burg komentáře u knih

Povedzte mi Kefalín, čo si představujete pod takým výrazom absurdní?

4 02.09.2020

Nalákán skvělou sci-fi Příchozí jsem se rozhodl přečíst si verzi ze které film vychází. Mno - namlsán úvodem, zklamán zbytkem. Jediná dobrá povídka je vážně Příběh tvého života, zbytek těžký podprůměr, který do záhuby žene přemíra stránek. Ještě beru jako celkem dobrou věc Dokument, ale zbytek jsou jen pseudointelektuálský kecy o ničem. Kdyby každá povídka, kterou jsem přečetl, měla o polovinu méně textu a trochu spád, tak neváhám a na hodnocení zatlačím. Prostě se to všechno strašlivě táhlo, asi jako smrad ze slušně jetých kecek.

01.09.2020

Všechna ta pomrkávání od Beatles, Floydů apod. beru jako příjemné plus, a ještě plusový bodík navíc za luxusní český překlad a hrátky s češtinou (ukázka zabejčenosti, chci s ním mít tele atd....), ale na druhou stranu celkem zklamán že zbytku. Příběh zbytečně rychle ukončen a pokud měl autor na mysli poselství typu "chovejte se ke zvířatům hezky a s úctou", tak bohužel to narazí na dva základní kameny úrazu: 1) lidé jsou moc pohodlní na jakoukoliv změnu a 2) budou-li mít lidé neustálý přísun žvance až k hubě, bude jim ukradený, jak jiní zacházení s dobytkem na jatkách. Hlavně, když to sami neuvidí. Bohužel.

3 21.08.2020

Tři robotické zákony - geniálně jednoduché a devět povídek, které jsou ve své podstatě tak jednoduché, až jsou geniální..:-) Přesto se v každé z nich skrývá velká myšlenka. Zkrátka a jednoduše: tohle je nesmrtelná a nestárnoucí klasika a spolu s Poslední otázkou asi to nejlepší, co mistr pera Asimov napsal. Přečteno už několikrát a stále se ke knize rád vracím.

12 19.08.2020

Jak už to tak bývá, tyhle antologie bývají často dost nevyrovnané kvality. Ze začátku, po přečtení Slibu (perfektní nápad a vskutku vtipná pointa na závěr) a Návratu postapo. otce jsem byl fakt nadšen. Takovéhle povídky mám jednoduše moc rád, asi že jsem vyrůstal na Falloutu apod. Stejně tak na konci knihy jsem nadšen z výherní povídky.
Bohužel pak přišlo rozčarování v podobě Mýtiny, kterážto by mohla být na třetině stránek nebýt toho neustálého opakování jedné věty v průběhu jednoho odstavce čtyřikrát (aby snad čtenář nezapomněl). Povídky Hráč, Dotyk motýlího křídla a Mea Culpa a Nezvaný host mi přišly jako naprostý brak a balast k vyplnění obsahu a zbytek povídek jako prachsprostej průměr. A přitom je postapo moje nejoblíbenější sci-fi škatulka a na tuhle knížku jsem se fakticky moc těšil. Holt škoda.

1 18.08.2020

Moc neuvěřitelné na to, aby to byla pravda. Křováci si náhodným způsobem vyberou jednu americkou doktorku jen proto, aby s ní prodělali několika týdenní trip po vyprahlé buši? Autorka očividně ujíždí na New age, což se snaží každou stranou procpat čtenáři. Na druhou stranu je v knize i přes onu fikcí hodně velkých myšlenek, které stojí za to chvíli nechat převalovat v mysli a přemýšlet, jestli náš způsob života vážně není naprosto proti všem přírodním zákonům. Na to až si odpoví každý sám.

3 06.08.2020

Mno konečně! Konečně kniha o pouti, na které (a o které) má smysl tu knihu vůbec napsat, sepsat a vydat. Jako první jsem o PCT četl domácí tvorbu od Moniky Benešové, kterážto mě teda absolutně nenadchla. Naštěstí Cheryl Strayed na to šla od lesa (tedy z Mohavské pouště) a díky ní měl člověk ze čtení konečně pocit vedra, žízně, zimy, každého kamínku v botě a chřestýše na cestě - tak jak to od cestopisu čtenář čeká. A o důvodu proč knihu napsala zde není třeba vůbec polemizovat - stokrát pádnější, než autorka Pacifické hřebenovky.

