burg komentáře u knih

Výzva 2024 - Kniha s jednoslovným názvem o minimálně 4 slabikách. Tak a ufff, poslední okruh výzvy je letos konečně za mnou!
A upřímně: asi jsem od knihy čekal víc. Pamatuji si, že když jsem knihu četl poprvé, byl jsem jí naprosto uchvácen. A dnes, o dobrých patnáct, dvacet let později... Asi už mám od Pratchetta načteno trochu víc na to, abych ocenil dobrou zápletku. I když ty náznaky budoucí Zeměplochy tam samozřejmě jsou. A navíc mi strašně chybí Smrť. Mrakoplaš, Elánius a spousta dalších postaviček :)

3 09.10.2024

Výzva 2024 - kniha jejíž název (či autor) zazněl v seriálu Přátelé.
Příběh samozřejmě znám a věděl jsem, do čeho že se to vlastně pouštím. (Díky bohu za sbírku povídek Vlak do pekla!) Čili se vlastně nutně nabízí srovnání s povídkou. A nějak si nemůžu pomoci, ale v příběhu mi chyběla ta zoufalost Charlieho, když si uvědomil, že se jeho čas velmi krátí. Povídka mě zkrátka zasáhla v plné síle oproti knížce, o které vlastně ani nevím proč jí Keyes napsal. Přesto jsem se ale nemohl na konci ubránit slzám, i když co si tak vzpomínám - konec povídky byl srdcervoucí. Nebo jsem to četl v lepším rozpoložení?

4 24.09.2024

Výzva - Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně.
Počítá se vůbec do výzvy, když o Knihovníkovi je zmínka ve zhruba dvou odstavcích? Každopádně - krásně švihlé a absurdně humorné povídání o tom, jak Mrakoplaš ke svému Zavazadlu přišel. A mimochodem jen tak zachránil Zeměplochu před srážkou s rudou hvězdou.
Bohužel tak dlouho jsem se nedokázal do příběhu začíst, až jsem zjistil, že jsem na konci... Jedna z těch, které znovu do ruky vezmu až za hooodně dlouhou dobu.

4 03.09.2024

(SPOILER) Výzva 2024 - Kniha, která má na obálce hodiny.

Tak já vám nevím - ty čtyři novely jsou vlastně geniální (každá svým vlastním způsobem), ale u každé jsem našel něco, myšlenku, či stav věci, co mi v makovici neustále rezonovalo a během každého přečteného odstavce mi to vyskakovalo do popředí mysli a díky tomu jsem si čtení užíval méně a méně.
A přitom jsou to takové kraviny:

Časožrouti: vážně geniální nápad. Ale celou dobu mi v hlavě běžela myšlenka "co ty prsteny, náušnice, zubní můstky a kloubní náhrady, které zůstaly na svých místech po svých majitelích? Proč proboha? Jaký to mělo smysl a účel?" a "Proč proboha neuspal i ten pilot na konci nějak i sám sebe, jen aby se v pravý okamžik probudil otočením knoflíku?"

Skryté okno do skryté zahrady: Vážně stačí ke spuštění schizofrenie pouze ukradení jedné povídky?

Sluneční pes: neustále mi v hlavě běhal obrázek z nedávno natočeného TO, kdy si hrdinové prohlíželi v garáži diáky a z plátna na ně vyskočil Pennywise. Myslím, že podobně to bylo i v knížce.

Policajt z knihovny: asi nejslabší a nejméně zajímavá novela. Jinak nic proti.

1 23.08.2024

Výzva 2024 - Kniha poprvé vydaná v roce 2024.
Letos mi manželka s výzvou docela vytrhla trn z paty: nevěděl jsem, co si koupit nového na čtení a na dovolené se najednou vytasila s touhle knížkou. Nakoukl jsem zvědavě a během dne a půl bylo splněno :)
Vlastně je to fajn, sice vše podstatné se o Stezce člověk dozví v předchozím díle Stezky, ale vlastně proč ne... Není třeba tisknout a vydávat totéž podruhé. Na zabavení o dovolené je to ideální knížka - pár zajímavostí o každé etapě, jeden, dva příběhy lidí... Prostě fajn.
Jen nechápu, proč je příběh člověka z Chebska zasazen mezi etapy na druhém konci republiky. Zkrátka špatně a nesmyslně poskládáno.

28.07.2024

Výzva 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí. Původně jsem chtěl dát slušné čtyři hvězdy, ale za ten senzační konec (nebudu spoilerovat) si to pátou zalouží.
Pravda, nejedná se přímo o horor Mistra pera, ale vysvětlujte to malé, devítileté cácorce, která se ztratila v lese. Holt jsou dny, kdy sníte medvěda a jsou dny, kdy ten medvěd sní vás...

