Burák komentáře u knih

Na tuhle knížku jsem se dost těšila. Líbil se mi název i námět společného boje dávných spolužáků s přicházející krizí středního věku. Od Hartla jsem četla předtím Malý pražský erotikon, který mě nadchnul, takže očekávání jsem asi měla opravdu velká.

Úplně zklamaná jsem nebyla, četlo se to velmi lehce a do čtení jsem se určitě nutit nemusela. Ale z až příliš šablonovitých charakterů hlavních postav, jejich osudů a z dost klišoidního závěru jsem byla trochu znuděná.

Takže jako knížka na víkendové oddechové čtení to obstojí, ale podruhé už bych to nečetla.

2 06.03.2018

Články Veroniky Bednářové v různých časopisech a novinách čtu snad odjakživa a mám je ráda. Že napsala paní Bednářová knihu o svém pobytu v USA, kam se dostala díky Fulbrightově stipendiu, jsem se dozvěděla ale teprve před pár týdny. V knihovně byla knížka zrovna volná, tak jsem se do ní mohla pustit rovnou.

Nebudu lhát, už po pár kapitolách jsem byla docela zklamaná, protože jsem čekala spíše povídání ve stylu osobních deníkových zápisků. To ale knížce, natož autorce, určitě nevyčítám, protože to ani neslibuje. Namísto toho jsem tak v ruce měla velmi čtivý cestopis, který se v jednotlivých kapitolách věnuje stručně, ale o to velmi zajímavě historii a přiblížení různých symbolů americké kultury - z oblasti architektury, filmu, divadla nebo geografie.

USA jsou mým druhým domovem, takže o to víc jsem všechny tyto informace ocenila. Pokud se mi alespoň některé podaří udržet v paměti, budu se moct blýsknout před ostatními opravdu zajímavými fakty zasazenými do kontextu.

Ráda bych vyzvedla kapitolu, ve která jako jedna z mála ty deníkové zápisky přeci jen připomíná. Je to kapitola, která popisuje zážitky z 11. září 2001 přímo z NY. To mi při čtení tekly slzy a svíralo se mi srdce jako už dlouho při žádném čtení.

Takže abych to shrnula, nečekejte povídání o tom, jak se dařilo studentce "z Východu" na začátku milénia vypořádat z kulturním šokem z USA. To jsem v knížce téměř nenašla. Namísto toho jsem si ale užila několik hodin zábavného čtení ve stylu "A věděli jste, že...." na téma americká kultura, které mě opravdu bavilo.

2 14.02.2018

Pamatuji si, jak byl okolo vydání této knížky obrovský rozruch, marketingová masírka zvládnutá na jedničku. Celkem lehce jsem v té první fázi nátlaku ze všech možných sociálních sítí a médií odolala, ale věděla jsem, že dřív nebo později si knížku přeci jen přečíst chci (kupovat jsem ji ale v plánu rozhodně neměla).

No, jak bych to nejlíp popsala. Napadá mě "mnoho povyku pro nic", to je za mě asi nejvýstižnější.
Ne že by to bylo úplně špatné, to určitě ne. Bábovky se četly lehce, ale byl to takový ten průměr co neurazí - nenadchne.

Nevadilo mi velké množství postav ani jejich málo uvěřitelná propletenost, jak se tady často v hodnocení objevuje. Ani mě moc nemátlo skákání v čase při vyprávění jednotlivých příběhů. Trošku jsem si musela zvykat na dlouhá souvětí (ale hádám, že to autorka považuje za svoji charakteristickou značku), tak to za nějaké velké mínus nepovažuju.
I jednotlivé postavy mi přišly celkem dobře napsané, s některé mi byly sympatické, jiné méně.
Celkově bych tomu asi vytkla spíš jakousi křečovitost a snahu o wau efekt, který se teda (alespoň u mne) nedostavil.

I když knihy Radky Třeštíkové asi aktivně vyhledávat nebudu, pokud se mi nějaké dostane do ruky, šanci ji dám.

