burg komentáře u knih

Výzva 2023 - kniha o zakázané lásce. Pamatuji si, že jsem knihu poprvé četl na druhém stupni (cca čtvrt století zpět) a příběh mě hodně zaujal. A taky vzal. A nejinak tomu bylo i teď, v rámci výzvy. Jen mi přišlo, že ta Ester se chovala fakt jako naivní a tupá husa. I když - v jejím případě je asi lepší nevědět, proč se ti rodiče tak dlouho neozývají... Smutné čtení a jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý.

10 21.11.2023

Prostě boží dílko, kdo by ho nemiloval! Moje dcerka vyžaduje pravidelné a krátké dávky, zato prakticky neustále.
Jen mě zarazila jedna věc a to, jak obtížně se mi knížka četla - je mi jasné, že se syntax vyvíjí s časem, ale stejně jsem si při čtení připadal jako prvňáček, který sáhne po první knížce, na kterou narazí a pokouší se slabikovat první slůvka. Prostě skladba vět je děsná.

10 28.02.2022

S detektivkami (skandinávskými obzvlášť) jsem ve svěm životě měl co dočinění jen párkrát - a vlastně všechno to bylo v rámci Čtenářské výzvy. Larsson nezklamal a tak musím říci, že to bylo několik fakt parádních večerů, kdy jsem ani nedutal a čekal co se jak vyvine. Některé moje předpovědi se potvrdily, jiné jsem sám zavrhl s tím, jak se děj odvíjel, ale stejně jsem neměl nejmenšího tucha, kdo je zahradník. Ehm, tedy vlastně vrah :)
Obdivuju všechny autory, kteří napíší něco podobného a příběh, detaily a všechno ostatní udrží jednak v hlavě a dvadnak na uzdě a příběh skončí tak, že čtenář nemá po přečtení pocit, jako by snědl něco děsivě kyselého, zvlášť když měl chuť na sladkou tečku. Rozhodně to nebylo poslední shledání s Miléniem.

10 12.02.2021

Samozřejmě, že jsem na knihu narazil až poté, co vyšel film. Ale četl jsem ji naopak jako první :)
A musím říct, že kniha je fakt best! Potěší humor, děj, myšlenkové pochody hlavního hrdiny a spousta malých detailů, které ve filmu buď nebyly vůbec, nevynikly v ději, nebo se na ně prostě zapomnělo. Viz úvaha o tom, "jak to ten Aquaman vlastně dělá..."
Prostě zábavná a odpočinková literatura akorát na léto, k vodě a písku... tedy pokud v létě u moře nemáte písku dost, tak tady rozhodě mít budete :)

10 15.06.2019

Výzva 2022 - kniha poprvé vydaná v roce 2022. Inu - už kolikrát jsem si říkal, jakým směrem že by se ubíral můj život, kdybych se rozhodl kdysi dávno jinak, šel jinudy, objednal si jiný jídlo/pití, koupil si lístky do kina na jiný film apod. A musím říct, že ten příběh byla slušná jízda. I když na konci jsem si říkal, že jsem to finále v téhle podobě mohl čekat (a taky trochu čekal) už od začátku.

9 21.11.2022

V podstatě ani nevím, kolikrát jsem knihu za posledních řekněme deset, patnáct let četl... Některé povídky jsou jen dobré, zbytek pak geniální. Zkrátka ideální začátek jak se seznámit se světem Zaklínače.
Rozhodně oceňuji to, jak autor dokázal decentně zakomponovat "lidské" pohádky do svého světa - viz Sněhurka, Kráska a zvíře a jemně na ně jednou větou, či mrknutím oka odkázat.

9 05.10.2019

Čtenářská výzva 2019...
Během pár prvních stránek jsem si uvědomil, že to pro mě není až taková novinka, protože jsem si začínal rozpomínat na drobné střípky vyprávění, které mi v paměti zůstaly. Patrně jsem knihu vzal do ruky zcela náhodou někdy před patnácti lety v knihovně. A přiznejme si, že příběh jednoho neúspěšného německého velkotovárníka a podnikatele se prostě jen tak nezapomíná. Oč neúspěšný byl co se podnikání týče, o to úspěšnější byl v jiných oblastech.
A rovnou říkám, že z poslední třetiny knihy mi fakt běhal mráz po zádech - ani nevím, jestli víc ze zla, které se všude a na všech okolo páchalo, nebo nad dobrem, které v té strašlivé době občas probliklo jako zapálený plamínek v temné jeskyni.
Je to zkrátka jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý!