PS: fakt by mě zajímalo, jakou vzdálenost mohla za těch devět dní nachodit.

8 02.07.2024

Výzva 2024 - Kniha autora z žebříčku 50 právě nejčtenějších knih na DK.
Když já vám furt nevím - ta kniha je samozřejmě geniální a považuju jí za tak zásadní dílo, že by člověk jen horko těžko hledal jinou knihu obdobné úrovně. Ale proč se proboha už osmdesát let všichni dozvídají, že se jedná o knihu pro děti? Já jsem jí poprvé přečetl až jako dospělý (a v rámci výzvy letos znovu, po cca deseti letech) a vůbec netuším co bych si z toho jako desetiletý špunt odnesl kromě poučky "od hadů se drž dál".
Vlastně to byla hrozně smutná kniha, ale to se asi dá snadno pochopit vzhledem k době, ve které ji autor psal. Jinak samozřejmě plný počet.

22 10.06.2024

Výzva 2024 - Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023.
Byl to rozhodně zajímavý pohled na vývoj jednoho z nejhezčích eposů a příběhů v Silmarillionu - o lásce jedné nesmrtelné k jednomu smrtelníkovi. A vlastně taky o tom, jak se celý příběh vyvíjel a měnil verzi za verzí - nejprve se promění kočičí zámek v sauronovu temnou věž, jak postupně v dalších a novějších verzích mizí všechny nenasytné a obludné kočky, z kočičího prince Telvida se stává Thû a dále následuje Nekromant a ještě později Sauron...
Jo, tenhle vývoj mě fakt bavil. Jediné, u čeho jsem trpěl jako Beren zajatý a zotročený v kobkách Tol-in-Gaurhothu, byly veršované pasáže. Z úcty k autorovi se je vždy snažím nějak přelouskat, ale v půlce mi vždycky dojde dech. A chuť pokračovat. A tak přeskakuji. Zkrátka: nemám to rád. Šlus. Za to jediné srážím jedinou hvězdu.

1 30.05.2024

Výzva 2024 - kniha z prostředí vaší poslední dovolené (Slovinsko v horách).
Když já se furt nemůžu rozhodnout, jestli se mi knížka líbila, nebo ani moc ne. Z prostředí psychiatrie jsem četl už několik dalších knih (nemůžu zapomenout na Skoro směšnou story, Norské dřevo, Úsměvy smutných mužů atd.) a tady mi děj přišel tak nějak zbytečně plytký. Zvlášť v porovnání s výše jmenovanými.
Nakonec ale celkem slušně překvapil.

2 27.05.2024

Výzva 2024 - kniha jejíž hlavní postava je milovníkem koček.
Tak jsem se po dlouhé době opět dostal k Pratchettovi a co si budeme povídat: Smrť je rozhodně moje nejoblíbenější zeměplošská postava. A když už si tady tak pročítám komentáře, tak mi to nedá, abych naprosto souhlasil s vlkodlaqem - také si občas ze čtečky vyfotím stránku, abych se k danému citátu (zamyšlení, chcete-li) opět vrátil, ale u Pratchetta to jednoduše nelze. Totiž: co citát, to perla. Ze Sekáče mám fotek tak padesát. Myšlenkek s hloubkou Mariánského příkopu nenásilně směřující čtenáře k zamyšlení se. Nad čímkoliv. Nad životem, nad Smrtí.
Děkuji sire Pratchette. Z celého srdce děkuji!
A také je samozřejmě třeba poděkovat panu Kantůrkovi za jeho překlad a hru s jazykem. Bez něj se obávám, že by byla Zeměplocha poloviční...

6 11.05.2024

Výzva 2022 - Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta. Oslava starých dobrých časů, oslava piva, oslava zlatých vlasů paní správcové... Zkrátka oslava poetičnosti, humoru a všeho ostatního, co nám Čechům dělá na duši dobře... :-)

10 13.04.2024

Výzva 2024 - kniha začínající na kdyby. Naprosto zbytečná knížka, jejíž obsah se mi vykouří z hlavy ještě dříve, než dopíšu tenhle komentář. Dočteno k povídce Ambra, než jsem pochopil kolik povídek jsem vlastně zbytečně přečetl, aniž by se mě jakkoliv dotkly.

Výzva 2024 - Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet.
No... Nečekal jsem, že se z toho vyklube takový drámo. A hlavně - nečekal jsem ten dovětek po nalezení Kimmi. V podstatě se to četlo jedním dechem a ta vypatlaná matka si vlastně nezasloužila nic jiného...