8 05.08.2020

O knize jsem se doslechl někdy v roce 2015 při cestě pod Mont Blanc a během výstupu na vrchol. A protože cesta byla dlouhá a děsně se to táhlo, výstupových metrů moc a kilometrů do Francie ještě víc, někdo mi převyprávěl pár největších perliček z téhle knihy. Knihu jsem si samozřejmě musel přečíst a od té doby se mi to stalo ještě asi čtyřikrát, nebo pětkrát (to přečtení, ne výstup).
A musím říci, že jsem z vyprávění nadšený popáté stejně jako napoprvé. Zejména části týkající se Feynmanových studií a pak projektu Manhattan v laborkách Los Alamos. Prostě špica. A musím říci, že být takových učitelů a profesorů v českém školství více, děly by se velké věci!

6 22.07.2020

Stejně tak, jako mají Češi svého Švejka, tak hrdinou španělského lidu bude Don Quijote de la Mancha. A protože jsem snad tisíckrát během života slyšel úsloví o (nesmyslném) boji proti větrným mlýnům a nikdy knihu ani nedržel v ruce, rozhodl jsem se, že musím svou chybu napravit. První z mnoha dobrodružství - super, člověk se nasměje. Jenže zhruba uprostřed prvního dílu se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka "hele dyť vono je to furt to samý!!" Don Quijote ze sebe udělá vola, dostane na držku buď on sám, nebo jeho sluha Sancho (nejčastěji oba dva), načež se jim povede zdrhnout. Po namazání hřbetu léčivými mastmi se děj druhý den opakuje. A znovu. A opakovaně. A dokola...
Ptám se: fakt se to někomu líbilo číst stále to samé?
A další věc - sice je mi jasné, že je příběh silně nadlehčen, ale mě se příčí číst o někom, kdo ze sebe dělá šaška na každém kroku. Tajně doufám, že by ani Evoluce nenechala nikoho takového přežít a rozsévat své geny dál. Resp. jsem možná tak naivní, že v to věřím :)

3 22.07.2020

Určitě o řád lepší, než Zakázané slovo (kteréžto jsem četl jako první), ale i tak se najdou povídky, u kterých tak nějak nechápu, proč mají své místo ve výběru těch nejlepších (Jeho jezero, Primus inter pares nebo Vynález S-knihy). Na druhou stranu povídky Bílý, Zakázané slovo a Kdo sedá na dvou židlích mě přesvědčily o tom, že má cenu do těchhle antologií investovat čas i peníze. Konkrétně u poslední zmíněné povídky jsem se naprosto viděl - už kolikrát jsem si říkal, co by se tak stalo a jaká by byla moje alternativní budoucnost kdybych udělal/neudělal/ šel/nešel atd.

1 27.06.2020

Celkem překvapení - možná, že jsem čekal trošku pečlivější výběr toho, co se v knize objeví (i když samozřejmě nevím, z čeho všeho se vybíralo), protože některé povídky mi přišly jako by sem ani nepatřily - viz Kápě, pečeť a já (kteroužto dle obsahu navíc napsala Hana Piterková), Bagárovi nebo Nová generace.
Na druhou stranu po přečtení Boha černého lesa, povídky která nakonec vyhrála, jsem si řekl, že "No ty vole..." Nic tak famózního, co by mě takhle uzemnilo už jsem dlouho nečetl. Očividně se autor inspiroval studentským kraťasem Lesapán, který zpracovává podobné téma.

25.06.2020

Čtenářská výzva 2020. Na pomezí 3-4*. Čtivý, fajnově se rozvíjející a napínavý příběh o jednom nevinném drbu.. Na druhou stranu těch náhodiček (hlavně ve finále) bylo na mě už moc a taky jsem měl z příběhu pocit, že program na ochranu svědků je dobrý tak na to, aby svou oběť (či pachatele) našel každý zainteresovaný v dané kauze. Škoda.