9 24.09.2019

Docela se peru mezi čtyřmi a pěti body - přikláním se totiž k té skupině čtenářů, kteří si myslí, že to rozhodně nejsou autorovic zážitky (alespoň z větší části ne), ale spíš o sebrané spisky a povídky "co kde Chariere slyšel". Ale na druhou stranu je to tak výborně napsáno, zábavně a čte se to samo, takže čtenář jistě těch pár stěží uvěřitelných zážitků rád odpustí.

9 16.06.2019

Výzva 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí. Původně jsem chtěl dát slušné čtyři hvězdy, ale za ten senzační konec (nebudu spoilerovat) si to pátou zalouží.
Pravda, nejedná se přímo o horor Mistra pera, ale vysvětlujte to malé, devítileté cácorce, která se ztratila v lese. Holt jsou dny, kdy sníte medvěda a jsou dny, kdy ten medvěd sní vás...

PS: fakt by mě zajímalo, jakou vzdálenost mohla za těch devět dní nachodit.

8 02.07.2024

Výzva 2024 - Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet.
No... Nečekal jsem, že se z toho vyklube takový drámo. A hlavně - nečekal jsem ten dovětek po nalezení Kimmi. V podstatě se to četlo jedním dechem a ta vypatlaná matka si vlastně nezasloužila nic jiného...

8 14.03.2024

Výzva 2023 - Kniha, jejíž hlavní postava je alkoholik.
Tvrdé, drsně napsané a až na dřeň. Bez zbytečné omáčky okolo. Člověk si až musí nutně klást otázky typu zdalipak se taky už nezačal pohybovat krapet na šikmé ploše. V podstatě by to mohla (měla) být jedna kniha z povinné literatury před maturou.

8 08.02.2023

Výzva 2021 - při poslední řečené otázce jsem si v duchu říkal, že tuhle vesnici člověk musí milovat, i kdyby nechtěl. A to samé platí i o knize samotné - postavičky jak z poslední Horní Dolní, anglický humor suchý jak drn, prostě bomba. Díky za recepty na konci knihy a už teď vím, že to nebylo poslední shledání se svérázným Ballybucklebo!

8 03.02.2021

Mno konečně! Konečně kniha o pouti, na které (a o které) má smysl tu knihu vůbec napsat, sepsat a vydat. Jako první jsem o PCT četl domácí tvorbu od Moniky Benešové, kterážto mě teda absolutně nenadchla. Naštěstí Cheryl Strayed na to šla od lesa (tedy z Mohavské pouště) a díky ní měl člověk ze čtení konečně pocit vedra, žízně, zimy, každého kamínku v botě a chřestýše na cestě - tak jak to od cestopisu čtenář čeká. A o důvodu proč knihu napsala zde není třeba vůbec polemizovat - stokrát pádnější, než autorka Pacifické hřebenovky.

8 05.08.2020

Samozřejmě, že jsem na knihu narazil rok, či dva po zfilmování.
A samozřejmě, že mě vyprávění dostalo do kolen stejně tak, jako valnou většinu čtenářů.
A samozřejmě, že jsem rád, že jedna určitá scéna z knihy byla vynechána - hádejte která. Po přečtení kapitoly jsem musel knihu na hodně dlouhou dobu odložit, protože jsem fakt nemohl psychicky pokračovat ve čtení dál.
Pochmurný, depresivní a temný (nebo spíš šedivý, chcete-li) příběh o tom, že i cesta je cíl a jestli se člověk dostane až na konec své cesty, nemusí to pro něj nutně znamenat fanfáry a oslavu vítězství. A také o tom, že mít svůj vlastní nákupní vozík naplněný "poklady" může někdy znamenat víc, než truhla zlata. No nemáme se my Evropani, Amíci, Asiaté a všichni ostatní tak nějak fajn?