8 14.03.2024

Výzva 2024 - aneb kniha s podtitulem.
Ale jo, celkem často jsem se dusil smíchy - v práci už mi cpali kus klacku do pusy, abych si při tom zjevném epileptickém záchvatu nepřekousl jazyk. Naštěstí se však všechno vysvětlilo - stačilo přečíst pár odstavců o několikahodinovém nakupovacím maratonu, o odklízení jogurtu, nebo o tom, jaká je babička kalička a že na návštěvu se jezdí zásadně s několika flaškami rumu...
Na druhou stranu knížek na toho téma jsem četl už dost (proč muži lžou a ženy pláčou, či proč jedni neposlouchají a druzí neumí číst v mapách atd.) a taky vím že je to brané s nadsázkou (alespoň doufám)... No, v rámci možností horší čtyři hvězdy. A neptejte se mne proč :)

25.02.2024

Výzva 2024 - kniha s měkkou vazbou.
Musím říct, že Crichtonovo knihy mě začínají bavit čím dál tím víc. Famózní Jurský park, skvělý kmen Andromeda a teď Koule. Film jsem viděl kdysi dávno před spoustou let a před měsícem se mi povedlo osvěžit si paměť, když se na něj žena koukala v TV. A já se tak vlastně dokopal k tomu, abych si přečetl i knížku, na kterou jsem měl zálusk minimálně deset let, ale ne a ne najít čas :)
A fakt mě baví autorova příprava před prací - zjišťování faktů o různých tematech (věda, technika, a tady i psychologie z jeho knih jen prýští) a jejich nenucené zakomponování do děje. Ač už bylo pár věcí v knize krapet zastaralých (přeci jen bude brzy knize čtyřicet let), tak měl příběh slušný spád a nebyly tu žádné zbytečně rozvleklé pasáže, které by člověka nudily. A nadto ta báječná všudypřítomná paranoia. Miluju to!

PS: stejně jako ostatním, tak i mě přišla poslední pasáž (zejména chování Beth) trochu blbá. No, i když...

6 21.02.2024

Výzva 2024 - Kniha, jejíž děj se odehrává během války.
Ano, občas zbytečně faktografické, na druhou stranu zajímavá sonda do života "obyčejných" lidí. To, jak se připravovali na budoucí invazi Německa do Británie (přijde mi, že po téměř pětaosmdesáti letech se v armádě moc nezměnilo), to jaká byla nálada během bombardování Londýna atd.
Bohužel mě celkem zklamalo autorovo těžké levičácké myšlení.

Zajímavé postřehy:
- Nikdy bych si nedokázal představit, že se dožiji toho, aby mne dělostřelecká palba nudila, ale stalo se.
- Nevyslovitelná deprese, když každé ráno podpaluji v kamnech loňskými novinami a vždy na krátký okamžik zahlédnu, jak se nějaký optimistický titulek mění v dým.
- Veškerá propaganda je lež, i když se říká pravda
- Dle propagandy Němci zabili už nejméně deset milionů Rusů (v roce 1940) a Rusové naopak postoupili na západ až někam daleko na širý Atlantik...

1 14.02.2024

Výzva 2024 - Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny.
Tak jo, jak začít... Při vzpomínkách na předchozí díly (hlavně trilogii) jsem byl hodně namlsaný. Umělec na ostří nože mě notně zklamal a teď tohle... Jsem z toho sice notně rozpačitý, ale po zralé úvaze přiznávám, že ten příběh má něco do sebe a hlavně: STARÁ PARTA JE ZPĚT!!
Klucí se nám notně přiblížili k padesátce a tak už to vyprávění nemá logicky ten správný a zběsilý drogový drajv - ono by se to ani moc nehodilo. Ten drajv se perfektně vyjímal u Heráků i Trainspottingu, ale tím, jak postavy zestárnou, tak logicky zvolní a začnou se chovat jinak.
Taky mě tak napadlo - u prvního dílu šlo o drogy a peníze z kšeftování s nimi. Ve druhém díle natáčeli "artový" porno a opět tam šlo o velký peníze (jak jinak). Umělce úmyslně vynechávám a v Kalhotách po mrtvém šlo o obchod s lidskými orgány. A protože v nejlepším je třeba přestat (že jo pane Welsch?), tak doufám, že se autor nedokope k sepsání příběhu o obchodu s uranem, plutoniem a jejich vývozem do zemí jako jsou Írán, nebo KLDR a podobně :)
Jediné, co mě na příběhu fakt strašlivě sralo, byla ta "amerikanizovanost" poloviny hlavních postav. No jo, Welsch se nám přestěhoval do Chicaga (nebo kýho vejra kam), ale proč proboha do USA přestěhovat většinu hlavních postav a nechávat je migrovat do starých dobrých končin z prvních dílů? Bylo to vlastně pro příběh nějak zásadně důležité? Vždyť na prvních dílech bylo právě jedním z mnoha kouzel právě to, že jsme NEČETLI příběh z US ghetta, předměstí NY/LA apod.
Tímto pro mě příběh Rentona, Spuda, Begbieho i toho zmrda Sickboye (kterýžto mě sral čím dál tím víc celou sérií) uzavřen, ale neříkám, že se netěším na další autorovic knihy. A že jich mám v knihovně celkem požehnaně...