2 09.12.2017

Už dlouho mě čtení žádné knihy tak nepohladilo po duši. Užívala jsem si každou stránku a když jsem dočetla, bylo mi líto, že už je konec. Jde o rodinnou ságu v tom nejlepším slova smyslu - takže nečekejte žádné velké nervy, kdy nemůžete samým napětím ani dýchat. To čím vás kniha dostane, je, že můžete pozorovat celé životní příběhy několika postav na pozadí historických událostí, konkrétně v tomto případě 20. století. To, že se jedná o českou knížku odehrávající se v Německu jsem brala jako zpestření a velké plus, kdy to pro mě bylo i poučné - např. část kdy příběh popisuje život a práci německých zdravotníků čerstvě po prohrané válce.
Za mě určitě doporučuju, zvlášť pokud máte rádi Dietlovskou (televizní) tvorbu.

2 10.10.2017

I když považuju Nicholase Sparkse za jednoho z nejlepšího autora v rámci žánru literatury pro ženy, jeho Talisman mě bohužel dost zklamal. Na druhou stranu, i když samotná zápletka byla velmi slabá a konec byl od počátku předvídatelný, tak se mi knihu dařilo dočíst do konce bez většího přemáhání. Což mi osobně potvrzuje, že Sparks prostě umí psát. V rámci žánru průměr - neohromí ani neurazí. Pokud bych měla hodnotit knihu obecně, asi by to nebyly ani ty 2 hvězdičky.

2 12.06.2017

Jako thriller (byť rodinný) u mě Podváděná rozhodně neobstála. Na to mi v té knize chybělo napětí. Jako ženský psychologický román už mi to přijde rozhodně lepší, ale stále spíš slabší průměr. Od Kateřiny Janouchové jsem už četla román Nejbližší, který mě vyloženě dostal svou autenticitou a upřímností. Podváděná se mi sice četla velmi dobře, dotýkala se témat, které řeší skoro každá žena/matka, ale přišlo mi to tak nějak málo uvěřitelné - speciálně ten rádoby dramatický konec - to se podle mě opravdu nepovedlo. Takže uděleju 2 hvězdy a přidávám třetí za přiblížení práce porodních asistentek ve Švédku, čemuž bylo v knize věnováno až překvapivě hodně prostoru. To sice neocení každý, ale mě to přijde jako krásné gesto, jak jim vzdát hold.
Za sebe tedy spíš nedoporučuju, ale na autorku nezanevřu a určitě si od ní ještě něco přečtu.

2 29.01.2017

Knížka se mi dostala do rukou náhodu, nikdy předtím jsem o ni ani o autorce neslyšela. Nicméně pro apokalyptickou tématiku mám slabost, anotace mě zaujala a už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od současného ruského autora. Ale tohle nebyla úplně nejlepší volba. Postavy sice jednaly uvěřitelně, jednotlivé charaktery byly docela propracované a četlo se to vcelku dobře, ale úplně mě to bohužel nestrhlo. Za mě trochu promarněný potenciál. Škoda.

2 07.01.2017

Opravdu povedený dívčí román o prvních láskách a rodinných vztazích. Škoda jen, že už nejsem věkem úplně cílová skupina, to bych si knihu užila asi ještě víc.
Je to psané hodně čtivě, a i když samotný příběh plyne spíše pomalu, s knížkou je vám tak nějak pěkně, že se vám ji nechce odložit.
Hodně se mi líbil vztah sester Songovek, který se celým příběhem proplétá a ovlivňuje hlavní zápletku.
Sama za sebe oceňuju, že knížka obstojí i bez popisování prvních sexuálních dobrodružství. Naopak podle mě citlivou formou vybízí k tomu nikam nespěchat, přitom prudérní určitě není. Jestli to ale ocení i teenagerky, kterým je kniha určená, to nevím... :)

2 16.12.2016

Po knize jsem sáhla, protože mě zaujal její název. Motiv třídních srazů, setkání přátel po letech a kontrasty minulosti a současnosti ukázaných na obyčejných lidských osudech mám ráda nejen v literatuře.
Autorka se asi snažila o jakousi výpověď její generace, což se ji snad i podařilo. Jednotlivé kapitoly popisují "v kotce" životní osudy jejích spolužaček z dívčího gymnázia. Osudy to nejsou nijak přikrášlené, naopak jsou docela uvěřitelné, protože podobné příběhy znám i ze svého okolí (a to se nepohybuju v "kumštu" jako spisovatelka).
Kapitoly jsou relativně krátké, psané jednoduchým srozumitelným jazykem, na sebe nenavazují - za to určitě plus.
Na druhou stranu tak víceméně odpadá motivace knihu dočíst, protože už po pár příbězích máte slušnou představu v jakém duchu budou ty další. Nějak to po přečtení všechno splyne.
Škoda.

