série (plus vzpomínkové sekvence z třetí hry (Bratrstvo)) a autor mnoho nového nepřidal, v této knize, podle třetího dílu herní série, dělá přesně to, co po něm hráč a čtenář požaduje, tedy doplňování nevyjasněných, či nevyřčených, neukázaných okamžiků, které se ve hře neřeší, ale v samotném příběhu pak chybí. Stále jsem ale zvědav, jestli si Bowden vzpomene i na Desmonda Milese, protože jeho příběh je pro pochopení příběhu celé série klíčový.

29.08.2016

Osciluji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Z nějakého důvodu jsem měl s touto knihou problém. Buď to bylo počtem postav a rychlého a pro mne nepřehledného simultánního děje, nebo mi kniha nesedla jen proto, že jako typicky letní člověk si nehovím v příbězích o ledu a sněhu. Výtek by mohlo být i víc, ale vzhledem k žánru beru chybu na sebe. 4 hvězdy.

17.08.2016

Čtvrtá Rollinsova kniha už je takřka dokonalým příkladem žánru dobrodružného thrilleru. Fantastično, jež je motorem vyprávění, je dostatečně uvěřitelné a přesto šokující, antagonisté nemají chybu a většina hrdinů je velmi sympatická. Některé postavy sice příběhem proplouvají skoro bez povšimnutí, ale zpravidla jde o předem odepsané postavy. Řekl bych, že po haggardovsko - verneovských začátcích se už Rollins našel a vytvořil si vlastní styl vyprávění, který je je zároveň poctou jeho literárním vzorům. Kdoví, jaké knihy by dneska pánové Haggard, Verne, či Wells psali?

1 03.08.2016

Ve své třetí knize se již Rollins rozepsal. Děj má spád, napětí i sympatické hrdiny a otravně nepříjemné antagonisty. Ač v podstatě akční thriller s dobrodružnými prvky, stále klouže po vlnách scifična, aby v závěru v tomto žánru přistál jako v domovském přístavu. Někomu může vyřešení zápletky připadat moc šílené, ale mně se pěkně příběhově zacyklilo.

1 28.07.2016

Příjemné dobrodružné čtivo haggardovského stylu a moderního střihu. Na léto jako dělané.

10.07.2016

Velmi příjemné navázání na původní originální román. Jestliže první kniha byla zajímavá hlavně vylíčením života trubce v podivné hmyzí lidské společnosti, v tomto díle se mnohem více pohybujeme mezi "vrchností" a nastupují intriky a vášně.

20.06.2016

Jedna z těch knih, které jsem si z mládí zapamatoval. (Co už, u některých literárních dílek si už týden po dočtení nepamatuji, o čem že byli. A chvála Databázi knih, že je mým pomocníkem s nemohoucí pamětí.) Původně Plástev jedu vyšla v Železného obnoveném Rodokapsu, což jí mohlo i trochu ublížit, ale kvalita textu a hlavně příběhu byla tak veliká, že kniha nezapadla a dočkala se pokračování, na které se neskonale těším.

Konečně je Bond kompletní. Protože protagonista vždy potřebuje svého adekvátního antagonistu. A tím je Bondovi Ernst Stavro Blofeld a jeho organizace Spectre. V tomto díle ale samozřejmě je padouchem pan Largo.

1 07.06.2016

Z mého pohledu pět kvalitních povídek, z nichž nejzábavnější mi připadala Kvantum útěchy (jinak můj nejméně oblíbený bondovský film), v níž hraje James druhé housle, pouhého posluchače smutného manželského příběhu.
Hodnocení:
Na čekané -7
Velmi důvěrné - 8
Kvantum útěchy -10
Riziko - 10
Hildebrandova rarita -10
Celkem: 4,5

05.06.2016

Sice se mi zdálo, že poslední díl trilogie už není tak zábavný, jako díly předešlé, ale finále mne stejně dostalo.

01.06.2016

Přestože filmová podoba knihy patří asi k nejvěrnějším a tím pádem mne při četbě nemělo co překvapit, docela jsem se bavil. Snad se Fleming už trochu vypsal, už to na mne nepůsobilo tak stroze jako předešlé díly. A jednu hvězdičku si zaslouží samozřejmě závěr. Ten jsem opravdu nečekal.

1 09.04.2016

Bylo nám kolem dvaceti a tato kniha právě "letěla". Stejně jako o něco později Citadela. Na konci minulého režimu, hledali jsme v mizérii světa něco vyššího, duchovního. A Hesseho kniha byla jakýmsi ukazatelem, směrníkem na životní cestě. Mnozí z nás se tehdy obrátili k Bohu, vstupovali do náboženských hnutí a organizací. Mnozí v nich zůstali, jiní hledali dál. Někteří přestali věřit, někteří vírou přešli k víře jiné. Po třiceti letech jsem se spolu se Siddhártou znovu pokusil projít životem. Nikdy nebudu osvíceným a nirvána pro mne bude navždy jen hudební skupinou, ale věk, ta spousta prošlapaných bot a odhozených i nalezených myšlenek, mi dovoluje této úžasné knížečce porozumět zase o něco lépe.

10 24.03.2016

Myslím, že každý z nás má, nebo měl, takovou babičku drsňačku. Jenomže to nevíme, nebo jsme se to nedozvěděli. A proč jsme se to nedozvěděli? Protože nás to vlastně nezajímalo. Naše chyba. Tohle je hodně chytrá kniha pro děti a nejen pro ně, koneckonců každý kdysi byl dítětem a ti chytřejší jím, aspoň trochu, zůstali. Na autora se ještě podívám, zda i jeho další knihy mají duši.
A ohledně některých zdejších komentářů: Spoiler je spoiler, s tím nic nenaděláte. A spoilovat se nemusí. (Navíc je to strašné slovo). Smrt je smrt, s tím také nic nenaděláte, A umírat se musí. To je možná strašná skutečnost, ale mnohem horší zkušeností asi bude samotné umírání. O samotě. Protože naše děti nejsou připraveny na to, že jejich blízcí tady nebudou navždy, neboť samotná existence smrti, jako přirozeného vrcholu života, jim byla jejich blízkými zatajena.

6 23.03.2016