PS: ano, i já jsem celou dobu čtení přemítal nad otázkou koho že to nechá Welsch vlastně zemřít a jak že se to má s těmi kalhotami po mrtvém... :)

1 09.02.2024

Výzva 2024 - kniha s citátem na začátku. Protože člověk je jediný tvor na světě, který odmítá být sám sebou. Alespoň dle Alberta Camuse.
A teď k dílu... Vlastně mi přišlo, že to s trainspottingovou sérií nemělo vůbec nic společného - tedy kromě jména hlavní postavy. Chyběla mi atmosféra. Chybělo mi hlubší sepjetí s postavami. Chyběly mi drogy, (samo)účelný násilí, zlodějina, vyjebávky všech všemi. Chybělo mi Begbiovo "vole pičo" v každé větě. Chyběla mi stará parta od Sick boye, přes Spuda až k Rentonovi (no i když s tím posledním víme svoje...). A Begbiovo "přerod" v blazeovaného umělce typu "nic se nestalo, nehody se prostě stávají" v momentě, kdy ho někdo zleje dvojkou červenýho vína, tak tomu nevěřím už ani omylem.
Zkrátka a dobře: nefigurovat na titulce vějička, že "Begbie je zpět", pak se klidně může jednat o knihu úplně jiného autora o úplně jiném frajerovi. O to víc mě to mrzí, že Trainspotting fakticky miluju. No, snad se Welsh v Kalhotách po mrtvém polepší...

18.01.2024

Výzva 2024 - kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy. Jedná se totiž o knihu, která je součástí série a přitom jí nečtu poprvé. Pamatuji si, že poprvé jsem jí mohl číst tak před patnácti lety, když jsem jel studijně do Amsterodamu (jak příhodné vzhledem k obsahu knihy). A pak ještě několikrát poté.
A také si pamatuji, že mě kniha nesmírně bavila - tenkrát, jako i dnes. Bavila mě stejně tak, jako mě bavil Trainspotting (a snad i ze stejných důvodů). Stará parta nám trochu zestárla, rozhodně se však nedá říci, že s věkem přišla i moudrost. Naopak přišly další způsoby, jak přijít k penězům, jak se jich rychle zbavit, jak bezpracně vyjebat se systémem, se všemi ostatními a jak se jimi nechat vyjebat sám... :)
Já toho Welshe zkrátka miluju!

4 16.01.2024

Výzva 2024 - kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění.
Inu... o rakouské stupiditě a idiotském pohledu ohledně jaderné energie si myslím svoje. Ohledně Elsberga (a výběru témat, o kterých píše) si začínám myslet totéž.
Spousta věcí tu navozuje dojem, že jáderná elektrárna je ta nejhorší věc od dob Barbry Streisand a že bychom se měli ideálně vrátit minimálně do jeskyní a lovit kyjem (ne-li se vrátit přímo do oceánů a žrát jeden druhého nabroušenými zuby).
Z vlastní zkušenosti vím, že zápletka v podobě "hacknutí" systémů všech elektráren jedním příkazem je hovadina hodná tak maximálně ekofašounů přilepivších se k silnici a propichujících gumy eSUVéček u vás v ulici. Každá (moderní?) elektrárna má ve svém repertoáru několik desítek systémů a podpůrných struktur, které mají podobným excesům zabránit.
A propos: věděli jste, že Temelín má rezervu nafty pro provoz dieselgenerátorů minimálně na deset dní v kuse (a tyto generátory jsou v záloze právě pro případ, že elektřina "dojde") a budou honit hlavní cirkulární čerpadlo jen proto, aby se palivo v reaktoru "nepropálilo" podlahou a nedošlo k dalšímu Černobylu / Fukušimě / Three mile islandu??
Souhlasím, že na elektřině jsme už prakticky závislejší, než héráčníci na své dávce. Bohužel do žádné z postav jsem se nedokázal vcítit a bylo mi prakticky jedno, jak to s ní (potažmo s civilizací) vlastně dopadne. Takže škoda, že se nejedná o pořádně hutné post-apo, kde radioaktivita a degenerace budoucího genofondu prýští z každé stránky. Přesto (a snad proto) to bylo celkem oddechové, dobře odsýpající (a jednoduché) čtení mířené pro všechny jednoduchý levičácký sluníčkáře.

7 03.01.2024