2 12.12.2016

Škoda, že se mi kniha nedostala do rukou, když jsem byla teenager. Pak by to bylo určitě na 5 hvězdiček. Takhle jsem si sice čtení náramně užívala ale už to pro mě nebylo úplně dostatečně uvěřitelné.
Každopádně, čte se to opravdu skoro samo a pro mě to tedy "ulepená slaďárna" nebyla. Naopak si myslím, že je to docela univerzální čtivo pro téměř jakéhokoli čtenáře.

2 21.10.2016

Je to pohádka pro dospělé, přesně jak se píše na obalu. A je to dobrý. I když je jasný, že Duchovny svým enviromentálním poselstvím/agitkou bude spoustu lidí štvátm, myslím, že jinou spoustu lidí tím donutí se nad svým chováním (alespoň) zamyslet. A to není málo.

Já jsem si čtení užívala, častokrát jsem se přistihla, že se nad textem viditelně usmívám a patřím do té druhé skupiny lidí, takže si sama nad svými zvyky a postoji přemýšlím.

Nejoblíbenější postava židovský vepřík Jerry/Šalom by si zasloužil vlastní knížku. :)

2 29.05.2016

Těšila jsem se na tyhle deníkové záznamy z doby tak zásadní nejen pro Moniku. A nezklamalo mě to. Kdyby chtěla autorka vydat další deníky, z doby po revoluci, tak jak píše na konci této knihy, budu nadšená.

2 06.02.2016

Stejnojmenný film jsem ještě neviděla, ale předpokládám, že s knížkou jej mnoho spojovat nebude.
Možná tak jméno hlavní postavy a Tibet. Knížka totiž žádný děj moc nemá. Je to takový milý cestopis po o Tibetu ve 20. století. Jednotlivé kapitoly (které jsou příjemně krátké) přibližují zvyky, rituály a běžný život vyšších tibetských vrstev. Konec knížky dává nahlédnout díky přátelství s hlavním hrdinou i do života duchovního vůdce země. Nemůžu říci, že by to nebylo zajímavý. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, ale čekala jsem něco jiného než beletristický průvodce bez obrázků. Ještě musím upozornit ty, co mají rádi horolezecké příběhy - tady budete nejspíš dost zklamaní, protože toho se knížka dotkne jen okrajově.

2 17.05.2015

Miluji knihy podle skutečných událostí. Zvlášť když jde o příběh o přežití. Příběh to to teda je silnej, to jo, četlo se to dobře, ale až do konce jsem se nějak neuměla ztotožnit s hlavním hrdinou, žádné moje sympatie neměl a určitě jsem mu nefandila víc než komukoli jinému v prekérní situaci.
Vlastně jsem čekala mnohem mnohem víc. Ale už jen kvůli té velké statečnosti a odhodlání žít a přežít stojí za to si knížku přečíst.

2 26.03.2015

Digitální pevnost skutečně za ostatními díly Dana Browna dost pokulhává, což dokazuje i zdejší hodnocení.
Souhlasím s tím, že v knize je dost nelogičností a na náhodu se děj spoléhá častěji než by mi bylo milo, na druhou stanu jde o velmi čtivou žánrovku. Po knížce jsem sáhla jen kvůli autorovi, jen podle anotace by mě kniha vůbec nezaujala, protože IT prostředí je pro mě velkou neznámou. A i přesto se Brownovi povedlo, že jsem knížku přečetla za minimum času. Za mě 50 %.