4 10.06.2020

Některé knihy vás ihned uchvátí, některé se budou líbit časem, ale tahle kniha mezi ně fakt nepatří. Strašlivě jsem se ztrácel v ději (a jak zjišťuji, je to u čím dál tím více Pratchettových knih) a i když je autor mistrem v hledání těch správných přirovnání na správná místa, tak to ten zbytek prostě nezachrání.

3 09.06.2020

Fakt nevím - lze si vůbec představit, že si někdo kdysi dávno myslel, že se člověku po požití jisté drogy změní nejen psychické rysy (to snadno), ale i fyzická podoba? Ale no tak... Do čtení jsem se vůbec nedokázal dostat a než se tak stalo, byl konec...

1 31.05.2020

Výzva 2020. Byl jsem ke knize trochu skeptický, ale po prvních pár stranách mě pan Hartl neskutečně nabudil svým nadšením pro věc a lehkostí jakou spřádal příběh čtyř kamarádů. Přečteno za dva dny a zvláštní je, že jak to první den vypadalo jen jako humoristická a notně odlehčená kniha na léto, tak na druhý den čtení mi zbylo pěkné drámo v podobě nevěry, rozvodu a smrti. Ale i o tom dokáže autor psát s lehkostí sobě vlastní.
A teď mě omluvte, jdu vyzkoušet zdalipak jsem sráč či nikoliv...

6 29.05.2020

Výzva 2020. Nečekal jsem, že se z nejmocnějšího nadvědomí celého světa stane takový filosof - nezavání to ale trochu metafyzikou?
Také mě velmi bavily ty jemné detaily, plastičtější vykreslení hlavních postav, zkrátka vše, co dělá onen svět oním světem.. :)

7 28.05.2020

Výzva 2020, aneb kdo by nechtěl mít Smrt jako povolání...
Možná že byl příběh určen především pro puberťáky, ale to neznamená, že si ho nemůže dospělý užít. Bavila mě čeká ta myšlenka cechu smrtek, ačkoliv na zeměplošského Smrtě tomu ještě malinko chybelo. Přečteno za dva dny, zato jedním dechem :-)

4 15.05.2020

Výzva 2020.
Jak jsem byl příjemně překvapen z první jednohubky (sice příběhově blbost, která sice potěší, ale stejně si člověk říká, že by to takhle jednoduše nikomu určitě nevyšlo), tak mě překvapila jednohubka druhá, kterou jsem tam fakt nečekal. Jasně, člověk rychle odhalují jak se věci mají, ale coby čtení na odpoledne je to fajn.
Navíc: malé a pikantní jsou prostě malé a pikantní!

2 13.05.2020

Výzva 2020.
Chorošný? Brutálně! Musím se pochválit, že jsem se v tom newspeaku ani krapet neztratil a ono to výrazivo docela v kontextu smysl dávalo. Co se příběhu týče, docela mě překvapilo, jak hluboko se mi dostal film viděný naposledy před téměř dvaceti lety pod kůži a do paměti, protože téměř všechny zásadní scény se mi vybavovaly tak, jak se příběh odvíjel před mýma očima. Jen si autor opravdu mohl odpustit ten happyend, ánčto se do toho nějak moc nehodí.

5 13.05.2020

Výzva 2020.
Jo, chápu - holčina se chtěla vypsat že svých pocitů. Potud dobrý. Možná jako trochu nevšední cestopis. Jenže mám pocit že takhle se snaží psát každý cestovatel.
A tak nějak jsem čekal, že při četbě budu mít ten správný turisticky pozitivní pocit (sbalit se a vyrazit kamkoliv do lesa) ale onen pocit se ne a ne dostavit. A to je zvlášť u žurnalisticky vzdělané osoby docela problém, nemyslíte? Navíc po přečtení Divočiny od Cheryl Strayed musím hodnocení opět snížit - tahle kniha je prostě brak!

7 11.05.2020