burg komentáře u knih
Výzva 2022 - kniha mého dětství. Pamatuji si, jak jsem jako malé smrádě jezdil na chalupu a tohle byla jedna z mála knížek, které jsem tak objevil. Skvěle strávené prázdniny. Dodneška si pamatuju, jak Kocourkovští chytali světlo do pytlů, stavěli kašnu, pásli obecního býka, stěhovali kostel a sázeli sůl. A i dnes mě čtení bavilo, stejně jako před čtvrt stoletím. A taky si konečně uvědomuji kde se berou všichni naši vládní činitelé
Výzva 2022 - postava jež se skrývá. Tohle je asi jedna z těch nejsmutnějších knih, co jsem kdy četl. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomil, že Židé nebyli jen položky, čísla a řádky ve statistikách, ale lidé z masa a kostí, se svými touhami, radostmi, názory a chutí do života.
Zkrátka povinnost přečíst všemi lidmi co sympatizují s jakýmkoliv extremismem a i těmi ostatními, co mají plnou ledničku, střechu nad hlavou, Netflix a každej rok nový nakouslý jablko za 20k a stejně nadávají na to, jak se mají špatně!!
Prostě boží dílko, kdo by ho nemiloval! Moje dcerka vyžaduje pravidelné a krátké dávky, zato prakticky neustále.
Jen mě zarazila jedna věc a to, jak obtížně se mi knížka četla - je mi jasné, že se syntax vyvíjí s časem, ale stejně jsem si při čtení připadal jako prvňáček, který sáhne po první knížce, na kterou narazí a pokouší se slabikovat první slůvka. Prostě skladba vět je děsná.
Původně jsem šel do čtení s tím, že název znám jen coby "nějaký film", který jsem stejně ještě neviděl. Na druhou stranu mi to nekalilo představu a ani nepodsouvalo žádné vzpomínky na děj.
Tony Brtky mi bylo moc líto, snad ještě víc, než jeho arizované židovky.
A je neuvěřitelné, kolik a jak silně se toho dá odvyprávět na necelých sto padesáti stranách. Strašná doba a děsivé činy podpořené děsivou demagogií.
Když pominu kapitoly Tonyho a Jáchyma Kaplana, což byly více méně výmysly smažek a alkáčů kterým začalo totálně hrabat v makovici (očividně ještě před dobou kdy se na Šumavě usadili a OPRAVDU se někdo pokouší že psa udělat vegana???), tak to bylo vážně zajímavý čtení. Nejvíc jsem se dokázal navázat na vyprávění Romana, Mirka a obou dam.
Jediné co mi fakt vadilo byl asi ten přístup psaní bez začátku a konce, hození doprostřed děje. Asi jako byste šli do divadla, přišli o půl hodiny pozdě a těsně před koncem vás z toho divadla zase vyhodili....
Asi takhle: to, že je pan Eben moudrý, inteligentní a vtipný člověk (čím dál tím vzácnější kombinace!), to jsem tak nějak věděl díky těm létům, kdy jsem na něj narážel v TV. Ale to, že je to (odpusťte mi ten výraz) takovej hlásič a člověk až tak prudce inteligentní, to jsem fakt nečekal.
Myšlenky se četly naprosto skvěle a rozhodně nesouhlasím s autorovo výzvou na začátku knihy "klidně si vytrhni stránku či dvě s úvahami, se kterými nesouhlasíš, milý čtenáři. A pokud ti zbydou jen desky, velice se omlouvám." Ba naopak! Stránek bych klidně uvítal třikrát, pětkrát i desetkrát tolik. Přečíst si pár zápisek - to by byl pravý lék na klasickou českou blbou náladu a nasranost.
Jedinou výtku, kterou bych ke knize měl je ta, že zahrnuje relativně dlouhé časové období (od dubna 2014 až po červenec 2020) a tak si na další pokračování budeme muset asi dlouho počkat. Velká škoda.
Výzva 2021 - jedna z knih, které jsem jako malý kluk vážně žral. Z nostalgie (a za stáří knihy) za 4*, i když vím že dnes se dá sehnat kvalitnější četba. Navíc - až naše mládě chytne jednu ze známých dětských nemocí jako je čurbesajda nebo hubatida, tak alespoň víme po jaké medicíně sáhnout...:-)
A zajímavost: vždy jsem si myslel, že paní MacDonaldová je jak dle jména, tak dle stylu vyprávění britka jak poleno, ale to se s její US národností docela vylučuje, že?
Výzva 2021 - kniha vyprávěná retrospektivně. Sice nemám srovnání, protože z japonských autorů mám načteno tolik, do kolika by napočítal VELMI nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky, ale jsem sakra spokojen. Dovolím si tvrdit, že tak melancholický, dojemný a smutný příběh nikdo jiný snad ani napsat nemůže... Díky pane Murakami!
Protože co je to revoluce? Jediný, co se změní, jsou jmenovky na dveřích na úřadě vlády...
Výzva 2021. Proboha - vždyť se to vůbec nedá číst! Přečteno tak 20%, ale bylo to stejný utrpení jako si nechat vytrhat všechny zuby bez umrtvení!!