2 11.10.2014

Navzdory relativně vysokému hodnocení (nejen) zde, zajímavé anotaci a tomu, že autorkou je TA Flynnová jsem ke knize přistupovala víceméně bez očekávání. A dobře jsem udělala. Protože jsem tak nemohla být zklamaná.
A dostala jsem od knížky přesně to, co jsem potřebovala. Čtivý, nijak komplikovaný příběh s thrillerovými prvky.
Žádné velké napětí si kniha neudržovala, odhalit motiv a vraha se podaří většině čtenářů mnoho desítek stránek před koncem. Navíc je většina postav (možná dokonce všechny) vykreslena natolik zvráceně, že o sympatiích k nějaké z nich nemůže být vůbec řeč. V knize je poměrně dost sexu, podaného trochu jinak by člověk čekal - věřím, že to pro někoho může být důvod proč třeba i zvýšit hodnocení o jednu dvě hvězdičky, mě z toho bylo spíš úzko, a to ne proto, že bych byla puritán. Taky je pravda, že závěr knihy je hodně urychlen, což působí vzhledem k víceméně poklidnému plynutí děje, docela odfláknutě.
Ale jak už jsem psala, nijak zklamaná jsem nebyla. Za mě fajn oddechovka na propršený víkend.

1 13.10.2017

Nechci být při hodnocení nespravedlivá, respektive až příliš přísná, protože už dávno nejsem v cílově skupině, pro kterou je Vampýrská akademie určena. Proto ponechám komentář bez hvězdičkového hodnocení.
I navzdory svému věku jsem si knihu vybrala sama, protože jsem chtěla něco nenáročného na dovolenou a už jsem z různých recenzí i tady na Databázi věděla, že patří k oblíbeným a dobře hodnoceným.
Upřímně, nechápu proč. Možná že jako teenager bych z toho byla taky vedle, ale tak jak si pamatuju na své mladší já, myslím, že spíš ne.
Pokud bych měla něco vypíchnout a ocenit, tak by to bylo vymyšlení samotného vampýrského světa - to kastování a zákony, které v tomto světě platí jsou promyšleny poměrně dobře a nabízí se tak určitý potenciál i pro dobrý fantasy příběh. Bod bych dala ještě za to, že ty postavy nejsou černobílé a knížka se nesnaží nijak zvlášť moralizovat. No, a tím asi s pozitivy končím.
Zápletka mi přišla poměrně slabá, žádné napětí z toho jak to dopadne jsem víceméně nepociťovala. Možná za to bude moct i český překlad, ale některé ty dialogy tahaly vyloženě za uši a celkově mi přišlo, že i ty jednotlivé scény jsou tak nějak odfláknuté.
Abych to zkrátila, pokud je vám cca okolo 15 a ještě moc načteno nemáte, je tu šance, že se vám to bude hodně líbit. Čím starší a zkušenější čtenář jste, tím víc bych si dala práci s výběrem jiné knížky.
Další díly číst asi nebudu. I když, kdoví, že...

I když se děj z velké části odehrává v postapokalypsovém světě, fanoušci tradičních dystopií budou asi zklamáni. Já teda byla. Není to úplně špatná knížka, věřím, že své čtenáře si najde, ale moc jsem se u toho čtení nebavila.
Výhodou je, že je to relativně krátké, něco málo přes 300 stránek je přečteno za pár hodin. Já ale pořád čekala nějaký srhující dobrodružství a namísto toho se mi dostávalo psychologické sondy pár postav z umělecké branže, které se mohly odehrávat i na jiném dějovém pozadí než je vymření téměř celé populace.

1 25.05.2016

Komentář může obsahovat SPOILERY!:
Stejnojmenný film jsem ještě neviděla, ale podle dostupného traileru bych řekla, že s knihou má jen společný námět. Zatímco film (nejspíš) vypráví o hledání syna Philomeny, kniha se naopak zaměřuje na jeho životní příběh po adopci.
Četlo se to skvěle. Nenásilně se člověk doví spoustu o americké politice 70., 80. a 90. let, o tom, co znamenalo být v těchto letech homosexuálem v USA i jak vypadaly začátky epidemie AIDS.
Za mě rozhodně dobrá volba.

1 14.01.2016

Bohužel, kouzlo příběhu pro mě zůstane utajeno. Ale knížka se četla se dobře, to zas jo...