8 01.07.2019

Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek.
Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto.
A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no...
Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček.
Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.

8 30.06.2019

Výzva 2024 - kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění.
Inu... o rakouské stupiditě a idiotském pohledu ohledně jaderné energie si myslím svoje. Ohledně Elsberga (a výběru témat, o kterých píše) si začínám myslet totéž.
Spousta věcí tu navozuje dojem, že jáderná elektrárna je ta nejhorší věc od dob Barbry Streisand a že bychom se měli ideálně vrátit minimálně do jeskyní a lovit kyjem (ne-li se vrátit přímo do oceánů a žrát jeden druhého nabroušenými zuby).
Z vlastní zkušenosti vím, že zápletka v podobě "hacknutí" systémů všech elektráren jedním příkazem je hovadina hodná tak maximálně ekofašounů přilepivších se k silnici a propichujících gumy eSUVéček u vás v ulici. Každá (moderní?) elektrárna má ve svém repertoáru několik desítek systémů a podpůrných struktur, které mají podobným excesům zabránit.
A propos: věděli jste, že Temelín má rezervu nafty pro provoz dieselgenerátorů minimálně na deset dní v kuse (a tyto generátory jsou v záloze právě pro případ, že elektřina "dojde") a budou honit hlavní cirkulární čerpadlo jen proto, aby se palivo v reaktoru "nepropálilo" podlahou a nedošlo k dalšímu Černobylu / Fukušimě / Three mile islandu??
Souhlasím, že na elektřině jsme už prakticky závislejší, než héráčníci na své dávce. Bohužel do žádné z postav jsem se nedokázal vcítit a bylo mi prakticky jedno, jak to s ní (potažmo s civilizací) vlastně dopadne. Takže škoda, že se nejedná o pořádně hutné post-apo, kde radioaktivita a degenerace budoucího genofondu prýští z každé stránky. Přesto (a snad proto) to bylo celkem oddechové, dobře odsýpající (a jednoduché) čtení mířené pro všechny jednoduchý levičácký sluníčkáře.

7 03.01.2024

Výzva 2023 - kniha se žlutou obálkou.
Já vlastně nedokážu říct, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Dlouho, předlouho jsem se do knihy nemohl začíst (zhruba první třetina), až jsem to vzal jedním vrzem při dlouhé a nudné směně v práci. Ten frajer byl jednoduše a slušně řečeno na pěst - svým jednáním, chováním i mluvou. Děj nulový, konec vlastně nudný a bez nějakého efektu. Zkrátka škoda času. Velké zklamání.

7 14.11.2023

Výzva 2022 - postava jež se skrývá. Tohle je asi jedna z těch nejsmutnějších knih, co jsem kdy četl. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomil, že Židé nebyli jen položky, čísla a řádky ve statistikách, ale lidé z masa a kostí, se svými touhami, radostmi, názory a chutí do života.
Zkrátka povinnost přečíst všemi lidmi co sympatizují s jakýmkoliv extremismem a i těmi ostatními, co mají plnou ledničku, střechu nad hlavou, Netflix a každej rok nový nakouslý jablko za 20k a stejně nadávají na to, jak se mají špatně!!

7 15.03.2022

Výzva 2021 - přečteno poté, co jsem dočetl Petra a Lucii. Musel jsem si spravit chuť něčím pořádným.
Vlastně je zvláštní, že obě knihy měly jasný protiválečný podtext, ale Bílá nemoc je pro mě jasně lepší, kvalitnější, zkrátka ideální na spravení chuti...:-)
A navíc v téhle době COVIDové má ten příběh nečekaný rozměr navíc - chováním lidí, jejich reakcemi, původem nemoci atd...

7 08.06.2021

Fakt nevím. Snažil jsem se, ale ani zaboha nechápu, co se na tom komu líbí. Prostě špatně podaná kniha o psaní špatných knih a tak vůbec. V podstatě mi bylo celou dobu naprosto jedno jak se bude příběh rozvíjet, jestli tam nějaký příběh vůbec bude a tak podobně. Třeba se někdy ještě dokopu k tomu, abych se do ní zakousl, ale v příštích pár letech to rozhodně nebude.

7 05.02.2021