Výzva 2021 - děsně špatně se to četlo. Asi kvůli tomu, jaké jsem na knihu slyšel ódy, jsem měl jiná očekávání. Inu - co čekat když člověk čte jen o vnitřních pocitech jednoho frajera, co dostal chuť na mladý masíčko.
Výzva 2021... Původně jsem k "původní" České fantasy přistupoval velmi skepticky (kolikrát jsme četli/slyšeli že kniha, kterou držíme v ruce je zaručeně původní?).
Po odvyprávění historie světa jsem byl jasně přesvědčen, že jsem se v hodnocení nemýlil - tolik logických, fyzikálních, biologických apod. kiksů a nedomyšleností jsem na těch pár stranách vážně nečekal.
Ale budiž - začetl jsem se. Po první třetině uznávám, že alespoň příběhově to taková blbost nebude a že je to i celkem osvěžující čtení, v polovině mě příběh naprosto pohltil a nepustil až do samého konce. Musím říci, že much je v celém tím vyprávění více než na řádně uleželém hnoji ale i tak se moc těším na další příběh z onoho podivuhodného světa!
Výzva 2021 - přečteno poté, co jsem dočetl Petra a Lucii. Musel jsem si spravit chuť něčím pořádným.
Vlastně je zvláštní, že obě knihy měly jasný protiválečný podtext, ale Bílá nemoc je pro mě jasně lepší, kvalitnější, zkrátka ideální na spravení chuti...:-)
A navíc v téhle době COVIDové má ten příběh nečekaný rozměr navíc - chováním lidí, jejich reakcemi, původem nemoci atd...
Výzva 2021 - hodně známá kniha (asi z hodin ČJ že?) a o to víc mě překvapilo, jak naivní příběh to vlastně je.
Je mi jasné, že před sto lety takových příběhů moc napsáno nebylo (o to méně těch co by byly známé ještě po sto letech) a asi bych se na knihu normálně díval úplně jinak, ale takhle to fakt nebylo nic pro mě. Škoda
Vážně jsem nečekal, že mě tak moc zasáhne kniha, která by se dala přečíst dvakrát během jedněch reklam v TV. Myšlenky s hloubkou Mariánského příkopu a naprosto NÁDHERNÝ kresby jsou důvod, proč o knize budu ještě dlouho, předlouho přemýšlet.
Při čtení jsem si několikráte vzpomněl na Exupéryho, který tvrdil že správně lze vidět pouze srdcem, protože co je důležité, je očím neviditelné. Tahle kniha to plně dokazuje.
Děkuji pane Mackesy. Z celého srdce děkuji.
Silný, úžasný, nesmrtelný, melancholický a občas dojemně smutný příběh - rozhodně kniha, na kterou budu v rámci letošní výzvy vzpomínat nejvíce.
Výzva 2021. Kniha s pruhovanou obálkou. Snažil jsem se co to šlo, abych se vyhnul vězeňskému prostředí, potažmo holocaustu, protože po několika přečtených titulech hned za sebou už nemám na něco takového sílu. Proto Cop. A dobře jsem udělal - příběh tak spletitý, jak jen cop může být. Jsem moc rád, že i když se příběh zakončil celkem romanticky (kolikrát to takhle skončí v životě?), vyhnula se spisovatelka zbytečnému patosu. A že ač každý pramen onoho copu začíná jako samostatný a celkem křehký dílek, tak vše končí jako jeden pevný spletenec. Zkrátka příjemné čtení, velmi příjemné!
Výzva 2021. V případě velkého Stephena Hawkinga jde patrně o malý úlet ihned v názvu knihy - čekejte od něj vše, co se čekat dá, tedy kromě stručných odpovědí. Nevím jak to vše začalo, ani jak to skončí (a zda vůbec budeme mít někdy nějakou jistotu), jaká bude naše budoucnost, či jak bude vypadat lidstvo za tisíc let (bude-li vůbec existovat), a o ostatních velkých odpovědích vyvolávající ještě větší otázky taky není nouze.
Zkrátka vše je v knize naservírováno tak, jak to máme (či jsme měli) od tohoto převelice moudrého pána rádi. Slovy klasika: můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat... :-)
Výzva 2021. Na jednu stranu geniální a legendární vyprávění o tom, že válka je vůl, na druhou stranu strašlivě rozvlelý příběh, který se děsivě táhne a zda se, že nemá konce. Těch pár absurdních situací, které mě pobavily ani zdaleka nevyváží tu hromadu nudy mezi tím. Plně chápu čtenáře, kteří knihu vyzdvihují až do nebes, ale tohle fakt nebylo pro mě.
Výzva 2021. Miluji svět zaklínače a až u téhle knížky jsem si uvědomil tu ohromnou spoustu obyčejné moudrosti napěchovanou v krásném příběhu. Mnozí tvrdí, že kniha nemusela vůbec vyjít, ale já jsem naprosto opačného názoru: kdyby vycházely příběhy z tohoto světa co půlrok, byl bych ten nejspokojenější čtenář. A navíc ty bombastické ilustrace!!
Snad jen pár malých výtek: člověk může těžko očekávat, že bude zdejší svět napěchován latinskými výrazy a hlavně za ono deus ex machina vyřešení situace ohledně mečů. Prostě mi tam cosi na konci chybělo...