burg komentáře u knih
Nedá se jinak. Jak je možné, že nejhorší zvěrstva která byla kdy páchána, dělal jeden člověk druhému?
Ne, ne a ještě jednou ne. Pro mě větší utrpení, než strávit týden na semináři o perspektivách hřebíku. Nuda, šeď a teologický kecy třináctýho století. Vydržel jsem čtvrtinu knihy a mám pocit, že během té doby uběhly celý staletí.
A proč že jsem si něco podobného vybral v rámci čtenářské výzvy 2020? Asi jsem větší masochista, než jsem čekal...
Čtenářská výzva 2020 - poprvé jsem četl knihu před takovými patnácti lety a nechápu, jak jsem si od té doby mohl myslet, že se jedná sice o velmi známou, ale taky "jen" nadprůměrnou knihu. Hodně se od té doby změnilo a já jsem se konečně do kniho "dočetl". Teď, po přečtení dalších cca patnácti kingovek je mi jasné, že jsem četl jeho Opus Magnum. Doteď nechápu, jak jsem mohl více než 1000 stránek dorazit během jednoho měsíce vzhledem k tomu, že máme doma čtyřměsíčního prcka - King je zkrátka Mistr vypravěč v knižním světě stejně tak, jako je Spielberg Mistrem vypravěčem toho světa filmového :)
Výzva 2020...
Musím říct, že první půlka (zhruba do dne "D") se četla výborně - vlastně jsem to dal na jeden zátah. Bohužel pak jsem si musel dát pauzu a ke čtení jsem se dostal až za pár dní. A to už mě tak moc nebavilo. Občas jsem se musel do knížky docela nutit a to už je co říci.
Přesto přečteno a i když už mám studentská léta nějaký ten pátek za sebou, uznávám, že jsem se celkem v hlavních postavách viděl.
Čtenářská výzva 2020... Nebýt toho, že jsem týden před touhle knihou dočetl Deset malých černoušků, klidně bych uronil ještě jednu hvězdu. Tahle knížka není vůbec špatná, jen v porovnání s první jmenovanou si člověk uvědomí, že je slabá asi jako kafe z třikrát přelitýho lógru...
Čtenářská výzva 2020 - a taky klasika všech klasik. Před rokem, či dvěma jsem v TV chytil tak čtvrthodinový úryvek z třídílné minisérie natočené dle tohohle románu a říkal jsem si, že by určitě stálo za to si knížku přečíst. Což se mi povedlo až teď a jsem nesmírně rád, že jsem se k tomu dokopal - ta knížka nemá (až na pár drobných mušek) žádnou chybu!
Deset lidí na pustém ostrově, deset vražd a deset trestů. A snad i já jsem postupně podezíral všechny obyvatele ostrova. Chvíli. Do jejich smrti.
Možná mi jen vadilo kalkulování onoho N. Z. Namyho, které v reálu prostě nemohlo vyjít. Rozhodně ne desetkrát. Přesto: tuhle jízdu doporučuje devět černoušků z deseti! :-D
Řekl bych, že v literární a filmové historii je tolik zásadních dějových zvratů, kolik by napočítal nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky - jedním z jich je Keyser Söze a druhým Tyler Durden. A ač je to už nějakej ten pátek, co jsem viděl Klub rváčů v TV (to, že je to zfilmovaná kniha jsem se dozvěděl až poté), při četbě se mi před očima přehrávaly všechny scény, o kterých jsem ani nevěděl, že jsem si je vůbec zapamatoval.
Ta knížka je prostě geniální a pokud bych mohl dát jedné knize více, než pět hvězd, bude to tady!
Čtenářská výzva 2020.
Sorry, ale ne, ne a ještě jednou ne. Poezie prostě není můj šálek kávy, dokonce ani jiného horkého či studeného nápoje. Je mi úplně buřt a putna, že se o Erbenovi učí smradi ve škole už přes století, je mi fakt jedno, že "Umřela matka do hrobu dána, siroty po ní zůstaly" a "Hoj jede jede z lesa pán..." zná v téhle republice snad každý literaturou políbený člověk. Pro mě to bude vždy zakázané území, kam se může vypravit leda tak masochista. Na druhou stranu, abych knihu tak moc nestrhal, tak Zlatý kolovrat a Svatební košile se číst daly, to jo.
Z úcty k autorovi bez hodnocení.
Aha - tak bez hodnocení nesplním jednu dvacetinu čtenářské výzvy. Bezva...
Čtenářská výzva 2020...
Musím říct, že pokračování mě nadchlo úplně stejně, jako první díl. A protože jsem první díl používal jako sondu do života čerstvého fotra a hlavně jako poučení i pro mě (protože mě to taky čekalo), tak tady jsem knížku bral jako náskok k tomu, co mě zhruba za 7 měsíců čeká - až naší Markétce bude rok :)
A opět jsem se při četbě chlámal jako prosťáček a opět jsem ty nejlepší pasáže (vaření, bobování a vysvědčení) předčítal v práci na odpolední. Holt se to tam svinsky táhlo a tahle knížka mi přišla přesně k duhu.
Těším se na další díly!
Čtenářská výzva 2020... Teda čím častěji čtu tenhle román, tím lepší pocity nad tím příběhem mám - o tom, jak se "pár" chlapíků nechtělo spokojit s almužnou, kterou by jim kdokoliv jiný nabízel a tak se rozhodli vzít osud do vlastních rukou. O tom, že i když někdo nechtěl, stejně ho Naše věc - Cosa nostra semlela. A o tom, že málokdo umíral stářím ve vlastní posteli... Jednoduše brilantní!
Čtenářská výzva 2020 - aneb co jiného si vybrat, že? :)
Příběh mě bavil stejně jako kdykoliv jindy, ale stejně mám jednu velkou výtku: mě, jakožto třicetiletému čtenáři to přišlo příliš plytké a málo epické – zvlášť v porovnání s tím, jak příběh pokračuje v Pánovi Prstenů. Jasně, Tolkien příběh vymyslel pro své malé děti a ty rozhodně nikdo nemůže otravovat heroickými činy, či vyprávěním o osudových setkáních a velkých bitvách.
Snad proto mi v tomhle kontextu přišel film více „fantasy“ a dějově bohatší, než kniha. Přesto – nebýt tohohle malého chlapíčka (Bilba). tak by nebylo žádné další pořádné vyprávění v rámci žánru (a ne nutně celého universa).
Pane Tolkien: díky!
V rámci Čtenářské výzvy 2020...
Protože se už nějaké to desetiletí věnuji horolezení, via ferratám, vysokohorské turistice a arboristice (resp. lezení do korun stromů), přišla mi tahle knížka jako fajn základ pro nováčky. Základní uzly, jejich rozšíření o nové prvky atd.
Prostě praktický pomocník pro koníček, kde je třeba se neustále učit a pohlcovat nové informace, protože často tu jde minimálně o zdraví.
Když jsem knihu četl poprvé, přišlo mi to správně ujetý, trhlý a zkrátka fajn. Bohužel po nějakých patnácti letech jsem po knize sáhl v rámci Čtenářské výzvy 2020 a nějak nechápu, co jsem na tom vlastně viděl. Připadal jsem si jako na nějakým hodně divným tripu, ovšem bez patřičných halucinogenů. Knihu jsem dočetl někam do začátku třetí kapitoly a odteď už vím, že přečíst Strugacké můžu jen v rámci boje o přežití.
(SPOILER) Nějak se jednoduše nedokážu sžít se základní premisou a to že šestiletý kluk (byť naprostý strategický genius) ovládá planetární armádu místo hraní si s... s čím si to dnešní šestiletá smráťata vůbec hrajou?
Na druhou stranu je to napsáno velmi poutavě, takže jsem se celkem těšil na to, jak bude vypadat boj proti nepřátelům. Snad jen to, že z knížky zbývá stále méně a hlavní bitva (nebo spíš vůbec žádná) "reálná" bitva neprobíhá mi mohlo napovědět jak se věci mají.
Navíc mi nějak není jasné, proč oni piloti obětovaní v poli neseděli taky v nějaký sesli a neřídili své letouny na dálku jako Ender Wiggin?
Tak si říkám, že největší a nejepičtější bitva v dějinách záchrany fantasy zemí je asi za mnou - Tolkien se svojí Bitvou o Minas Tirith jistě promine :) Cestování v čase a prostoru, popis bitvy u Starých Zadků (pardon, u Brenny)... Zakončení celé ságy tak, jak si ho může fanoušek Sapkowského a Zaklínače přát. Jediné, co mi na tom konci vlastně vadilo, byl ten "Deus ex machina" aneb "Geralt vleze do díry zabít bestii, dojde někam, zjistí něco naprosto ohromujícího atd." To prosím ne. Ale zajímavé je, že pro mě byly daleko důležitější konce všech vedlejších postav, než jen těch ze zaklínačské bandy - Iola, Shani, Rusty atd. Slza ukápla nejen jedna a nejen při tom posledním přečtení, ale snad pokaždé, když tuhle sérii dočtu.
Zkrátka a jednoduše: sešij bílé s bílým, žluté se žlutým, červené s červeným a určitě to bude dobře.
Ach jo, nebýt banketu na Thanedu, bylo by to tutově za plný počet. Ale když já ty pikle, kejkle, kecy o politické situaci a rejdění špionů (pardon, tady spíš čarodějů) xmrti nesnáším, nudí mě a nikdy si nedovedu představit, co se pod tím vším ve skutečnosti skrývá.
Patálie bandy s trpaslíky v utečeneckém táboře mi zůstanou v paměti asi do smrti!
Jednoduše špica: ač jsem si dobře pamatoval osudy Ciri a její potkaní bandy, celkem slušně i osudy Ciri bez bandy, tak osudy zaklínačovi skupinky už jsem v paměti neudržel. Takže jsem se alespoň (opět) dozvěděl něco "nového". Zdá se, že čím novější díl série vezmu do ruky, tím lepší a propracovanější se mi zdá. Díky pane Sapkowski!
Tahle naprosto švihlá kniha odpovídající na naprosto švihlá témata vám dokonale dokáže, že středoškolské hodiny matematiky a fyziky (a ve spoustě případů i matematiky a fyziky základoškolské) bylo fajn brát vážně a poslouchat. Nejlepší pasáže jsem předčítal kolegům v práci (odpolední se občas svinsky vleče...) přičemž jsme si po různých představách připadali jako parta imbecilních puberťáků naprosto neschopných se přestat smát.
Kdyby Randal Munroe učil mě osobně, budu chodit do hodin s chutí a nadšením!
PS: ještě se mi nestalo, abych nějakou knihu četl jinak, než od začátku do konce. Tady to nejde! :)
Uff, jsem rád, že ne všichni autoři nutně musejí ve svých knihách vysvětlovat k čemu to sakra došlo - prostě jen vrhnou pár postaviček do děje a čtenáři - snaž se!
Dílko už klasické i když já být autorem, tak ten příběh nejspíš vystavím trochu jinak. Na druhou stranu je dobře, že nejsem autor, protože by to po mě nikdo nečetl :)